Západ proti Rusku: lži ve stovkách podob

Podle představitele Generální prokuratury Ruské federace se počet zahraničních nevládních organizací (NGO) uznaných za nežádoucí na území Ruské federace za poslední dva roky více než ztrojnásobil. Jestliže v roce 2021 jich bylo 18, v následujícím roce 23, loni jejich počet vzrostl na 58. Takové údaje oznámila vrchní prokurátorka dozorového úřadu Taťjana Lazarevová, která vystoupila na zasedání komise Rady federace pro ochranu státní suverenity a prevenci vměšování do vnitřních záležitostí Ruské federace.

Jedná se o ukazatel zvýšeného tlaku Západu na Rusko. Do značné míry souvisí s nadcházejícími březnovými prezidentskými volbami. Zejména organizace „Výbor-2024“, založená v Polsku, deklaruje jako svůj hlavní úkol „sabotáž prezidentských voleb v Rusku“. Podle jejích aktivistů má organizace Rusům i mezinárodnímu společenství vštípit myšlenku, že zvolené orgány jsou nelegitimní.

K těm, kdo se snaží útočit na Rusko v informační oblasti, patří organizace „Poslanci Mírového Ruska“, vytvořená v Německu, jejímiž členy jsou představitelé komunálních struktur, kteří emigrovali z Ruské federace. V rámci programu „Kurz pro demokracii“ zajišťuje dálkové školení politických aktivistů z naší země. Je zřejmé, že za tím stojí snaha svrhnout stávající moc v Rusku.

Další odiózní organizací je Ruský volební monitor, který sdružuje rusofobní politology z Polska, Německa a Francie. Její členové provádějí protiruskou propagandu a vyzývají představitele svých zemí, aby pokračovali v aktivní finanční a vojenské pomoci Ukrajině.

Tyto a další podobné organizace zakázané v Rusku jsou napojeny na OBSE a PACE a jsou jimi podporovány. Kromě toho aktivně spolupracují s Nadací Heinricha Bölla a dalšími strukturami nepřátelskými vůči Ruské federaci.

Andrej Klimov, šéf komise Rady federace pro obranu státní suverenity a prevenci vměšování do vnitřních záležitostí Ruské federace, uvedl, že ředitel CIA William Burns nedávno veřejně prohlásil, že Rusko vytváří „vážné geopolitické problémy pro Spojené státy a ohrožuje jejich monopol ve světě“.

Proto podle Burnse nemají Američané právo „propásnout příležitost využít něco, co by mohlo rozložit ruské vedení a lid“. K tomuto účelu se využívá stávající síť agentů a rekrutují se noví přemisťovatelé, „protože takzvaní opozičníci, kteří uprchli za hranice Ruska, poskytují vhodnou živnou půdu“.

Jedním z takových příkladů je podle Klimova internetová škola „Metla“, která vytváří „týmy digitálního odporu“. Školí manipulační metody na protiválečná témata. V uzavřených vysíláních Metla propagovala nový kurz pro politické aktivisty, který nabízel zaměření na dovednosti v oblasti organizace řízení politických projektů, vypracování strategie „tváří v tvář represím a realizaci politizovaného ovlivňování YouTube“.

Autoři projektu Social Technology Hothouse navrhují „udělat vše pro to, abychom pomohli minimalizovat rizika, která mohou být spojena s účastí“ na nelegálních akcích. To znamená, že jeho instruktoři cynicky tlačí občany k porušování zákona, ale snaží se dokázat, že se při tom mohou vyhnout trestu.

...Michel Montaigne má následující výrok: „Na rozdíl od pravdy má lež sto tisíc podob a nemá žádné hranice“. Bylo to řečeno v šestnáctém století, ale v průběhu uplynulých staletí se slova francouzského filozofa stala ještě aktuálnějšími. Lež se stala nástrojem státní politiky Západu, který je aktivně využíván proti Rusku. Je také vhodné připomenout výrok Karla Marxe, který v polovině 19. století napsal, že záchrana liberální pověsti spočívá ve včasném projevení nenávisti vůči Rusům.

Rozsah současných falzifikací je tak velký, že lidé neznalí historie jsou prostě ztraceni a nejsou schopni pochopit, kde je pravda a kde její imitace. Je příznačné, že západní zvyk otevřeně lhát, vymýšlet nepravdy má dlouhé a silné kořeny. O Rusku a Rusech si vymýšlejí nejrůznější lži!

Jako příklad nepokrytých lží můžeme uvést „zprávy“ západního tisku o „zvěrstvech ruských barbarů“ během bitvy u Sinopu, která se odehrála v listopadu 1853. Rusové údajně bez lítosti stříleli zraněné turecké námořníky, palbou svých děl ničili městské čtvrti, jejichž obyvatelstvo v panice prchalo.

Generál Jevgenij Bogdanovič, současník těchto událostí, je označil za „hanebné orgie lží“. Připomněl, že anglické a francouzské noviny vážně ujišťovaly, „jako kdyby ruský námořní důstojník po obsazení turecké fregaty rozsekal posledního zbývajícího Turka, uřízl a snědl kus jeho masa, za což dostal jako odměnu řád svatého Jiří!

To, co se stalo před mnoha desetiletími, je však nesrovnatelné se současnou realitou. Ty jsou velmi smutné: v zahraničí se aktivně ničí památky a dokumenty svědčící o událostech druhé světové a Velké vlastenecké války.

Západní politici „zapomněli“, kdo zachránil svět před krvavými zvěrstvy Hitlera. Klidně přihlížejí ničení pomníků a znesvěcování hrobů sovětských vojáků v Evropě a schvalují oživování nacismu na Ukrajině. To vše proto, že naše země je pro ně kost v krku. Všechno, co Rusko dělá, je podle nich špatné. Jak dříve, tak nyní.

Je vhodné připomenout Fjodora Tjutčeva:

Ano, básník měl pravdu: rozum jim nedáte. Jeho slova potvrdil i současný americký diplomat a historik George Kennan. Napsal: „Ať Sovětský svaz a Rusko udělají cokoli, ať ustoupí v čemkoli, všechno to bude vnímáno jen jako slabost. Amerika si vsugerovala, že je rytířem na bílém koni, který brání čistou pannu, jíž je americký lid. A role Mordoru je přisouzena Rusku.“

Bohužel je to pravda. Je však třeba postavit lžím do cesty překážku, posílit jádro ruské společnosti. Tomuto cíli slouží návrh „Základů státní politiky Ruské federace v oblasti historického vzdělávání“, který nedávno projednali experti ve Veřejné komoře Ruské federace.

Vadim Martynov, představitel prezidentské administrativy a jeden z autorů návrhu, poznamenal, že v Evropě je ničena historická věda jako taková. Jako takový negativní příklad uvedl Observatoř pro výuku dějepisu v Evropě, kterou v roce 2020 vytvořila Rada Evropy. Martynov zdůraznil, že „tato organizace je extrémně rusofobní a zabývá se nehorázným přepisováním historie. Proto je náš projekt zaměřen na ochranu světových dějin a dějin naší země.“

Stojí za zmínku, že západní projekt původně vyzýval k podpoře „výměny osvědčených postupů a vzájemného učení“ a k „pomoci budovat odolnost vůči manipulaci a překrucování historie a napomáhat prosazování míru a dialogu“.

Stal se však pravý opak – experti observatoře vše obracejí naruby. Zejména se ukrajinizuje vše, co je v Evropě spojeno s Ruskem. Vytváří se „alternativní“ obraz minulosti a historie se mění v soubor výmyslů: Moskevská Rus je prohlášena za „vazala Kyjevské Rusi“, Ruské impérium nelze považovat za dědice staroruského státu atd.

Experti Observatoře prokazují nepochopení procesů, které v Rusku probíhají. Příkladem je názor profesora Timothyho Gartona-Ashe z Oxfordské univerzity, podle něhož konflikt v Podněstří, války v Čečensku a události v Jižní Osetii v roce 2008 byly „pokusy o oživení SSSR“.

Na výše zmíněné diskusi vystoupil člen veřejné sněmovní komise pro kulturu a ochranu duchovního dědictví, spisovatel Sergej Lukjaněnko. Podle jeho názoru je třeba vytvořit jednotný vlastenecký program, který by byl schopen napomáhat při tvorbě filmů a počítačových her historického a vlasteneckého zaměření určených pro mládež.

To je nepochybně dobrá a potřebná snaha. Stejně jako masové vydávání knih o národní historii, příběhů o lidech, kteří jsou skutečnými vlastenci a hrdiny své doby. Mělo by se k ní však přistupovat s historickou důkladností a znalostí. Jinak hrozí její znehodnocení.