Diskuze k článku
Stařec a silnice
Příspěvků 49
Přečetl jsem si to. Pak jsem ohodnotil článek jedničkou. Proč asi? Je to Pokrok lidské společnosti, který nejde zastavit. Taková Silnice. Silnice, okolo které budou obydlí bez zahrádek, spíš bunkry. Ale se spoustou bank. Na peníze, sperma, bubáky i potěšení. Nic pro mne. Snad proto, že jsem příliš starý a příliš živý. Věc Macropulos, řekl bych. Ale ti, co přicházejí na svět (o nás bez nás, nehlasují o tom) si na to zvyknou. Bude to "in". Budiž tomu tak. Nejsem blázen, abych se tomu snažil zabránit.
Kropáči, článek není ani tak moc o silnicích, bankách, spermatech atd..., ale spíše popisuje podzim lidského života. Života osamělého starce. Motorizace, především letecká doprava, nám tu naši Zemičku - kuličku zmenšila natolik, že za jediný den se přepravíme na druhou polokouli. Internet nám otevřela dálnici informací a umožnila přiblížení "osobního" - přímého napojení - na rodinu, kamarády a známé. Přesto se vůbec nic nezměnilo v mezilidských vztazích. Většina z nás, jak tady tak sedíme u klávesnice, zcela určitě přeposílá různé vtipy a obrázky dalším kamarádům. Jen tak, narychlo - ťuk, ťuk...a jde to dál. Ve smyslu - vidíš, myslím na Tebe, tady máš nějaký ten vtip jako důkaz. Kdo z nás si udělá trošičku více času a připíše pár vět? Jak se máš? Co je nového? Jak se vede mámě? Kdy se u nás ukážeš? Na to už jaksi nezbývá dostatek času, protože máme v poště ještě další desítky neotevřených obálek a to se přeci musí všechno předat dál. Tak, jak to přišlo. Osobní blahopřání napsané vlastní rukou? Ale kdepak, to už je přeci minulost. Historie dvacátého století...
Asi před patnácti lety jsem měl krátkou zakázkovou práci ve zdejším domově důchodců. Dva dny jsem se pohyboval mezi generací na sklonku života. Nikdy na to nezapomenu. Ve společenské místnosti, kde uprostřed u stěny stála televize a v půlkruhu kolem, sedící dědoušci a babičky. Bez pohybu, jako by se pózovalo pro fotografa stojícího za televizí, avšak bez úsměvu. Někteří měli hlavu nastranu a očividně podřimovali. Většina staroušků měla oči zabořené do obrazovky, nepřítomně sledovali pořad a poslouchali neutrální melodie. Na obrazovce se neustále opakovala předpověď počasí. Na chvíli jsem se zastavil a uložil si do své paměti fotografii uvedené scénky. Ani známka života.
Staroušci již rezignovali a očividně už jenom čekali na milosrdnou smrt. Nikdy na to nezapomenu!
Mirdo, ten článek je o ledasčems. Na Tebe zapůsobil z toho hlediska, jak jsou beznadějné řady koncepcí ovládající naše životy. Nejsi sám. Níže se píše přímo o „depce“. Dost si to způsobujeme sami, pochopitelně donucovaní k tomu společností, ve které žijeme. Uvedu příklad.
Rozšířený strach ze smrti nás nutí doufat, že nezemřeme vůbec, nebo alespoň co nejpozději. Proto všichni lidé touží dožít se co nejvyššího věku (obecně). Současně však vládnoucí kult mládí si váží stáří tak málo, že nikdo vlastně nechce stárnout, nebo alespoň nechce být za starého považován. To všem neznamená nic jiného, že všichni usilují o něco, oč posléze nestojí. Vzniká tak klasická past, do níž slepě dovrávoráme a kvůli níž se nám konec (života) jeví jako vysloveně nešťastný. Zvyšující se očekávaná délka života se mění především na očekávanou délku stáří.
Co si způsobujeme sami? Je toho dost. Nejpodstatnější jsou naše nároky. Co kdo potřebuje k tomu být šťastný? Mnozí k tomu potřebují tolik, že toho v běžných podmínkách nemohou dosáhnout. Ani v zemích neomezených možností. Starý je ten, kdo nevydělává.
Co způsobuje společnost, toho je také mnoho. Nejdůležitější je rozdělování peněžních prostředků získaných daňovým systémem. Na ty „nešťastné starce“ toho moc nezbude a navíc mladí halasí, že nebudou na nikoho pracovat. Ale pracují, ať chtějí či nikoli, jde o záměrně vyvolanou fikci.
Dalo by se toho napsat mnohem víc, ale stačí to k tomu: nechtít nemožné a neodkládat život „na potom“, až přijde štěstíčko zoufalců. Místy použitý text z publikace Čím onemocněl svět? R. Dahlke.
Kropáči, moc pěkně jsi to napsal. Máš pravdu. Článek zahrnuje všechno okolo nás. Co napadlo mne po přečtení, že ten stařec u silnice v podstatě zemřel šťastný. Staral se o ty své ježky a byl tím přímo posedlý, že nemyslel na sebe a nebyl tím pádem sám.
Osamocen...jako ti důchodci v mém příběhu. Odložené zboží a jejich měsíční důchod je poplatek za uskladnění.
P.S. Omlouvám se za pozdní odpověď. Jsou dny, kdy se k počítači nedostanu. Krmím ježky u dálnice......
Ještě mne něco napadlo na téma - dálnice. Ta uspěchaná doba nás všechny žene do záhuby. Jaká to musela být pohoda takhle krmit a kartáčovat koně, přibíjet podkovy a poplácávat šimlíka, místo tankování benzínu za hříšné peníze, výměna oleje a brzdových destiček a různé jiné opravy. Myslím si, že to musel být mnohem spokojenější a šťastnější život. Kdyby se čas dal vrátit, tak já bych rozhodně zvolil raději to, co bylo tehdy, než to, co máme dnes.
Jednoho dne budeme vsichni stari a jestli budeme zdravi, tak budeme radi, kdyz se treba jen na voziku dostaneme do parku, kde muzeme pozorovat kde co. Samozrejme v zime(ve snehu) se nedostaneme nikam, proto budeme muset cumet jen do "bedny".
Pamatuju si na moji babicku. Vzdy kdyz jsme prijeli s rodici na navstevu do bytu(kde bydlela), tak koukala na televizi. Moje mati se ptala: Na co tam koukas, vzdyt je to nejake "pimprdlove" divadylko? Babicka rikala, no a na co se mam divat, kdyz tam jsou jen 2 programy. Na druhem programu je proslov k Velke rijnove revoluci. To mam cucet na neco, co je porad stejny uz 50 let. A mela pravdu.
Jo, jo ja take nemam moc casu. Prozmenu krmim veverky na zahrade. Potvory jsou tak rozmazleny, ze nam cumej do okna na verande. Kdyz jim nic dlouho nedam, tak pak skrabou omitku pod oknem.
Tak si asi predstavuju cistou a nefalsovanou depku. Zajimalo by mne ,co to cloveka nuti k tady tem myslenkam.Urcite to nezacalo vcera.Vsadim se ze uz clovek v dobe kamene byl smutny z toho ,ze lidi najednou zacali strilet z luku a uz tu zver nehoni pesky po lese. Clanek je dobry,ale zajimalo by mne kde se bere to nutkani lidstva tak myslet.
To myšlení samo by nebylo tak zhoubný, blbý je, že je v nepřímé úměře k cítění ...
Ale má to smysl, to nutkání je tu proto, aby nás metodou pokusu a omylu dokopalo k uvědomění, že je třeba tu úměru vyrovnat a najít tu správnou míru...
Někteří lidé tvrdí, že jsou-li u člověka hlad, žízeň a sexuální pud zcela ukojeny, on sám není spokojen. Na rozdíl od zvířete nejsou tím jeho nejnaléhavější problémy vyřešeny, ale právě začínají.
Ti lidé také říkají, že člověk je nemocný rozumem. Ten mu totiž umožňuje pracovat s pojmem budoucnost. A ta je vždy nejistá. A po té nejisté budoucnosti s naprostou jistotou přijde smrt. Cosi úplně neznámého, o čem vůbec nic nevíme. A neznámých věcí se my lidé odjakživa strašlivě bojíme.
Strach je nepříjemný. Proto hledáme způsob, jak jej kompenzovat. Od nepaměti proto lidé v něco věří a něco uctívají. Je lhostejno, zda Baala, Jehovu, komunismus nebo Tisíciletou říši.
Těm, kteří věří, to velmi usnadňuje život. My ostatní se zmítáme, jako onen stařec.
...Těm, kteří věří, to velmi usnadňuje život. My ostatní se zmítáme, jako onen stařec...
Takhle to formulujete Vy, co nevěříte. My, co věříme, bychom spíše řekli, že víra nám usnadňuje smrt, a svým způsobem ztěžuje život - přináší do něj totiž zodpovědnost za vlastní činy. Věřit (ve smyslu náboženském) znamená vědět, že smrtí nic nekončí, naopak, že pak se tak či onak budeme zodpovídat... To se samozřejmě netýká víry v komunismus či Tisíciletou říši, tady používáte slovo víra poněkud příliš volně, v tomto smyslu je i ateismus vírou v to, že "pak" nic neexistuje...
Mimochodem, zdůvodňovat víru strachem je velmi naivní, a zavání to vědeckým materialismem
Skvělé video, bohužel v angličtině je Richard Dawkins: An atheist's call to arms. Morálka není vlastní náboženské víře, opak je pravdou. Vše amorální lze vírou zdůvodnit a omluvit. Nejen to, náboženské státy se vždy dopouštějí největšího bezpráví. Věřit, že věřící je lepší než ateista je sladké, mylné a zavádějící. Víra zjednodušuje život, kdyby zde však žádné náboženské víry nebyly, okamžitě by někdo nějakou víru vymyslel.
Morálka možná není vlastní některým lidem, kteří se prohlašují za věřící. Zrovna tak není morálka vlastní některým lidem, kteří se prohlašují za ateisty. Náboženské víře an sich nemůže být něco vlastní či něco nevlastní, ta je ve smyslu morálky neutrální - jako ostatně každá idea. Idejím je vlastní to, že nejsou ani takové, ani makové. Vlastnosti jim dávají až lidé, kteří je mění v ideologie, a ty pak případně zneužívají ke svým převážně mocenským cílům.
Ujasněme si pojmy - náboženská víra je z hlediska subjektu čistě subjektivní záležitost, a znamená zhruba řečeno vztah, který jednotlivec zaujímá vůči tomu, co nás přesahuje (pokud to vůbec vědomě vnímá). V rámci své náboženské víry může pak jednotlivý člověk vyvádět různé věci, které zase jiný člověk může subjektivně vnímat jako dobré nebo špatné. Je-li věřící na takové duchovní úrovni, že má pocit, že svému bohu musí přinášet oběti nebo že musí víru šířit násilím - pak je to problém, ovšem o nic větší, než když ateista šíří násilím demokracii nebo komunista komunismus, že. To ale nic nevypovídá o vztahu víry, demokracie či komunismu k násilí, nemyslíte?
Dle mého soudu souvisí morálka s vírou jen volně. Některé činy věřících jsou z pohledu nevěřících (tedy věřících v cosi jiného) katastrofálně amorální. A samozřejmě naopak. Morální pravidla jsou pak většinou definována právě onou konkrétní vírou pro své věřící. Jiní věřící mají jiná.
Co mají však víry v cokoliv (tedy i v ten komunismus či tisíciletou říši) společného zcela jistě? Řeší problém neznámé (a pro většinu lidí nejisté) budoucnosti. Jakmile dospějeme do kýženého Ráje, Komunismu, Říše, čas se zastavuje. NENÍ další budoucnost a s ní spojená nebezpečí. Krása.
Pane Vojto, Vaše úvahy jsou brilantními úvahami nevěřícího. Kdybyste měl vlastní zkušenost víry (protože víra není něco, co se rodí v hlavě, ale v srdci - a proto je tato zkušenost slovy nepřenosná), chápal byste to zase jinak. Vím, o čem mluvím, prošel jsem si oběma stádii. Víra podle mne nic neřeší - jen obohacuje chápání světa a jeho smyslu o další, vyšší dimenzi.
Komunismus má mnoho prvků společných s křesťanstvím nebo alespoň s katechismem. Musíte nejdříve věřit v dogma, které je průzračně nerealistické, ba nemožné. Usnadňuje to život/myšlení – jednoznačně ano. Prohlubuje to morální cítění – ne! Snad zdánlivě subjektivní představu „morálky“; nemá to nic společného s opodstatněnou lidskou morálkou ateisty. Etika není náboženskou vědou! Ateisté nešíří demokracii, v zásadě nešíří žádnou ideologii. Nebojte se, víru Vám také neberou, bylo by to stejně neetické (Vám pro srozumitelnost, nemorální), jako brát slepci hůl. Stát musí mít odstup, být zcela oddělen od náboženství, právě z toho důvodu, abyste mohl Vaši víru mít. Komunismus padl sám, různé náboženské víry nepadnou, zřejmě jsou potřebou většiny. Není důvodu sarkasticky psát „brilantními úvahami nevěřícího”, nikdo Vám nebere Vaše dimenze. Víra Vás nečiní lepším, nadřazeným a vůbec ne již morálnějším nebo něco podobného. Víra Vám zjednodušuje život a to je snad dobře.
Pane Sašo, je těžké s Vámi diskutovat, když nečtete, co píšu, kopete do otevřených dveří a diskutujete se svou představou. Kdo tvrdí, že "musíme věřit v dogma"?? Já v něj například nevěřím ani náhodou. Jako mnoho jiných směšujete církev s vírou - jestli nás k něčemu nurí církev, neznamená to, že nás k tomu "nutí" víra. Mně víra život neusnadňuje - naopak. Moje morální cítění víra prohlubuje. Ateisté často šíří své názory násilím (viz komunismus, který se snažil brát lidem víru). Mně víru ovšem nevezmou, i kdyby se snažili, víra je něco, co Vám nikdo vzít nemůže. Nikde jsem nenapsal, že mě činí víra lepším či nadřazeným - víru lze "mršit" jako cokoliv jiného, jako třeba demokracii. Napsal jsem, že víra (každého, kdo chce) obohacuje o chápání vyšší dimenze bytí. Na tom se shodují kapacity, které uznávám. Nepsal jsem panu Vojtovi sarkasticky. Pane Sašo, vy nediskutujete se mnou, ale se svou představou o mně - evidentěně víte lépe než já, jakým způsobem věřím
hezky si tu povídáte, ale obávám se, že se oba fackujete naprosto zbytečně.
víra, nemyslíte-li tím dogma, (i když v takovém případě je to těžké vypozorovat, neb platí že víra je dogmatizovaná filozofie a náboženství/církev je institucionalizované dogma), pak tedy víra není nic jiného, než osobní životní filosofie. a tu má každý.
a duchovní (nikoliv duc-hovní) rozměr spočívá v tom, že jde především o vnitřní rozhovot sám se sebou.
jedni to nazývají modlitba a rozhovor s bohem, druzí meditací a rozhovor se svým vnitřním já, další ještě jinak.
ale podstata je stejná.
a buďte si jisti, že i proklamovaní ateisté něco takového praktikují. vždy jde totiž o konfrontaci činů a způsobu jednání se svojí životní filosofií (a ospravedlnění svého počínání, především sám před sebou). a to, že si tento proces někdo personifikuje (bůh) či materializuje (prospěch/peníze) na podstatě nic nemění. činí tak pouze to, že si své vnitřní já symbolizuje různými věcmi a vlastnímu procesu pak dává jen různá jména.
a touto vnitřní rozmluvou trpí každý, neb každý má nějakou životní filosofii. i machiavelistický nájemný vrah
Napsal jste to moc hezky. Když se vrátím k životní situaci toho starce a k jeho životní cestě, tak první co mě napadá je- každý svého štěstí strůjce. Jeho životní filozofií možná bylo to, že si říkal, ať mu každý vleze na záda. Byl radši sám než s lidmi, celý život měl vůči lidem ostny. Proto se ve stáří tak upnul na ježky, protože si uvědomil, že on sám je taky takový ježek, protože se celý život tak choval.
Člověk veselý a společenský nikdy neskončí sám v opuštěné chalupě. Jak říkám- každý svého osudu strůjce, ať již na něco věřící, či na nic nevěřící.
Paní Jarmilo, stáří je kruté. Pokud máte to štěstí a žijete dost dlouho, je časté, že se upnete na zvířata, vzájemný vztah je totiž nějak více férový. Je sice jedno jestli nebo v co věří, ale lidé ho nějak opustí. Potomci a prapotomci mají starosti se svými rodinami, vrstevníci jsou nemocní nebo umírají.
Důvěrně jsem znal jednu veselou a společenskou matku se spoustou přátel. S přibývajícím věkem přátel ubývalo, až k ní chodili pouze lidé za peníze. Ne, ona se nezměnila, ale on nebyl, kdo by chtěl nebo mohl přijít. Krmila smečku potulných koček. Když ji bylo 96 let, její vnuk již nemohl déle čekat na dům, který mu darovala, a nechal ji proti její vůli odvézt do domova důchodců, kde do týdne zemřela.
Pane Sašo já se domnívám, že stáří může být nejen kruté, ale někdy může být pěkné až do konce. Je třeba se na to ale pečlivě předem připravit. Například ta stařenka udělala chybu, že tomu vnukovi ten dům darovala. Nikomu neměla nic darovat, však po její smrti by to vnukovi tak jako tak připadlo. On by se k ní musel pak chovat slušně až do samého konce, aby ho ona náhodou nevydědila. Ale 96 let je stejně krásný věk, tak snad i bylo dobře, že to do týdne zabalila. Co tady strašit zbytečně až do sta.
Že ten starý pán byl svou povahou ostnatý ježek mě nenapadlo náhodou. Já totiž takového ježka mám doma. Můj muž je strašně hodný, ale je děsně nespolečenský. Kdyby záleželo na něm, tak bychom se s nikým nestýkali ani nekamarádili. Jako první dárek mi dal za svobodna kaktus. Proč kaktus? Protože mi věnoval sám sebe. Nejsem pověrčivá, klidně půjdu v pátek třináctého něco důležitého vyřizovat a může mi přitom přeběhnout černá kočka přes cestu. Ale když chci být pověrčivá, tak si sama sobě vyhovím. A tak jsem si řekla, že dokud budu mít ten první dárek schovaný jako relikvii, tak naše manželství vydrží. A vidíte, funguje to. Vysušený kaktus je schovaný ve skříni již 30 let.
Váš text dává nějakou možná nepřesnou představu o Vašem myšlení. Jistě má osobní zkušenost nebo můj pohled předpojatý je, ale doufám méně než Váš. Vaše víra je Vaše soukromá věc a nikdo Vám ji nechce vzít. V čem Vám víra možná pomáhá je v meditaci, odtrhnete se od skutečného světa a jste ve světě jiném, tedy duševní odpočinek. Bezvýznamně krásnými slovy píšete o tápání, vyšší dimenzi bytí, šamanismu, kletbě a modlitbě, obdivně o černé magii atp. Jsou to témata mnohokrát diskutovaná a jsou opravdu lidé, kteří uvěří všemu, obzvláště pokud je to presentováno ve jménu „dobra“. Jménem víry jsou a byli spáchány největší zločiny lidstva, vždy to bylo ve jménu tak zvaného „dobra“. Snažíte se kličkovat, komunismus je dnes nadávkou a vy ho používáte jako příklad braní víry, což není do slova pravdou. Vyrůstal jsem za nejhlubšího komunismu, má matka se v tramvaji obřadně křižovala u každého kostela, kostely byly plné atp. Komunismus se snažil víru nahradit tou jejich a vzít moc církvi. Zamyslete se nad tou mocí církve, mohla by totiž ohrozit vyjádření té Vaší víry. Velice hezky Vám odpovídá pan Vojta, jdu o krok dále víra zavádí k nemravnosti. Ta etika „dle Vašich slov, prohlubující morální cítění“ je nemravná.
Hodnocení typu "brilantní úvaha" potěší. Díky. Když tak uvažuji, proč se účastním zdejších diskusí, tak právě proto. Užívám svou racionalitu k tomu, abych sytil své emoce.
Vaši víru Vám závidím. Určitě Vám dává pocit síly a jistoty. Mně se k víře dopracovat nepodařilo. Soudím, že jednoduchá a snadno srozumitelná lež VŽDY zvítězí na složitou pravdou. A lidské dějiny jsou toho důkazem.
Víry v šamanismus, Quetzalcotla, Amona, řecká božstva a tisíce dalších jsou z dnešního pohledu chápány jako dětinské. Tedy v podstatě lež. Přesto byly ve své době zdrojem emocionální rovnováhy svých nositelů a pohlíželo se na ně, jako na ty největší pravdy. V jejich jménu byli lidé ochotni vynakládat obrovské hodnoty (chrámy, oběti a pohřební rituály). Čím více věřících, tím větší pocit libosti pro účastníka (tak mnoho se nás přece nemůže mýlit). A také naopak. Každý nevěřící je přímým ohrožením toho, v co věříme. Buď jej obrátíme na správnou cestu, nebo ať zhyne. To je cílem militantního islámu dodnes.
Proti všem vírám, které jsem v předchozím označil za lež a jsem si dobře vědom, že za to budu ukamenován, stojí v mých očích poznání. Jenže poznávat a učit se je moc složité. Tak raději asi tu víru.
Pane Vojto, ale víra je také poznáním. Prosím, nezaměňujte pojmy víra a "slepá víra". Slovo víra je v češtině tímto způsobem zavádějící, ale pravý opak je pravdou. Každý věřící Vám řekne, že nejlepším synonymem pro víru je HLEDÁNÍ, a že cesta hledání (a poznávání) smyslu bytí (= víra) je velmi těžká a bolestivá. Ujišťuji Vás, že je těžší než cesta vědeckého poznání. A víte proč? Vědecké poznání je "nezávazné". Vědec může cokoliv vymyslet, poznat, a nenese za to podle svého názoru žádnou zodpovědnost - ani sám před sebou (pokud není zároveň věřícím). Klidně si vymyslí jadernou bombu - ze své soukromé touhy po poznání - a věří, že to nemá žádnou souvislost s čímkoli, co jaderná bomba způsobí. Věřící ví, že má, věřící ví, že vše, co zaseje, to také sklidí...
A co se týče šamanismu, za dětinské je dnes pokládají jen ti, co za dětinskou považují zároveň magii. Ti, co znají třeba skutečnou sílu kletby nebo modlitby, vědí své. Ti, co znají sílu černé magie, často ve svém vlastním zájmu šíří pohádky o tom, že magie nefunguje
Ano, máte pravdu. Definici víry jako CESTY či HLEDÁNÍ vzdělaní lidé často užívají. Mně cosi důležitého chybí. Ať se snažím hledat sebevíc, jsem bez víry. Asi mi chybí "dar víry".
Učebnicová definice "víry" říká, že jde o souhrn idejí, které vysvětlují principiální otázky vzniku, existence a směřování světa a lidí. Tyto ideje nelze podrobovat racionálnímu testování, jsou pevně dány (obvykle vyšší autoritou). O takových "vírách" jsem hovořil a řadím mezi ně i ideologie typu komunismus či nacismus. Takovou "víru" považuji za onu jednoduchou lež, která vždy zvítězí nad složitostí skutečného života.
Možná ještě krátkou poznámku ke vztahu víry a odpovědnosti. Tady vidím přímý vztah k mravním principům, o nichž jsme již hovořili. Jestliže mi víra káže, abych ji bez skrupulí šířil mečem, pak útok na WTC je v očích stoupenců této víry skutkem nejvyšší mravní síly a jeho strůjci jsou hrdinové se zajištěným vstupem do sedmého nebe. To je moc špatné, ovšem v souladu s "vírou".
Proto nepovažuji za pravdivé tvrzení, že víra činí svého nositele apriori odpovědnějším a mravnějším. Spíš je to o tom, jaký mravní kodex v rámci své víry či "nevíry" člověk vyznává. Dokonce soudím, že mnohdy mohou být lidé "bez víry" mravnější a odpovědnější, než někteří "věřící".
..Dokonce soudím, že mnohdy mohou být lidé "bez víry" mravnější a odpovědnější, než někteří "věřící"...
To určitě.
Učebnicová definice "víry" říká, že jde o souhrn idejí, které vysvětlují principiální otázky vzniku, existence a směřování světa a lidí. Tyto ideje nelze podrobovat racionálnímu testování, jsou pevně dány (obvykle vyšší autoritou).
Souhlas, ale bojím se, že si tu vyšší autoritu vykládáme různě. Soubory idejí jsou pevně dány prostě tím, že JSOU JAKÉ JSOU - jsou definicí tohoto světa. Jsou duchovní obdobou nám známých materiálních (fyzikálních) zákonů. A vyšší autoritou tu rozhodně není církev či jiná lidská organizace...
Znovu poukazuji na to, že jsem nikde nenapsal, že víra činí každého svého nositele odpovědnějším a mravnějším. Pouze jsem napsal, že mě osobně takovým učinila (a myslím tím odpovědnějším a mravnějším než jsem byl předtím, ne odpovědnějším a mravnějším než jste třeba Vy). Víra prostě (na rozdíl od vědy) má tu moc, nabízí svému nositeli tuto možnost. Je ovšem výhradně na něm, zda tuto nabídku chce a hlavně umí přijmout. A pokud je někdo, kdo nevyznává žádné dogma, mravnějším a zodpovědnějším než nějaký náboženský fanatik - no pak prostě má svou soukromou svobodnou víru - třeba věří v to, že být zodpovědným a mravným je dobré, i když se to nevyplácí...
Každá víra má takové vyznavače, kteří ji překrucují ke svému účelu. Co se týče islámu, přinejmenším ale člověk ví, na čem s těmi militantními vyznavači je. To se ovšem nedá říci o těch, co šíří demokracii humanitárním bombardováním, a přitom stihnou sledovat ještě spoustu dalších soukromých zájmů...To mi připadne ještě mnohem špatnější...
Promiňte prosím, porozuměl jsem tomu správně? Takto:
vírou v užším slova smylu rozumíme snahu lidí žít v souladu s veškerenstvem. Tato snaha je zaměřena na každého věřícího, aby se v tomto souladu sám udržoval, nebo se k němu přibližoval. Správný věřící ani tak nechce měnit okolní svět, protože ten svět ví sám nejlépe, jak se na tom rožni otáčet. To, že věřící chce něco měnit zároveň znamená, že není fatalistou.
Ano, to je hezká formulace toho, co je víra, pane Kropáči, snad až na to, že podle mne být věřícím neznamená být fatalistou. Věřící podle mne nemá chtít měnit svět, ale má chtít měnit sebe (a tím i svůj osud).
To, že věřící chce něco měnit (i když jen sebe) znamená, že není fatalista.
Ano, tady jsme evidentně ve shodě. Ani si nemyslím, že by věřící fatalistou měl být.
Napadají mě tyto citace:
Zrození je utrpení, život je utrpení a stárnutí je utrpení...
Žije se tu většinou od optimismu mládí k pesimismu stáří.
Neuróza je vždy způsobena vytěsněnou sexualitou.
Pokaždé jde o výrok někoho jiného , všechny jsou k tématu v článku a ukazují na něco co je špatné a velmi rozšířené ve společnosti. Odpovědí je již dávno velmi mnoho. No a že je někdo furt hledá na Nově a nenachází , nebo ve škole a nenachází? Čí je to vina?
Lidi,proboha, vzpamatujte se, život je pořád ještě fajn.
Jednou jsme malého ježka na podzim zachránili a na jaře vrátili
do oblasti daleko od slnice a tam, kde podle nás měl dostatek
potravy a klidu pro přežití - a to úplně stačí.
Jsem starý, chudý, ale jakž takž zdravý. Jsem docela klidný a
žiju jak to jde. Na procházkách se psem potkávám spoustu starých
i mladých lidí ( z mladých spíš maminky s dětmi, mlaďoši kolem
většinou proběhnou ), kteří jsou fajn a svoji cestu životem
berou vážně a i když to "stojí za hovno", tak se usmívají.
Stáří je fajn, když jsou kolem vás spokojení lidi.
<<Stáří je fajn, když jsou kolem vás spokojení lidi.>>
A jsou ?? A nejste náhodou hodně krátkozrakej?? Máte třeba jen více štěstí, že jste nebyl odložen do instituce nahrazující rodinu, jak o té koncentraci neperspektivnosti napsal Mirda (148387). Článek je o průběžně ztrácené spolupatřičnosti, jak to čtu já. Je vlastně nepřímou kritikou vývoje společenského "pokroku".
No jo, krátkozraký jsem, ale nezachraňuji ježky.
„Osamocení každého z nás je logickým důsledkem morálního stavu veřejnosti a úspěšné demagogie vládních skupin – to je stav, ze kterého musíme vycházet a nikoliv před ním kapitulovat. Lidé potřebují především vzor k následování a ten jim mohou poskytnout pouze osamocení jedinci. Jenom tak je naděje, že se alespoň někteří z nich zbaví strachu, který jim brání v hájení osobních postojů. Roztříštěnost veřejnosti je cílem politické manipulace. Zastrašené a dezorientované lidi však nelze organizovat a sjednocovat. Organizace zbabělého houfu je bezcenná. Úkol veřejného odporu a opozice na sebe musí vzít každý jednotlivec“.
Až budou revoluční nálady brzy vrcholit , tak nám velení jistě dohodí vhodný vzor ,který bude hoden následování. Něco jako byl posléze světově proslulý Havel ze , kterého se nakonec vyklubal patriot úplně jiné chásky. V nové revoluci se jen provede směna svobod za některé nesvobody, avšak takovým stylem , že se z toho dalších 20 let budem marně vzpamatovávat. Navrhuji hledat vzor v dokonalé přírodě, třeba nějakou dobře fungující společnost.Hm asi na to nemáme. Tak tedy na druhé místě bych měl za vzor celosvětově tornádo s hurikánem s doprovodem zemětřesení , furt lepší než ta tupá, nebo naopak ambiciozní odevzdanost a vstřícnost ke všemu zlému.Někdo ani nechápe o čem je řeč.
Článek je fajn, ale diskuze o něm nestojí za nic.
Já vidím obsah jako, že pokrok sebou přináší výhody a nevýhody. Ale moc nehledíme na nevýhody. Kdybychom stále žili v 16. století, ježci by umírali pod koly dostavníku taky, ale děda by pravděpodobně byl mrtvý dříve, než by si těch ježků všiml.
Ježci jsou fajn, ale vytlačuje je jejich přirozený nepřítel- gumové kolo z ropy. Ale pokud ježci přežijí příštich 100 let, už se kol bát nebudou muset. Nebudou.
U nas ve stodole prespavalo zimy hodne jezku a odhaduju to na stovky , nektery meli pred zimou pod vahu a moje babicka je krmila aby prezili do jara . Pamatuju se na jednoho zachranenyho mlsnyho jezka ze silnice kterej cupital za mnou prez celou naves aby dostal mls . Je neuveritelny , ze se v CZ jeste najdou hovada ktery ty jezky na silnici prejizdej schvalne !
Opět nezbývá, než poděkovat za super a článek a konstatovat, že na ty ježky opravdu nikdo nedbá. Sám je občas raději nosím od svého domu dál do lesa za potok, aby se na silnici nedostali.
jak si vzpomínám z dětství prožitého na vsi. Vzduch byl čirý, bez zápachu (kromě období, kdy se hnojila pole), voda ze studní byla čistá a lahodná, ticho přírody se zpěvem ptactva báječně uklidňovalo, na večerním nebi bylo možno pozorovat myriády hvězd. Neexistovala televize a i rádio měl málokdo. Proto se lidé scházeli, bavili se o všem možném, sdělovali si své radosti i bolesti, ve volných chvílích si i hodně četli, někteří nadšenci organizovali ochotnická představení a různé slavnosti (hody, dožínky aj.), byli dobrovolnými cvičiteli v místních tělocvičných jednotách. Lidé se tak mezi sebou důvěrně znali, byli k sobě přátelští a vzájemně si pomáhali. Nevzpomínám si, že bych někoho slyšel lamentovat, že má to či ono udělat. Nikdo lidem nemusel vysvětlovat, co je to pravda a čest, měli to prostě v krvi. Podání ruky znamenalo, že daný slib se přesně splní. Úcta k darům přírody a dobrý vztah ke zvířatům byly samozřejmostí. Existovalo sice též pár vyčuránků, kteří se snažili něco zneužít ve vlastní prospěch, ale jejich činy vzbuzovaly oprávněnou nevoli a odsouzení. Cesty a chodníčky, po nichž se chodilo pěšky nebo po který ch jezdily většinou jen koňské potahy, byly všechny veřejné a sloužily pro spojení mezi lidmi. I pro ty nejchudší se v obci našlo přístřeší a možnost obživy a nikdo je nepovažoval za méněcenné. Pravda, žilo se mnohem skromněji, práce bez dnešní mechanizace byla často velmi svízelná a těžké nemoci bývaly velmi zlé a často končily smutně.
Dnes se mi zdá, že se hodně věcí nějak zvrtlo, nemluvě o změnách v přírodě. Mám někdy takový dojem, že se zvýšením celkové životní úrovně nedošlo ke zvýšení jakési morální úrovně lidí, ale že je tomu přesně naopak, a že se bohužel řítíme stále větší rychlostí a hlukem podle zákonů posvátné Civilizace kamsi do p…ropasti, a jen velmi málo využíváme nám nyní daných obrovských možností pro dobré účely. Ale možná je to jen můj blbý sen a probudím se z něho v zářivé budoucnosti. Kéž by!
8.12.2007 8:49
RE: Jo, bývávaly krásné časy,
Mirda smirek (zavináč) shaw (tečka) ca 24.?.?.?
Reakce na 148519
Bývávaly to krásné časy, které se už bohužel nevrátí. Vidím, že trpíme stejným snem. Řítíme se nikoliv do lepší a zářivé budoucnosti, nýbrž do propasti, ze které již není návratu.
A jak si při tom rochníme a jsme na sebe hrdí, čeho jsme jako lidstvo dokázali. Díky za krásný přispěvek. Máme podobné pocity.
Ještě drobný dotaz. Všichni z vás přispěvovatelů, kteří se zatoulali - stejně jako já - na zdejší hroudu
mezi Atlantikem a Pacifikem. Viděl jste tady někdo z vás ve volné přírodě ježka?
A nebo čápa? Já osobně ne. Ježky mají ve zdeším "pet shopu" - obchod pro domácí zvířátka, ale nikde jinde jsem ježka neviděl volně pobíhat. A to chodím do přírody často a rád.
>
>Ještě drobný dotaz. Všichni z vás přispěvovatelů, kteří
>se zatoulali - stejně jako já - na zdejší hroudu
>mezi Atlantikem a Pacifikem. Viděl jste tady někdo z vás ve
>volné přírodě ježka?
>A nebo čápa? Já osobně ne. Ježky mají ve zdeším "pet
>shopu" - obchod pro domácí zvířátka, ale nikde jinde jsem
>ježka neviděl volně pobíhat. A to chodím do přírody často
>a rád.
Mate pravdu, Mirdo, jezek je tu jen v chovnych stanicich (privezen z Alziru), jinak v Kanade jezci ve volne prirode neziji.
Ted me napadlo, ze vlastne capa jsem, stejne jako vy, tady nevidela a ani nevim, zda tu zije, ci ne.
Jdu si doplnit vzdelani.
10.12.2007 5:43
RE: Jo, bývávaly krásné časy,
Mirda smirek (zavináč) shaw (tečka) ca 24.?.?.?
Reakce na 148770
>Jdu si doplnit vzdelani.
--------
Paní Ajo, díky za informaci. Podcenil jsem schopnosti "Google"
a nenapadlo mne, abych tam zaměřil své pátrání po ježourech.
A ejhle, ježkovy oči, dokonce mají mezinárodní organizaci chovatelů a máte pravdu - v Kanadě se nevyskytují ve volné přírodě. Škoda. Je to milé, užitečné a roztomilé zvířátko.
Stejné to bude asi i s těmi čápy? Nikde jsem v odkazech nenašel, kde je jejich habitát a kde není.
P.S. Jak vidím, tak nás to už smetlo do archivu. To se mi poslední dobou stává často...než se rozhoupu, tak je článek v čudu. Ještěže si ho stačím většinou přečíst v práci. Nemám tam však nainstalovanou češtinu a psaní bez háčků a čárek považuji za prznění mateřského jazyku, tak raději nepíši vůbec.
Ajo...jenom žertuji, vážně. BTW, čtu rád vaše příspěvky.
Capy jsem jeste nedostudovala...stydim se. Jezky uz jsem "umela", nez jste se o nich zminil.
S cestinou mate naprostou pravdu, v mem pripade je to o to horsi a neomluvitelne, ze ji nainstalovanou mam a jsem pouze lempl linej, nechce se mi smatrat a hledat na klavesnici....se stydim podruhe.
13.12.2007 7:02
RE: Jo, bývávaly krásné časy,
Mirda smirek (zavináč) shaw (tečka) ca 24.?.?.?
Reakce na 149052
Ajo, ale já jsem skutečně jenom žertoval -
Také se mi nechce šmátrat (další obnovený výraz) a používám
na čárku = , potom písmeno a na háček Shift (+), potom písmeno. Pár jiných znaků, jako např.: ? ! " : si už pamatuji. Jinak také ŠMÁTRÁM a nebo přepínám na anglinu. Často jsem se chystal, že si to vychytám a udělám si štítek nad klávesnicí, ale naučte starého vlčáka novým kouskům.
Jelikož jsme již v archivu a nikdo nám do toho nebude přicmrdovat, tak vám osobně přeji radostné prožití vánočních svátků, rodinné pohody a především hodně zdraví. My (s mojí kopretinou) jsme si už pořídili společný dárek - mrňavé štěňátko.
No, ja uz jsem mela klavesnici "popsanou cestinou", jenze pak prisla klavesnice nova a "lenora s odkladanim" a je to....
I kdyz jste si delal legracku, ja to beru vazne, tedy to, ze bychom meli uzivat diakritiku, cestina je neobycejne krasnej a bohatej jazyk a ja ho konim
Preju vam, kopretince i stenatku pohodicku, nejen vanocni.
Nam uz se zadne dalsi zvire-kamarad snad ani do pastousky nevejde. Mame dve "nase koceny", jednoho tulaka, co neni nici, k nam se chodi najist, vyspat, zregenerovat a zase vyrazi do sveta (takhle zije uz 6 let) a pak sousedovic kocourek, ktery je vic u nas, nez u sousedu.
Mejte se.
15.12.2007 19:37
RE: Jo, bývávaly krásné časy,
Mirda smirek (zavináč) shaw (tečka) ca 24.?.?.?
Reakce na 149229
>...pak prisla klavesnice nova...
------
- To znám, to samé tady.
>...cestina je neobycejne krasnej a bohatej jazyk...
------
Naprostý souhlas.
>Mame jednoho tulaka, co neni nici, k nam se chodi najist, vyspat, zregenerovat a zase vyrazi do sveta...
------
Tři takoví tuláci našli u mne nový domov. Už jako x-tiletý kluk jsem doma choval křečka a doposud jsem nebyl nikdy sám.
Jedině mezi zvířátky se cítím jako člověk. Naopak...mezi lidmi se cítím jako zvíře mezi zvěří. Poslední dobou velmi často. Existují však vyjímky.
..a aa, je s nami neco spatne (nebo s temi ostanimi
Kdyz je nam lip se zviraty, nez s lidmi, nekde neco skripe....ale po pravde receno, je mi to fuk, s kocenama je veselo a temer bezproblemovo.
17.12.2007 7:52
RE: Jo, bývávaly krásné časy,
Mirda smirek (zavináč) shaw (tečka) ca 24.?.?.?
Reakce na 149339
Jenomže ta nakažlivá choroba se nám už dostala i do Kanady a Nejvyšší soud bude rozhodovat, jaké budeme mít zákony.
Začíná nám tady nový bolševizmus a osobně mám obavy, že nám veselo moc dlouho nebude. Škoda. Také jsem si myslel, že jsme tomu utekli. Teď už to začíná globálně. Sdělovací prostředky - stejná písnička, ale do zpěvu to není.
CanWest Communications. Žurnalisté v Montreal Gazette, kteří nechtějí pískat do noty, byli vyhozeni z práce a jiní podali zavčasu výpověď. Stejné jako doma za bolševika.
Ajo, jednou jste se tady v diskuzi zmínila, že sledujete PBS.
I tam už překrucují historii a upravují pořady, aby to "vyhovovalo". Co nám zbývá? Snad jedině ty zvířátka.
Nechci dále provokovat, aby nás pan Stwora tady v koutečku nenačapal při šeptandě a nevyprášil nám oběma kožich.
Když tak mi ťukněte na mojí e-mail adresu. Pokud si přejete zůstat inkognito, tak osobně na fóru. Pokecáme.
Pani Ajo, je to sice smutne, ale stare anglicke prislovi zni:
Cim vic poznavam lidi, tim vice miluji psy.
Tuto stránku navštívilo 6 214