Výpověď mládí: Seru na vás

Wenzel Lischka

1.4.2015 Na okraj Témata: Vztahy mezi lidmi 1330 slov

Je mi už 35 let. Nikdy v životě jsem pořádně nepracoval. Dvacet let parazituji a vegetuji. Přežívám, jak to jde. Jsou nás takových statisíce, možná u nás i více. Celý západní civilizovaný svět je vlastně námi zamořen. Všechno je nám ukradené. Sereme na vás. Rodiče si nás neměli dělat, když nás nechtějí živit. A když se jim to nelíbí, tak jim otravujeme život, že si to rozmyslí. Zatímco se za nás stydí, my za sebe nikdy. Přišli jsme na to, že systém nás hájí, chrání, vydržuje a podporuje.

Všichni jste hajzlové. Sám jsem sice hajzl také, ale nevinný. Za to, že jsem hajzl, mohou druzí. Vůbec to mi nevadí, jaký jsem. Nezasloužíte si nic jiného, než abyste si se mnou užili. Za všechno můžou komunisté, Rusko, Putin a rodiče, kteří ty komunisty podporovali. Kvůli nim se dnes máme špatně. Fotra odsoudili, protože zmlátil fízla, který jej napadl. Nebyl v KSČ ani u STB. Pitomec. Mohli jsme se dnes mít mnohem lépe. Takto, ačkoliv u komančů nebyl, podporoval poctivou prací pro rodinu reálný socializmus, místo aby ten hrozný režim rozkrádal zevnitř, jako to dělali ti chytřejší.

Základní školu jsem vychodil normálně, ale střední škola mne vůbec nebavila. Přesto jsem ji vystudoval, ačkoliv víc než do školy jsem chodil za školu. Vlastně jsem tam chodil rád. Naučil jsem se tam fetovat, hulit trávu a nitrožilně si stříkat Pervitin. Střední školy jsou rájem mladistvých narkomanů. Základní školy také nezahálejí. Učitelský sbor je tlupou pitomců, kterou snadno opijete rohlíkem.

Když si otec přišel do té střední školy stěžovat, že se tam fetuje, tak mu nevěřili. Vysmáli se mu, že to přehání, že trpí stihomamem, a že je na mne příliš přísný. Byl jsem přece v pubertě a svobodně jsem rozvíjel svoji osobnost. Republika přece potřebuje svobodné občany, kteří budou bránit svobodu a demokracii, proti takovým hajzlům jako jste vy všichni. Vesele jsem do školy nechodil dál, ale přesto jsem odmaturoval. Neměl jsem ke studiu přece vhodné domácí prostředí. Každý pedagog to pochopí.

Lidi jsou nekoneční pitomci. Jakékoliv mizerné zákony občanům dáte, většina z nich se je bude snažit poctivě dodržovat, ačkoliv si jimi budou podřezávat větev, na které sedí, a utahovat opasky a oprátky. Občané jsou idioti, kteří strkají svoji hlavu do písku a nechtějí vůbec vidět, co se kolem nich děje. Chtějí hlavně konzumní pohodlí, klid pro práci a budování války a kapitalizmu.

Nějaká politika je mi úplně ukradená. Všichni jsou kreténi a jsou mi úplně ukradení. Uznejte sami, například chlapi nemají na nájmy a hypotéky, celý dni jsou v práci za pár korun, ale podporují fotbalisty, aby měli milionové a miliardové odměny. Ženský zajímají jenom pomluvy a žrádlo. Čumí celé dny v televizi na reklamy a pořady o vaření.

Můj osud mne nezajímá. Hlavní je to, co je nyní, co je teď. Stačí mi, abych měl peníze a mohl si ožírat hubu, fetovat a brát léky. Jsem skromný, nepotřebuji moc peněz. K životu mi stačí cigára, alkohol, tráva, prášky a občas si něco píchnout do žil.

Rodičům, když nechtějí poslouchat, tak vyhrožuji sebevraždou. Otec to vítá, ale jestli toho nenechá, udám jej za nabádání k trestnému činu. Rodiče jsou odporná hovada, kterým jde jenom o peníze, které mi nechtějí dávat. Mají spoustu předsudků. Mně je jedno, s kým a jak si to rozdám. A nevadí, když z toho něco kápne. Schází mi již polovina zubů, ale zato mám dlouhé vlasy. Nemyji se, jsem zarostlý, špinavý a zapáchám potem a močí. Rozkládám se za živa, ale zatím ještě žiju.

Žiji přítomností. Jsem osvícen. Přišel jsem na to, jak to chodí. Všichni jsou pitomci. Nemám žádné ambice, jenom si co nejvíce užít. Ostatně jako vy všichni, ne? Co bude zítra mne, nezajímá. Nejsem debil, abych se celý život dřel a nakonec mi stát rozpačitě nedal ani mizerný důchod, se kterým nevyjdu.

Peníze vždy někde seženu. Občas prodávám drogy. Sem tam někde něco šlohnu. Obvykle ale peníze vytahám ze starých rodičů. Jsou to důchodci a také pitomci. Ujídají nám ze společného koláče. Aby bylo na jejich důchody, budeme kvůli nim my mladí muset pracovat až do sedmdesáti nebo více let. Nejsme přece idioti, abychom je živili. Při odchodu do důchodu by měli důchodce rovnou odvážet do krematoria a jejich důchody vyplácet dětem jako podporu v nezaměstnanosti. Přece o ni za to mohou, že zde byl ten reálný socializmus, který všem všechno ukradl, takže všichni byli chudí.

Obvykle mi rodiče nějaké peníze raději dají, aby měli ode mne pokoj. Pokud nechtějí, tak jim něco ukradnu a odnesu to do Bazaru. Pak to musí vykupovat zpět a příště si to rozmyslí. Také si rád beru rychlé půjčky. Tam naskakují úroky tak rychle, že rodiče to nevydrží a raději všechno za mne zaplatí. Co šlo, to jsem z domova odnesl do vetešnictví.

Matku nazývám těmi nejsprostějšími výrazy, které by urazily pouliční štětky. O otci, když mne neslyší, mluvím jako o debilním hovadu. Matce nezbyl ani snubní prstýnek. Nejraději bych jí vypáčil kombinačkami z pusy i zlatou korunku. Jak zhebne, musím si na ní dát pozor.

Udělal jsem řadu exekucí, ale rodiče je všechny zaplatili. Dnes za mne platí zdravotní pojištění, žiji u nich v obýváku, zatímco se krčí v kuchyni. Vyjídám je. Na domácnost jsem nikdy nepřispěl, nikdy jsem neměl z čeho, a nejsem idiot. Ať mi dají na to rodiče peníze, pak jim něco možná zaplatím.

Tak například jsem dříve rád jezdil na černo městskou dopravou. Jízdenka stála 12,- Kč, ale proč bych ji platil? Dopravní podnik prodal pohledávku i s pokutou vymáhací firmě. Soudce si něco přidal a exekutora ještě více. Výsledek činil 26.000,- Kč. Takto jsem jel asi městkou dopravou pětkrát. Otec raději všechno zaplatil, nebo exekuční pohledávka byla vztažena na byt rodičů, odkud jsem se neodhlásil.

Jednou se pokusili rodiče vzbouřit a udali mne na policii. To neměli dělat. Příště si to nedovolí. Policisté mne litovali, jak mám zlé a špatné rodiče. Šklebil jsem se jim do ksichtu a stěžoval si, jak na mne jsou rodiče celý život zlí. Otec mne dokonce jednou zmlátil, když jsem napadl matku, že mi nechtěla dát peníze. To si může klidně dovolit, bude mne jako kripla živit do konce života. Když neposlouchají, dělám rodičům ostudu na ulici, v domě i v zaměstnání.

S bydlením jsem si užil hodně legrace. Napřed jsem bydlel v družstevním bytě od rodičů, který zdědili. Žil jsem na hromádce s jednou krávou, a neplatil energie ani nájmy. Rodiče to nevěděli, a poctivě mi dávali na bydlení každý měsíc peníze, než si prý začnu vydělávat sám. Dopadlo to exekucí. Rodiče zaplatili dluhy, penále, pohledávky a bytu se museli levně zbavit.

Také jsem žil nějakou dobu sám. Rodiče mi dávali na nájem v jednom bytě. Nakonec mne z něj vyhodili pro neplacení nájmů, a protože jsem dělal v noci bengál. Od té doby bydlím u rodičů v obýváku. Celé dny prospím, zatímco rodiče důchodci si chodí přivydělávat. Hodiny trávím na Internetu. Vtipně diskutuji na Fascebooku, nebo si prohlížím pronostránky. Na noc odcházím obvykle ven, abych se rozptýlil a pobavil. Občas několik dní s kámošema chlastám a fetuju. Když jsem vyřízený, tak zase přilezu domů, abych se dal do pořádku.

Docházím pravidelně pro prášky na psychiatrii. Dokonce jsem si tam i občas poležel. Místo aby mne zavřeli, až zčernám, a řezali klackem jako psa, tak mi dávají léky, které zabírají podobně jako drogy. Mám totiž deprese, paranoidní vidiny a hrůzostrašné sny. Jsem schizofrenik. Trpím již 20 let sebevražednými sklony. Ale do zítra to zase zatím vydržím.

Kdo by nechtěl svobodu, aby si mohl dělat, co chce? Jen to chce mít k tomu peníze. Rodiče důchodci zatím pořád makají, ale až zhebnou, prodám jejich byt a budu se mít dobře. Jde jenom o to, kdo s koho. Všechno zde jde jenom přes mrtvoly. Kdo to nepochopil, nepochopil, kde žije a neví, co je to svoboda a demokracie.

(Redakční úprava: Příliš vulgární výrazy byly vynechány nebo nahrazeny mírnějšími.)

Známka 2.0 (hodnotilo 355)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Články s podobnou tématikou

Tuto stránku navštívilo 31 420