Diskuze k článku
Válka proti sportu
Příspěvků 6
Čím je člověk starší a má více zkušeností, tak mu nechybí (žádné) závody, utkání, olympiády. A už vůbec ne u bedny. Zrovna dnes jsem četl na netu články o této problematice.
Zrušený Wimbledon (bušení do míčku je sport?), nedokončená zkorumpovaná fotbalová liga (kde se obchází i videozáznam), zrušená olympiáda (jen tisíce letadel se sportovci a diváky, zamořujících ovzduší), sportovci stejně na steroidech atd.
Vrcholový sport je už sám o sobě pro tělo nepřirozený, škodlivý a dříve nebo později se dostavují zdravotní problémy - u tenistů záda, u fotbalistů nohy, u volejbalu a basketu klouby, u kulturistů a cyklistů následky steroidů atd.
Čím je člověk starší tím víc mu dochází , že je to jen o tom udržet goje u televizky a nalejvat mu hlavu hovnama. Nalejt mu lebku milionem naprosto zbytečných informací.
Krást mu čas, energii a průběžně ho indoktrinovat. A ještě spoustu těch blbounů ožebračit sázením.
Když udržíte otroka u bedýnky je váš. Už nikdy ho nic rozumnýho nenapadne.
A o tom je ten telesport. Pacholík.
už dlouho nejde o to, kdo podá přirozeně lepší výkon, ale o to, kdo má lepšího chemika. Sypou všichni. Za moment of glory si ale také zničí zdraví.
Jsem toho názoru, že vrcholový sport je už v takovém stádiu, že už není návratu zpět. A dle mého by bylo nejlepší, kdyby se doping stal oficiální součástí tohoto finančního odvětví.
Budoucnost bude taková, že příprava na závod bude obnášet klasický tréning, konzumaci chemických přípravků a dopování testosteronem. Bude se to nakonec jmenovat fyzicko- chemicko- biologická příparava. Již jsem to četl v nějaké scifi.
Chválím a připojuju se ke všem komentářím a proto jsem si i vypůjčil titulek prvního.
Jako bývalý fotbalista a basketbalista vzpomíná rád na své zápasy a cesty na ně, zážitky, dohady, hádky, přátelství s hráči z jiných oddílů, sem tam holky, trest od disciplinárky a další blbiny. Sport, obyčejný sport mi dal moc. Čím víc přemýšlím, v podstatě všechno. Asi i to, abych po zranění, kterým všechno skončilo, se dobrých pár let probelhal životem a vyléčil se ze zatrpklosti. A vrátil se v polozávodní formě k individuálnímu sportu v lese v dospělosti.
A tak dnes, když vidím sport vrcholový, smutně pokyvuji hlavou, kam jsme dospěli. Soustředění od Antarktidy k Severnímu polu, kříšťálové globy, úplatky Blaterům a dalším, za televizní práva v miliardách - dolarů samozřejmě. Křížové tažení Wada proti Rusům v čele s ukázněnou rotou "naší zlaté Gabči Koukalové" atd. A na druhé straně jásající a hýkající národ při úspěších novodobých hrdinů, či spílající zle. Komenty v tisících, zaplavující derby pražských "S".
Ach jo. Alespoň je se čím bavit a mít trochu té škodolibé (?) radosti.
Tuto stránku navštívilo 723