Internetový volební systém II.

Reforma všeobecných voleb

Jarmila Kubátová

8.7.2006 Přišlo emailem Témata: Nezařazeno 1583 slov

<—Předchozí část

a) Hlavní volby státotvorné: Po čtyřech letech, v průběhu prvního týdne měsíce února by všichni lidé starší osmnácti let obdrželi doporučeně volební obálku. Kdo by ji náhodou neobdržel, urgoval by to na příslušném úřadě. Tato obálka by obsahovala:

Seznam všech stran zúčastňujích se voleb
Volební peněžní poukázka
Přesné pokyny k volbám

Od 10. do 15. února by probíhaly vlastní volby. Občan by měl celých 5 dnů čas na to, aby zašel s volební poukázkou buď na poštu, nebo do kterékoliv banky a tam odvolil. Po patnáctém únoru by volební poukázky pozbyly platnost.

Tyto volební poukázky by byly zcela anonymní, bez jakýchkoliv osobních údajů, jméno ani adresa voliče by tam nebyly, ani žádné další rozpoznávací znaky. Bylo by na nich pouze pořadové číslo, skryté pod stírací fólií - a to by byl PIN kód. Kdyby bylo například 5 milionů oprávněných voličů- tak poukázky by byly očíslovány pořadovým číslem od jedné do pěti milionů. Sama o sobě by ta poukázka byla jen bezcennou kartičkou zhotovenou z tvrdého papíru- pouze dohromady s občanským průkazem, podpisem voliče a razítkem pošty nebo banky by vytvořila ceninu v hodnotě 100 Kč. Samotná volební poukázka by vypadala velice jednoduše. Skládala by se ze dvou naprosto totožných dílů, oddělených od sebe perforací. Na obou stranách by byl již zmiňovaný PIN kód skrytý pod stírací fólií a nad ním by byl nápis: Nestírat! Uprostřed obou dílů by byl nápis POLITIK a pod ním okénko, kde by se vyplnilo číslo oblíbeného politika. Vpravo dole, opět na obou dílech by pak bylo místo pro razítko pošty nebo banky a podpis pokladníka. A jak by vlastní volby probíhaly?

U kterékoliv peněžní přepážky na poště nebo v bance by volič zároveň s volební poukázkou předložil i svůj platný občanský průkaz. Úřednice by zkontrolovala v OP všechny příslušné údaje, zda jsou platné. Také by dle občanky zkontrolovala i tvář voliče a teprve pak by zapsala jeho číslo OP do speciální volební listiny. Tato volební listina by obsahovala pouze dva sloupce. Do prvního sloupce by úřednice zapsala číslo OP a ve druhém sloupci by se volič vedle svého čísla OP podepsal. Pak by měl volič na vybranou ze dvou možností:

1. Buď by volil- a tím pádem by věnoval stokorunu konkrétnímu politikovi a tím zároveň i straně, ve které se ten politik nachází.
2. Nebo by si vyzvedl z poukázky stokorunu- ale tím pádem by nevolil, čímž by naznačil, že nemá koho volit.

Ten trik je celkem průhledný, tak ho radši rovnou přiznáme: je pravděpodobné, že zodpovědní a inteligentní lidé tu stokorunu věnují politikovi, kterému věří. Kdežto občané, sociálové a asociálové radši jen zištně shrábnou stokorunu a nebudou volit.Tím se samovolně oddělí zrno od plev, to znamená, že se oddělí lidé, kterým na politické situaci záleží, od lidí, kterým nezáleží na ničem. Pravicově smýšlející občané by asi volili víc, než ti levicoví, co mají ke státu vždy jen ruku nataženou. Uplatnila by se zde tedy matematická zákonitost chování davu- aniž by byl přitom kdokoliv zbaven práva volit.

Člověk, dejme tomu pan Novák, který by volil, by se na volební listině vedle svého OP podepsal. Pak by pokladník orazítkoval názvem pošty nebo banky poukázku a k tomu přidal i svůj podpis. Ze stroje by vyjely dva stejné platební doklady- na jeden z nich by se pan Novák podepsal a pokladník si ho nechal jako doklad. Ten druhý, nepodepsaný by dostal jako doklad pan Novák, na důkaz, že odevzdal stokorunu politikovi. Teprve pak by byl vpuštěn za plentu k urně. Tam by provedl svou tajnou volbu dle volebních pokynů. Především by pečlivě na obou dílech vyplnil číslo zvoleného politika. Příklad: Když by se do voleb přihlásilo 20 stran, s celkovým počtem 500 politiků, tak strany by byly očíslovány od 1 do 20 - ale politici by byli očíslováni souvisle od jedné do pětiset. Pokud by si pan Novák vybral politika č. 323, tak by toto číslo zapsal do obou okének na poukázce. Podle seznamu stran by věděl, že politik je členem strany číslo 11- takže by volil s politikem zároveň i tuto stranu. Potom by již jenom setřel oba PIN kódy, a tím se přesvědčil, že jsou obě čísla skutečně naprosto totožná. Odtrhl by od sebe ty dvě stejné kartičky přes perforovanou část a kteroukoliv z nich vhodil do urny a tu druhou si ponechal pro sebe jako doklad.

Člověk, nazvěme ho třeba pan Kadrnožka, který by se rozhodl nevolit a jen by lačně skočil po stokoruně by se rovněž na volební listině podepsal vedle čísla svého OP. Pak by musel odškrábnout z obou dílů poukázky fólii, která zakrývá pořadové číslo a úřednice by toto číslo zanesla do počítače jako neplatné. Pak by úřednice přes obě okénka na jeho předložené poukázce prdla razítko- Neplatné! Poté by vyplatila panu Kadrnožkovi stokorunu a zase by jí ze stroje vyjely dva lístky. Na jeden z nich by se pan Kadrnožka podepsal, na důkaz toho, že přijal od státu 100 Kč, ten by si úřednice ponechala, a ten druhý, nepodepsaný by si ponechal pro sebe jako svůj doklad pan Kadrnožka. Razítkem by opět orazítkovala oba díly poukázky, jeden díl by si ponechala a ten druhý díl mu podala také jako jeho doklad. Čili jednu znehodnocenou část poukázky by si ponechala úřednice, a tu druhou by si jako doklad ponechal pan Kadrnožka- aby se případně mohl na internetu také přesvědčit podle PIN kódu, že skutečně nevolil. Ještě důležitá poznámka: v nashromážděné databázi OP by se nesmělo objevit číslo OP dvakrát - jinak by byl jeho majitel předvolán, aby tu záhadu vysvětlil. Volební databáze by se musely na poštách i v bankách jeden rok archivovat, (čili až do příštích voleb) a teprve pak by se mohly zničit. Za každého klienta- voliče i nevoliče by pošta nebo banka obdržela od státu odměnu za své služby 20 Kč. Za nemocnými, nepohyblivými starými lidmi by vybraní volební pokladníci přišli se zapečetěnou urnou tak jako dosud.

Počítání hlasů z odpečetěných uren by měly nárok 16. února kontrolovat všechny volební strany- to znamená volební komise složené z několika lidí z různých politických stran, tak jako je tomu dosud. Byla by to výsada, která by stranám zajišťovala, že by si přímo na místě mohly namátkou zkontrolovat v jakékoliv poště nebo bance okamžitý stav, že by měly okamžitý přehled o tom, kolik peněz získaly od voličů. Volební komise by však musela mít nejméně 5 lidí z různých politických stran, jinak by byli pověřeni sčítáním lístků zaměstnanci banky nebo pošty. Lístky z uren by měly na halíř souhlasit s údaji zanesenými pokladními do počítače. Účetní výsledky by se totiž sečetly a strana Má dáti by musela souhlasit se stranou Dal v databázích počítačů. Jinak řečeno, počet proplacených poukázek nevoličům by musel souhlasit s počtem nevoličů, a naopak počet darovaných stokorun od voličů v urně by musel přesně souhlasit s počtem s databázi voličů. Po sečtení hlasů by pošta či banka každé zúčastněné volené straně vystavila doklad, kolik peněz od ní obdrží v nejbližších dnech na stranický účet za získané hlasy. Ještě malá poznámka: Domníváme se, že sčítání hlasů by nebyla kdovíjaká námaha, když třeba v případě Prahy odhadneme 500 tisíc voličů, kteří by se rozptýlili do 50 pošt a 150 bank, takže by měli k dispozici 200 volebních míst. Na jedno volební místo by tedy připadalo v průměru jen asi 2500 voličů- což by se dalo zvládnout.

pokračování příště...

Známka 1.8 (hodnotilo 5)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Tuto stránku navštívilo 22 975