Nekuřáci mají také práva

Nejprve se tedy podívejme na to, co je předmětem našeho sporu. Cigareta, obvykle 7 cm dlouhý váleček s drogou uvnitř. Nebudu tady vypisovat seznam desítek toxických chemikálií, které se přidávají nejen do tabákové směsi, ale i do papírku, v němž je směs zabalena, a to ze spousty rozličných důvodů - aromatickými přísadami počínaje a chemikáliemi ovlivňujícími barvu popela konče. Prostě jen konstatuji, že cigareta obsahuje desítky chemických látek, které by jistě obhájci práv kuřáků svým dětem do kojenecké výživy nepřidali. Podívejme se radši na to, co kuřáka zajímá více než varování ministerstva a mnohdy bohužel rodičů, pokud se jedná o kuřáka nižší věkové kategorie. Nikotin (C10H14N2), je silně návyková látka řadící se svými vlastnostmi mezi “tvrdé” drogy. Klíčové je zde to slůvko “tvrdé”, které, jak by jsme se mohli mylně domnívat, neurčuje jakousi sílu prožitku v době, kdy je droga přítomna v uživatelově krevním oběhu, ale vystihuje vůli nutnou k tomu, aby si jí tam onen uživatel nevpravil příště znova. Tohle také není žádná novinka, znám osobně spousty lidí, kteří si dopřávají radostí “měkkých” drog, ale každý z nich dokáže přečkat i delší časové období bez nich. Pijákům kávy se svět nezhroutí, když vynechají pár svých černých nápojů, většina lidí pozná, kdy má dost, a další pivo si neobjedná a kuřáci marihuany jsou docela veselí lidé i po týdnech abstinence. Naproti tomu neznám moc kuřáků cigaret co by jen tak svou krabičku na několik dnů odložili. Jistě existuje v každé větší vesnici místní opilec a zvlášť silní pijáci kávy mají ta rána tak trochu “pomalejší”, dokud si nedají dvojitého turka, ale od nikotinu by se tyhle drogy měli ještě hodně co učit.

Teď již víme kdo je to kuřák. Člověk, jehož každodenní užívání vysoce návykové látky je státem a zákony tolerováno. Člověk, který nejspíš ani nepřemýšlí moc nad tím, kolik dalších toxických látek si vpravuje do těla společně se svou drogou, kterou navíc užívá snad tím nejméně šetrným způsobem vůči svému tělu. Ptáte se jak je to možné ? Jak to, že stát netoleruje příležitostné použití marihuany a nočního opilce odveze na záchytku, zatímco uživatel tvrdé drogy se s ní může procházet v poledne po náměstí ? Já to nevím, ale rozhodně vím že tabákovým koncernům jejich bussines závidí všichni heroinový a kokainový králové. Kuřák je člověk jenž se dostal do mnohem horší situace než závislák na heroinu. V té situaci je právě díky všeobecné tolerovanosti této drogy a zlehčování závislosti na ní. Takový heroinový uživatel se dostane rychle do finančních potíží a pokud se nepředávkuje někde pod mostem, tak se může dostat do léčebny, kde se mu pokusí stát pomoci. Kdežto chudák kuřák se do finančních potíží dostane díky vyšším daním na krabičce cigaret jen těžko. Protože kouření není zákonem stíháno, tak se nedostane ani do potíží se zákonem a rozhodně mu nebude nařízena ústavní léčba kvůli kouření cigaret. On díky legálnosti kouření a jeho jednoduché dostupnosti ztrácí možnost zatáhnout za jakoukoliv záchrannou brzdu a naprosto postrádá schopnost sebereflexe.

Kuřáci, kteří si teď čtou tyto řádky, odmítnou jistě připustit, že jsou na tom hůř než uživatelé heroinu, ale bohužel je to tak. Možná nemají kvůli své závislosti takové finanční problémy, nejspíš jim občasný ranní kašel nepřipadá až tak nebezpečný a lapaní po dechu při běhu za tramvají nepřikládají takovou váhu, jako se přikládá bolákům od jehlou rozpíchaných žil. Ale to, že jejich droga mrzačí a zabíjí pomaleji a mnohem víc nenápadně ještě neznamená, že jsou na tom lépe. Kuřák nestojí o naší pomoc, protože on je přece “svobodný” a kouřit “chce” nikoli musí. A to je přesně ten moment, kdy přestává kuřákova logika fungovat. On totiž není svobodný, on se obrovské části svých svobod vzdal ve prospěch cigarety a tabákových koncernů za ní stojících. Svůj kontrakt na méně kvalitní život a v mnoha případech na předčasnou smrt s nimi obnovuje velice rád denně v trafice prostřednictvím malé kouzelné papírové krabičky.

Tak tedy víme kdo je oběť. Obětí je kuřák, který byl lapen do dokonale připravené pasti s drogou uprostřed. Pasti, k níž vede cesta zametená od zbytečných zákonů, které by jen prodejcům kazily bussines.

Bohužel kuřák není jedinou obětí. Ten, kdo do pasti spadne s ním, jsou nekuřáci. Nekuřák přišel o svá práva společně s kuřákem. Přišel o ně proto, že kouření je zákonné právo kuřáka. Ačkoliv jsme stále strašeni ojedinělými výskyty injekčních jehel na dětských hřištích, nikdo není zděšen miliony nedopalků cigaret válejících se na ulicích našich měst a mnohdy i na těch dětských hřištích. Popravdě řečeno jsem ještě neviděl žádné dítko, které by si pomocí pohozené jehly vehnalo do těla dávku heroinu. Zato jsem již viděl děti které sbírali ze země nedopalky a po vzoru svých předloh si je přikládali k ústům a když sehnali oheň, tak si je i zapalovali. Děti povyrostou a najednou stačí jen pro svou drogu zajít přímo do obchodu. Nikdo by asi nechtěl aby před jeho dětmi na hřišti začal někdo souložit. Ale on by se o takový souložící pár náš stát hodně rychle postaral. Narušování mravní výchovy mládeže není žádná sranda a nic na tom nemění že sex je přirozená záležitost. S cigaretou to ale klidně na dětském hřišti rozbalit můžete. Když si někdo v restauraci začne píchat heroin tak ho pěkně rychle vypakujou, i když mě osobně by takový člověk vůbec nevadil. Místo toho jsem často nucen dýchat kuřákovu drogu a být vystaven odpornému zápachu a jediné, co mohu dělat, je tiše klít.

Kuřácká argumentace v této oblasti je obzvláště nelogická. Veskrze se jí dá shrnout do dvou principů. Pokud je někde restaurace, kde je možno kouřit, máš nekuřáku smůlu a hledej si jinou, najíst se můžeš třeba v parku, když máš tak rád čerstvý vzduch a nebo přijmi naše ultimátum a vystavuj se naší droze a toxickým látkám, které ti tak smrdí. Pokud je však někde místo vyhrazené nekuřákům a zvlášť pokud se začnou dostavovat abstinenční příznaky, to mají kuřáci hned plná ústa řečí a svobodě a omezování jejich práv. Tedy vlastně jejich jediného práva, a to sice práva vpravit si svou drogu to krevního řečiště. Zvlášť zajímavé bylo sledovat diskuze okolo připravujících se nekuřáckých vagónech ČD. Já na tohle všem kuřákům můžu jen s úsměvem odpovědět v jejich vlastním stylu. “Nelíbí se vám naše nekuřácké vlaky ? Tak jeďte vlastním autem, na kole nebo třeba na koni když se vám to nelíbí.” Ale když nemusí ve vlaku “hulit” kuřáci marihuany, cesta vlakem se dá přežít bez doušku kávy a sudu vína a dokonce heroinový závisláci mají dost soudnosti, že si nepíchají přímo v kupéčku, tak vy ten svůj “lehký” nešvar ovládnete po dobu cesty také. Vy jste přece svobodní a jste pánem cigarety, můžete si ji zapálit kdy chcete vy a nemusíte kdykoliv ji potřebujete. Když to dokáže závislák na heroinu, kterého ani nenapadne domáhat se práva píchnout si dávku na sedačce ve vlaku, vy to zvládnete také. Nebo se snad pletu ?

Kouření cigaret je závislost celosvětového rozsahu. Je to tak silná past, že nebude lehké z ní najít únik pro všechny. Do téhle pasti jsem spadl také. Bylo mi skoro 16 let. Byl jsem mladý nezletilý frajer, kterému přišlo úplně normální ochutnat svoje první pivo a zapálit svou první cigaretu. Byl jsem tak mladý, že stát považoval za rozumné omezit má práva aby mě ochránil. Omezil například mé právo vlastnit a řídit dopravní prostředek. Stát uznal za vhodné omezit mé právo pojmout za choť milovanou dívku. Omezil mé právo volit politického zástupce. Omezoval mě různě, někdy tam a jindy zase támhle. Některá ta omezení vnímám s odstupem času kladně, jiná méně. Ale co mě nejvíc mrzí je, že dostatečně neomezil mé právo koupit si v trafice jednu z nejnávykovějších látek na světě. Ochutnal jsem první zakázané pivo a vykouřil s partou podobně “omezovaných” puberťáků první cigaretu. Přestože pivo mělo zajímavou chuť a bylo i relativně levné neskončil jsem jako alkoholik. A navzdory tomu, že cigareta byla naprosto odporná a nezajímavá, neodložil jsem ji déle než rok. Za těch mnoho měsíců jsem měl spoustu příležitostí pochopit co je cigareta zač. Kouřil jsem lehké, kouřil jsem tvrdé nebo třeba mentolové. Kouřil jsem s filtrem i bez filtru, s partou i o samotě. Zažil jsem i co to udělá když kouříte týden v kuse tak 30 cigaret denně a potom si myslíte, že si dokážete celý den nezapálit. Během té doby a během dalšího dosavadního života jsem viděl účinky různých jiných drog na lidech v okolí, ale to, co dokázala cigareta, to nedokázala žádná jiná droga. Žádná droga jejíž uživatele jsem poznal, nebo jejíž účinky jsem znal z vyprávění, nedokázala to co cigareta. Dát tak málo a vzít tolik. Kombinací štěstí, zázraku a silné vůle jsem s tou závislostí dokázal skončit ještě v čase, kdy stát stále omezoval mé právo založit rodinu a zvolit si politického zástupce. Kdybych byl závislí na heroinu, nebo kokainu mohl mi s tím někdo pomoci. Takhle to zbylo jen na mě a nemohli pomoci ani rodiče, kteří u mě cigarety našli. Dokud bude tahle závislost legální a jedna dávka bude stát cca 4 koruny není uchráněn nikdo. Kuřákovi pomoci nejde dokud nebude chtít sám, ale svobody volby se on vzdal ve prospěch cigarety už dávno. Je tedy jasné, že vzdát se svobody naší pro něho nebude problém. Když se vzdal svobody své nemůžeme od něho čekat, že bude ctít svobodu dítěte na pískovišti, svobodu rodinného oběda v restauraci nebo svobodu cestujícího ve vlaku. On se dokázal kvůli droze vzdát vlastního práva na kvalitní život a přestože se těmi právy ohání, když je zahnán do kouta, tak vašim právům nehodlá užívání své drogy podřídit ani omylem.

Já si ale kuřáky svá práva omezovat nechat nechci. Vyžaduji právo vychovávat své děti v prostředí kde se veřejně neužívá jedna z nejnávykovějších látek na světě. Vyžaduji právo jít do restaurace a nemuset přitom inhalovat toxické látky jejichž seznam je většinou delší než místní jídelní lístek. Domáhám se práva nebýt vystavován odpornému zápachu, který má navíc zvláštní odolnost vůči všem konvenčním metodám se jej zbavit. Požaduji právo žít ve světě, kde lidé kteří si váží svých ostatních práv se nemusí podřizovat menšině jež je závislá na droze.