Nastane nový pogrom židů?

Radim Lhoták

21.5.2015 Přišlo emailem Témata: Náboženství, víra, Židé 2014 slov

Židům byl již od kolébky určen nezáviděníhodný osud. Byli totiž doslova stvořeni k tomu, aby spasili svět ve prospěch někoho jiného. Za to byli v mnoha vlnách pogromů pronásledováni a decimováni, aniž by tušili, proč tomu tak doopravdy je. Opravdu by byl svět bez židů lepší?

Odpověď je nejspíše neutrální: Ani lepší, ani horší. S výjimkou posledního století byla totiž úloha židů ryze služebná. Byli pouhým nástrojem vyšší moci a jejich Bůh to rozhodně nebyl. Síly, které stvořily židovský pronárod, využívaly židovskou populaci k rozvratu konkurenčních mocenských struktur na této planetě, a kdykoliv se potřebovaly vyvléct z hrozeb zapříčiněných vlastními neúspěchy, vše svalily na židy a předhodily je rozběsněným davům. Kdyby nestvořily židy, našly by si jiný nástroj ke světovládě. O jaké síly jde?

Historie globalizace

První stopy globalizace moci je nutné hledat ve starém Egyptě. Egypt na vrcholu své moci byl prototypem davově elitářského systému, jaký zde máme nyní. Celou zemi ovládala elitní kasta žreců soustředěných do dvou regionálních center: Théb a Memphisu. Každé z uvedených chrámových měst mělo na vrcholu mocenské pyramidy usazených deset hierofantů s jedenáctým veleknězem v čele. Vrcholné rady obou center prováděly nezávislou implementaci společné koncepce řízení společnosti a vzájemně mezi sebou konfrontovaly její výsledky. Lepší a úspěšnější metoda se nakonec prosadila v celém Egyptě a podřizovali se jí i všichni faraóni. Analogická mocenská centra globální moci se dnes nacházejí v Londýně a ve Vatikánu. To ale předbíhám.

Starověký Egypt byl vzor celého tehdejšího civilizovaného světa a egyptští žreci nemohli nevidět i negativa, která civilizace přinášela. Blahobyt provázený zmarem a devastací životního prostředí. Před rozmachem starověkých civilizací byla Sahara kvetoucí a zelení oplývající pevnina. Po pár staletích lidského působení se ze Sahary stala poušť. Egyptští kněží disponovali vysokým věděním zděděným od předků, patrně až z Atlantidy, a uvědomovali si, že udržitelný rozvoj celé lidské populace se neobejde bez jednotného globálního vedení. Pojali proto plán, jak svůj koncept řízení společnosti rozšířit na dosud nezávislé národy. K tomu bylo nutné všude zavést stejný elitářský systém moci a nastolit nový duchovní princip na jeho podporu. To ovšem nebylo možné bez rozvrácení tradiční duchovnosti a hierarchie národů, které měly být podmaněny.

Většinu tehdejšího světa tvořila kmenová společenství vyznávající polyteismus a védickou kosmologii převzatou od slovansko-árijských kmenů. Jejich kněžské kasty neměly sice takovou moc, jako ty egyptské, ale znamenaly nejvyšší autoritu pro všechny vrstvy společnosti usazené v rodových državách. Vzpomeňme například zápisky z vojenských tažení Julia Césara, římského vojevůdce a podrobitele Galů. César ve své knize přesvědčivě líčí, nakolik se před tamními duchovními vůdci druidy skláněli i úctyhodní galští vojevůdci vládnoucí celým kmenovým svazům. Druidové neměli výkonnou moc, přesto určovali politické směřování většiny galských zemí.

Nejlepší způsob, jak podrazit duchovní autoritu védských kněží, byla indoktrinace tamní běžné populace jinou než védickou vírou. K tomu měl posloužit judaismus a židé. Židé ovšem původně nejsou etnikum s odpovídající rodovou tradicí. Židé před svým exodem z Egypta v podstatě neexistovali. Šlo o chrámové otroky, jež egyptští žreci zvolili pro svůj globalistický plán. Původ těchto otroků není zřejmý kromě toho, že mluvili semitským jazykem. Nicméně šlo o lidi vychované chrámovým řádem, lidi poslušné a oproti jiným kastám relativně vzdělané. Tito otroci byli shromážděni a vyvedeni z Egypta do pouště, kde se 40 let učili Mojžíšovým zákonům a jejich vůdci Tóře. Nová generace vzešlá z této převýchovy již měla osvojené monoteistické učení judaismu a věřila, že je Bohem vyvolený národ, jehož úkolem je spasit svět.

Židovské misie

Máme-li k dispozici poměrně málo věrohodných pramenů prokazujících exodus židů z Egypta a jejich soustředění podle záměrů globální moci, vyvrátit mýty o rozprášení židů jako „dobrých rodáků“ z Judeje do světa pro jejich víru v Boha a sama v sebe jako Bohem vyvolený národ bude ještě těžší, protože toto téma je již předmětem falšování historie. Rozptýlení židů do všech center známého světa bylo ovšem dokonalé. Nikde nebyl jejich vliv zanedbán.

Smysl dějin, pokud je chápán nezávisle na tradované dialektice společensko-výrobních sil a vztahů, však dává poměrně zřetelný obraz: Židé proudili do všech koutů světa především jako kupci. V hostitelských zemích nenajdete žida, který by se podílel na řemeslné, zemědělské či jiné výrobě produkující skutečné hodnoty. Židé vždy zůstávají kupci nebo penězoměnci a tyto hodnoty pouze směňují nebo financují formou lichvářských půjček. Přitom v žádném působišti nepřebírají identitu původních obyvatel. Není jim to ani dovoleno. Většinou se koncentrují v židovských ghetech.

Úloha židů spočívá v podpoře nového náboženství, které se zrodilo z judaismu sestoupením syna božího na zem. Tím náboženstvím nového věku je křesťanství, které přichází do mysli lidí zdola, skrze řádové mnichy, kazatele a misionáře, jimž místní židé poskytují finanční, existenční i duchovní podporu. Sami ovšem zůstávají židy a nikdy z nich nebudou křesťané. Důvod je prostý: Židé jsou pevný a organizovaný předvoj globální moci a jako Bohem vyvolený lid musejí zůstat oním Rodem, s nímž globální prediktor měl, má a vždy bude mít své záměry, ať se jim to líbí nebo ne.

Židé nejsou etnikem s dávnými kořeny ve starověku, nepocházejí z jedné lidské rasy, nemají ani společný kulturní kmen, vznikli jako potomci uměle vytvořené skupiny semitů. Jejich příbuzenský vztah k těmto praotcům je však pevnější a čistší, než u jakéhokoliv běžného etnika. Průkazem je židovská obřízka. Je proto načase židy dále uvádět velkým počátečním písmenem: Židé – národ výlučný, nově zrozený a do sebe uzavřený, semknutý pod vlivem vnějších genocid i společného bohatství, jímž se globální moc odvděčuje Židům za jejich službu a utrpěné oběti na životech.

Obřízka nebo kastrace?

Židovská obřízka nemá žádné přirozené zdůvodnění. Pokud v jakékoliv kultuře dochází k mrzačení pohlavních orgánů, má to skrytý důvod podporující mocenské záměry kněžských nebo šamanských elit napojených na vnější síly případně magické symboly a manipulujících s vědomím lidí v podrobeném společenství. Mužská obřízka zajisté ve svém fyziologickém dopadu koriguje sexuální chování muže. Snižuje jeho vášeň a sexuální náruživost. Židé přistupují k sexuálnímu aktu pouze jako k prostředku plození. Plané ukojování chtíče za účelem rozkoše je Židům zapovězeno.

Podstatnější význam obřízky ovšem spočívá v její sociální a konfirmační funkci. Každý židovský potomek mužského pohlaví musí být obřezán do osmého měsíce po narození. Žid proto vždy zplodí Žida a jeho potomek nemá žádnou možnost volby z hlediska jeho budoucí identity. Dokonce se narodí s hotovou pečetí judaistického vyznáním. Lze si představit tvrdší determinismus ve smyslu příslušnosti individua k rodu a jeho sebeurčení? Židé jsou na celý život a po všechny generace předurčeni k údělu, který byl pro ně nachystán. Na druhou stranu není pevnějšího souručenství nad židovské kmeny a klany segregované od ostatní populace. Endogamní pravidla rodinných svazků filtrujících vnější genetický vliv mají potom ve spojení s obřízkou minimálně symbolický kastrační efekt. Žid svými geny neovlivní vnější nežidovskou společnost a naopak. Je tak plně připraven hrát roli cizorodého elementu stimulujícího a rozvracejícího jakýkoliv kulturně společenský systém, do něhož pronikl.

Židé a moderní doba

Moderní dobu jako černá nit provází účast Židů ve všech klíčových pozicích ovlivňujících společenské a ekonomické směřování západní civilizace. Židé opanovali finanční sektor, politické rozhodování, akademickou půdu humanitních a ekonomických věd, ovládli kulturní dění západní společnosti a zmocnili se všech rozhodujících sdělovacích prostředků. Jsou tak viditelně zodpovědní za současný stav naší civilizace.

Dosud byl ve vědomí lidí budován uměle vytvořený mýtus o jejich vyšších schopnostech, které je k takové roli opravňují. Podobný kult výjimečnosti lze však s úspěchem zpochybnit. Stačí si uvědomit, že k úspěchu ve finančních spekulacích či obchodu není vůbec třeba vyššího intelektu. Ten je spíše na překážku, což dokazují mnohé příklady. Spíše jde o schopnost a ochotu těžit z volatility trhů, využívat k tomu patřičné informace a opírat se o konspirační možnosti klanové organizace židovských rodin. Ty ovládají finanční trhy a světovou ekonomiku postavenou na dluhu, protože mají v soukromém vlastnictví centrální a nadnárodní banky, jimiž vydírají všechny ekonomicky aktivní společenské vrstvy i celé státy. Jejich moc vyplývající z astronomické výše peněžního bohatství není podmíněna lidskými schopnostmi, ale „božím dopuštěním“, jinými slovy: Globální prediktor z Židů učinil povolané uzurpátory kapitalistického trhu a měl k tomu své důvody.

Podobná situace je i v oblasti společensko-ekonomických věd. Není těžké si ověřit, že za dominantními myšlenkovými proudy moderny a postmoderny stojí akademické autority židovského původu. Týká se to sociologie, antropologie, psychologie i politické ekonomie. Výsledné „vědecké výdobytky“ znamenají spíše zkomolení, podvrh či záměrné zfalšování vědeckého poznání a vedly k nepochopení a mylnému zdání o tom, jak funguje lidská společnost. Za všechny takové poklesky humanitních věd stačí jmenovat alespoň ty nejkřiklavější: Evoluční psychologie, sociální darwinismus, genderové studie, freudismus, frankfurtská neomarxistická škola, Lévi-Straussův strukturalismus, sociální inženýrství, libertariánské utopie, Friedmanova teorie volného trhu, multikulturalismus a další.

Šlo snad o cílený záměr? Těžko říci. V každém případě Židé postupně zaujímali vůdčí pozice v každém významnějším myšlenkovém hnutí, jehož nápady si často přivlastnili od méně asertivních kolegů. Přímo tak určovali, jaký názor bude potlačen a jaký podpořen při jeho cestě za veřejným úspěchem. Jen proto jsou Židé nejčastějšími držiteli Nobelových cen a na výsluní akademické obce. Soudím, že člověk s vysokým stupněm inteligence, vzdělání, poznání a morálního přesvědčení by se k takové roli nikdy nepropůjčil.

Vzpoura sionistů

Židé jako kapitáni bankovních oligopolů a dluhové megalichvy dosáhli oslňujícího bohatství a moci. Lze přepokládat, že jim takový úspěch stoupl do hlavy a rozhodli se vzepřít poručenství globálních elit? Je snad sionistické hnutí odrazem jejich vzpoury? A pokud ano, představují dnes sionisti mocenský klan odporující vůli globálního prediktora? Jak na tuto skutečnost reaguje například papežská kurie prostoupená zednáři?

Zdá se, že právě eurasijské křídlo globálního řízení ve Vatikánu připravuje pád neoliberálního kapitalistického systému, který se vymknul kontrole díky ambicím sionistů na samostatnou světovládu. Otázka, co má následovat. To není tak zřejmé, i když představy multipolárního světa a nedělitelné bezpečnosti bez vojenských paktů stran Putinova Ruska cosi napovídají. Eurasijská unie s vůdčí rolí Ruska může být pohrobkem atlantické dominance a transatlantických snah ji udržet.

Faktem ale zůstává, že všechny krizové a negativní jevy západního kapitalismu mají své vnitřní příčiny a stojí za nimi společenské vrstvy, které si na protilidovém a sociální smír likvidujícím pořádku založily neslýchaný blahobyt. Tyto vrstvy zavádějí neofeudální formu oligarchie a Židy mají opět v čele a na očích všem. Možná jsou slavné Protokoly sionských mudrců opravdu podvrhem, který měl odkrýt plány sionistů před veřejností a tak je udržet na uzdě. Hitlerovskému fašismu se to podařilo skoro na sto let dopředu. Nyní ale vývoj dospěl znovu do kritického stádia a západní společnost stojí před kolapsem ekonomickým i morálním.

Změna kurzu je nutná a znovu bude třeba označit viníky současného neblahého stavu, jehož řešení bude bolestné především pro zdecimované střední vrstvy, drobné střadatele, řadové investory a lokální elity. Jde o vrstvy obyvatel, jejichž hněv se v minulosti vždy vybíjel na židovských pogromech. Jak daleko je asi doba, kdy globální elity znovu předhodí Židy rozlícenému davu, aby jeho lid mohl být bezpečně uveden pod spásné perutě nového světového řádu a upokojen vzmachem nové vlny růstu po zničujícím pádu do propasti?

Nepřeji Židům takový osud a zvlášť soucítím s onou většinou židovské obce, která nikdy neměla jinou alternativu. Přitom antisemitismus v hlavách lidí sílí a prostor pro nové řešení židovské otázky se otevírá, a to s dopuštěním pravých globálních elit skrytých za utajenou identitou velmistrů prastarých křesťanských řádů a zednářských lóží. Platí ale totéž pro sionisty a americké chazary? Podaří se jim rozpoutat třetí světovou válku, aby unikli před zdrcujícím odhalením a stejným osudem, jaký čeká jejich nemocné soudruhy v judaistické víře?

Poznámka editora

V mnohém nesouhlasím (např. údajný exodus Židů z Egypta je biblický konstrukt, historicky je vyvracen, existují tři centra moci, ne dva: Vatikán[ideologické centrum], Londýn[finanční] a Washington[silové], Židé nejsou obětí, ale aktivními participanty a strůjci svého osudu, Zednáři jsou čistě židovským produktem, tedy je-li kurie prostoupena Zednáři, je prostoupena jejich pohůnky, atd.), mnohé se mi zdá jako typické matení pojmů a kalení vody, ale uveřejňuji to, protože střípky pravdy tam zřejmě jsou a jako úvaha je to zajímavé.

Známka 1.8 (hodnotilo 198)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 21 416