Děkuji, že na mne nezapomínáš

159045

159047

159050

To co jsem přečetl je na trochu delší přemýšlení. Jen doufám že je to pravdivé. Nevěřím příliš tomu co nám prezentuje dnešní potažmo středověká církev jenž označila zvířata za splozence ďábla.

159051

Církev dobře věděla, proč zvířata takto označila.
Zvířata sice nemají tak vyvinuté artikulační prostředky pro sdílení svých stavů a potřeb jako lidi, ale mají silnější a jednoznačný vhled do "informací v prostoru". Posvátnost některých je toho dokladem. Nemají totiž v těle zdvojený informační systém jako člověk, jejich "emoce" (vyzařování) jsou nepřeklápěcí, můžeme vstřícnost či strach (opatrnost ke kontaktu) u zvířat jen postupně "přeučit".
Člověk se svou schopností reagovat spodním systémem (podvědomí v orgánech břicha a hrudi) anebo horním systémem (mozek a jeho mechanická logika)má emoce k tomu, aby vždy udělal to, co potřebuje pro něj nadřízený systém. Obraz skutečnosti vždy dostaneme v podobě pocitu, pocit je výsledkem souboje obou našich vyhodnocovacích nástrojů. Lidi, co pocity potlačují, dostávají i odpovídající výsledky. Ale přes hranice jednotlivých životů. Není důvod si myslet, že člověk nepatří do cyklické soustavy živé přírody - tím i do rovnováhy dat v prostoru, samoopravovací schopnosti přírody.
Jen ty cykly se poněkud vymykají běžnému dnešnímu myšlení, účelově směrovanému těmi, kdo měli a stále mají možnost upravovat podmínky pro život většiny tím, že jim bere čas na vzdělání a vyplňuje jim život náhražkami. Je doba, kdy se začínáme učit věřit svým pocitům, protože zvrácenost "logiky" už je příliš patrná. A tím dáváme sílu globálnímu podvědomí - té modré barvě oblohy a moře. Protože boj o budoucnost téhle země (i Země) se odehrává už jen mezi vědomím a podvědomím, vše ostatní jsou jen kulisy, které obsazují pozice na jedné či druhé straně našeho úsilí. Rakety, radary, eko+nomika - to vše jsou NÁZVY (nomen), kterými plníme své životy a dáváme jim hustší a strukturovanější povrchy.

159057

Zajímavou teorii o "podstatě" zvířat má antroposofie R.Steinera. Podle ní - velmi zjednodušeně - jsou zvířata "materializací" lidských pudů a vášní v realitě - svým způsobem tedy částmi a zároveň zrcadly člověka (člověk je v tomto smyslu souhrnný pojem, ne jednotlivý subjekt).

Svým vztahem ke zvířatům tedy mj. zušlechťujeme či naopak bestializujeme lidské pudy, vášně, emoce...

159059

>Svým vztahem ke zvířatům tedy mj. zušlechťujeme či naopak
>bestializujeme lidské pudy, vášně, emoce...

Chápu, že je to pravda, ale vzhledem k tomu, že považuji právě člověka za největší bestii, skoro se mně chce oponovat

159066

Člověk je tvor, který v sobě spojuje potenci nejsprostší bestie i nejušlechtilejšího anděla. Je na svobodné vůli každého jednoho z nás, který z těchto dvou pólů se rozhodneme realizovat

159069

Začínáme asi oba slovíčkařit nebo hájit pesimistický či optimistický pohled. Při troše zevšeobecnění jsme ty nejsprostší bestie, pudově nejodpornější zvíře s jasným vědomím. Často i ty „andělské“ výjimky lze kritizovat. Jsme schopni zničit a v jistém okamžiku zničíme sami sebe, nepřiznáváme zcela žádnou inteligenci relativně inteligentním jiným zvířatům. Oběti našeho „úspěchu“ se nepočítají. Naše všeobecná vůle?? Nelžeme si do očí?

159079

Já hájím neutrální pohled. Jsme to i ono - latentně. Je na vás, co si vyberete, a to ostatní budete muset nechat na ostatních Kritizovat ostatní sice můžete, ale upřímně, změníte je tím? Nikdo netvrdí, že člověk JE anděl - jen si může vybrat cestu "k andělství" - a na ní pochopitelně dělat chyby (a učit se z nich). Furt lepší než být bezchybná bestie.

159083

jo, zvířata jsou něco jako návěstidla, směrují nás do "předem připravencých pozic".

159073

a to přesto, že spíše inklinuji k Buddhismu a reinkarnacím, ale nutně nemusí jedno úplně vylučovat druhé....
Kdo to ví? Tedy tady na naší straně???

Čím jsem starší (a tímpádem podle někoho asi "blbější", tím spíš doufám, že se "tam někde" setkám i se všemi svými zvířátky, co jsem kdy měl, od kocourka přes psy až po křečky a osmáky a jiné myšáky...

Budeme na té cestě dlouhý průvod...

Krysa

159093

Budeme na té cestě dlouhý průvod... To jste řekl hezky

159102

V knizce Maly bohove od T.Pratcheta se po smrti objevi hlavni kvizitor sam v pousti s cernym piskem. A Smrt ho tam necha, a jeho duch nedokaze sam prejit tu poust, cas je osemetna vec pro "velkeho" kvizitora ubehla vecnost, nez mu pomohl duch cloveka, ktery ho tajne i s kvizici nenavidel za sveho zivota na smrt. Osamelost ( vylouceni z kmene ) je straslivy trest, "primitivni kultury" ho nekdy pouzivali jako trest tvrdsi nez smrt. I kdyz dlouhe rady svych obeti, taky nic moc.

159112