Tunelování

2.10.2011 Přišlo emailem Témata: Česká republika 479 slov

ČT 1 včera odpoledne po 16.30 hodině, pořad AZ kvíz. Soutěžní otázka: Jakým slovem označujeme vysávání finančních prostředků z podniků, institucí a bank? Soutěžící neví. Správná odpověď zní: Tunelování.

"Tak děti, teď si pěkně sedněte a tiše poslouchejte.

Pojem "tunelování" vznikl takto: Ve Velké Británii privatizovala Margaret Thatcherová velké státní podniky. V ČSFR ministr financí Václav Klaus privatizoval velké státní podniky. Potud shoda.

Rozdíly: Ve V.B. provedli nezávislý audit a prodali za tržní cenu. Tedy tomu, kdo dal nejvíc. A platilo se hned.

U nás se státní podnik prodal za účetní hodnotu předem určenému zájemci. A s odkladem platby.

Postup byl tento:

  1. Privatizační komise zjistila účetní hodnotu subjektu a vybrala zájemce. Tomu předala podklady.
  2. Zájemce si nechal subjekt ocenit znalcem. Částka, určená znalcem, několikanásobně převyšovala částku prodejní.
  3. S tímto odhadem tržní ceny šel zájemce do banky a úvěr bez problémů dostal. Za úvěr přitom ručil majetkem, který stále ještě nebyl jeho! Z úvěru, poskytnutého takto bankou, zaplatil tu účetní hodnotu a ještě mu zbyla pěkná sumička do začátků.
  4. Podnikatel "zlatokop" si po převzetí subjektu založil další firmu, na kterou převedl aktiva původního subjektu. Potom přestal bance splácet úvěr. Banka byla nucena převzít zástavu, tedy spíše to torzo, které z původního subjektu zbylo. Pan podnikatel byl z obliga, prostě mu "nevyšel podnikatelský záměr!"
  5. A na státu bylo, aby mu prokázal úmysl. Pan podnikatel to navíc jistil převedením majetku na osoby blízké. Takto tedy vznikl pojem "tunelování." A takto se nám tady "narodili" noví kapitalisté.

Abych nezapomněl: Všechny tyto transakce národního majetku nepodléhají právnímu přezkumu. Na to byl dokonce vytvořen zvláštní zákon! Při takzvaném očišťování bank od takto vzniklých nedobytných úvěrů bylo zapotřebí tato pasiva někde skrýt. Dva staří přátelé z "Prognosťáku"to vyřešili tím, že založili Konsolidační banku.

Vznikl tak světový unikát - banka, která spravovala jen samá pasiva. Když už to bylo příliš nápadné, byla tato banka přejmenována na Českou konsolidační agenturu. Současně s tím bylo vedení ČKA povoleno prodávat tam uložené dluhy za částky, které nezřídka tvořily pouhých deset procent původní výše dluhu. Tak se také běžně stávalo, že původní dlužník si koupil svůj dluh (přes třetí osobu, samozřejmě) za částku, která nepokryla ani úroky z tohoto dluhu. Tento dříve dlužník byl po této transakci samozřejmě už opět vážený podnikatel.

Po zaniklé ČKA zbyl dluh ve výši 236 miliard korun. Tato částka se objevila jako záporná položka ve státním rozpočtu a ze státního rozpočtu je také tento dluh umořován.

Takže, milé děti, jaké si z toho vezmeme ponaučení? Ano, správně! Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž." A já jen dodávám: Tento stát v žádném případě nerozkrádaly nějaké "socky." Z těch někdejších privatizátorů, jejichž dluhy platíme (a budeme platit i nadále) všichni bez rozdílu, jsou dnes milionáři, multimilionáři a někteří dokonce miliardáři. A jsou to také ti, kteří nám tady skutečně vládnou. Politici jsou ve skutečnosti jen loutky, vykonavatelé jejich vůle. Tak se také stalo, že si jeden miliardář za „své“ miliony "koupil" i naši současnou vládu...

Známka 1.1 (hodnotilo 257)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 18 145