Co zůstane z EU?

Do Tuniska přicházejí „hordy nelegálních migrantů ze subsaharské Afriky“, „se vším násilím, kriminalitou a nepřijatelnými praktikami, které s tím souvisejí“. Jedná se o „nepřirozenou“ situaci a součást zločinného plánu, jehož cílem je „změnit demografické složení“ a proměnit Tunisko v „další africkou zemi, která již nepatří k arabským a islámským národům“.

Tuniský prezident Kásir Saíd 21. února 2023

Kosmopolitní mobilita a migrace na dohled

První rozhodný pokus o zaplavení Evropy převážně muslimskými migranty se odehrál v roce 2012. V lednu téhož roku nevolené kosmopolitní vedení EU prosadilo plánovanou integraci v rámci EUROMED. Nejprve se konal barcelonský seminář pod výmluvným heslem: Válka a mír v XXI. století. O rok později proběhlo arabské jaro. Během semináře zvláštní vyslanec EU Bernardino Leon vyzval EU, aby arabským zemím, které prošly arabským jarem, nabídla „nový vztah“. Tento nový vztah měl být založen na rovném zacházení mezi Evropskou unií a arabskými partnery. Za přítomnosti bývalého vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku v Evropě Javiera Solany Leon ujistil, že Tunisku bude poskytnut vztah podobný vztahům s jinými evropskými zeměmi mimo EU, jako jsou Norsko, Island a Švýcarsko.

Tento tlak byl dále posílen v únoru 2012 na tiskovém brífinku v Bruselu. Ten se konal za účelem poskytnutí informací a významu setkání tuniského premiéra Hamádího Džebálího (téhož, který svým krajanům oznámil, že se možná nacházejí v šestém chalífátu) a předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa. Ten v rámci svého tiskového brífinku zmínil řadu priorit, kterými je třeba se zabývat. Jednou z nich bylo významně obnovení dialogu o mobilitě a migraci.

Orbán versus Soros

Další vývoj související s přílivem muslimských migrantů do Evropy se týká kancléřky Angely Merkelové. Přestože ještě v roce 2010 vybuchla v souvislosti s multi-kulti integrací a označila ji za naprosté selhání, její rozhodnutí přijmout více než milion uprchlíků převážně z Blízkého východu znamenalo hlubokou změnu v její politice. Pozorně sledující migrační krizi v roce 2015 miliardář a finančník George Soros její rozhodnutí uvítal.

Tentýž kosmopolita George Soros připravil svůj plán přivést do Evropy až milion muslimů ročně. O tomto plánu mimo jiné informoval 22. července 2017 v Tusnádfürdő (Băile Tuşnad, Rumunsko) maďarského premiéra Viktora Orbána a ostře se proti němu postavil. Několik slov o plánu může poskytnout určitý vhled do Sorosova myšlení a ochoty Evropské komise spolupracovat.

Plán se skládá ze čtyř bodů a Sorosovo impérium jej zveřejnilo a zahájilo nábor pro jeho realizaci. Druhý bod předpokládal, že každý muslimský migrant by měl po příjezdu dostat částku v eurech odpovídající čtyřem a půl milionům forintů, kterou by autor plánu rád financoval.

Podstatou návrhu je takzvaný „pull faktor“, který má udržet kontinuální příliv. Vždyť částka, kterou by každý migrant po příchodu obdržel v eurech, by byla vyšší než maďarská průměrná roční mzda. Třetí bod plánu uváděl, že migranti přicházející do EU by museli být rozděleni mezi evropské země v rámci povinného a trvalého mechanismu. A zajímavé je, že čtvrtý bod se týká zřízení evropské imigrační agentury, která by odebrala národní státy od všech rozhodovacích pravomocí týkajících se záležitostí migrantů a předala je do Bruselu.

Odpor proti masivní migraci a návrhům podobným Sorosovým ze strany Orbána je hlasitý a rozhodný. Jeho nepříliš medializovaná prohlášení jasně naznačují, o co jde. Budu citovat jen tři z nich:

V příštích několika desetiletích bude hlavní otázkou v Evropě toto: Zůstane Evropa kontinentem Evropanů? Zůstane Maďarsko zemí Maďarů? Zůstane Německo zemí Němců? Zůstane Francie zemí Francouzů? Nebo zůstane Itálie zemí Italů? Kdo bude žít v Evropě?

Sociálnědemokratické strany už nejsou tím, čím bývaly. Oženily se s globálními obchodními zájmy reprezentujícími neoliberální hospodářskou politiku a nyní mají jedinou oblast politiky, soustředí se na jedinou oblast: zachování svého vlivu na kulturu. To je druhý důležitý prvek v dnešní Evropě. A třetím důležitým prvkem je, že Evropa je v současné době připravována na předání svého území nové smíšené, islamizované Evropě.

Když vás někdo právně znásilní, donutí vás přijmout něco, co se vám nelíbí, jak byste chtěli kompromis a dohodu? To je nemožné.

Pouhé dva měsíce po Orbánově projevu v rumunském Tusnádfürdő jako by proti Orbánovu odporu k muslimské migraci Evropská komise financovala a otevřela výstavu s názvem „Islám, to jsou i naše dějiny“. Komentáře k výstavě byly smíšené. Evropané podporují mírové soužití křesťanů a muslimů, ale je poměrně těžké skrýt její účel, tj. afirmaci islámu a jeho hodnot. Mimochodem, dokáže si někdo představit, že by muslimové v zemi s muslimskou většinou financovali a organizovali výstavu s názvem „Křesťanství, to jsou i naše dějiny“?

Imigrace dominuje politice v EU

Trend, kdy se Evropané stávají menšinou v Evropě pod muslimskou většinou, se zdá být nemožné zvrátit a je všeobecně uznáván. Chybějící asimilace muslimů, jejich vyšší než evropská porodnost, již existující počty muslimů v EU a jejich velký počet přicházející legálně i nelegálně do Evropské unie, to vše je dobře známo a přichází na podporu této tendence.

Není divu, že velká část evropské politiky se týká imigrace. Příkladů je mnoho, ale uvedu jen několik.

Proti paktu, v jehož důsledku budou členské státy přijímat kvóty migrantů, se neochvějným způsobem postavila polská vláda, která migraci postavila do popředí své kampaně před parlamentními volbami 15. října 2023. Premiér Mateusz Morawiecki napsal na Facebooku: Evropa dnes stojí před zásadní volbou – vybrat si buď bezpečnost, nebo masovou nelegální migraci.

V nizozemských volbách v listopadu 2023 byla migrace klíčovým tématem a Strana pro svobodu (PVV) Gerta Wildera získala 35 křesel ve 150členném nizozemském parlamentu. Pan Wilders prosazuje zastavení muslimské migrace a zákaz výstavby nových mešit.

V dalším vývoji dánská vláda uzavřela zemi migrantům a soustředí se na deportaci uprchlíků zpět i do válkou traumatizované Sýrie. V této souvislosti je třeba připomenout, že v roce 2019 byli dánští sociální demokraté prvními, kdo prosazoval „rwandské řešení“ obhajující deportace žadatelů o azyl údajně kvůli jejich vlastní ochraně s možností usadit se ve Rwandě. Představte si, že uprchlík sní o Dánsku, jedné z nejlepších zemí na světě – co se týče životní úrovně a sociálního zabezpečení – a nečekaně skončí ve Rwandě! Britská Konzervativní strana si myslela, že je to účinný způsob, jak odradit ilegály, a po vzoru Dánů navrhla „rwandskou variantu“.

Francouzský parlament 19. prosince 2023 právě zpřísnil některá pravidla a zavedl nové zákony pro migranty. Nový zákon o přistěhovalectví byl kompromisem mezi vládou prezidenta Emmanuela Macrona a pravicovou stranou Les Républicains. Přijetí nových zákonů označila vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová za „ideologické vítězství“.

Bez zohlednění Německa není obraz migrace v evropské politice zdaleka úplný. Vždyť v Německu žije největší počet migrantů narozených v zahraničí (téměř 16 milionů) a největším faktorem, který žene německé voliče do náruče krajní pravice, je příliv žadatelů o azyl. Od ledna do srpna požádalo v Německu o azyl více než 200 000 lidí – o 77 % více než ve stejném období loňského roku.

Obecně má mnoho německých voličů pocit, že jejich mainstreamové strany nezastupují jejich zájmy v několika oblastech, především v otázkách migrace.

S ohledem na to se stále více německých politiků staví proti žadatelům o azyl. Například v roce 2020 v Durynsku předseda CDU Friedrich Merz na shromáždění řekl, že Syřany nelze v zemi přijmout. To bylo v ostrém srovnání s vítacími slovy jeho předchůdkyně Angely Merkelové, která v roce 2015 široce otevřela dveře uprchlíkům a řekla: Wir Schaffen Das, neboli „my to zvládneme“. Letos Herr Mertz zašel ještě o krok dál a podpořil spolupráci s Alternativou pro Německo (AFD).

Podle nedávného průzkumu Deutschlandtrend bylo více než 70 procent Němců nespokojeno s rozdělováním uprchlíků, téměř 80 procent mělo pocit, že žadatelé o azyl nejsou dostatečně integrováni, zatímco dvě třetiny se vyslovily pro omezení jejich počtu.

Viktor Orbán proti paktu Evropské komise

V době, kdy byl 20. prosince 2023 schválen a vypracován Nový pakt o migraci a azylu, byl premiér Orbán ve svém odporu proti němu osamocen. Jeho polští spojenci už s ním nebyli, protože Polsko mělo novou vládu premiéra Donalda Tuska. Ten formulaci a schválení paktu usnadnil.

Stručné shrnutí paktu, jak jej navrhla Komise:

1. Nařízení o screeningu: vytvoření jednotných pravidel týkajících se identifikace státních příslušníků zemí mimo EU při jejich příjezdu, čímž se zvýší bezpečnost v schengenském prostoru.
2. Nařízení o systému Eurodac: vytvoření společné databáze shromažďující přesnější a úplnější údaje pro odhalování neoprávněného pohybu.
3. Nařízení o azylovém řízení: zrychlení a zefektivnění azylového řízení, řízení o navrácení a řízení na hranicích.
4. Nařízení o řízení migrace v oblasti azylu: vytvoření nového mechanismu solidarity mezi členskými státy, který by vyvážil současný systém, kdy je za naprostou většinu žádostí o azyl odpovědných několik zemí, a jasná pravidla pro odpovědnost za žádosti o azyl.
5. Nařízení o krizích a vyšší moci: zajištění toho, aby byla EU v budoucnu připravena čelit krizovým situacím, včetně instrumentalizace migrantů.

Výše uvedené body jsou obecného typu. Obrázek se vyjasní, když se Komise zaměří na cíle. Cílem dohody je snížit objem nelegální migrace do Evropské unie. Reforma zahrnuje ustanovení o rychlejším prověřování nelegálně příchozích, vytvoření pohraničních detenčních center a rychlejší deportaci žadatelů o azyl, jejichž žádosti byly zamítnuty. Země EU, které je odmítnou přijmout, budou finančně nebo materiálně přispívat těm, které je přijmou.

Jak vysoký je očekávaný příliv žadatelů o azyl? Do konce listopadu letošního roku zaznamenala pohraniční agentura EU Frontex více než 355 000 nelegálních překročení hranic bloku, což představuje nárůst o 17 %.

Jaká byla Orbánova reakce na pakt? Řekl, že pakt určitě selže. Příliš se nezabýval souvisejícími otázkami, pouze obhajoval jednu zásadu: ti, kteří chtějí vstoupit do EU, musí podat žádost o azyl zpoza hranic a tam počkat na konečné rozhodnutí. To vše znělo rozumně. Jeho model přijímání žadatelů o politický azyl lze označit za spolehlivý a spořádaný.

Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó byl přímý a řekl, že jeho země pakt o migraci a azylu co nejdůrazněji odmítá. Dodal, že nikdo nemůže Maďarsko nutit, aby někoho pustilo dovnitř. Z nejméně 30 000 uprchlíků ročně, kteří mají být rozděleni mezi členské státy, mohou přijít pouze ti, které chceme do Maďarska nebo kterým je umožněno přijít a zůstat v Maďarsku. Takže i přes schválení paktu je maďarský postoj naprosto jasný.

Jako nejspornější se jeví část paktu týkající se povinných deportací. Země žadatelů o azyl totiž nemusí být ochotny spolupracovat. Mohou je jednoduše odmítnout přijmout zpět nebo požadovat peníze za repatriaci. A Evropská unie s tím nemůže mnoho udělat. Situace v mnoha mateřských zemích je mírně řečeno nestabilní a to, co v Evropě nazývají žadateli o azyl, je v jejich původních zemích často považováno za zločince a potížisty, kterých se rozbouřené nebo nestabilní režimy rády zbaví. Jinými slovy, neustálý odliv těchto živlů v těchto zemích přebírá roli jakéhosi pojistného ventilu. A co hůř, někteří z příchozích mohou být lidé bez dokladů.

Je zřejmé, že v těchto statisících takzvaných žadatelů o azyl tvoří drtivou většinu lidé zlákaní příslibem lepšího života „tam“ (Německo, Švédsko) a v některých případech i snahou vyhnout se vojenské službě. Když jsem v roce 2015 navštívil řecký ostrov Lesbos, abych prozkoumal nekontrolovatelné příchody uprchlíků, nikdo z těch, které jsem potkal, se nesnažil skrývat své cíle, jako je získání bytu a slušných sociálních dávek. Nesetkal jsem se s žádným případem pronásledování, i když jsem si byl vědom toho, že v jiných skupinách příchozích se skutečně mohou objevit skuteční žadatelé o azyl.

Myslím, že některé prvky myšlení potvrzující správnost Orbánových názorů na pakt se objevily ještě v dřívější fázi, kdy se o něm diskutovalo. Tehdy Meloni, Morawiecki a Orbán navrhovali, aby se důraz nekladl na rozdělování, ale na zabránění příchodu žadatelů o azyl. Byly ignorovány.

Především je těžko pochopitelné sebevědomí von der Leyenové. V paktu se uvádí: „Vláda se rozhodla, že bude pokračovat ve své činnosti: „Reforma obsahuje ustanovení o rychlejším prověřování nelegálně příchozích, vytvoření pohraničních detenčních center a rychlejší deportaci žadatelů o azyl, jejichž žádosti byly zamítnuty.“ Zvláštní pochybnosti vyvolávají slova „rychlejší prověřování a rychlejší deportace“. Jak lze věřit tomu, že téměř stejní lidé, kteří měli na starosti migraci (včetně deportací), budou schopni změnit extrémně vysoký podíl neúspěšných deportací? Není žádným tajemstvím, že ze zhruba 300 000 migrantů, kterým je každoročně řečeno, aby opustili EU, jich skutečně odejde pouze 21 %!

Jak obtížná mohou být jednání o deportacích, lze předjímat z rozhovorů Frau von der Leyenové s tuniským prezidentem Kásirem Saídem na toto téma. Do Tuniska odletěla ještě předtím, než se vrátila do Evropy na podpis paktu. Při setkání s von der Leyenovou a předtím s italským premiérem dal prezident Saíd jasně najevo, že jeho země nebude „přijímacím střediskem“ pro návraty subsaharských migrantů z Itálie ani z žádné jiné země v Evropě. To vše navzdory dohodě v hodnotě 1 miliardy eur podepsané 16. července 2023 a příslibům budoucího nákupu solární energie z Tuniska. Jediné, co byl ochoten přijmout, byli tuniské státní příslušníky. Podle dostupných údajů za duben 2023 přicestovalo a vrátilo se asi 8 tisíc Tunisanů, v dubnu 1 000 v květnu a 5 000 v červnu.

Konec EU, jak ji známe

Jak vyplývá z demografického hodnocení agentury Associated Press, bělošská neboli domorodá porodnost ve Francii je na úrovni 1,4 dítěte na ženu, zatímco u muslimů je to 3,4 až 4 děti. Vzhledem k tomu dochází k závěru, že za 35 let se Francie stane zemí s muslimskou většinou. Charles Gave, ekonom, správce fondů a politický komentátor, v roce 2017 napsal o „mizení evropských populací: protože původní obyvatelstvo se zmenšuje a muslimové nadále vykazují silnou porodnost. Možná není náhodou, že možný nový, velmi důležitý vývoj se může odehrát ve Francii a souvisí s možným nástupem Marie Le Penové k moci v roce 2027. Článek 6 francouzské ústavy totiž stanoví, že prezident nemůže „vykonávat svůj úřad více než dvě po sobě jdoucí období“. Emmanuel Macron tedy již nemůže kandidovat ve volbách na třetí po sobě jdoucí období. Lze tedy Macrona jako jejího prezidentského protikandidáta odmítnout.

Jakou má šanci na vítězství? Na základě šokujícího průzkumu provedeného v dubnu 2023 by Le Penová porazila Emmanuela Macrona, pokud by se nyní opakovaly prezidentské volby z loňského roku. Le Penová by získala 55 % a prezident Macron 45 %, pokud by se utkali ve druhém kole voleb.

Bylo by chybou předpokládat, že má v roce 2027 jisté vítězství. Vítězství v prezidentském klání závisí na mnoha faktorech a okolnostech a především na měnící se dynamice francouzské politiky. Věci jsou jisté, až když se stanou. Co lze v této fázi říci, je, že má dobrou šanci zvítězit.

Proč tolik úvah k Marine Le Penové? Podívejme se jen zběžně na některé části jejího volebního programu, které časem doznaly určitých změn. Její návrhy jsou když ne revoluční, tak přinejmenším nekonformní, Počínaje suverenitou tvrdí, že „suverenita Francie nemůže koexistovat s autoritou EU; musí ji nahradit a předstihnout“. Rozhodně se zasazuje o zrušení Evropské komise tím, že ji přemění na sekretariát, který bude razítkovat legislativu schválenou Radou hlav států EU. Okamžitě sníží příspěvek Francie do rozpočtu EU o 5 miliard eur ročně. Co zůstane z paktu a současné struktury EU? Možná bude muset Frau von der Leyen odejít do důchodu?

Litanie změn, které chce zavést, je dlouhá. Patří mezi ně možnost vystoupení Francie z NATO, zavedení přísných omezení migrace, kontroly státních hranic a odpor Francie k izolaci Ruska. Pokud se tak stane, možná bude svět spořádanější a mírumilovnější? A co víc, prezident Donald Trump se možná rozhodne jí pogratulovat k tomu, že učinila Francii opět velkou!

Další vývoj, který je nesmírně důležitý, souvisí se silným přílivem afrického obyvatelstva kvůli demografickým a ekonomickým rozdílům ve srovnání s Evropou a dalšími vysoce rozvinutými zeměmi. Je nemožné jej analyzovat běžnými slovy. Jeho dopad je neslýchaný, téměř katastrofický a naprosto masivní. Srbský ekonom Branco Milanović nastiňuje budoucí drama takto:

Tyto trendy vypadají pro Evropu ještě nezvládnutelněji, když se na ně podíváme z dlouhodobějšího hlediska a uvědomíme si, že počet obyvatel subsaharské Afriky, který je v současnosti jen o málo vyšší než počet obyvatel celé Evropy, bude do roku 2100 téměř šestkrát vyšší. V důsledku toho se bez ohledu na kulturní a náboženské rozdíly ekonomická migrace jistě prudce zvýší.

Jediným řešením tohoto problému by bylo nasměrování obrovských financí a zdrojů do zemí Sahelu na budování jejich ekonomiky, infrastruktury a vzdělávacích systémů. Nikdo z bohatých zemí však o něčem takovém neuvažuje a není připraven vyčlenit prostředky. Je zřejmé, že pokud by se něco takového rozběhlo, museli by organizátoři bojovat s korupcí a přesvědčit chudé obyvatelstvo, aby mělo mnohem méně dětí. Hlavním problémem však je, že se nic takového nepřipravuje.

Západ chce zachovat unipolární svět a ohrozit bezpečnost takových zemí, jako je Rusko a Čína. Co se v poslední době dostalo na titulní stránky novin, je další vojenská expanze USA ve Skandinávii.

Jak uvádí Arne O. Holms, Norsko, Švédsko a Finsko otevřely 36 vojenských základen pro americké síly a zbraně. Jedná se o bilaterální dohody, tj. dohody mezi USA a jednotlivými zeměmi, nikoliv o dohodu NATO. Co z nich vyplývá? – K co největšímu obklíčení západního Ruska ve výbušném tempu?