Diskuze k článku
Dědeček den před svou smrtí vybral z banky milion
Příspěvků 30
Celkem dobrý článek k Vánocům, že rodina je nadevše. I když i v té rodině jsou individualisté, kteří jdou za svým vlastním cílem.
Mě by však zajímala realita k dané otázce: Co s těmi bankovkami? Neplatnými bankovkami?
V Kanadě jsem měl např. čtyři druhy emisí dvacetidolarovek od starých papírových z roku léta páně až po současné plastové a bez problému jsem s nimi kdekoliv zaplatil. I když ty staré jsou přirozeně stahovány z oběhu. Zatím co u nás se vydá nová bankovka a tím skončí po určité době platnost původní. A pokud nestihnete výměnu v bance, můžete si s nimi víte co...
Dodnes si pamatuji zklamané a protáhnuté obličeje cizinců na zámku Hluboká, když se snažili platit pětadvacetikorunami , když už druhým rokem platili nové dvacítky. A to nemuseli být obětí veksláků. Mohli je mít třeba odložené z předcházejícího zájezdu, tak jak já mám třeba pozůstatky rumunských leí, nebo maďarských forintů i našich korun. A dnes s nimi mohu maximálně tapetovat. Já to řadím jako jeden z dalších podvodů na všech občanech našeho bývalého východního bloku.
A tyto podvody, daleko sofistikovanější, pokračují i nadále v našem novém světě.
Takže veselé vánoce.
24.12.2018 9:24
RE: Bezcenné bankovky.
Pisatel si přeje zůstat v anonymitě 82.?.?.?
Reakce na 368670
Jakákoliv výměna peněz svědčí o špatné situaci státu (jím zaviněné nebo zaviněné tlakem na stát zvnějšku) v té které době. Doktor Martin Petiška by o tom mohl napsat pro Zvědavce speciální povídku např. pro příští Vánoce ...
25.12.2018 17:40
RE: Bezcenné bankovky.
Pisatel si přeje zůstat v anonymitě 109.?.?.?
Reakce na 368670
Tak třeba ve Švédsku to dělají ob rok snad. Nebo to bylo Norsko? A platnost je pak pár měsíců po změně. Nechali jsme si nějaké kačky, protože jsme je nestihli utratit a za rok chtěli jet zas, a už jich půlka neplatila. Nejeli jsme, a ten další rok už neplatila ani ta druhá půlka. Naštvalo mě to. Jaké- neplatí? Zlodějina to je. Zato nšmecké marky platí prý stále.
24.12.2018 8:51
Komodifikovane (jeste lepe - monetarizovane) vztahy mezi lidmi...
...tyto vztahy promenuji, to je snad jiz dnes jasne kazdemu. Pricemz na vine urcite nejsou penize jako takove, ale jejich druh, charakter a zpusob pouzivani (vcetne jejich administrace, distribuce...).
Trvale maji byt benigni vztahy. Dobre vztahy, to je (v dnesnim svate vsak zrejme spolu s nejakou zakladni pozemkovou a zbranovou vybavou a domobranskou organizaci) nejlepsi zaruka, i do budoucna. Ty jsou skutecne k nezaplaceni.
S malou vyhradou (vyplyvajici prave ze ze skutecnosti dlouholete existence komodifikacnich a monetarizacnich snah a tendenci -jak zpoplatnit takrka vse, co nese zisk...chtel jsem puvodne napsat, ze vse, co se hybe i nehybe).
Existuje totiz urcita vyse sumy, kdy je mozne zaplatit (ale i vyplatit ci preplatit !!!) i vztahy mezi lidmi.... kdo tvrdi opak , tak si nalhava, potazmo je nucen lhat druhym.
Na to pozor, zijeme totiz v prostredi souteze o fiat menu zatizenou urokem, ktera je barbarizujici , antikomunitni, totalitni, nachylna k tezaurizaci (tragikomicky pripad tezaurizace pomylene, maligni - svymi dusledky ,viz tento pribeh). Zijeme v tom prostredi jiz tak dlouho a tak otrockym zpusobem, ze si ani neuvedomujeme moznost eventualni zmeny, natoz promen faktickych vztahu -mezi lidmi, ale i mezi lidmi a zviraty, mezi lidmi a rostlinami, mezi lidmi a prirodou, ktere nam nase tolik oblibena soutez prinesla, prinasi a prinaset bude.
Ale to uz bych se opakoval...a tedy i nudil. Takze jen heslovite : Adam Votruba, Paradox uroku; Bernard Lietaer , Budoucnost penez;, zejmena pak Unterguggenberger - vpravde to Jezis Kristus nasi doby.
Davam za jedna, protoze neni nad pribehy ze zivota. Sila tohoto pribehu je v tom, ze poukazuje na silu penez fiktivnich, mytickych, bajeslovnych..... Na to, jak i takoveto imaginarni penize dokazi rozvratit konkretni vztahy rodinne.
A ted si predstavte misto fenomenu penez fenomen" spasy", zpusobu zivota vecneho, zpusobu posmrtne existence, zpusobu jak zit vecne. Co to dela s lidmi, byt jde jeste o vetsi fikci jak v pripade vysnenych (fakticky neexistujicich ) penez. Co to dela s rodinami, sousedskymi vztahy, se vztahy mezi narody.
Kam se na tohle hrabou penize.
Tak už to chodí. Život je vo prachách a vo mrdu. Nenechte mě vysmát s nějakou rodinou, jo ale musí být funkční. Požehnané oslavy narození Páně přeju.
Svou ženu a svoje děti. Jestli to i před ní musel, aby se vyspal, zakopávat na jednu noc pod dlaždičky, tak to je mi ho ale zas líto. A že zrovna tu noc ho, podle malých dětí asi i mladého člověka, kleplo? Fakt divnej příběh. Divně asi vymyšlenej...
No ale jinak s podstatou věci velký souhlas. Majetek, peníze, dědictví, to rozeštve rodinu jedna dvě. A ani to nemusí být milion v předválečnejch.... A to, že se s tím svezou i "nevinní", to je taky pravda. Taky nám osmina malého rozbitého domečku o čtyřech místnostech rozbila rodinu. Nebavíme se. Nestýkáne. Všichni jsou tak nějak ublíženi. Ten jeden, že to od příbuzného musel koupit za moc. Ten druhý, že mu člen rodiny zaplatil tak málo... a ostatní dávají ruce pryč. Zkusíte to vy, co jste mimo tu transakci nějak to srovnat, ale jste zrádce na všechny strany. ... vím, že tohle je tak nějak v detailech jiný příběh, ale nemění to na věci, že z vidiny peněz lidem hrabe...
Nevím, třeba opravdu tyhle věci spraví až čas. Až ty peníze přestanou platit, až ten barák spadne, až umřou aktéři a jejich děti a narodí se vnuci a pravnuci... ale ten čas mezitím, tam je to vážně nenávratně v háji...
Tak mějme krásné Vánoce... aspoň s těmi, s kterými zatím vztahy nic nepokazilo. A na chvíli uvěřme, že zítra se v tom taky nic nezmění.. Však s trochou štěstí můžeme mít i pravdu. (No obzvlášť, pokud nic nemáme... ačkoliv...)
A prosím vás, lidi, až budete zakopávat milion pod dlaždičky, řekněte to aspoň své ženě. Vždyť nikdo tady nevíme dne, ani hodiny...
Normálně ho podvědomí hodilo do klidu. Dokonale. Nebo ta představa že bude v dohledu ten největší lotr ošizených všech dokola.
Dnešní realita - modelový příklad:
Máme zde generaci, která se dožívá cca 90-ti let - jejich(poněkud zhýrallejší) děti namnoze cca 70-ti let.
To znamená, že dědictví se nedožijí.
K tomu si přidejme nějaké fatální neshody mezi těmito dvěmi generacemi,
kdy se dávno přestali stýkat a vnuci tím pádem nemají ponětí, kdo že jsou vlastně jejich prarodiče.
Vnukům je cca 40-50 let, když dnes ti 90-ti letí zemřou.
A co se stane?
Máme zde Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - Úzsvm.
Každý rok se nějaké ty několika-milionové "neděděné" majetky dostávají do jeho rukou,
anžto nikdo neví, kdo jsou dědici v dalších generacích - a to je publikovaná realita (nejrůznějších takto "ztracených" menších majetků(movitých i nemovitých) jsou ročně i tisíce).
---
(Advokáti, kterým jsou tyto kauzy přiděleny, prostě nikoho nenajdou a je vymalováno (svou roli zde hraje i migrace obyvatelstva - kdy vnuci a pravnuci jdou kamsi "za lepším", ale někdy je to halt ztrátový podnik).)
premyslim, ktera rodina tak mela milion .. asi takova, v ktere se vydelavalo vic nez bylo treba, takove v ktere se cenil majetek vic nez zivot svym smyslem .;. protoze vydelat milion, pod polstar, to uz bylo prace, na ukor zivota, at uz vlastniho nebo ciziho. je to dobre? je to spatne? to zalezi na cloveku, jak si to zhodnoti. clovek je dany tim z ceho ho uplacali, rodinou obvykle. tj. pro nekoho je to spravne, pro jineho holy nesmysl. a ma to dusledky, takovi lide se jinak chovaji, jinak hodnoti druhe atd. kdyby byli takovy jako by si autor v clanku pral, tak by asi nemeli ani zadny milion.
Relativita osobních (ne)vědomých preferenci je zřejmá, tak není důvod k absolutizaci. Někdo žije tak a jiný onak, však závist těch neobdařených je stejně mocná jako věčná a jejich touha určovat meze a % ostatním nekonečná.
Mimochodem i v sedmdesátých letech minuleho století se dal na vesnici pilnou prací před a po práci oficiální vydělat onen milion za 10 - 15 let (výkrm jatečných býků a vepřů, chov kožešinových zvířat, produkce domácích vajec, sběr či pěstování léčivỷch bylin atd.) a jeden ani nemusel být šikovná holka Hanka.
Děda si s tim milionem mohl dělat co chtěl, a on si udělal prdel z pozůstalých, má moje sympatie. A možná ho někdo z nich do rána zhasnul v naději na privatizaci.
Hezké svátky všem, podle jejich naturelu.
Presne tak nejaký včelár vyrábajúci medovinu a chovajúci každý rok niekoľko býčkov na mäso kludne mohol dobre zarobiť na Pražakoch za sociku!
Celý příběh tak divně zavání kadidlem, a až řádka na konci o nakladatelství to nenápadně vysvětluje. Divím se že to nekončilo tím, že kdyby to byl děda odkázal církvi, tak se mohli mít všichni do smrti rádi. Těchto zajímavých a dojemných příběhů jsou knihovny. Stejně tak tisíce církevních správců, kteří již tisíc let žijí jak pijavice z darů naivních věřících. Občas najdeme i naprostého blázna, který své úspory před smrtí odkáže státu. To už je opravdu psychiatrie...
Tenhle příspěvek podepisuji. I bez analyzátoru.
Před sto lety a mít milion,kdo to byl,kde vzal milion,tak asi nežil skromně.
Mne stačí a to bylo před 80 lety,že okradli mé prarodiče o deset tisíc dolarů židovští podvodníci.
Neokradli, co patří gojímovi, můžeš si vzít bez hříchu.
Čiastočne sa pripájam k 368671
Hoci najskôr dva príbehy k článku:
Príbeh I.
Búral som raz rodičovský dom, dôvod bol prozaický, keďže ešte ani nestihol "vychladnúť" hrob môjho nebohého otca, už sa prihnala (1992) jeho "podnikajúca" rodinka a žiadala výplatu z dedičstva, keďže môj dedo zomrel bez závetu (1945) a my sme mali tú smolu, že sme vyrastali v jeho dome, ako keby s tichým súhlasom širšej rodiny z otcovej strany.
To búranie bol taktický ťah, ako predísť prípadnej veľkej výplate za "majetok - dom", ak by sa spor ocitol na súde. Čo sa nakoniec aj stalo, a tých súdom uznaných 30 tisíc namiesto očakávaných 260 im moja mama (vdova) aj vyplatila.
Pri búraní komína som objavil krabičku so zabalenými mincami prvej sloveskej republiky z emisií 1942 - 1944 v nominálnej hodnote 2700 korún slovenských. Dedo bol v dedine richtárom a tesne po vojne (1945) ho za bližšie nevyjasnených okolností otrávili, a tak peniaze, ktoré si zrejme ukryl v tom komíne, tam trčali takmer 50 rokov. Vtedy to bola celkom pekná čiatka peňazí, ale pri nájdení už mali peniaze len malú zberateľskú, skôr symbolickú hodnotu.
Teta, ktorá bola hlavnou iniciátorkou súdneho konania o výplatu z dedičstva po dedovi, nedávno (11/2018) zomrela. Moja mama ma poprosila, aby som na pohreb zašiel, keďže to mám z rodiny najbližšie. Zobral som manželku, prehodil po príchode do domu smútku s pozostalými pár slov a po pochovaní tetušky odišiel, na kar nás nepozvali, starý "dlh" nedovolil.
Príbeh II.
Otec bol funkcionárom KSČ a mal občas tú česť odniesť členské príspevky dedinskej organizácie v sume 20 000 korún československých na centrálu do mesta, predpokladám okolo roku 1983.
Občas nás v tej dobe navštevovala teta, mamina najmladšia sestra a prespávala v spálni vedľa hosťovskej izby, kde sa nachádzala ťažká trojdielna šatníková skriňa. Otec si tých 20 000 korún ČS odložil v obálke na túto skriňu a odtiaľ zmizli. Strata týchto peňazí vrazila ešte väčší klin do vzťahov medzi naše rodiny.
Niekoľko rokov po smrti otca mama vyhadzovala (1996) otcove staré kabáty, ktoré boli naskladané v tej veľkej skrini a skriňu, keď už bola prázdna, odtiahli, aby povysávali prach. Našli za ňou tú obálku aj s prepadnutými 20 000 korunami ČS.
Príbeh III:
K tomu úverovému darčeku od správcu SVB - moce sa to všetko okolo obsluhy dlhu SVB za opravy cez fond rozvoja bývania. Je to už taký folklór, že správcovia všetky väčšie náklady spoločenstiev preháňajú cez úvery, čo vedie k predraženiu všetkých prác o minimálne 70%. Konateľka správcovskej spoločnosti mi na moju otázku, či to nie je primoc nákladné a či by tí, ktorí chcú, nemohli zaplatiť sumu podielu nákladov hneď, argumentovala, že by to bolo pre tých ostatných drahé. V súvislosti s jej odpoveďou ma napadlo jediné: "bav se s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku".
Sešlo se nás o letošních Vánocích necelá desítka přátel. Jak je dobrým zvykem, když je o něčem řeč, hned se na mobilech hledají internetové podrobnosti o tom, o čem je řeč. Tak se ptám souseda s velice plochým mobilem s velkou obrazovkou skoro po celé ploše mobilu: Honzo, vůbec tomu nerozumím, ale když se tak podívám po těch všech mobilech, co tu jsou, kdo má z nich nejlepší? No, chlubit se nechci. A je to už tři roky staré, ale lepší tady není. Neměl bych to ani říkat, je to Huawei.
To není reklama, to se stalo.
Zkuste pár těch bankovek prodat sběratelům . Možná se Vám něco dostane zpět.
Kdyby dedek koupil par cihel zlata tak by tahle povidka dopadla celkem dobre.
26.12.2018 10:58
RE: Dedecek to Posral
Pisatel si přeje zůstat v anonymitě 86.?.?.?
Reakce na 368700
Pozor na cihly zlata, případně šperky a pod., oproti bankovkám se to dá snadno najít i amatérským detektorem, zejména pokud je to na tak šílených místech jako v předsíni pod dlaždicemi. Samozřejmě moderní bankovky lze díky svým kovovým páskům indikovat také, ale tak maximálně na 5 cm, ne třeba jako zlato na metr vzdálenosti. Zajímavé je, že detektorem se dají najít na značnou vzdálenost i CD a DVD. Pokud máme zvláštní speciální detektor polovodičových přechodů, dají se na neuvěřitelnou vzdálenost / metry !!!/ zjistit i čipové karty, SSD disky, datové flashky, nebo mobily. Doba kdy mohl mít člověk doma zlaté poklady je zřejmě definitivně pryč. Díky detektorářům je obtížné i třeba něco zakopat na poli nebo v lese. Občas ale nenápadně probleskují zajímavé vysoce inteligentní případy úkrytů. Například před lety v pražských Střešovicích předělávali děti nějakého židovského restituenta, který zahynul ve druhé světové válce v německém koncentráku, získanou vilu, a při výměně elektrického vedení se divili hromadě divného mosazného drátu, který dělníci vytahovali ze zdi. Nakonec se ukázalo, že emigrant, který byl zubař svoje zlato skryl tak, že nechal asi šest kilo vytáhnout do drátu, a udělat z něj instalaci...
Krásný příklad ingnorantského individualismu. Jak moc ho ten zlaty drát ve zdi hřál u srdce, když chcípal v koncentráku. Stejně dopadnou miliardy sobeckých gojů vychovaní v ignorantské individualisty a politické impotenty v tom jejich cool globálním koncentráku. Jeden prsten vládne všem bezduchým hovadům.
26.12.2018 21:04
RE: Dedecek to Posral
Pisatel si přeje zůstat v anonymitě 108.?.?.?
Reakce na 368711
Nahodou myslim, ze ten chlap mel kus selskeho rozumu v casech kdy bylo mozne lidem vymlatit zlate zuby a proslo to kdejakemu dobytku jako "chvalyhodne". Paradoxne mi prijde, ze hotove penize a specialne zlate a stribrne mince banksterske mafii lezi nekolik stovek let v zaludku a nedokazali je lumpove stravit a zbavit se toho "anachronismu". Behem Velke krize v USA v tricatych letech pouze docasne kriminalizovali drzeni drahych kovu soukromymi osobami, vymyvarna mozku typu zlato jako barbarsky prezitek.... Verim, ze jista sorta darebaku by privitala pouze elektronicke penize jako vrchol te jejich civilizace 04 jak se "moudre" zvani v kavarne. To by byl konec anonymity penez a tim transakci ve svobodne ekonomice. Jiste by to ideologove zduvodnili bojem proti danovym podvodum, prani spinavych penez a jine krimanalite. Poctivec se prece nema ceho bat, ze ano. Nezapominejme, ze mira svobody jednotlivce i statu stoji i pada s mirou ekonomicke nezavislosti, ze je tady nejaka cena ohledne zlocinosti? Vzdyzky bude nejaka uroven kriminality, prostituce, nasili, seda ekonomika, cerny trh.... Nejucineji znici individualni svobodu profizlovany stat a ten by rad vedel jak jednotlivci nakladaji s penezi a nejde zdaleko pouze o marketing. Ten se uziva s oblibou jako kryci agenda.
P.S. Ta humoreska s drackem skutecne... Hezke vanocni svatky.
A nedá se to zlato zamaskovat třeba železnou deskou (nacpat do trubky) aby to zmátlo detektor? A polovodičové flashdisky třeba nacpat do železné krabičky vyplněné železnými pilinami?
Nebo aspoň kolem zakopaných zlatých mincí nastrkat do země nebo poházet kolem pro zmatení kousky mosazného plechu?
Tedy nevím kolik tehdá koštovalo kilo zlata, ale vím, že když vezmeme litrový karton od méka, nasypeme do něj zlatý prach, tak ten litr váží něco přez 19 kg...
představa, že by dědeček vlekl domů, dejme tomu takovéto dva kartony, tedy téměř 40 kg, mi přijde jaksi dosti humorná
Nechtěl jsem tu psát o cihlách v souvislosti s naprostou devalvací dnešních v podstatě bezcenných peněz , ale když čtu Váš zajímavý příspěvek se zřejmě praktickými zkušenostmi, nedivím se již ničemu, snad jen naprostému klidu a zejména spokojenosti více než 95 procent v roce 1989 na kost okradených českých žebráků, které je výsledkem zřejmě naprosto profesionální západní politické psychiatrie.
přesně! možná vic než zlaté prkýnko na wc je nebýt zplynován či nesrat strachy po 17-té hodině na ulici ze svobodnych spoluotroků
Pise se o dobe pred 100 lety.
V roce 1918 stala unce zlata v dolarech kupni sily cca 19 - 20 (udaje se lisi cca o dolar).
V dnesnich dolarech (inflation calculator) je to cca 340 (USD), kupni sily. Respektive 310 - 350. Unce zlata pak je dnes za cca 1200 USD dnesnich dolaru, coz je v dolarech roku 1918 cca 72 USD.
Jak tomu bylo s cenou v nominalu meny pouzite dedeckem, to samozrejme nevim...museli bychom vedet co to bylo za menu.
Kazdopadne se zda, ze tehdy bylo levneji. Ale je treba se na tyto udaje divat opatrne - spotrebni kose se menily, kvalita zbozi tez.....jen to zlato se jakoby nemenilo, ale preci ano, ve sve hodnote kupni sily.
27.12.2018 17:12
RE: Dedecek to Posral
Pisatel si přeje zůstat v anonymitě 108.?.?.?
Reakce na 368716
40 kg ve zlate to se nese lehce. Clovek musi krotit hormon, aby s tim neutikal. Mohlo by to vyvolat verejne podezreni, z toho plynouci nezadouci pozornost a hejno dobrodincu, kteri by to radi odnesli a ulehcili by nam spoustu starosti. Jako co na to reknou sousedi? Co rodina? Kde to zakopat? Kdy a jak to rychle vykopat a znovu nekde zakopat? Prace v noci bez priplatku. A tak podobne. Horsi je 40 kg v zeleze, uhli, brambory, cement, nabytek... a nedej boze ke vsemu treba v praci. V tomto pripade se clovek vice nadre, kdyz potrebuje sehnat pomocnou ruku. Ta "teorie relativity" ve vztahu ke zlatu ma vselike prakticke dusledky. K jidlu to pritom neni, nezahreje to. Takove neslane bez zapachu, samo o sobe skoro k nicemu, dokud se nevynalezla elektrina, ale co je 150 let ve zname historii lidstva. I kdyz jsem penize na stejnou dobu odtrhli od zlata a prej nezadrzitelne dosahujeme vrcholu civilizace.
Trvam na tom ze to Deda Posral
Pred lety jsem si koupil lepsi detektor kovu cca $200 a ujistil se ze zlato nejde najit - kdyz se dobre zakope.
Navic, od te doby co deda bankovky schoval ubehlo nejmene 5 men a devalvaci.
Veri tady jest nekdo ze ty papirky zvane Euro budou mit za 100 let nejakou cenu???
3.1.2019 0:06
RE: Dedecek to Posral
Pisatel si přeje zůstat v anonymitě 2001:x:x:x:x:x
Reakce na 368756
Sladké sny. Najdou řečiště pod desítkami metrů písku sahary a nedávno že v zemské kůře je 6x víc vody než v oceánech. Samé velké věci? Tak ten jejich awacks na letadle prý rozezná na 700 km golfový míček a nesplete se a družice o 3. generace s kompy nemají rozlišovací schopnost? Když ve viditelném spektru mají náhled lepší jak okem na přiblížení protože ze 4.cm by na to člověk bral lupu jak vidí. To že vidí zřetelně na letištích přes zdi už taky uniklo. Kámoš pozoroval na zahradě psa přes družici a byl maxipes fík, ratlík. Nic neschováte absolutně ne. A projdou záznamy a najdou kdy a kde jste to zakopal v roce 2m. A mimo jiné z černobílých nadělali barevné filmy v digitální kvalitě tak tam najdou i to co dřív neviděl nikdo a je to reál.
Tuto stránku navštívilo 3 135