Demonstrace, menstruace nebo defenestrace?
21.3.2009 Na okraj Témata: Společnost 342 slov
Jako dělník slova, chtě nechtě, musím patřit k vyhroceným kritikům odborné úrovně masmédií. Holt se to nedá, „pustíte si bednu“ a vyšlehne na vás takový češtin, „že by jednoho vomejvali“. Ani komunisti mne nedonutili kupovat nebo číst „Rudé Prdy“, které byly až na sladké výjimky novinami formálně profesionálními. Těmi výjimkami byly články typu „Samozvanci a ztroskotanci“, které měly uzávěrku snad kdesi v uralském hvozdu, ale těch nebylo více než tak pět.
To demokratičtí mocipáni, ti nám bez skrupulí vnutili, abychom si svou rekatolizaci zaplatili z vlastní kapsy. Že nás napouštějí jedy svých zpozdilostí je smutné, avšak forma, jak to dělají je už více než tragická. Na vině je český jazyk, který s našimi „zuřivými reportéry“ vůbec nekamarádi, a angličtina, která nekamarádí také, ta alespoň není úředním jazykem. Tedy zatím.
Takže v týdnu, kdy celou Evropu „baví“ rakouský úchyl, na „našem dvorku“ se řeší „vlčí kauza“. A tu slyšíme perly neslýchané:
1. ČT1: „…policie šetří poslance Wolfa… - kéž by ho nešetřila, ale vyšetřovala, a možná také, předala k vyšetření.
2. poslanec Wolf: „cítím se štvaný… (ó né, pane poslanče – naštvaný, že vám na to přišli)
Těchto „gešplechtů“ bychom tu mohli uvádět celé Leninovy Spisy (54. svazků). Nemá to smysl, já vím o některých, o zbytku zase třeba vy. Co je tragické, je to, že si platíme za něco, co zjevně postrádá i formální znaky kvality. (Ty tzv. „politology“ – rozuměj učitele občanské nauky – se kterými se roztrhl pytel nepočítám, protože jejich skutečné politické zkušenosti pokrývají opět jen konzumaci mainstreamových médií a ve většině případů členství v „Rychlých šípech“). To, že rozumy dvacetiletých holobrádků nám jsou podsouvány jako stanoviska „odborníků“ tady už v padesátých letech taky bylo. Teď si jen počkat na ty důsledky.
Tak si říkám, co by na to řekly „Černé ovce“, kdybychom si stěžovali na to, že titulkovací stroj určitě obsluhuje kotelník, protože normální středoškolák, s průměrným prospěchem z češtiny, by tolik chyb denně ani nesvedl. A kolik je přitom „překvalifikovaných“ padesátníků, kteří o práci neškrtnou, asi protože by dobře nezapadli do mladého kolektivu?
Je zajímavé, jak snadno lze reklamovat shnilé brambory, a jak nelze reklamovat shnilý jazyk veřejnoprávních médií.