Dopis Vaškovi

....vzdy je to v techto pripadech podobne, velmi smutne.

Zname vsak i mnohem smutnejsi a opravdu smutne pripady - je jich bohuzel jiste mnohem vice kdy zvirata kterymi se lide z mnoha naprosto zcestnych duvodu obklopuji, nikdy nepoznaji to souzneni s clovekem a v techto pripadech to nejsou jen oni kdo prichazi o mnohe.

Vasek mel jiste dobry zivot.

Pekne napsano Vladimire.

180444

SandWalkere, kde se tady berete? Je milé, že jste se tu objevil.

Jinak k tomu kocourkovi jsem chtěla říct, že se možná jeho páničkové ukvapili. Náš šestnáctiletý kocour Macík má nádor v puse celých 15 let, zvykl si na to a spokojeně s tím žije. Když jsem s ním šla tenkrát s tím ke zvěrolékaři, tak ten mi sdělil, že se bude muset nechat utratit. Mě se to ale nějak nezdálo a šla jsem s ním na kliniku k jinému lékaři. Ten mi sdělil, že to nic není, že se to snadno dá odoperovat. Tak ho operovali, ale do roka tam tu bouli měl bohužel zas. Také mu nechutnalo jíst a z pusy mu tekly sliny. Tak ho operovali znovu, ale po čase se mu to tam zase objevilo. Zjistili jsme, že to Macíkovi nedělá kdovíjaké problémy, normálně žil a veselil se ze života a tak jsme to nechali být. Bouli pod jazykem má dodnes, ale je v pohodě. Je velmi aktivní, o všechno se zajímá, pořád chce chodit i ven, akorát je občas stařecky nevrlý a náladový. To mu ale vzhledem k jeho věku tolerujeme a říkáme mu mazlivě: Nezlob Dědulo bedulo.

Ale je možné, že ten Vašek měl něco jiného, takže by se trápil, kdyby ho nechali dále žít. V každém případě 18 let věku je na kočku úctyhodný věk. A nedá se nic dělat, budeme tam muset jednou všichni.

180449

Krasny den draha pritelkyne - jsem na Zvedavci denne - jak jinak, ale moc nepisu. Vas mily pozdrav me ovsem potesil. Dekuji.

Tukam klavesy a sleduji pri tom spokojeneho kocoura Jefa, ktery sedi na svem 'bidle' kam mu panicci museli predelat misky s jidlem a vodou pred novym prirustkem nasi rodiny - parson terrierim nedavno jeste miminkem, ted poradnym pubertakem Chilkootem, kratce zvanym Chilky. No a aby se neurazila nase horn fish - ryba Bozenka, musim se zminit i o ni.

180452

Tak denně říkáte?A tak krásně jste mě zase oslovil.Tak to se budu snažit nedělat tady ostudu drahý příteli, a hlavně bych se měla snažit vyjadřovat se kultivovaně a nikdy ne vulgárně.

180454

před dvěma lety s mým kocourkem Lumumbou. Žil s námi 11 let, než smrtelně onemocněl. Bojoval, ale pak v jednu chvíli svůj boj vzdal a odevzdal se do rukou Velkého Šéfa. Na poslední cestě jej doprovodila má statečná dcera, já jsem to nedokázala. Dodnes na něho vzpomínám a Váš příspěvek mi vehnal slzy do očí. Díky.

180445

jak jsem cetl ty vase prvni vety o Vaskovi,tak jsem myslel na uplne jineho Vaska,toho vaseho je mi moc lito

180447

Ja se Vam vubec nedivim , ja si ty Vasky v nadpise clanku taky malem poplet a jak se to mohlo stat nebudu ted rozebirat . By the way , z tech dvouch Vasku moje sympatie ma kocour Vasek protoze i na fotkach je hezci a rozumejsi zvire .

180459

mel kocoura 22 let ..... , muj kocour Kocicak se taky dozil peknyho veku . Kdyz zacal marodit tak jsem ho vzal k veterinari , tam si ho nechali a za 5 dni byl pryc - zrovna na 21 srpna . Doma furt neco chybelo a protoze domov bez kocky nebyl domov jsem navstivil utulek pro kocky , v kleci tam behal jako mongus kterej nema diru do ktery by se mohl skovat polodivoky , podle zubu a veterinare tak asi rocni Egyptian Mau , ma krasny zeleny oci a dost prskal skrabal a snazil se me kousnout . Vyplnil jsem lejstro a uz je OK . Ani jsem se nestacil divit jak rychle si zvykl na novy domov a jak dokaze byt hravy a pritulny .......

180448

Jeee, tak to je nahoda. My tomu nasemu taky rikame Kocicak, i kdyz vetsinou jen "kocour". Je to peknej posuk!
->Kocicak<-

180474

Dočetl jsem Váš, s citem napsaný článek, s dojetím, až do konce. Vzpoměl jsem si totiž na mého životního kamaráda, jezevčíka Kubu, který mne opustil v r. 2002. Od svých čtyřech let měl diabetes melitus a jeho život byl závislý na denně podávaném inzulinu. I tak mne opustil v téměř 15 letech. Nikdy jsem se ho nesnažil nahradit a nového kamaráda již nehledal. Nemám na to, prožít ty hrozné chvíle loučení znova. Je rok 2008 a já, při čtení Vašeho článku, produkuji krokodílí slzy, v množství hojném. Přesně rozumím Vašim pocitům a je mi smutno. Napište něco veselejšího, prosím.

180465

Rozumím Vám plně, Nasredine. Mně umřel 19-letý kocourek před 8 lety a doteď jsem se z toho nevzpamatoval. Ani nevím, jestli jsem udělal dobře, když jsem odmítl nechat ho uspat. Sotva se už držel na nohou, přes ucpaný nos nemohl dýchat a většinu času prospal v kuchyni v krabici u radiátoru. Přesto vždy spolehlivě poznal, když jsem přišel domů, přišel si na mě lehnout a léčit mi mou letitou gastritidu nebo bronchitidu - podle toho, co bylo právě aktuálnější - vždy to spolehlivě poznal... Dodýchal v mém objetí, v noci. A jiného nechci, nemůžu už, byl mi víc, než bratrem - a nového člověk nezíská... :,,-(((
Moc pěkný, lidský článek, Vladimíre, děkuji - a upřímnou soustrast...

180489

Odkdy se pouzivaji antibiotika na nadory?

180468

O čem píšete, prosím? Kdo zde psal o podávání antibiotik na nádor? Můžete upřesnit?

180527

Cituji: "Máš v tlamičce nádor, který se nelepší, antibiotika nezabrala."
Pokud to autor myslel jinak, měl by tu větu zcela pozměnit.

180559

Děkuji za upřesnění. Hledal jsem totiž pouze v diskuzi a tam jsem takovouto formulaci nenašel. Je v hlavním článku, kde jsem nehledal. Děkuji.

180568

AD ... Už se nesetkáme, leda tam – nahoře. Nevěřím na posmrtný život, ale někdy doufám, že se pletu, a že něco takového existuje. ...

... podstata zvířete je jiného druhu a z nižší úrovně stvoření než u člověka. Někde jsem četl, že zachování formy duše zvířete je možné právě skrze lásku, o které je i tento článek. Je tedy možné, že se člověk může v dalším životě zde na zemi setkat znova s milovaným zvířetem. Jestli někdo věří nebo nevěří ví nebo neví o posmrtném životě nebo reinkarnaci je jeho věc, ale skoro každý člověk je schopen uvážit, že spravedlnost jako taková je nemyslitelná bez milosti nového vtělení za účelem dalšího vývoje nebo odpykávání dřívějších pochybení. Pokud tedy reinkarnace není, tak KDOKOLIV může s klidným srdcem říci, a to i včetně všech věřících celého světa, že spravedlnost je prázdný pojem s vážnými trhlinami. Jinak by u hlasatelů spravedlnosti, bez možnosti dalšího vtělení, musel někdo libovolně určovat, kdo se kde narodí a do jakých poměrů, aniž by dotyčný s tím jakkoliv mohl souhlasit nebo si to sám způsobit. Takovou libovolně určující a vybírající autoritu by bylo nemožné uznávat jakožto svrchovaně spravedlivou pro opravdu vážně hledajícího.

180482

Milý Hledající, máte naprostou pravdu. Nevím, jak to vím, ale prostě to vím. Bez reinkarnace by svět postrádal jakýkoli smysl a nic by nám nebránilo užívat si a chovat se naprosto neeticky na úkor ostatních. A pokud člověk svou láskou k sobě připoutá nějaké zvířátko, toto jde posmrtným i dalším životem v jeho stopách, taženo "vzůru" jeho láskou... Jsem moc vděčný svému milovanému kocourkovi, kterého jsem směl pozorovat v několika vtěleních; ta sama povaha, zvyky, strachy, nemoci... (Jednou se otrávil jedem na krysy. V dalším životě měl velice citlivé bříško, na které si dost nerad nechal sahat - nanajvýš jen za léčebným účelem... V dalším životě jej zakousl myslivecký pes, v příštím se - na rozdíl od ostatních našich koček - strašně bál i vzdáleného psího štěkotu i výstřelů...) Dal mému životu jistotu, naději, smysl... Díky, příteli můj nejvěrnější...!

180491

hmmm pěkné. Jestli počítám dobře, tak jste poukázal na svých 4-5 životů s tímto zvířátkem. ... Celkem jich bude asi více a většina tady dřepíme jakoby v první třídě a pořád dokola ji opakujeme. Chtěl bych už dál, bez nutnosti dalšího zrození neboť i pozouny ve stvoření ohlašují blížící se Soud, ale jaksi se pořád zamotávám v síti nutných odpykávání starých chyb.

180565

Ne mých, nýbrž jeho 4-5 životů...
Ale kdo ví, poslední stopy našich láskou spojených osudů se mi zrácejí kdesi v temném středověku a možná i Egyptě...

Ano, jsme v různých třídách a co na tom, že mnohé opakujeme; smysl dalších zrození mi připadá už jen v pomoci našim čtyřnohým přátelům na vyšší úrovně bytí, neboť u nich máme velký dluh a navíc strašlivé hříchy (nic nedokáže zvíře duchovně uvrhnout dolů víc, než strach z člověka), ačkoliv díky nim jsme dnes tím, čím jsme...

180596

... ta láska ke zvířeti může být jen "láska", jak jsem objevil zde:

http://ao-institut.cz/texty/priroda-a-lide/08-budouci-svet-spoluprace-cloveka-a-prirody.html

182083

muj pan domaci ma psa, nebo spis psika, neuveritelna chlupata koule jejis zakladem je spicl. Je to osobnost, umi se urazit, umi si vsimat, kdyz jim cokoladu ceka jestli mu dam, nijak se nevnucuje, jen ceka. rad lehava v mem pokoji na druhe posteli. Znam ho teprve rok, ale za tu dobu sem si ho hodne oblibil. Na cumaku uz ma sedive chlupy, a dle posledni navstevy veterinare uz ma velice slabe srdce. TAke uz nebeha, uz jen pomalu chodi, posedava, polehava. Nezasteka jak je tejden dlouhej. Vlastne nikdy nesteka. Nas to ceka, visi to ve vzduchu, nikdo to nechce rict, ale je to tak, uz mu toho moc nezbyva, a zustane po nem velka dira.

180483

Cokolada je to nejhorsi, co muzete pejskovi dat. Je to pro ne prudky jed. Malému psíkovi stačí opravdu malá porce a ochrne a během asi 4 hodin v křečích umře.
A není mu pomoci...

180495

Tak to naše fenka, která se nerozpakuje o vánocích sežrat ze stolu mísu vánočního cukroví, když ji tam někdo zapomene, by měla být... tedy ehm už by být neměla.

180522

>Tak to naše fenka, která se nerozpakuje o vánocích sežrat ze
>stolu mísu vánočního cukroví, když ji tam někdo zapomene,
>by měla být... tedy ehm už by být neměla.

Nezubte se, psi mají problém s pravým kakaem (cocoa bean) a jejich játra to ve velkém množství poškodí. Tedy pravá tmavá čokoláda - bude záležet na množství a velikosti psa. Najděte si to na internetu nebo se zeptejte veterináře.

180552

Cokoladu pro psa nebo kocku ? NIKDY NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE !!!!!!!!!!!

180518

Vždy si říkám, jak je to možné, že existují lidé, kteří jsou bezcitní. Někteří jsou bezcitní k čemukoli, živému i neživému a jejich programem je ničit a kazit. Pak tu jsou selektivní bezcitníci, kteří např. milují svého psa a své vlastní dítě ignorují a zcela citově zanedbávají. Jiní se zase citlivě chovají k sobě a svým blízkým (přátelům, kolegům, členům Klubu...) a zbylý plebs je pro ně pod rozlišovací úrovní. Také jsme měli mimořádně komunikujícího kocoura, bohužel ho příliš brzy zradila jeho nekastrovaná přirozenost v kombinaci se zlými lidmi... Vladimíre, děkuji i za tento článek, lidství se odráží ve všech podobách reality, která onoho lidského člověka obklopuje, tedy i v kocourech, květinách a přívětivosti míst existence... Ecce homo!

180486

18 let je krasny vek u ciciny. Me umrel pejsek den po vanocich, nador v tlame, posledni tyden nejedl a zhubl opravdu na kost a kuzi. Mel 8 let. Citim s Vami!

180490

vyžaruje z neho ak keby taká múdrosť.

180494

Jmenovala se Myška. Dostal jsem jí od sestry k Vánocům jako malé koťátko. Měli jsme předtím doma hodně koček, ale tahle byla jiná.



Ona věděla že je moje. Naprosto mě milovala. A já ji. I když jsem jí to často nedával najevo. A dnes toho lituji. Jednoho dne odešla a už se nevrátila. Bylo jí asi 12 let.

Když bylo léto a já měl otevřené okno, obvykle se mnou spala v posteli. Moc mě to netěšilo, protože jsem se ráno probouzel na boku na kraji postele a Myška měla pro sebe zbytek. Ale okno bylo vyklápěcí a pokud jsem chtěl v létě alespoň trochu čerstvého vzduchu, nemohl jsem ho zavřít.

Pak jsme ta okna vyměnili za jiná a ta už se otevírala jiným způsobem. Někdy si Myška vymňoukala abych jí pustil, jindy jsem jí nepustil. Kdybych věděl, že jednou odejde a už se nevrátí, pouštěl bych jí vždy. I kdybych se měl ráno probudit úplně rozlámaný.

Když jsem byl na Novém Zélandě, zůstala doma jen s rodiči. Každé ráno prý přišla, šla se podívat do mého pokoje a když zjistila, že tam nejsem, zase zmizela. Ona byla skoro jako pejsek.

Zajímavé bylo, že když jsem se odněkud vracel domů, vždy čekala před domem. Někdy jsem jí viděl, když jsem na rohu zatočil do naší ulice, jak odněkud peláší domů. Nepochopil jsem, jak to, že věděla, že už jdu. Slyšel jsem, že kočky prý vidí kousek do budoucnosti. Dokonce znala zvuk mého auta. Bylo jedno, zda jsem šel pěšky, nebo jel autem. Vždy přesně věděla, že to jsem já. Naši říkali, že i když je doma, pozná že jdu, ještě než vrzne branka.

Jedla jen nejdražší konzervy. Nic jiného jí nechutnalo. Tedy kromě toho, co jsme jedli my. To také vždy chtěla ochutnat. Občas mi přinesla živou myš. Tu jsem pak musel sám zabít, protože jsem se nedokázal dívat, jak si s ní dokola hraje. Slyšel jsem, že jsou tři fáze toho, jak vás má kočka ráda. Když zavírá oči, když jí hladíte, tak vám důvěřuje. Pokud vám přinese mrtvou myš, pak vás má ráda. Také vám chce dát něco dobrého. A když vám přinese myš živou, tak vás miluje. Chce vám dopřát tu rozkoš, zabít si myš sám.

Kdybych jen tušil, že toho dne odejde a už se nevrátí, ani bych jí nepouštěl ven. Nevím, co se jí stalo. Jestli už věděla, že nadešel její čas a odešla někam v klidu umřít. Nebo jí něco přejelo. Nebo jí někdo ublížil. Nevím... Už jsem jí nikdy neviděl.

Jinou kočku zatím nechci. Žádná už nebude taková.

180589

Hezky pisete.
Loni nam take odesla cica, ktere bylo 20 let. Byla vicemene venkovni, takovy podivin.
Jeste mame jednu, ktere je prave ted 20. Ta se chova presne tak jak pisete. Je take ponejvice doma a doposavad zdravjesi. Bude zajimave kolik se dozije.

180597

Moc krásná

180638

Taky moc pěkné - a moc smutné...

Ty 3 fáze jsou hluboká pravda. Kočka projevuje svou vášnivou lásku k myši až tak, že ji sežere a "projde žaludkem" (i my bychom někdy někoho "láskou snědli", a tak ho aspoň symbolicky kousneme...).
A pokud se své lásky dokáže vzdát kvůli nám, to musí být velká oběť...!

Ano, některé jsou úplně jiné, že? Všimli jste si taky toho, že zejména když postupně vymírá některá "zvířecí rodina", že jejich kolektivní duše se v posledním žijícím zvířeti projevuje "moudrostí" až téměř lidskou?

180601

Hezky napsáno. Mě ten dar chybí, bohužel.

Kocour Matýsek, černý jako uhel s velkýma zlatýma očima. Přesně vycítí, kdy se vracím domů, zrovna jak o tom píšete.

Kočky mají určitě nějaký zvláštní smysl, vždyď byly v Egyptě uctívány jako božstvo, a když na mě Mates upřeně hledí, mám pocit, že mi vidí až na dno duše.

Před deseti lety, jsem nasedla do tramvaje, kterou obvykle nejezdím a ON tam byl. Malé, špinavé, vyděšené kotě, které študáci při cestě ze školy vzali někomu spoza plotu. V tramvaji si s ním pohazovali a tak jsem ho zabavila. Měli jsme už jednu kočku doma, neurotickou Alexandru von Sklep, kterou děcka našli právě ve sklepě, ještě jako kočiči miminko a navíc psa, taky nalezence. Nicméně, nebylo co řešit.
Saša si malého vetřelce prohlížela s despektem, a jak se k ní přiblížil, zatřepala tlapkou a opustila pelíšek, do kterého si Mates okamžitě vlezl. Byl tak vytrvalý, že ho nakonec adoptovala.

Matýsek, zřejmě ví?, alespoň si to myslím, že jsem jeho zachránce a miluje mě tak, že stačí, abych se na něj podívala nebo promluvila, přivře ty své krásné oči začne příst a šlapat na místě. Ta láska je vzájemná. Můj černý panter, tak mu říkám.
S jistotou vím, že náš život obohatil, nejen on, ale všechny naše zvířata, nalezenci.

Při čtení dopisu Vaškovi, mi tekly slzy, odchytila jsem Matýska, přitiskla obličej do kožíšku a v duchu děkovala za tu "náhodu" před deseti lety.

180609

Člověk by si měl najít čas na svoje blízké. Až odejdou, už to nepůjde...

180639

Moc krásně napsáno. Děkuji.

180842

Já sám se přiznám,nemám ke zvířatům nějaký vřelý vztah, protože si myslím, že zvířata patří do přírody a pro mnohá "domácí",zavřená a to platí i pro ZOO, je taková "lidská" péče vlastně určitým druhem mučení, i když mají dostatek kvalitní potravy! Také zde uvádím, a to nechtějí vůbec chovatelé slyšet , veliké riziko přenosu různých infekcí a cizopasníků,hlavně ze srsti a čumáků domácích zvířat. Kdo třeba ví, že holubi u lidských obydlí a hlavně ve městech jsou vysoce rizikovým zdrojem infekcí,hlavně kmenů baktérií, které jsou rezistentní na antibiotika - jde o seriozní informaci!!! A přesto jsou krmeni - dnes je ale za krmení holubů v Praze pokuta!!! O tom ale psát nechci!
Moje matka měla na chatě kočičku, takovou celkem obyčejnou drobnou, šedivou Micinku , která měla přesně vlastnosti, které zde popisujete. Ta nejenom, že věděla , co se bude dít, ale tu jsem dokonce podezíral,že rozuměla lidské řeči!!! Opravdu si nedělám legraci!!! K nikomu se tak nechovala, jenom ke mně, i když jsem jí žádnou nadměrnou přízeň neprojevoval. Jakmile jsem přijel, ihned se objevila, i když se předtím toulala i celý den někde v zahradách u sousedů. Jak tohle mohla vědět, je mně u boha! Kočky mají nějaký další smysl, jinak si to nedovedu vysvětlit!Sedl jsem si, Micinka přede mne , nebo na zhasnutou televizi a nespustila ze mně oči.Prostě poslouchala , co říkám a dokonce se podle probíraných témat i "tvářila"!!! Budete si myslet, že jsem blázen,ale celý úkaz jsem kolikrát předváděl i známým a ti jenom nevěřícně kroutili hlavami!!! A Micinka seděla třeba hodinu nehnutě a poslouchala!!! A také za mnou chodila jako pes,třeba i na záchod! Potom po určité době udělala takové zvláštní gesto, otřela se o mne, jako kdyby mě dávala pozdrav, jako kdyby řekla ahoj a zase si šla po svých!!! Prostě zvíře, nezvíře!!! Ať mně nikdo neříká, že zvířata, hlavně kočky, nemají duši a svůj duchovní život, o kterém nemáme ani ponětí!!!
My jsme sice součástí přírody,ale o skutečných přírodních zákonech a pravidlech nevíme zhola nic!!!

180605

Každý duchovní, duševní i kulturní pokrok je svým způsobem násilí - jak nejlíp vědí vychovávané děti, i liška Malého prince, žádajíce o ochočení, tedy o "připoutání"...

Ale pokud se tohoto "laskavého násilí" na zvířatech nedopustíme, budou dál nuceny trpět v koloběhu rození, němoty, nemocí, bezmoci a smrti, dokud je člověk svou láskou nevysvobodí...

180611

Je to smutné když odcházejí, nebť jsou to s těmi legračními kukadly zrcadla naší duše.

180613

Neni co rict co by potesilo, mame 10leteho psiho mladence a je to plnopravny clen rodiny. Rikam o nem, ze je to nejlepsi clovek, ktereho jsem kdy potkala. A tri kocky, vsechny nalezence, kteri byli puvodne vzati do domu na vyleceni a pak na adopci. No a adoptovali nas, oni uz vedi jak na to.
Nekdy se setkavam s nazory, ze lide, kteri miluji sva domaci zvirata jsou jakoby menecenni - nemilujou pry lidi. Ale ja to citim opacne - prave zvirata mi davaji tolik lasky, ze ji mam vic a tak mam vic davat. I kdyz obcas, budme uprimni, se mi zda, ze dost lidi jsou proste "zvirata", ale to fakt nechci urazet tvory, ktere patri do zivocisne rise.
Par mych znamych muselo uspat sve zviratka taky - a ja se uz hrozim, jak budu schopna prokazat svemu kamaradovi ten nejvyssi projev lasky a pomoct mu umrit - kdyz prijde cas.

180629

Adoptovali vás? Jeden můj moudrý známý říká, že kočky se mají nejlépe. A my na světě jsme tu proto, abychom se o ně starali.

180637