Zákon o „zahraničních agentech“ - mistrovská lekce atlantistického pokrytectví

Rozhořčení západního světa

„Svobodný svět“ byl jednomyslně pobouřen tmářstvím a potlačováním svobody, které se zavádí v této kavkazské zemi, jež stejně jako Ruská federace právě zavedla zákonnou kontrolu právnických a fyzických osob financovaných/ovlivňovaných ze zahraničních zdrojů v souvislosti s jejich politickou činností nebo šířením informací.

Americké ministerstvo zahraničí ústy svého mluvčího Matthewa Millera pohrozilo Gruzii zdůrazněním protidemokratické povahy nově přijatého zákona: „Prohlášení a kroky gruzínské vlády jsou neslučitelné s demokratickými hodnotami, které jsou základem členství v EU a NATO, a ohrožují tak cestu Gruzie k euroatlantické integraci.“

Již dříve zástupci prakticky všech západních zemí jeden po druhém varovali gruzínskou vládu před návrhem zákona o „zahraničních agentech“ a označili jej za inspirovaný Kremlem a podobnou legislativou v Rusku, a tudíž autoritářský a nedemokratický.

John Kirby, mluvčí americké Rady pro národní bezpečnost, bil na poplach: „Jsme hluboce znepokojeni touto legislativou, důsledky, které by mohla mít, pokud jde o potlačení disentu a svobody projevu.“

Evropský parlament ve svém usnesení z 25. dubna 2025 „důrazně odsuzuje opětovné zavedení kontroverzního zákona o transparentnosti zahraničního vměšování, který by uvalil omezení na občanskou společnost a nezávislá média a omezil tak jejich možnost svobodně působit... „a odsoudil skutečnost, že gruzínská vláda ‚si bere příklad z podobného kontroverzního ruského zákona známého jako ‘zákon o zahraničních agentech“, který záměrně stigmatizuje a diskriminuje organizace občanské společnosti a aktivisty a je využíván k potlačení opozice vůči ruské agresivní válce proti Ukrajině a k umlčení všech zbývajících hlasů nesouhlasu v zemi“.

Francouzské ministerstvo zahraničních věcí zase uvedlo: „Francie, stejně jako Evropská unie, znovu vyjadřuje hluboké znepokojení nad návrhem zákona přijatým (...) gruzínským parlamentem o zahraničních agentech. Tato iniciativa přispívá k diskreditaci nevládních organizací a médií a je vážnou ranou pro gruzínskou demokracii“.

„Zahraniční agenti“ – co to je?

Když už mluvíme o „ruském“ zákonu o „zahraničních agentech“, co přesně dnes Západ Gruzii kolektivně vyčítá?

Ve skutečnosti se nejedná o jediný zákon, ale o řadu legislativních opatření zavedených v Rusku od 20. července 2012 (zákon č. 121-FZ), z nichž nejnovější je zákon ze 14. července 2022 (zákon č. 255-FZ).

Jak bylo uvedeno výše, jedná se o právní rámec pro činnost právnických a fyzických osob financovaných/ovlivňovaných zahraničními osobami nebo organizacemi v souvislosti s jejich politickou činností nebo šířením informací na území Ruské federace.

Na rozdíl od narativů šířených oficiálními představiteli protivníků Ruska a jimi kontrolovaných médií ruský zákon o „zahraničních agentech“ ani gruzínský zákon, přijatý většinou parlamentu země, nijak neomezuje činnost nebo veřejnou komunikaci osob, které spadají do jeho působnosti, s výjimkou zvláště citlivých činností, jako je například přístup ke státnímu tajemství nebo tvorba informačních materiálů zaměřených na nezletilé.

Zákon pouze poukazuje a jasně uvádí ty, kteří jsou považováni za „zahraniční agenty“: osoby zabývající se politickou činností; cíleným shromažďováním informací v oblasti vojenských, vojensko-technických aktivit Ruské federace; šířením informací určených neomezenému počtu osob a/nebo účastí na tvorbě takových informací (zákon č. 255-FZ, čl. 4, §1).

Kromě toho jsou podle uvedeného zákona politické činnosti uvedené v § 1 jeho čl. 4. . nezahrnují činnosti v oblasti vědy, kultury, umění, zdravotnictví, prevence a ochrany zdraví občanů, sociálních služeb, sociální podpory a ochrany občanů, ochrany lidského života, rodiny, mateřství, otcovství a dětství, tradičních rodinných hodnot, sociální podpory osob se zdravotním postižením, podpora zdravého životního stylu, tělesné kultury a sportu, ochrana rostlinného a živočišného světa a charitativní činnost za předpokladu, že tyto činnosti nejsou v rozporu s národními zájmy Ruské federace, základy veřejného právního řádu Ruské federace a hodnotami chráněnými Ústavou Ruské federace.

Zahraniční novináři řádně akreditovaní v Ruské federaci se rovněž nemusí registrovat v rejstříku „zahraničních agentů“.

Účelem tohoto právního základu je informovat občany Ruské federace o skutečnosti, že některé právnické nebo fyzické osoby, které se na ně mohou zaměřit ve veřejné informační sféře, jsou přímo závislé, včetně finančních, na zahraničním vlivu, nebo jsou dokonce přímo podřízeny příkazům zahraničních organizací a působí jako jejich „mluvčí“ na území Ruska.

Malé „opomenutí“ v rozhořčení Západu

Vyzdvihováním „protidemokratických excesů“, jichž se údajně dopouští Rusko a následně Gruzie úpravou zákonů o „zahraničních agentech“, západní propagandistická mašinérie „zapomněla“ upřesnit, že hovoří pouze o stromu, za nímž se skrývá les.

„Obránci svobody“ jako by zapomněli zmínit jeden detail: ruský a gruzínský zákon o „zahraničních agentech“ nejsou ničím jiným než převzetím stejného zákona, který již existuje ve Spojených státech. A nejen existujícího, ale existujícího již od roku 1938 (Foreign Agents Registration Act – FARA), nyní platného ve verzi z roku 1995.

Právní předpisy upravující tuto oblast vztahů s veřejností byly přijaty a uplatňovány v několika zemích světa, včetně Ruska, které se oproti průkopníkům v této oblasti, Američanům, opozdilo jen velmi málo. Mimo Spojené státy existují zákony o „zahraničních agentech“ a jejich obdoby v dalších zemích, zejména v Austrálii (Australia Foreign Influence Transparency Scheme Act Nr.63 of 2018 – FITSA) a Izraeli. Postoj některých tzv. odborníků, že existuje velký rozdíl v omezeních mezi ruskou verzí a americkou nebo například australskou verzí, pokud jde o legislativu týkající se „zahraničních agentů“, je zcela zavádějící. Podrobné studium textů příslušných právních základů to potvrzuje. Normy americké a australské legislativy jsou z hlediska obsahu nejvíce podobné ruským normám. Navíc je americká legislativa mnohem přísnější než ruská verze. Zejména pokud jde o politickou činnost, tento pojem je podle FARA velmi vágní, tj. posuzování činnosti právnické/fyzické osoby je zcela libovolné. Ruská legislativa naopak velmi podrobně popisuje a jasně vymezuje použití tohoto pojmu. Co se týče represe, maximální trest za neregulérní činnost „zahraničního agenta“ je ve Spojených státech 10 000 USD a 10 let odnětí svobody. V Rusku je maximální trest 500 000 rublů (cca 5 500 USD) a nehrozí žádný (!) trest odnětí svobody (čl. 19.34. zákona N 195-FZ o správních deliktech). Činnost „zahraničních agentů“ v Rusku se řídí výhradně správním právem; činnost vykonávaná v USA se řídí rovněž trestním právem. Počet fyzických a právnických osob, na které se vztahuje status „zahraničního agenta“, je ve Spojených státech nesrovnatelně vyšší než v Rusku. V květnu 2023 se na území USA nacházelo více než 3 500 „zahraničních agentů“, zatímco v Rusku jich bylo téměř 400. Dohled a kontrola ze strany americké vlády se v posledních letech výrazně zvýšily: z více než 3 500 „agentů“ získala v letech 2016-2023 tento status pouze 1/3.

Je třeba zdůraznit, že až do roku 2017 média financovaná ze zahraničí v Rusku téměř nespadala pod ruský zákon o „zahraničních agentech“, i když jejich činnost měla zásadně protivládní charakter. Teprve 25. listopadu 2017 a v reakci na požadavek amerického ministerstva spravedlnosti zaregistrovat média s ruským původem Russia Today a Sputnik jako „zahraniční agenty“ na území USA byl v Rusku přijat zákon zavádějící pojem „média – zahraniční agent“ (zákon č. 327-FZ).

Na rozdíl od „utlačovatelů svobody slova“, vlád Ruska, respektive Gruzie, vlády EU – „ochránci demokratických práv“ – neztrácely čas zařazením „proruských“ médií mezi „zahraniční agenty“ – jednoduše je nechaly na celém svém území zakázat.

Takové demokraticky účelné opatření je zcela pochopitelné: v souvislosti s válkou na Ukrajině bylo nutné urychleně odříznout formátovanou evropskou veřejnost od možnosti přístupu k alternativním informacím k těm, které šíří mainstreamová média kontrolovaná „atlantickými“ mocnostmi, a to i s rizikem, že se lidové povstání vzbouří kvůli pravdě, kterou by mohlo objevit.

Je třeba rovněž zdůraznit, že od počátku roku 2023 sama Evropská unie připravuje vlastní zákon o „zahraničních agentech“. Tento zákon by vyžadoval, aby nevládní organizace zveřejňovaly informace o jakémkoli financování ze zdrojů mimo EU. Nová pravidla budou velmi podobná těm, která již platí ve Spojených státech, Austrálii, Rusku a Gruzii.

Pokud jde o Francii, represivní návrh zákona (č. 269) „zaměřený na zamezení zahraničního vměšování ve Francii“ již Národní shromáždění 27. března schválilo v prvním čtení. Není pochyb o tom, že se dočká kladného výsledku, až jej bude 22. května projednávat Senát. Text francouzského zákona předpokládá vytvoření registru zahraničních zájmových zástupců – fyzických nebo právnických osob jednajících jménem „zahraničního zadavatele“ zejména za účelem ovlivňování veřejných rozhodnutí nebo provádění komunikačních aktivit. Sankce stanovené ve Francii za neregulérní činnost „zahraničního zástupce“ jsou mnohem přísnější než v Rusku: pokuta 45 000 EUR a 3 roky odnětí svobody. Sankce pro právnické osoby dosahují až 225 000 eur.

Podobný zákon se od března 2018 připravuje v Estonsku.

V květnu 2019 ministr vnitra Spojeného království Sajid Javid prohlásil, že je nutné zavést praxi „registrace zahraničních agentů“, aby se omezily „nepřátelské aktivity“ vůči Spojenému království ze strany řady států, včetně Ruska, a to vedle zákona o národní bezpečnosti zavádějícího systém registrace zahraničního vlivu (FIRS), který je v platnosti již od roku 2023.

Je zřejmé, že pokud v případě Ruské federace a Gruzie není přijetí zákonů na kontrolu „zahraničních agentů“ ničím jiným než nástrojem potlačování svobody a odrazem tmářství, v případě Spojených států a jejich vazalů nejde o nic jiného než o zdokonalení „obrany demokracie“.

V zákulisí

Zákon nedávno schválený gruzínským parlamentem sotva představuje bezprostřední hrozbu pro plány vážné politické destabilizace kauzálního regionu, které „atlantisté“ realizují již několik desetiletí a především v posledních letech – je třeba mnohem více čelit iniciativám „svobodného světa“ podnikaným ve „třetím světě“. Přesto je považován za poměrně vážnou překážku procesů, které tento stát podniká. Tlak na gruzínskou vládu se tak bude jen zvyšovat a země se může v blízké budoucnosti dočkat nepříjemných překvapení.

Pro západní politicko-vojenský tábor spočívá hlavní zájem kavkazského regionu a zemí jako Gruzie a Arménie pouze v jejich geografické poloze na hranicích s Ruskem. Hlavním cílem západních iniciativ na jižní hranici Ruska bylo od rozpadu SSSR v roce 1991 nastolení „protiruských“ politických režimů v této oblasti, jejichž hlavním nositelem by byla rusofobie.

Malé národy Kavkazu přitom „demokratické“ země působící v regionu nezajímají o nic víc než národy Iráku, Libye nebo Ukrajiny, jejichž budoucnost pro další generace již zničily.

Zuřivým protestem proti suverénnímu přijetí zákona o „zahraničních agentech“ v Gruzii se Spojené státy americké v čele armády svých satelitů opět nedopustily ničeho jiného než prosazování svých práv. Práva uplatňovaná podle starého dobrého římského rčení: „Quod licet Iovi, non licet bovi“ – „co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.“