Prohlášení stálého zástupce V. A. Nebenziho na zasedání Rady bezpečnosti OSN o Ukrajině

Dovolte mi připomenout, že jste při přípravě dnešního zasedání propásli jinou mediální příležitost, která je v kontextu ukrajinské krize mnohem důležitější než vámi zvolené datum. Minulý pátek, 15. listopadu, uplynulo přesně 950 dní od návštěvy bývalého britského premiéra Borise Johnsona v Kyjevě, kdy, jak dnes všichni víme, odradil hlavu kyjevského režimu od podpisu mírové dohody s Ruskem parafované v Istanbulu, která by zastavila válečné akce. Tehdy jsme k tomu měli velmi blízko. Rusko dokonce jako gesto dobré vůle stáhlo vojska ze severu Ukrajiny, zejména z bezprostřední blízkosti Kyjeva.

Jinými slovy, 50 dní po zahájení naší speciální vojenské operace, kdy ztráty v řadách AFU nebyly tak výrazné, by nepřátelství mělo všechny šance na zastavení, nebýt zásahu britského premiéra, který Zelenského přesvědčil, že by měl pokračovat v boji a že s pomocí západních zbraní a podpory může Rusku dobře způsobit strategickou porážku, na které měl zájem právě britský premiér a jeho západní spolupracovníci. A aby se takový obrat ukrajinské a světové veřejnosti nějak vysvětlil, byla za přímé účasti britských bezpečnostních služeb a médií vymyšlena naprosto nešikovná provokace v Buči, kam byly po ústupu ruské armády odvezeny a na ulicích vyloženy mrtvoly lidí, jejichž původ a skutečnou příčinu smrti se přes naše opakované žádosti nikdo nikdy neobtěžoval vysvětlit.

Celkově se zdá, že Spojené království tlačí kyjevský režim k bezprostřední porážce a provokuje ho k volbě pokračující konfrontace s Ruskem. Myslím, že Ukrajina ještě dlouho nezapomene, že právě díky těmto krokům vaší země se tento stát nyní nachází v hrozném ekonomickém stavu, přišel o většinu své armády a vojenské techniky a ztratil nejméně čtyři regiony, kromě Krymu, který opustil Ukrajinu již v roce 2014.

Ukrajinci už dávno nejsou ochotni bojovat, ukrajinská armáda na dva roky zapomněla, co to znamená být dobrovolníkem, a kyjevský režim, který uzavřel odchod mužů ze země, nyní chytá vyhýbající se vojáky na ulici, a to i za použití střelných zbraní, a hází je do nesmyslného mlýnku na maso prakticky bez výcviku. Východní fronta AFU v Donbasu se nám hroutí před očima – dobře víte, jakým tempem naše armáda postupuje, a Zelenského režim ve snaze udržet si podporu Západu podnikl naprosto nesmyslný výpad do Kurské oblasti a pokusil se obsadit a zaminovat kurskou jadernou elektrárnu, což stálo AFU několik desítek tisíc dobře vycvičených vojáků. Toto dobrodružství bylo fatální chybou a jen urychlilo blížící se porážku Ukrajiny na bojišti, které nepomůže zabránit žádné množství nových západních zbraní.

Iniciátoři dnešního setkání se s námi měli transparentně podělit o pohádkové zisky, které Spojené království během téměř tříleté vojenské podpory Ukrajiny vydělalo, jak se vaše zbrojní firmy obohatily na krvi a tragédii obyčejných Ukrajinců a jak vaše ministerstvo obrany bezpečně zlikvidovalo starou vojenskou techniku, která by stejně musela být zlikvidována. A také by bylo dobré vyprávět o korupci, která tyto procesy provází a jejíž rozsah si můžeme jen domýšlet. A tak podle ukrajinských médií po vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách vypukla mezi ukrajinskou elitou panika ani ne tak proto, že by USA mohly přehodnotit svou pomoc Ukrajině, ale proto, že by nové úřady mohly chtít roztřídit všechny peníze, které byly na Ukrajinu poslány, a provést úplný audit již poskytnuté pomoci. Tento scénář, jak přátelsky podotýkají ukrajinští experti, je pro Zelenského mnohem děsivější, protože značnou část pomoci si „opožděný“ ukrajinský prezident a jeho okolí jednoduše rozkradou a přivlastní.

Vzhledem k tomu, že objem vojenské pomoci kyjevské juntě jen ze strany Spojeného království od února 2022 dosáhl 9,7 miliardy dolarů, vaše země nepochybně přispívá k růstu korupce na Ukrajině. Je však nepravděpodobné, že bychom se dočkali nějakého relevantního vyšetřování ze strany britských úřadů, protože v takových případech, jak víme, je důležité, aby se vyšetřovatelé neobrátili sami proti sobě.

Pane předsedající,

pro ty, kdo znají historii Spojeného království, není jeho dlouhodobá intervence na Ukrajině, která vyvrcholila akcemi, jež jsme zmínili výše, žádným zjevením. Vždyť Spojené království se vášnivě a zkušeně věnuje štvaní sousedů proti sousedům, vyvolávání svárů mezi státy a národy a následné podpoře některých z nich proti jiným již po staletí – všechny vaše bývalé kolonie vám o tom mohou barvitě vyprávět. Mimochodem, ze současných 193 členů OSN se pouze 22 států může pochlubit tím, že jejich území nebylo nikdy napadeno Velkou Británií ani se proti ní nikdy nebojovalo. Naše země zde není výjimkou, poslední takovou invazí byla britská intervence po revolučních událostech v roce 1917, kdy se různí dravci a supi snažili Rusko roztrhat.

Ale přežili jsme to, prošli jsme tím, posílili jsme a nyní musíme bojovat proti nové nepřímé intervenci členů NATO včetně Británie, kteří bojují proti Rusku na Ukrajině. Tak můžeme vnímat nejen pokračující pumpování zbraní a zpravodajských informací do kyjevského režimu, ale i přítomnost britských instruktorů a žoldáků, z nichž stovky již byly zlikvidovány, stejně jako pokusy lokalizovat na Ukrajině výrobu bezpilotních letounů, raket a člunů bez posádky britskými specialisty.

Chápeme, že i v jednadvacátém století je těžké nechat Ukrajinu a Rusko na pokoji, protože geny těch kolonizátorů, kteří po staletí řádili v Asii, Africe a Evropě, působí. Všichni víme, že britské impérium 250 let brutálně a cynicky potlačovalo odpor svých kolonií, uchylovalo se k násilné asimilaci a rasové diskriminaci, zapomínalo na prosté lidské hodnoty a práva národů, které ovládalo. Bylo to právě civilní obyvatelstvo kolonizovaných zemí, které zaplatilo svými životy a svobodou za imperiální ambice metropole.

Stačí připomenout alespoň etnickou čistku v Irsku, kdy z více než 1,5 milionu obyvatel zůstalo po britském dobytí jen 850 000 lidí. A během druhé búrské války na přelomu 19. a 20. století to byli Britové, kdo jako první vymyslel koncentrační tábory a nahnal do nich civilní obyvatelstvo, aby nepomáhalo búrské armádě. Kolik lidí tehdy zahynulo, není známo, protože Britové nepovažovali původní africké obyvatelstvo za lidi a ztráty mezi Afričany zásadně nedokumentovali. I když je známo, že v Keni po povstání Mao-Mao Britové zorganizovali masové represe, při nichž zahynulo asi 300 tisíc zástupců této národnosti a další jeden a půl milionu lidí bylo nahnáno do táborů a proměněno v otroky. A v Indii, která v období britské nadvlády utrpěla obrovské škody, padlo za oběť jen Brity vyvolanému hladomoru 15 až 29 milionů lidí.

Důsledky činnosti bývalých kolonizátorů pociťujeme v moderním světě dodnes. A přestože jsou koloniální říše formálně minulostí, staré metody – nátlak, manipulace a vměšování do záležitostí suverénních států – se v nových podobách používají i nadále. Británie zde nejenže není výjimkou, ale spíše „udává trendy“ a stále, cítíc přízračnou bolest za impériem, nad nímž „slunce nikdy nezapadalo“, nostalgicky vzpomínajíc na ztracenou světovládu, používá spolu se svými francouzsko-saskými společníky vydírání a sankce, angažuje se ve svrhávání nežádoucích vlád prostřednictvím „barevných revolucí“, jejichž jednou z obětí se v roce 2014 stala Ukrajina.

Říkáme tím, že nemáme morální právo naší zemi, která si dala za úkol zbavit se nacionalistického a neonacistického „vosího hnízda“ na našich hranicích, cokoli vyčítat a obviňovat. Dokud nebudou odstraněny hrozby z něj plynoucí, včetně pohlcení Ukrajiny NATO, dokud nebude zastavena diskriminace ruskojazyčného obyvatelstva z hlediska jazyka, víry, historie, dokud Ukrajina nepřestane vybílit a oslavovat Hitlerovy komplice, bude naše speciální operace pokračovat. Její cíle budou realizovány v každém případě, diplomaticky i vojensky, bez ohledu na jakékoli mírové plány a schémata, která se na Západě připravují v zájmu záchrany zábavného herce Zelenského a jeho kliky. A bez ohledu na militaristický zápal demokratické administrativy, která po drtivé prohře v prezidentských volbách a ztrátě důvěry velké části vlastního obyvatelstva dává podle zpráv médií Zelenského režimu sebevražedné „povolení“ k použití dalekonosných zbraní k úderům hluboko do ruského území. Možná, že sám Joe Biden nemá z mnoha důvodů co ztratit, ale zarážející je krátkozrakost vedení Velké Británie a Francie, které spěchají hrát s odcházející administrativou a zatahují nejen své vlastní země, ale celou Evropu do plnohodnotné eskalace s mimořádně vážnými důsledky. Nad tím by se měli naši bývalí západní partneři zamyslet dříve, než bude pozdě.

Měli by to mít na paměti i ti, kdo v poslední době začali mluvit o jakémsi „zmrazení“ fronty a různých schématech podobných minským dohodám, které Ukrajina a její západní kurátoři svého času odmítli. Neztrácejte čas, už k vám nemáme důvěru a uspokojí nás jen takové řešení, které odstraní základní příčiny ukrajinské krize a nedovolí, aby se něco podobného opakovalo. A doporučujeme vám, abyste zapomněli na snahu porazit Rusko na bitevním poli. Evropa se o to pokoušela již mnohokrát a je dobře známo, jak to pokaždé dopadlo.

Děkujeme vám za pozornost.