Propaganda

V této chvíli si dovolím přerušit tok myšlenek jen krátkou poznámkou. V mládí jsem vyrůstal v dosti proamerickém, protiruském a protikomunistickém prostředí, prázdné žvásty tehdejší propagandy mě přiváděly k zuřivosti. Dovolím si proto konstatovat, že rozhodně nejsem rusofil ani Putinův agent. A že mohu s čistým svědomím prohlásit, že proti tomu, co páchá propaganda dnešní, byla ta totalitní z osmdesátých let jen nesmělou milostnou předehrou.

Důkazů a faktů v tažení proti ruské propagandě dnes zjevně netřeba, neboť hlavy pomazané vidí a slyší mnohem lépe, než my ostatní. Jen mi vrtá hlavou, proč při takových výjimečných schopnostech jaksi neregistrují řádění nositelů jiné zahraniční propagandy, v tomto případě extrémně protiruské. Vždyť její agenti a nádeníci pomocí médií, nelegální cenzury, šikany ve školách, dokonce i trestáním nezávislých názorů devastují nejen svobodu slova, ale i myšlení celého národa v měřítku vpravdě mamutím! Ačkoli tito sedmilháři zacházejí s pravdou jak medvěd s mikroskopem, jejich kolosální protiruská a proválečná propaganda bystrozraku našich expertů na odhalování cizí propagandy z nepochopitelných důvodů stále uniká.

Matně si vybavuji, že po minulých volbách, kdosi zapochyboval o jejich férovosti, prý že byly „cinknuté“ již předem prostřednictvím virů skrytých ve sčítacích programech, jinak by se prý do parlamentu EU nemohlo dostat tolik zrádců národa. Díky médiím jsme však byli příslušnými experty ujištěni, že to je nemožné. A uvěřili jsme. Jak je tedy možné, že nyní je všechno jinak? Copak byla elektronická ochrana voleb zrušena, aby do nich mohl zasáhnout kdejaký ruský hecker okresního formátu? Anebo je všechno jinak?

Leč ponechme filosofování a vraťme se k faktům. Směle se domnívám, že si jisté porovnání propagandy za socialismu a dnes mohu dovolit, neboť jsem zažil obé a stařecká demence se mi stále taktně vyhýbá. Nuže, mé nepochybně „konspirační“ postřehy jsou následující:

Propaganda za socialismu nás zahlcovala práznými hesly, nutila na schůze a pomlouvala imperialismus (neměli jsme ani tušení, kolik pravdy v tom bylo). Nicméně jako nedotknutelné kameny civilizace ctila a nikdy si netroufla cenzurovat, zpolitizovat či jakkoliv zneuživat tyto pilíře:

• národní kořeny – nejednou nás otravovalo memorování národních písní, básní, pořekadel, tradic, výuka historie s akcentováním slovanské sounáležitosti, opěvování národního dědictví na všech frontách (hudba, literatura, obrazy, sochy, architektura a mnoho dalších) ...
• křesťanské hodnoty – jak rádi jsme naslouchali pohádkám a pověstem utvrzujícím nás ve víře, že dobro vždy zvítězí nad zlem, pravda nad lží, čestnost nad křiváctvím; do našich duší se tak ukládala úcta k hodnotám prověřeným generacemi našich předků, probouzelo se a a posilovalo naše svědomí ...
• etické principy – výchovně vzdělávací systém učil společenskému chování, vedl k respektu ke starším, k autoritám, ke státním symbolům (vlajce, hymně aj.) a (nejen) na pořekadlech učil obecným zákonitostem života. Facku od učitele jsme doma tajili, abychom nedostali nářez navíc ...
• tradiční rodina – byla chráněna, dostávalo se jí finanční i hmotné podpory v řadě oblastí; rodinná výchova rozvíjela úctu k rodičům a k opačnému pohlaví, posilovala přirozenou roli muže a ženy, vedla k odpovědnosti, k respektu k zákonům života ...
• význam práce – pracovat bylo povinností (bez práce nejsou koláče), poctivá práce (vč. manuální) byla ctěna, řemesla vzkvétala, v mnoha oborech jsme se blížili světové špičce, tradiční výroba byla chráněna a podporována …
• sociální jistoty – ani ve snu nás tehdy nenapadlo, že bychom neměli peníze na jídlo, vodu, energii, že bychom nesehnali práci nebo museli dřít jako otroci za minimální mzdu, že bychom neměli střechu nad hlavou, nemohli s rodinou každoročně na dovolenou, neměli na dopravu, museli platit za školství či zdravotnictví, byli zničeni exekutory; žebráky a bezdomovce jsme vůbec neznali … Ale tehdejší „propaganda“ nás před tím vším, co bylo v zájpadním kapitalismu běžné, už tenkrát varovala.

Pravda, neměli jsme propagátory LGBT, problémy s feministkami, uprchlíky, rasami atd., ale nějak nám to nechybělo, přesněji – nikomu nevadili, nikoho to nezajímalo. V obchodech chyběly západní potraviny v luxusních obalech, avšak ty naše byly mnohem zdravější. Sporty a nejrůznější druhy tvořivosti byly dostupné každému. Soudy neřešily pitomosti, politické a mafiánské pletichy, ani exekuce, netrestaly za názory, ale za zločiny a činy vlastizrádné. Ano, kradlo se, ale jen v rozsahu, který nikoho vážněji neohrožoval, neexistovaly ekonomické tunely, církevní restituce, ani vykrádání republiky strategickými investory. Administrativa neměla počítače, a přesto byla jen chudým odvarem té dnešní. Banky a spořitelny nevyvážely stamiliardy za hranice, ale pomáhaly za hubičku financovat dlouhodobý rozvoj každému, nenaháněly své klienty do sítí exekutorů. Voda a energie byly za pár šupů. Ano, na západní hranici byly ostnaté dráty, vojenská služba byla povinná, ale úroveň bezpečnosti byla pro dnešní rodiče strachující se o své děti na každém kroku téměř nepředstavitelná. Tehdejší propaganda o takových a dalších souvisejících problémech opravdu nemluvila, ale ne proto, že by je utajovala, ale prostě proto, že nebyly podstatné.

Propaganda dnešní všechny hodnotové pilíře, které i pro tzv. totalitní propagandu byly nedotknutelné (viz výše), cílevědomě bourá, aby po nich zůstal jen chaos, národní vykořenění, etický úpadek a mravní nihilismus. Odpůrci takovéto kolosální devastace jsou zasypáváni nálepkami končícími na -ismus, -fob, -fil a dalšími, jsou dohonestováni a šikanováni.

Novými „hodnotovými“ pilíři soudobé propagandy se stala nenávist k vlasti, devastace klasické rodiny, zneuctění tradičních hodnot, padělání historie, rozbíjení společnosti chamtivost, bezohlednost, lež, nenávist, kariérismus, bezbřehý egoismus, nespravedlnost a příprava na válku s Ruskem. Díky této propagandě ztrácíme národní i lidskou identitu. V tomto anti-civilizačním mlýnu jsou drceny naše kořeny i základní lidský kompas – svědomí.

Zavládla cenzura, šmírování a udavačství, za které by se nejedna totalita zastyděla. Pravda, cenzura má už jiný název – boj proti dezinformacím, ale ve skutečnosti jde o potírání nepohodlných postojů a vymývání mozků novodobou superpropagandou. Šíření zpráv a názorů, které se liší od oficiálně schválených, může být hodnoceno jako trestný čin.

Která z obou propagand je nebezpečnější, ponechám na úvaze čtenáře. Stejně jako posouzení toho, jakou z nás musejí mít Rusové hrůzu, když před sebe položí mapu světa a podívají se, jaký gigant ČR je (nedivím se pak, že volby v ČR považují za základní otázku jejich další existence a že do jejich ovlivnění zapojují celou armádu agentů, dokonce zcela neviditelných).

Na závěr jen malé přátelské oslovení těch, kteří na všechny, kdož nesdílejí jejich vidění světa, tak nepřátelsky řvou:

Milí devastátoři hodnot, věřte nám, že nenávistí lásku vybojovat nelze, stejně jako tmou není možné osvítit vůbec nic, dokonce ani mysl. Až plně pochopíte, čemu dnes sloužíte, budete zděšeni. Až porozumíte, že to, co vlastenci a ochránci hodnot činí dnes, dělají jen proto, abyste vy zítra mohli žít lépe, neděkujte jim, jen své osvícení předávejte dál. Nezapomínejte, že vy dnes přebíráte odpovědnost za to, jak s naší modrou planetou plující nekonečným vesmírem lidstvo naloží. A tím i za to, jak ona naloží s námi. Neboť zákony Všehomíra žádnou propagandou znásilnit nelze!

Jsem už, přátelé, unaven z těch věčných útoků a podpásovek médií, politických neziskovek a lidí, kteří dělají ostudu naší justici. Mám již dosti všech těch vln nenávisti zcela prostých jakékoliv argumentace. Proto je tato kapitolka nejspíše poslední, kterou posílám všem, kteří pravdu hledat nepřestali. A rád jim, budou-li o to stát, pošlu tohoto Průvodce dobou zmatení pojmů celého.

S úctou a pokorou k Pravdě a Dobru

Oldřich Lukáš