Kam kráčíš, Microsofte?

Chci zde popsat proč jsem se rozhodl opustit produkty velkého Billa. Je pravdou, že mé rozhodnutí nebude asi pro každého. Nejsem typický uživatel počítačové techniky. Jsem pamětník. Počítačový kmet. Pamatuji ještě archaické typy obrovských počítačů, jako např. ICT 1905 s 27 kilobyty paměti a zabírající velkou klimatizovanou místnost. Lidé, kteří nikdy s počítači nedělali, nemají mnoho možností odejít od Windows. Zkrátka musí zůstat u toho, co nabízí hlavní proud. Kvůli servisu, existujícímu software a dostatečně snadnému přístupu k informacím, když se něco pokazí. A přeci si myslím, že i pro tyto lidi existuje schůdná varianta jménem Linux. Dokonce se říká, že lidé nemající zkušenosti s počítači (kteří nejsou zkažení Windows) mají s Linuxem méně problémů, než ti, kteří si zvykli na Windows.

Nikdy jsem neměl k Windows nějaký vztah. Dokud existoval DOS, používal jsem ho, respektive jeho skvělou variantu 4DOS. Přišel OS/2 firmy IBM a já jsem přesedlal na něj. Postupně tyto systémy zanikaly. Některé stářím, jiné byly Microsoftem převálcovány.

Windows jsem začal používat, když jsem psal knížku o Windows 95. A pak už jsem u tohoto systému tak nějak (z lenosti) zůstal. Několik posledních roků pracuji s Windows 2000. Z toho, co MS vyprodukoval za dobu své existence, považuji tento systém za nejlepší. V podstatě bych mohl u Windows 2000 zůstat. Nic mě nenutí měnit své zvyky. A přeci ano. Windows 2000 stárne. Minulý rok přišel XP a už se hovoří o dalším systému s kódovým názvem Palladium (byla oznámena změna jména na "next-generation secure computing base"). Cožpak o to, nové systémy MS jsou už robustnější, padají méně často, mají příjemně vymyšleno uživatelské rozhraní. Ale víme, co skrývají uvnitř?

Ve vývoji operačních systémů firmy Microsoft lze vysledovat v posledních letech jistý trend. A je to trend zneklidňující.

Dostal se mi do ruky článek Windows XP shows the direction Microsoft is goiong naznačující směr, kterým se vydal Microsoft. Autorem článku je Michael Jennings.

Věděli jste, že Windows XP se spojuje s počítači "venku" (míněno Internet) navzdory MS firewall 16 různými způsoby? Microsoft přiznává pouze jedenáct z nich. V mnoha případech uživatel nemá ani ponětí, že jeho počítač právě komunikuje se světem venku. Nevím, jak to berete vy, ale já z toho nemám dobrý pocit.

Tato spojení nezaznamená firewall dodávaný s MS (samozřejmě). Objevíte je, použijete-li ZoneAlarm Steve Gibsona. Zakážete-li pomocí ZoneAlarm spojení, Windows XP v některých případech odmítnou pokračovat.

A existují další pojítka s mateřskou firmou, o kterých MS nikde nereferuje. Například každý dokument vytvořený MS Office a používající VB makro, obsahuje také unikátní číslo, které identifikuje váš počítač. Software, který je přibalen k operačnímu systému, odmítá pracovat, pokud mu nedovolíte zavolat "domů" do Microsoftu. MS Help využívá čtyři zvláštní, nikde neoznámené standardy k linkování dokumentů. Vlastně jde o nové komunikační protokoly.

Někteří odborníci se domnívají, že Windows 95, 98, ME byly úmyslně navrženy tak, aby nebylo možné zabránit tuhnutí těchto systémů. Určité komponenty v nich totiž používají uměle vytvořený limit 64 kilobytů paměti. Překročení tohoto limitu znamenal automaticky pád systému. Toto omezení na 64 kilobytů mělo snad smysl v době Windows 95, kdy paměť byla drahá, ale jak si vysvětlit, že existuje i v novějších verzích?

Jak budou znít příští smlouvy s uživateli produktů MS?

Nevíme, ale leccos lze odhadnout například z toho, že některé nové záplaty na bezpečnostní díry vyžadují, abyste umožnili Microsoftu administrátorská práva nad vaším systémem. Ten, kdo pracuje v administrátorském režimu, má plnou kontrolu nad počítačem. V nových smlouvách EULA se doslova praví, že pokud chce uživatel záplatovat bezpečnostní díru v systému, musí dát Microsoftu legální práva nad svým počítačem (http://theregus.com/content/4/25859.html).

Service packs (opravné balíčky), SP1 pro XP a SP3 pro Windows 2000 obsahují novou právní podmínku, že souhlasíte, aby MS automaticky kontroloval verzi produktu a jeho komponentů a popřípadě automaticky stáhl a instaloval novou verzi.

A co říkáte tomuto znění smlouvy: "Souhlasím, že v rámci ochrany integrity software chráněného DRM (Digital Rights Management) může Microsoft provádět bezpečnostní změny v komponentech mého operačního systému, které mohou znemožnit kopírování nebo přehrávání obsahu a použití jiného software." Mám tomu rozumět tak, že se po mě chce, abych souhlasil s tím, že Microsoft může podle vlastního uvážení a kdykoliv provést v systému takové změny, které mi znemožní poslech např. třicet let starých skladeb Petra Nováka ve formátu MP3? A dokonce souhlasím s tím, že nebudu moci použít ani jiný software? To už je pěkně silné kafe, ne? Citoval jsem ze smlouvy EULA (End User License Agreement) pro záplatování bezpečnostních děr u Windows Media Player.

Microsoft může změnit znění smlouvy kdykoliv jej napadne. Vhodnou formulací může připoutat současného uživatele k něčemu, co chystá v budoucnosti. A ruku na srdce, kdo z nás čte to drobné písmo dlouhých smluv při instalaci nového software?

Ještě v nedávných dobách se Microsoft nesnažil kontrolovat software i po tom, co jej prodal. Tento původní úspěšný obchodní model nyní opouští zavedením hned několika způsobů, jak si udržet přehled.

O systému WPA (Windows Product Activation) už bylo napsáno mnoho. WPA požaduje, aby uživatel (nebo systém) komunikoval s Microsoftem při první instalaci Windows XP a po každé, když dojde k podstatné změně hardware.

Microsoft se snaží zkrátit životnost svých operačních systémů. Ukazuje se totiž, že někteří uživatelé používají jeden operační systém i deset let. To je rozhodně něco, co MS nevyhovuje. Pomocí WPA by bylo možné přinutit zákazníka, aby si kupoval nový operační systém častěji. Jak? Prostě tak, že při pokusu o další aktivaci (např. kvůli novému hardware v počítači) se zákazník dozví, že aktivaci nelze provést, a že je nutno koupit novou verzi. http://www.Microsoft.com/Windows/lifecycleconsumer.mspx

Rovněž není bez zajímavosti, že WPA je pouze součástí Windows XP Home a Professional a není součástí korporačních verzí. Proč asi? Pravděpodobné vysvětlení se nabízí: Korporační systémy Windows budou firmám pouze půjčovány (chcete-li použít nové české slovo, tedy leasovány). Firmy budou platit pravidelný paušální poplatek a za to budou od MS automaticky dostávat poslední verze jeho operačního systému. Tak si MS zajistí trvalý přísun peněz bez ohledu na to, zda něco nového vyvíjí, a zda to nové stojí za to, aby to zákazník používal.

Firmy prodávající počítače s Windows XP a konzultanti pracující pro firmy, kde používají XP, mají nyní oznamovací povinnost. Musí Microsoftu sdělit kontaktní adresu, jméno konečného zákazníka (zdůrazněno Microsoftem), jeho adresu, telefon, jeho emailovou adresu (zdůrazněno Microsoftem) a číslo prodejní faktury. Je tedy porušeno soukromí zákazníka, který často o tom ani neví.

Další problémy Windows jsou popsány ve výše uvedeném článku (http://www.hevanet.com/peace/microsoft.htm), ale my už je dále nebudeme sledovat. Z naznačeného trendu se zdá, že setrvání u tohoto operačního systému se v budoucnosti nemusí vyplatit. Domnívám se, že bude třeba hledat náhradu, a to i přes to, že přechod není bez problémů. Ale široká, pohodlná cesta vždy vede do pekla.

Snad se mi podaří dát dohromady článek o svých dosavadních zkušenostech s Linuxem a přiblížit vám tak, co můžete od tohoto systému čekat.

Poznámka na závěr: Tento článek byl napsán a publikovan pod Linuxem. Je první.