Košer kandidát

Moji přátelé z MAGA mě ujišťují, že hlasy pro Trumpa byly prostě „příliš velké na to, aby se daly zfalšovat“, a že jeho vítězství je důvodem k nevázaným oslavám. Náš nefunkční volební systém, který před pouhými čtyřmi lety vzbudil tolik pozornosti, byl zázračně obnoven a konzervativní Američané mohou opět věřit v demokratický proces. Aleluja!

Osobně jsem nikdy nechápal americký zápal pro hlasování v celostátních volbách. Rychlá návštěva místního Wal-Martu nebo Dollar Tree mi obvykle bohatě stačí k tomu, abych se utvrdil v přesvědčení o marnosti tohoto procesu. Koneckonců, každý z těch korpulentních jedinců, kteří se bezcílně potulují v teplácích a slip-onkách Nike nebo se pohybují v uličkách na svých nepostradatelných čtyřkolových koloběžkách, je schopen vyvážit hlas i toho nejbystřejšího politického maniaka. Může to znít extrémně, ale faktem je, že většina Američanů prostě není schopna činit informovaná rozhodnutí; chybí jim emocionální a intelektuální kvality, které by měly být předpokladem pro volbu jakéhokoli politického zástupce. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění, který provedla Nadace pro práva a projevy jednotlivce, čtyři z pěti Američanů nyní „alespoň trochu“ věří, že škodlivá slova lze ztotožnit s násilím. O výsledcích průzkumu hovoří tisková zpráva FIRE:

„Příslušníci generace Z také častěji tvrdili, že slova jsou násilím, přičemž pouze 12 % osob ve věku 18-24 let tuto myšlenku zcela odmítlo. Senioři však nezůstávají o mnoho pozadu – 16 % osob starších 65 let uvedlo, že to vůbec nepopisuje jejich myšlenky. Generace X je věkovou skupinou, která řeč nejvíce podporuje, přičemž 32 % osob ve věku 45-52 let myšlenku, že slova mohou být násilím, zcela odmítá.“

Kromě zjevných problémů spojených s povolením volit otupělému a zdrogovanému obyvatelstvu existují i další, subtilnější důvody, proč se odmítnout podílet na naší národní šarádě. Hlavním z nich je neblahá skutečnost, že oba kandidáti v našem systému dvou stran jsou zcela závislí na bohatých židovských dárcích, kteří financují jejich kampaně, a proto slibují věrnost nikoli zemi, kterou mají zastupovat, ale spíše zločinně-neznámému cizímu státu, jehož zájmy se nejčastěji výrazně rozcházejí s našimi. Trump se v tomto ohledu sotva liší od Hillary Clintonové nebo Johna McCaina, přestože podle zprávy deníku The Times of Israel 79 % amerických Židů v nedávných volbách volilo Kamalu Harrisovou.

Po 7. říjnu 2023 došlo ke znatelnému posunu v postojích mnoha zasvěcenců establishmentu. Vlivní Židé z oblasti financí, politiky a médií, kteří v minulosti tvrdě vystupovali proti hnutí MAGA, začali vrhat svou podporu za někdejšího „nového Hitlera“ a nakonec vybrali stovky milionů dolarů na jeho prezidentskou kampaň. Mezi jeho četné nově nalezené příznivce patří Jacob Helberg ze Silicon Valley, celoživotní demokrat a bývalý mecenáš Pete Buttigieg, který se po 7. říjnu stal hlavním finančním přispěvatelem Trumpa. Helberg je hlavním poradcem Alexe Karpa – židovského generálního ředitele společnosti Palantir Technology – a významně se podílel na přijetí zákona o ochraně Američanů před aplikacemi ovládanými zahraničními protivníky, což je legislativa, která si vynutila prodej platformy sociálních médií Tik Tok, ve skutečnosti kvůli její „protiizraelské zaujatosti“. Společnost Palantir (založená Karpem a politickým mentorem JD Vance Petrem Thielem) má velmi úzké vazby na stát Izrael a poskytla izraelským obranným silám sledovací systémy používané ke špehování Palestinců na Západním břehu Jordánu a v Gaze i nic netušících lidí po celém světě. V projevu před publikem Future Investment Initiative Institute na začátku roku 2024 Karp přiznal, že technologie společnosti Palantir je zodpovědná za potlačování krajně pravicových politických hnutí v Evropě:

„Při vší skromnosti, kdyby je nezastavili, měli byste na Západě úplně jinou politickou realitu. A to je prostě fakt. . jediným důvodem, proč se někdo nestaví husím pochodem mezi mě a vás, je můj produkt. Řekněte děkuji.“

Bohatí jedinci, kteří se v posledních 12 měsících přitulí k Trumpovi, jsou voliči jediného problému, a tím je Izrael. Rozhovor s Jacobem Helbergem z května 2024 zveřejněný v Jewish Insider („Top Silicon Valley donor cites anti-Israel left in his shift from Biden to Trump in 2024“), osvětluje důvod jeho politické změny názoru:

„... velká část jeho pohledu na politiku se odvíjí od jeho vztahu k judaismu a způsobu výchovy: Helberg vyrůstal v Paříži, kam se jeho prarodiče z matčiny strany přestěhovali po odchodu z Tuniska; rodiče jeho amerického otce přežili holocaust. . „Zarazilo mě, jak Amerika nikdy neměla trapný vztah k náboženství nebo Židům, a to mi vždycky přišlo jako takový závan čerstvého vzduchu. Ale teď, po 7. říjnu, „poprvé za svůj život cítím, že se hodně tenká civilizační slupka, která odděluje dnešní svět od temného světa včerejška, rozpadne opravdu děsivým způsobem“... Vidíte to na těch neuvěřitelně temných, antisemitských protestech na univerzitních kampusech, v ulicích Dearbornu v Michiganu a na těch heslech, která nějakým způsobem získávají lidovou přitažlivost.“

Pravděpodobně lze předpokládat, že miliony dolarů, které Trump dostává od lidí jako Helberg a Thiel, motivují jeho rétoriku o deportaci „protiizraelských demonstrantů“ a bombardování Íránu více než nějaké hluboce zakořeněné filosemitské přesvědčení. Mnozí z jeho příznivců si však tuto souvislost neuvědomují a v důsledku toho zaujímají podobné postoje a názory jako ty, za jejichž vyjadřování je jejich hrdina tak dobře placen. Hlavní výhodou Trumpova prezidentství z pohledu těchto lidí je totiž jeho nebývalá popularita, která automaticky zajišťuje sionistické věci nespočet příznivců. Kdyby se 47. americkým prezidentem stala Kamala Harrisová, upřímně věřím, že většinu Trumpovy základny by rychle omrzelo sledovat, jak materiální a finanční pomoc směřuje do Izraele, což by vytvořilo trhlinu v sionistické stavbě a potenciálně vedlo k opožděnému zúčtování s židovskou otázkou. Za současného stavu Trump pravděpodobně dostojí svému označení nejproizraelštějšího prezidenta v dějinách a jeho příznivci, kteří se na něj zřejmě dívají stejně hvězdně jako dítě na svého oblíbeného sportovce nebo filmovou hvězdu, mu téměř jistě dají volnou ruku.

Dalším Trumpovým blízkým voličem je v těchto dnech miliardář a manažer hedgeových fondů Bill Ackman. Ackman, dlouholetý dárce demokratických kandidátů a organizací, jako jsou Michael Bloomberg, Chuck Schumer, Demokratický národní výbor a Plánované rodičovství, oznámil svou podporu Trumpovi v červenci poté, co si stěžoval na „nedostatečnou podporu“ Joe Bidena židovskému státu. (Počátkem roku 2024 bylo oznámeno, že Ackman je členem chatovací skupiny na WhatsAppu s izraelskými vojenskými představiteli a osobnostmi amerického byznysu, jejímž deklarovaným cílem je „změnit narativ“ a pomoci Izraeli „vyhrát válku“ o americké veřejné mínění).

Ackman se poprvé objevil v mém hledáčku v březnu 2020, kdy veřejně vyzval prezidenta Trumpa, aby na 30 dní zastavil americkou ekonomiku, a varoval, že pokud tak neučiní, akcie hotelů „půjdou k nule“ a Amerika může „skončit tak, jak ji známe“. Jakmile se jeho nadsazeným předpovědím podařilo snížit hodnotu některých akcií, Ackman je skoupil za výrazně snížené ceny a sklidil za svůj neetický podvod širokou kritiku.

Postava Billa Ackmana ostře kontrastuje s Trumpovým pečlivě vymyšleným obrazem absolutisty svobody slova.

Koncem roku 2023 Bill Ackman a Larry Summers zahájili kampaň za sesazení rektorky Harvardovy univerzity Claudine Gayové, když se rozhodlo, že nedostatečně podporuje Izrael a nedokázala „adekvátně odsoudit“ útoky ze 7. října. Paní Gayová, černošská progresivní levicová aktivistka, byla prezidentkou Harvardu sotva rok, když Ackmanovi poskoci v médiích vyvolali obvinění z plagiátorství ve snaze ji sesadit. Gayové zločin? Dovolila, aby se na půdě Harvardu uskutečnily propalestinské protesty. Během této doby se Ackman zaměstnával tím, že doxxoval propalestinské protestující studenty Harvardu a výrazně jim ztěžoval šance najít si po ukončení studia práci na Wall Street. Když si židovská skupina pronajala flotilu digitálních billboardů, na nichž byla zobrazena jména, tváře a osobní údaje studentů pod titulkem „Přední antisemité Harvardu“, Ackman médiím řekl, že by tento kousek mohl Gayovi dát lekci. Dne 2. ledna 2024, po třech měsících neúprosného mediálního trápení, Claudine Gayová odstoupila z funkce prezidentky poté, co vypovídala před Kongresem o institucionální reakci Harvardu na antisemitismus na půdě univerzity. Následujícího dne Gayová ve svém článku označila toto utrpení za „dobře nastraženou past“ v rámci „širší války“ s cílem odstranit ji z funkce, která byla, což není bezvýznamné, předána židovskému lékaři Alanu Garberovi.

Mimochodem, Christopher Brunet, novinář, který přišel s příběhem údajného plagiátorství Claudine Gayové, mezitím prohlásil, že měl informace o mnohem horším plagiátorství, které existovalo v doktorské disertační práci Neri Oxmanové, izraelské manželky Billa Ackmana, a snažil se svá zjištění zveřejnit, ale jeho zaměstnavatel Chris Rufo příběh zhatil. Brunet se rozhodl uvést věci na pravou míru, napsal na X: „Chtěl jsem informovat o plagiátorství Neri Oxmanové během loňské harvardské ságy, ale @realchrisrufo to utnul. Proč? Protože byl zrovna uprostřed žádosti @BillAckman o financování.“ Poté, co byl Brunet médii oslavován jako hrdina za to, že pomohl vyhnat Claudine Gayovou z jejího postu na Harvardu, byl Chris Rufo vyhozen z konzervativní mediální skupiny Logos Fellowship poté, co Bruneta obvinil z „útoků“ na dva jeho kolegy z Manhattan Institute – Leora Sapira a Ilju Shapira – a z toho, že se vydal cestou „antisionismu“ a „konspirátorství“. (Předsedou Manhattanského institutu je sionistický miliardář a Trumpův megadonátor Paul Singer.) A tak je to i s nejzářivějšími vycházejícími hvězdami konzervativního mediálního prostředí, které se odváží překročit hranice neokonské plantáže, na niž dohlížejí lidé jako Ben Shapiro, Dennis Prager a Mark Levin. Ve svém příspěvku na X z 5. října 2024 nyní již nespoutaný Brunet prohlásil: „Bill Ackman se nikdy ani trochu nestaral o 'plagiátorství' nebo 'akademický podvod', btw. Celá harvardská sága vznikla čistě proto, že Claudine Gayová nebyla dostatečně úslužná vůči Izraeli. . proto je pryč, pokud to nebylo jasné.“

Podobná věc se stala na Pensylvánské univerzitě, kde prezidentka Liz Magillová narazila u přecitlivělých vyvolených.

Pouhý měsíc před 7. říjnem se Magillová ocitla v horké vodě u obvyklých podezřelých poté, co se na půdě UPenn měla konat akce oslavující palestinskou literaturu. Tato poměrně nevýjimečná událost stačila k tomu, aby se židovští dárci UPenn dostali do kanipsinu. Neméně významná osobnost než prezident Světového židovského kongresu a podezřelý spiklenec z 11. září 2001 Ronald Lauder akci veřejně odsoudil a vyzval Magilla, aby ji zrušil, a prohlásil

„Konference hluboce pošpinila pověst Pennu a bude trvat dlouho, než se napraví. Nutíte mě, abych přehodnotil svou finanční podporu, pokud nebudou přijata uspokojivá opatření k řešení antisemitismu na univerzitě.“

K Lauderovi se na kulturním bojišti připojil Marc Rowan, generální ředitel společnosti Apollo Global Management a předseda United Jewish Appeal Federation of New York, který zašel tak daleko, že rozeslal otevřený dopis proti této akci, který získal 4 000 podpisů. (Lauder i Rowan v minulosti přispěli Trumpovi velkými finančními částkami.) Ke cti Magillové budiž řečeno, že zůstala vzdorovitá, veřejně se distancovala od antisemitismu a zároveň dodala: „Jako univerzita také tvrdě podporujeme svobodnou výměnu myšlenek, která je ústředním bodem našeho vzdělávacího poslání.“

Magillová vyhrála bitvu, ale brzy prohrála válku.

Po 7. říjnu mnoho bohatých židovských dárců stáhlo svou podporu UPenn a Liz Magillová se ocitla v hledáčku dobře organizované PR kampaně, která ji chtěla odvolat z funkce prezidentky. Ronald Lauder a jeho spoluspiklenci měli být ve své kampani úspěšní, když Liz Magillová i předseda správní rady Scott Bok 9. prosince 2023 odstoupili poté, co Ross Stevens, generální ředitel společnosti Stone Ridge Asset Management, vznesl další výhrůžky vůči Whartonově radě poradců. Liz Magillovou nahradil 12. prosince J. Larry Jameson, zatímco pozici Scotta Boka obsadila Julie Plattová, šéfka Židovské federace Severní Ameriky.

To jsou taktiky, které používá skutečná vládnoucí třída k umlčení veškerého nesouhlasu, ať už „pravicového“ nebo „levicového“.

Konzervativci mají tendenci věřit, že boj o duši našeho národa probíhá mezi „progresivními levičáky“ a „Amerikou především“. Ve skutečnosti je „wokeismus“ pouze nástrojem v rukou mocných sil, které jej používají k destabilizaci západní křesťanské civilizace. Ve chvíli, kdy se „woke“ golem dostane mimo rezervaci a začne fungovat do jisté míry samostatně, jeho tvůrci změní svou podobu a vydávají se za vlastenecké křižáky v boji za znovuzískání našeho národa z rukou monstra, které stvořili. Není nic vlasteneckého na tom, že dovolíme bandě bohatých Židů diktovat podmínky našeho národního diskurzu a vyhánět z veřejného života každého, koho považují za hrozbu pro své momentální zájmy.

Což mě přivádí zpět k Trumpovi.

Každý, kdo věří, že „Donald“ bude ve své nadcházející administrativě rozhodovat, nemá ani ponětí o tom, jak náš politický systém funguje. Howard Lutnick, miliardář a newyorský Žid, který vede Trumpův přechodný tým, již prohlásil, že úzce spolupracuje s Jaredem Kushnerem na najímání personálu do administrativy; a bývalý „Never Trumper“ Ben Shapiro naznačil, že Trumpovu „izraelskou politiku“ budou mít na starosti ultrasionisté Mike Pompeo a David Friedman. Shapiro tuto informaci prozradil během online debaty s židovskými aktivisty Samem Harrisem a Bari Weissovou, když jim řekl, že „pokud jde o jeho izraelskou politiku, Mike Pompeo a David Friedman jsou nejpravděpodobnějšími lidmi, kteří budou v administrativě...“. Znám přesně lidi, kteří s ním hovoří – o tom nespekuluji.“ Později v tomto segmentu Shapiro správně prohlásil, že „Trump je nejvíce proizraelský prezident v americké historii“, čímž odhalil, kde leží jeho skutečné zájmy a zájmy mnoha jeho souvěrců.

Nedávno jsem si pročítal staré politické zpravodaje a časopisy, které jsem za léta nashromáždil. Jedna z položek, která upoutala mou pozornost, bylo vydání bulletinu Michaela Hoffmana Revisionist History ze srpna 2012 s názvem „Čtyřletý návrat memu menšího ze dvou zel“. Hoffman v něm napsal následující o bývalém republikánském prezidentském kandidátovi Willardu 'Mittu' Romneym:

„Pan Romney je zjevný oportunista, který by řekl nebo udělal téměř cokoli, aby byl zvolen. Argument pro život má váhu pouze tehdy, pokud se vražda nenarozených íránských dětí v matčině lůně u náboženské pravice nepočítá. Romney je preferovaným kandidátem bankéřů a superbohatých a válečného sionismu. Je velmi pravděpodobné, že do roka či do dne po svém zvolení prezidentem vybombarduje nebo pomůže Izraelcům vybombardovat (mediální laskavé slovo je „udeřit“) Írán zpět do doby kamenné, přičemž se bude používat známé cynické talmudské dvojsmyslné řeči o „vedlejších škodách“, když se „chirurgické údery“ nějak přenesou mimo íránská zařízení jaderné energetiky a zasáhnou „velitelská a kontrolní centra režimu“ (íránská civilní centra měst. ) To je zdokumentovaná izraelská taktika proti Libanonu a Palestině a americká vojenská politika je od izraelského barbarství stále více k nerozeznání.“

To, co platilo pro Mitta Romneyho v roce 2012, platí stejně i pro Donalda Trumpa v roce 2024, jenže ten má opět k dispozici americkou armádu a je obklopen sionistickými fanatiky, kteří se domnívají, že mají nárok na návratnost svých vkladů.