Lukrativní byznys s uprchlíky

17.9.2024 Komentáře Témata: Německo, Invaze kobylek do Evropy 1975 slov

Hermann Ploppa

Nedávná útoky nožem vyvolaly u politiků i občanů paniku. Ale váleční uprchlíci z celého světa jsou skvělým způsobem podnikání.

Mezinárodní korporace přebírají byznys s ubytováním a bezpečností uprchlíků. Stejné společnosti se podílejí na vývozu zbraní do krizových regionů. Což zase splachuje nové válečné uprchlíky do nouzových přístřešků. Američané tomu říkají „dvojí užití“. Podle hesla: vytváříme problémy, jejichž řešení pak také lukrativně prodáváme.

Je pravda, že to na první pohled zní trochu bizarně. Ale dává to smysl. Obecně se předpokládá, že ubytování uprchlíků organizuje veřejný sektor. To je však pravda jen zčásti. Je tomu tak proto, že místní úřady jsou často přetíženy ubytováním a péčí o žadatele o azyl. To není náhoda. V první řadě je zde federální vláda – bez ohledu na politické zabarvení. Naše federální vláda volá do celého světa: „Pojďte sem! Jste vítáni!“ Takto povolaní pak musí být rozděleni. Federální vláda to předává federálním státům. Nakonec to však vždycky musí odnést obce. A ty jsou za to vděčné. Za prvé, obce mají jako zdroj příjmů vždy jen nejisté daňové příjmy. Například živnostenská daň. Lukrativní a spolehlivé daňové příjmy, jako např: daň z alkoholu, nikotinu nebo minerálních olejů, si vyhrazuje spolková vláda. Vzhledem k neustále kolísajícím daňovým příjmům musí místní orgány nést stále více výdajů. Ke stále rostoucí armádě příjemců občanských příspěvků se nyní přidává stravování a ubytování uprchlíků z válečných oblastí.

Nadšení dlouhodobě usazených místních obyvatel je pochopitelně přinejmenším omezené. Vždyť naprostá většina uprchlíků jsou jistě úctyhodní lidé, kteří sem přišli jen živí a s hořícím frockem. Bohužel se k nim ale přidávají i lidé s těžkou posttraumatickou stresovou poruchou. Veřejný obraz charakterizují také těžcí váleční zločinci, kteří se bezostyšně vplížili do masy uprchlíků. Polarizující atmosféra horké války také žene mnoho lidí k extremismu.

Místní úřady jsou nyní nuceny množství shora nadiktovaných uprchlíků ubytovat ve své komunitě více než špatně – nebo bychom měli říci přesněji: „zaparkovat“ je? Obecním úřadům a sociálním centrům není co závidět. Za prvé, mnohé obce jsou již na pokraji platební neschopnosti. Kde na to mají vzít peníze? A pak je tu nedostatek zaměstnanců. Kde mají sehnat kvalifikovanou pracovní sílu? Také obyvatelé obcí jsou stále podrážděnější. Což je více než pochopitelné. Stále častěji se dočtete o pobodání, které mají na svědomí mladí uprchlíci. A senzacechtiví novináři a internetové portály, které se honí za klikáním, brzy najdou ochotné mladé napodobitele z blízkého i vzdáleného okolí i v jiných částech země.

Způsob, jakým se za těchto okolností vyvíjejí konflikty mezi místními orgány a znepokojenými občany, si zaslouží označení složitý. Pro ilustraci si vezměme jako příklad malé město v centru naší republiky. Jeho název není důležitý. Protože to, co se zde děje, se děje v podstatě stejným způsobem na mnoha místech naší republiky. Vše začalo domovem důchodců. Nacházel se v přímém sousedství nové zástavby rodinných domů. Místní úřad do této oblasti přilákal mladé rodiny s dětmi. Děti měly vyrůstat v bezpečném a klidném prostředí. Alespoň se to říkalo. Ale teď přišla Corona. V prosinci 2020 byli téměř všichni zaměstnanci a obyvatelé pečovatelské služby pozitivně testováni na koronavirus. Pečovatelé byli umístěni do karantény. Starší lidé, kteří potřebovali péči, byli ponecháni sami sobě. Místní noviny přinesly „obrazy hrůzy“. Senioři „někdy leželi osamělí a bezmocní na svých lůžkách. Ve vlastních výkalech, celé hodiny i dny“. <1> V důsledku skandálního zákazu péče zemřeli hned dva senioři. Po tomto nelidském zanedbání všech dobrých mravů následovala o dva roky později insolvence domova důchodců. Staré stromy se prý již nepřesazují. Přesto byli zbývající senioři rozděleni do jiných domovů důchodců v okolí, které ještě nebyly v insolvenci <2>.

Nový majitel nabídl, že nemovitost využije jako ubytovnu pro uprchlíky. Místní úřad nabídku přijal. Se značným zpožděním se obyvatelé dozvěděli o plánovaném přerozdělení. Vzhledem k narůstajícímu počtu pobodání byli obyvatelé poněkud podráždění a také jim vadilo tajnůstkářství vedení obce. Občané chtěli se zastupiteli hovořit na pravidelném setkání občanů. Byli však z kulturního domu vyhnáni kvůli „výtržnostem“. Jednomu z návštěvníků dokonce nebylo dovoleno použít toaletu. V soustředěném úsilí tisku a politiků pak byli znepokojení občané označeni za „pravičáky“ za použití stejné staré lyry. Okruh občanů, kteří se ještě chtěli angažovat, se již zmenšoval spolu se submisivní omluvou: „Ne! Přísahám! Nejsem pravicový!“ Zbytek odvážných občanů však stále chtěl od místních představitelů dostat jasné odpovědi na naléhavé otázky: Kdo je tajemný nový majitel bývalého domova důchodců? Kteří noví exotičtí sousedé se stěhují vedle krásného nového sídliště? Šíří se zvěsti, že zde mají být dlouhodobě ubytováni obtížně umístitelní lidé z uprchlického domova v sousedním městě.

Jedno je jasné: pokud dojde k nějakým incidentům s traumatizovanými válečnými uprchlíky na novém sídlišti, mladé rodiny budou muset oblast zcela jistě opustit a prodat své nemovitosti s vysokou ztrátou hodnoty. Náhodou se pak mohou opět najít investoři, kteří tyto výhodné nabídky na trhu s nemovitostmi skoupí a se ziskem je pronajmou. Toto masové vyvlastňování je v současné době v plném proudu v USA. Investoři jako Blackstone z toho v zemi příležitostí těží. Blackstone je mimochodem jedním z nejvýznamnějších sponzorů kampaně Donalda Trumpa .. . <3>.

Zpět k našemu městu v centru Německa: když byl domov důchodců v insolvenci, insolvenční správce se snažil zachovat zařízení jako domov pro seniory, a ušetřit tak seniory nesnesitelných útrap. Našlo se dost potenciálních kupců, kteří chtěli domov důchodců zachovat.

Majitelé, kteří vždy zůstávali v anonymitě, však byli proti této možnosti. Nakonec byl domov důchodců uzavřen a nemovitost stála prázdná. Nový majitel nemovitost se ziskem pronajal městu jako ubytovnu pro uprchlíky. Ve městě kolují zvěsti, že nový majitel působí pouze jako nastrčená osoba pro velkou, mezinárodně působící skupinu investorů.

Švábské vysídlování seniorů

To, co město v centru republiky teprve čeká, mají švábští senioři a jejich sousedé jižněji již za sebou. Veřejnoprávní televize Südwestrundfunk (SWR) v sérii výborně zpracovaných reportáží <4> odhalila celý rozsah vysídlování seniorů . Ve Stuttgartu-Schönbergu se nachází domov pro seniory. Vlastnila a provozovala jej společnost Bruderhausdiakonie Stuttgart. V roce 2020 jej Bruderhausdiakonie prodala společnosti Carestone se sídlem v Hannoveru. Domov důchodců byl uzavřen. Nyní zde má být vybudováno uprchlické centrum. Podle místního tisku zaplatí město Stuttgart za pronájem nemovitosti 1,8 milionu eur.

V Leonbergu, který se nachází hned vedle, byli vystěhováni obyvatelé z domova pro seniory v Parksee. Důvodem je, že okres v roce 2017 prodal nemovitost investorovi. Investor okamžitě zdvojnásobil nájemné. Centrum již nebylo možné financovat a bylo uzavřeno. Nyní se obvod chystá prázdnou nemovitost za velké peníze pronajmout a ubytovat v ní uprchlíky. Celá věc má svůj systém. SWR to říká ve zkratce:

„Betonové zlato: tak se nazývá byznys, který dělají firmy s pečovatelskými zařízeními. Přibližně 40 procent pečovatelských domů pro seniory v Německu je nyní v soukromém vlastnictví, přičemž většinu z nich vlastní národní nebo mezinárodní investoři. Tyto společnosti očekávají vysoké výnosy, které často vedou k vyšším nákladům provozovatelů domovů – a tedy i k vyšším příspěvkům pro osoby, které péči potřebují. Někteří chtějí vydělat co nejvíce peněz – tím, kdo trpí, jsou obyvatelé ...“. <5>

Za prvé, zkorumpovaní politici přivedli veřejný sektor k finančnímu krachu. Místní úřady musejí prodávat své stříbro, aby byly schopny obsluhovat alespoň úroky z bankovních dluhů. Soukromí investoři si pomáhají nouzovým prodejem, jak se jim zlíbí. Mandát veřejné prospěšnosti je nahrazován čistou chamtivostí podezřelých existencí, které ani neznáme jménem. Globální clearingové systémy zajišťují, že se poctivě nabyté peníze vesele mísí s výnosy z pašování drog, lidí a zbraní a následně se perou v daňových rájích <6>. Výsledkem je, že peníze společnosti Carestone neustále putují sem a tam mezi daňovými ráji na Jersey, v Nizozemsku, Lucembursku a Německu <7>. Pochybné peníze jsou investovány tam, kde přinášejí nejvyšší výnosy. A ne tam, kde jsou nejnaléhavěji potřeba. A provoz ubytoven pro uprchlíky je odměňován více než provoz domovů důchodců. Kapitalismus je tak jednoduchý.

Globální korporace Serco

Investoři rádi investují své peníze také do britské skupiny Serco, jejíž akcie jsou kótovány na burze. Serco je konglomerát. Se svým současným ročním obratem pět a půl miliardy eur není Serco zrovna velkým hráčem. Je však vysoce zisková. Třetinu svého obratu získává Serco ze zakázek v oblasti obrany. Společnost Serco se například podílí na britském programu jaderného zbrojení. Když ve Velké Británii začala kampaň proti koronavirům, tehdejší šéf vlády Boris Johnson zadal řízení všech testů PCR bez výběrového řízení konglomerátu Serco. Konglomerát byl tímto úkolem beznadějně přetížen. Testy PCR byly naprostou katastrofou <8>. Konzervativní vláda v Austrálii svěřila společnosti Serco řízení péče o zdravotně postižené, pro kterou společnost rovněž neměla žádné odborné znalosti <9>. Serco také provozuje jedenáct věznic na odlehlých ostrovech v Austrálii pro deportované žadatele o azyl. Amnesty International a řada dalších lidskoprávních skupin hlásí zneužívání a mučení v těchto australských ostrovních věznicích <10>.

Celkově se Serco specializuje na provoz všech těch veřejných zařízení, která již nemohou provozovat nesolventní obce na Západě, tj. zařízení pro žadatele o azyl a deportace, věznice, telefonní centra, zdravotnictví a dopravní služby. Za těchto okolností nelze očekávat odbornost nebo empatii pro ty, kteří potřebují péči. Jedna zpráva z podzimu 2023 vzbudila malou pozornost veřejnosti. Bylo to, když společnost Serco koupila společnost European Homecare. Jedná se o německou společnost, která soukromě provozuje 120 ubytovacích středisek pro uprchlíky <11>. Nákup se vyplatil. Vždyť European Homecare dosáhla v loňském roce čistého zisku dvacet milionů eur. Ubytování obětí války je nejčistší stroj na tisk peněz. Proto Serco koupilo švýcarskou skupinu ORS už v září 2022. ORS provozuje ubytovací střediska pro uprchlíky ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Německu <12>.

Tato koncentrace uprchlického průmyslu v několika málo rukou znepokojuje lidi, kteří jsou do uprchlické problematiky přímo zapojeni. Existují pochybnosti, zda jsou v centru aktivit společnosti Serco lidé, nebo zda jde spíše o maximalizaci zisku pro pochybné mezinárodní investory. Zdá se makabrózní, že Serco na jedné straně se ziskem prodává oběti válek a na druhé straně jako zbrojařská společnost vyrábí především samotné oběti válek. Jak píše Berliner Morgenpost:

„Podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) skupina Serco v roce 2021 vydělala 29 % svého obratu na zbrojení. To skupinu řadí na 61. místo mezi 100 největšími obrannými společnostmi na světě. Ještě v prosinci 2023 společnost Serco oznámila, že od amerického ministerstva obrany převzala navazující zakázku v hodnotě 84 milionů dolarů v oblasti organizace a plánování operačního nasazení amerického letectva na Blízkém východě.“ <13>

Jednoduše řečeno: Serco organizuje cílené bombardování a ničení civilní infrastruktury v zemích, jako je Sýrie a Irák!

A deník Berliner Morgenpost cituje Osmana Oguze, mluvčího Saské rady pro uprchlíky, následující výstižná slova o konglomerátu Serco: „Nejprve pracují na vytváření příčin útěku prostřednictvím válek , pak se podílejí na odchytu a deportaci uprchlíků na hranicích a nakonec provozují ubytovací střediska pro uprchlíky – v každém kroku z pověření státu“. <15>

Shrnutí

Globální turbokapitalismus, puštěný ze řetězu, nasává vše jako vysavač. Obyvatelstvo je nemilosrdně vyvlastňováno. Konkrétně tím, že vežene veřejný sektor do dluhové pasti a pak rozprodá majetek lidí pochybným pračkám peněz za babku a vejce. Majitelé domů jsou vyvlastňováni nejen tepelnými čerpadly, ale i osídlováním problematických sousedů. Uprchlíci z válečných oblastí, kteří jsou již beztak vyvlastněni, jsou „zaparkováni“ v domech, aby se ušetřily náklady a maximalizoval zisk. Bezbranní senioři, kterým vděčíme za prosperitu, kterou jsme po nich zdědili, jsou prostě bez skrupulí deportováni jako poděkování za náročný život, kdy se o nás starali. Lze očekávat, že vysoká ziskovost tohoto modelu bude i nadále pohánět války i uprchlický průmysl ve vzestupné spirále.

Výše zmíněné skupiny obětí upírského investora jsou politiky, médii a organizacemi systematicky stavěny proti sobě. Ti, kteří jsou natolik hloupí, že s touto hrou rozděl a panuj souhlasí, by si neměli stěžovat, až sami zůstanou bez půdy. Jediné, co zde může pomoci, je, aby všichni podvedení a vyvlastnění spojili své síly proti mezinárodním banditům.