Bitcoiny přestávají být použitelné

Pokud máte nějakou zkušenost s bitcoiny, pokud jste někdy zkoušeli něco platit bitcoiny, víte, že transakce je jednoduchá, rychlá a anonymní. Ovšem to v případě, že už je nějakým řízením osudu máte. Samotný nákup bitcoinů na některé z několika zbývajících bitcoinových burz není jednoduchý a dnes už téměř jistě ani anonymní. Naopak je to docela otravný proces trvající několik dnů (než vás „schválí“ a prověří), při kterém musíte odevzdat řadu osobních údajů.

V rámci objektivity musím poznamenat, že nákup bitcoinů na burze zdaleka není jediným způsobem, jak bitcoiny získat. Způsobů je řada a mnohé z nich jsou stále zcela anonymní. Ten nejjednodušší je, že si za službu nebo zboží necháte zaplatit bitcoiny těmi, kdo je má.

Dalším problémem je vysoká fluktuace jejich ceny. Bitcoiny se staly předmětem spekulací. Z haléřové hodnoty na začátku vylétla jejich cena před několika roky až přes tisíc dolarů za kus, aby vzápětí spadla na nějakých 200 dolarů. Poslední dobou se směnný kurz jakž-takž ustálil a pohybuje se na zhruba 250 dolarech. Ale vysoká fluktuace kurzu nepřispívá k dobré pověsti.

Pověst rovněž kazí skutečnost, že několik velkých bitcoinových burz bylo vykradeno, klienti, kteří tam měli své účty, přišli o všechno a mohli si jít stěžovat akorát do staré vrby. Bitcoiny byly navrženy tak, že je v podstatě nemožné vyšetřit, kdo peníze ukradl. Okradený majitel akorát může sledovat v přímém přenosu, jak se jeho penízky přesouvají z účtu na účet kamsi. Vidí kolik a kdy, ale neví komu.

Ale to všechno by se dalo překousnout. Problém začíná být jinde a sice ve způsobu, jakým si udržujete bitcoinový účet. Ten účet je na počítači docela malý souborek, můžete ho kopírovat na USB klíčenku nebo dokonce vytisknout, či opsat si čísla klíčů na kousek papíru, formát A5 bude zřejmě dostačující, a papírek uschovat do trezoru. To je všechno fajn a dandy dokud se nerozhodnete provést nějakou tu bitcoinovou transakci. Pak máte dvě možnosti.

Buďto svěříte své tajné klíče některé bitcoinové směnárně a budete se modlit, aby ji nikdo nevykradl, nebo aby majitel směnárny sám odolal pokušení a nezneužil důvěry. Může totiž klidně peníze přeposlat sám sobě a vám tvrdit, že ho vykradli. Nemáte šanci mu dokázat opak.

Nebo se rozhodnete si spravovat účet sám. Software pro bitcoiny je zdarma, stáhnete si ho a rozjedete. Až dosud jde všechno hladce. A teď začíná hlavní sranda. Prográmek si začne v režimu P2P stahovat bitcoinové transakce. Všechny od začátku existence bitcoinů. Fajn, počkáte. Po dvou hodinách lehce znervózníte. Počítač stále stahuje. Po osmi hodinách už netrpělivě přešlapujete. Počítač stahuje. Necháte ho tedy běžet přes noc a jdete spát. Ráno zjistíte, že počítač ještě stahuje. Večer počítač stále stahuje. Co je horší, nemůžete ho skoro používat, protože i dnešní více-jádrové procesory běží při stahování na nějakých 90-100 % své kapacity což znamená znatelné zpomalení. Uběhnou tři dny. Počítač stahuje. Brzy si všimnete, že objem stahovaných dat je minimální, zato vytíženost procesoru skoro na maximu. Týden. Druhý. Třetí. Konečně hotovo. Tři týdny nepřetržité „instalace“ s vytížeností procesoru skoro na 100 % - to je cena za to, že si účet budete spravovat sami.

Kupodivu objem stažených dat není tak obrovský. Dnes má adresář s blocks zhruba 52 GB. Ale získat ho v provozuschopném stavu – to dá zabrat. Pokud chcete bitcoinový software na druhém počítači, čeká vás celá třítýdenní procedura znovu. Samozřejmě, můžete se pokusit překopírovat bitcoinový adresář s bloky transakcí na druhý počítač, 52G není dnes nic, co by se nedalo zvládnout. Většinou se to povede, ale stačí jediný ztracený bit někde v procesu kopírování a začínáte znovu. Mně se to stalo. A samozřejmě – kopírování bloků s transakcemi vyžaduje alespoň minimum technických znalostí, musíte vědět, kde je příslušný adresář uschován, většinou je skrytý, a musíte trošku rozumět tomu, co děláte a proč. Většina běžných uživatelů by patrně byla nucena jít na to od začátku.

Problém je v samotné podstatě. Tvůrci bitcoinů se snažili vyhnout se centrálnímu úložišti kdekoliv, aby to vlády nebo policie nemohla nikdy zabavit nebo nabourat. Vyřešili to tedy tak, že každý majitel účtu musí na svém disku uschovávat historii všech bitcoinových transakcí na celém světě a neustále tato data aktualizovat. To, kolik máte bitcoinů, se počítá vždy od začátku tak, že program projde všechny transakce a hledá ty, ke kterým máte své tajné klíče na straně příjemce. Hodnoty bitcoinů pak nasčítá. Je to anonymní, šikovné. Bohužel to nepočítalo s tak velkou popularitou bitcoinů.

A počet bitcoinových transakcí roste. To znamená rostou i nároky na stahování a udržování historie všech transakcí. Máme teprve sedm let existence bitcoinů a už trvá instalace několik týdnů. Jak to bude vypadat za dalších deset, dvacet let? A co za 145 let, tak dlouho totiž budou ještě vznikat nové bitcoiny?

Uvažuje se sice o zřízení jakýchsi klíčových nodů (uzlů), tedy vybraných serverů, které by udržovaly historii transakcí a uživatelský software jednotlivých Frantů z ulice by si vždy u nich jen „sosnul“ potřebná data, ale to je problematické, protože to narušuje hlavní myšlenku bitcoinů – nemožnost ovlivnění bankami a vládami států. Jakmile budou známy klíčové uzly s daty transakcí, jejich počet a umístění, pro represivní složky států by nebyl problém je v případě potřeby „využít“ či prostě odstavit úplně.

Obávám se, že bitcoiny brzy narazí na limit svých možností. Bez kompromisů to nepůjde.