Rusko a Čína načrtly budoucnost, zatímco svět čeká, co udělá Írán

Pepe Escobar

13.4.2024 Komentáře Témata: Izrael, Írán, Analýza, Čína, Rusko 1448 slov

Celá planeta se zatajeným dechem očekává, jak Írán odpoví na útok biblických psychopatů zodpovědných za genocidu v Gaze na jeho konzulát/rezidenci velvyslance v Damašku.

[...]

Každý další den, zahalený aurou tajemství, prozrazuje nesmírnost výzvy: možná asymetrická odpověď musí být současně symbolická, věcná, přesvědčivá, přesvědčivá, rozumná a racionální. To přivádí Tel Aviv k naprosté hysterii a rozhodující instance hegemona nesmírně svědí.

Každý, kdo má funkční mozek, ví, že tento mokrý sen o senzaci byl z pohledu tvrdých sionistů a amerických křesťanských zio-konzervativců vážnou provokací, jejímž cílem bylo přilákat USA k dlouho sledovanému izraelskému plánu zasadit rozhodující úder jak Hizballáhu, tak Teheránu.

Náčelník generálního štábu IDF Herzi Halevi hru téměř prozradil, když tuto neděli prohlásil, že „operujeme ve spolupráci s USA a strategickými partnery v regionu“.

V překladu: nikdy nevěřte hegemonovi, i když se – prostřednictvím švýcarských prostředníků – objevuje představa, že Washington nebude zasahovat do reakce Teheránu na Tel Aviv. Stačí si vzpomenout na „ujištění“ Washingtonu Saddámu Husajnovi před první válkou v Zálivu.

Není možné brát ujištění hegemona přes zpětné kanály za bernou minci. Bílý dům a Pentagon tato „ujištění“ Moskvě občas rozdávají pokaždé, když Kyjev udeří hluboko uvnitř Ruské federace s využitím americko-britských satelitních informací, logistiky, výzbroje a s NATO, které má de facto operační kontrolu.

Státní teroristický útok na Damašek, který rozmetal Vídeňskou úmluvu o diplomatické imunitě, byl v zásadě také útokem na rozšířený BRICS i Šanghajskou organizaci pro spolupráci (SCO). Írán je členem obou mnohostranných subjektů a navíc je zapojen do strategických partnerství s Ruskem i Čínou.

Není tedy divu, že vedení v Pekingu i v Moskvě pečlivě zvažuje všechny možné důsledky dalšího íránského kroku.

Účelová eskalace ze strany Tel Avivu – pokud jde o rozšiřování války v západní Asii – shodou okolností odráží jinou eskalaci: NATO nemá na Ukrajině jiné východisko než zdvojnásobení, aniž by bylo vidět konec.

Začalo to tím, že ministr zahraničí Little Tony Blinken, který je neměnně mimo, na záznamu potvrdil, že Ukrajina (kurzíva moje) vstoupí do NATO. Což každý fungující mozek ví, že se dá přeložit jako plán na horkou válku mezi Ruskem a NATO s neuvěřitelně hrozivými důsledky.

Trestuhodná nezodpovědnost malého Blinkena byla náležitě zachycena a ozvučena francouzsko-britským duem, jak se vyjádřili britský ministr zahraničí David „z Arábie“ Cameron a francouzský ministr zahraničí Stephane Sejourne: „Pokud Ukrajina prohraje, prohrajeme všichni“.

Alespoň to (kurzíva moje) vystihli správně – i když to trvalo věčnost, když jde o zarámování blížícího se kosmického ponížení NATO.

Od „dvojí opozice“ k „dvojímu odstrašení“

Nyní přejděme od klaunských figurek k dospělým v místnosti. Jako na ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a čínského ministra zahraničí Wang I, kteří spolu na začátku tohoto týdne v Pekingu probírali doslova všechny žhavé spisy.

Lavrov a Wang nemohli mít jasnější představu o tom, co čeká rusko-čínské strategické partnerství.

Budou se společně zabývat všemi otázkami týkajícími se euroasijské bezpečnosti.

Podle Lavrovových slov budou usilovat o „dvojí opozici“, která bude čelit „dvojímu odstrašování“ Západu.

Budou čelit všem pokusům obvyklých podezřelých „zpomalit přirozený běh dějin“.

Přidejme k tomu potvrzení, že prezident Putin a prezident Si budou mít v roce 2024 nejméně dvě bilaterální jednání: na červnovém summitu ŠOS a na říjnovém summitu BRICS.

Stručně řečeno: psi věčných válek štěkají, zatímco euroasijská integrační karavana pochoduje dál.

Lavrov i Wang dali jasně najevo, že rusko-čínské strategické partnerství bude při kormidlování „přirozeným tokem dějin“ i nadále hledat cestu k vyřešení ukrajinské tragédie s ohledem na zájmy Ruska.

Překlad: NATO by se mělo probudit a ucítit vůni kávy.

Tato bilaterální schůzka na úrovni FM v Pekingu je dalším názorným důkazem současného tektonického posunu v tom, co Číňané obvykle označují jako „světovou korelaci sil“. Příští měsíc – již potvrzeno – přijde na řadu Putinova návštěva Pekingu.

Nikdy nestačí připomenout, že 4. února 2022, rovněž v Pekingu, Putin osobně vysvětlil Siovi, proč je expanze NATO/Hegemona na Ukrajinu pro Rusko naprosto nepřijatelná. Xi ze všech praktických důvodů pochopil, o co jde, a následně se proti SMO nepostavil.

Tentokrát se Lavrov nemohl neodvolat na dvanáctibodový mírový plán o Ukrajině, který Peking navrhl v loňském roce a který řeší základní příčiny „především v kontextu zajištění nedělitelné bezpečnosti, a to i v Evropě a ve světě“.

Vaše „nadměrná kapacita“ mě vytáčí

Teherán i Moskva čelí vážné výzvě, pokud jde o záměry hegemona. Nelze s jistotou uzavřít, že Washington nebyl v obraze ohledně útoku Tel Avivu na Írán v Damašku – i když je kontraintuitivní věřit, že by demokraté ve volebním roce dobrovolně podnítili ošklivou horkou válku v západní Asii vyprovokovanou Izraelem.

Přesto vždy existuje možnost, že Bílým domem podporovaná genocida v Gaze se chystá extrapolovat rámec konfrontace mezi Izraelem a Íránem/Osí odporu – protože hegemon je de facto zapleten v nesčetných rovinách.

Pro zmírnění takového napětí uveďme něco, co lze za daných okolností chápat jako komické odlehčení: dobrodružství „Yellin' Yellen jede do Číny“.

Americká ministryně financí Janet Yellenová se vydala do Pekingu, aby v podstatě přednesla dvě hrozby (jde přece o Hegemona).

1. Yellenová prohlásila, že čínské společnosti by mohly čelit „významným důsledkům“, pokud by poskytly „materiální podporu ruské válce na Ukrajině“.

2. Yellenová obvinila čínské společnosti z „nadbytečných kapacit“ – zejména pokud jde o odvětví výroby elektrických vozidel (mimochodem, 18 z 20 největších společností vyrábějících elektrická vozidla na světě je čínských).

Číňané, jak se dalo předvídat, celé představení sotva se zívnutím odmítli s poukazem na to, že Hegemon se s konkurenční výhodou Číny prostě nedokáže vypořádat, a tak se uchylují k dalšímu případu humbuků kolem „odbourávání rizik“.

Shrnuto a podtrženo: jde o sotva maskovaný protekcionismus. Čínský ministr obchodu Wang Wentao šel přímo k věci: Čínská výhoda je založena na inovacích, nikoli na dotacích. Jiní přidali další dva klíčové faktory: efektivitu dodavatelských řetězců a ultradynamičnost tržní konkurence. Elektromobily jsou v Číně spolu s lithiovými bateriemi a solárními články známé jako nové „tři hlavní položky“.

Yellin' Yellenovo divadlo v Pekingu by mělo být snadno identifikováno jako další zoufalý gambit bývalé hypervelmoci, která již nemá vojenskou převahu; žádný dominantní MICIMATT (komplex vojensko-průmyslový-kongresový-zpravodajský-mediální-akademický-tank, v brilantní formulaci Raye McGoverna); žádná plně kontrolovaná logistika a námořní cesty; žádný nezranitelný petrodolar; žádný vynucený, nevybíravý strach ze sankcí; a především ani strach ze strachu samotného, který napříč globálním Jihem nahradil vztek a naprosté pohrdání imperiální podporou genocidy v Gaze.

Jen laciný remake řecké tragédie

Opět je to na nedocenitelném Michaelu Hudsonovi, aby to všechno výstižně shrnul:

„Oficiální postoj USA uznává, že už nemohou být průmyslovým vývozcem, ačkoli jak chtějí vyrovnat mezinárodní platby, aby podpořily kurz dolaru? Řešením je hledání renty. Proto Spojené státy říkají, no a jaká je hlavní nová příležitost k dobývání renty ve světovém obchodě? No, jsou to informační technologie a výpočetní technika.

Proto Spojené státy tolik bojují proti Číně a proto prezident Biden znovu a znovu říká, že Čína je nepřítel číslo jedna. Nejprve postupovala proti Huawei kvůli komunikaci 5G a nyní se snaží přimět Evropu a americké a tchajwanské vývozce, aby nevyváželi počítačový čip do Číny, aby Nizozemci nevyváželi do Číny stroje na gravírování čipů. Panuje přesvědčení, že pokud Spojené státy nějakým způsobem zabrání jiným zemím vyrábět rentu za duševní vlastnictví v oblasti špičkových technologií, budou na nich ostatní země závislé.

Vyhledávání renty ve skutečnosti znamená závislost jiných zemí, pokud nemají na výběr, zda vám zaplatí mnohem více peněz, než jsou skutečné výrobní náklady. To je renta, cena nad hodnotou. No a Spojené státy, protože nemohou konkurovat hodnotou kvůli vysokým životním a pracovním nákladům, si zde mohou monopolizovat pouze rentu.

No, Čínu to neodradilo. Čína přeskočila Spojené státy a vyrábí vlastní leptací stroje, vlastní počítačové čipy. Otázkou je, co udělá zbytek světa. No, zbytek světa znamená na jedné straně globální většinu, Eurasii, BRICS+, a na druhé straně západní Evropu. Západní Evropa je přímo uprostřed toho všeho. Opravdu se vzdá mnohem levnějšího čínského vývozu za cenu nákladů, včetně běžného zisku, nebo se nechá uzamknout do americké technologie na dobývání renty, a to nejen v případě počítačových čipů, ale i vojenských zbraní?“

Graficky tento událostmi nabitý týden přinesl další výtek: Si oficiálně přijal Lavrova, když Yellin' Yellenová byla ještě v Pekingu. Čínští vědci si všímají, jak je pozice Pekingu ve spletité triádě obdivuhodně pružná ve srovnání s bludnou slepou uličkou vztahů mezi USA a Ruskem.

Nikdo neví, jakým způsobem lze tuto slepou uličku prolomit. Jisté však je, že rusko-čínské vedení, stejně jako íránské, dobře ví, jaké nebezpečí číhá na šachovnici, když se zdá, že obvyklí podezřelí jdou do hazardu se vším všudy, i když vědí, že jsou přestřeleni; přestříleni; přečísleni; a přelstěni.

Je to laciný remix řecké tragédie, ovšem bez Sofoklova patosu a vznešenosti, jen s bandou odporných, brutálních jedinců, kteří se řítí do bezohledné, sobě vlastní zkázy.

Russia and China Sketch the Future as the World Awaits Iran’s Next Move vyšel 10.4.2024 na sputnikglobe.com. Překlad v ceně 433 Kč Zvědavec.

Známka 1.1 (hodnotilo 97)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 6 041