Znovu otevřený dopis exprezidentovi Václavu Havlovi
Krátké připomenutí k 8. výročí pádu Bagdádu
8.4.2011 Přišlo emailem Témata: Česká republika, Irák, Lidská práva 414 slov
Vážený pane Havle,
den 9. duben se stal smutným datem v soudobých dějinách Iráku a jedním z mezníků jeho historie. Tento den, označovaný jako Výročí okupace, padl Bagdád do rukou dobyvatelů a celá země přešla od hrůzné diktatury k hrůzné okupaci. Těžce zkoušený Irák se ani po osmi letech nemůže vymanit z následků ilegálního a barbarského činu.
Často zmiňovaná spekulativní argumentace „Byl snad diktátorský režim Saddama Hussaina lepší než dnešní?“ neospravedlňuje vyhlášení války a nemůže nikoho zbavit historické, právní a morální odpovědnosti. Dnes probíhající lidové revoluce v arabských zemích navíc jasně dokazují, že se utlačované národy mohou vymanit z totalitních režimů vlastním přičiněním – bez „bratrské invaze“.
Podívejme se na některé titulky životní reality v novém Iráku a právě tak na dnešní politické zřízení - plod poválečného uspořádání.
- více než milion nevinných padlých životů,
- miliony vdov a sirotků bez domova,
- miliony utečenců a uprchlíků,
- statisíce sekulárně smýšlejících lidí pronásledovaných nově nastoleným primitivním řádem,
- elita společnosti (intelektuálové, spisovatelé, lékaři, inženýři, umělci, herci, básníci, skladatelé, novináři, vysokoškolští učitelé, pedagogové, badatelé, vědecké kádry a další) musela prchnout před represí nového řádu do arabských a jiných zemí světa,
- stovky tisíc terorizovaných křesťanů musely utéct do ciziny, nevyjímaje vyznavače dalších náboženství,
- stovky zavražděných novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků,
- desítky tisíc lidí, včetně nezletilých, byly bez obvinění či řádného soudu zatčeny a jsou v žalářích vládních represivních struktur, které často podléhají vůli jednotlivých vládnoucích politických stran,
- neprosté selhání v zajišťování základních životních podmínek jako je pitná voda, elektrická energie, základní zdravotní péče, školství a doprava,
- rozrůstání chudoby, nemocí, nezaměstnanosti a negramotnosti,
- likvidace irácké sekulární společnosti ve prospěch nastolení pseudo-theokratického systému,
- brutalita vůči bezbranným demonstrantům, potlačování svobody projevu, svobody shromaždování a práva na protest a zavedená praxe mučení internovaných a uvězněných,
- všudypřítomná korupce ve vrcholném státním aparátu, vytunelování veřejných financí a absolutní privilegia vládnoucí oligarchie,
- nekompetentní a zkorumpovaný režim s doktrínou sektářství a s politikou rozporcování státního aparátu a státních financí,
- a mnoho dalších.
Vážený pane Havle, dovolujeme si Vás – v otázce Iráku – znovu vyzvat k veřejné nápravě vlastního postoje, který jste zaujal v době příprav na invazi. Ve jménu humanismu a principu vyšších hodnot, pro vlastní historický kredit a pro morální odpovědnost je nezbytné se jasně vyjádřit – byť dodatečně – k tehdejšímu irelevantnímu postoji.
Jsme přesvědčeni, že ještě nevypršel čas distancovat se od invaze do Iráku – od tohoto válečného dobrodružství bývalé americké administrativy. Nadešel však čas omluvit se iráckému lidu za nevinné oběti a za nelidské strádání a utrpení, které s sebou přinesla válka, jejíž následky prožívá žalostně irácký lid dodnes.
S úctou,
Ing. Faisal Ismail, CSc., předseda
Česko-irácké sdružení
Praha, 8.4.2011