Geopolitika záplavy Al-Aksá

Prvním bylo, že se izraelský premiér Benjamin Netanjahu v září na Valném shromáždění OSN pochlubil svou „novou mapou Blízkého východu“, v níž zcela vymazal Palestinu a zesměšnil všechny rezoluce OSN na toto téma.

Za druhé jsou to sériové provokace u posvátné mešity Al-Aksá v Jeruzalémě, včetně kapky, která zlomila velbloudí hřbet: dva dny před záplavou Al-Aksá, 5. října, nejméně 800 izraelských osadníků zahájilo útok v okolí mešity, bili poutníky, ničili palestinské obchody, to vše za dohledu izraelských bezpečnostních sil.

Každý, kdo má funkční mozek, ví, že Al-Aksá je definitivní červenou linií nejen pro Palestince, ale pro celý arabský a muslimský svět.

Je to ještě horší. Izraelci se nyní odvolávají na rétoriku „Pearl Harboru“. To je tak hrozivé, jak jen to jde. Původní Pearl Harbor byl pro Američany záminkou ke vstupu do světové války a atomovému útoku na Japonsko a tento „Pearl Harbor“ může být pro Tel Aviv ospravedlněním k zahájení genocidy v Gaze.

Části Západu, které nadcházející etnické čistce tleskají – včetně sionistů vydávajících se za „analytiky“, kteří nahlas říkají, že „přesuny obyvatelstva“ zahájené v roce 1948 „musí být dokončeny“ – věří, že s masivním zbrojením a masivním mediálním pokrytím mohou v krátké době zvrátit situaci, zničit palestinský odpor a nechat spojence Hamásu, jako je Hizballáh a Írán, oslabené.

Jejich projekt Ukrajina se rozplynul a zanechal nejen vejce na tvářích mocných, ale i celé evropské ekonomiky v troskách. S tím, jak se jedny dveře zavírají, se však otevírají jiné: Přeskočit od spojence Ukrajiny ke spojenci Izraeli a zaměřit se na protivníka Írán místo na Rusko.

Existují i další dobré důvody, proč jít na věc se zbraní v ruce. Mírová západní Asie znamená obnovu Sýrie – do níž je nyní oficiálně zapojena Čína; aktivní obnovu Iráku a Libanonu; Írán a Saúdskou Arábii jako součást BRICS 11; strategické partnerství mezi Ruskem a Čínou, které je plně respektováno a které je v interakci se všemi regionálními hráči, včetně klíčových spojenců USA v Perském zálivu.

Neschopnost. Záměrná strategie. Nebo obojí.

To nás přivádí k ceně zahájení této nové „války proti terorismu“. Propaganda je v plném proudu. Pro Netanjahua v Tel Avivu je Hamás ISIS. Pro Volodymyra Zelenského v Kyjevě je Hamás Rusko. Během jednoho říjnového víkendu západní mainstreamová média na válku na Ukrajině zcela zapomněla. Braniborská brána, Eiffelova věž, brazilský Senát jsou nyní izraelské.

Egyptská rozvědka tvrdí, že varovala Tel Aviv před hrozícím útokem ze strany Hamásu. Izraelci se to rozhodli ignorovat, stejně jako cvičení Hamásu, která pozorovali v předchozích týdnech, samolibě si vědomi své nadřazenosti, že Palestinci nikdy nebudou mít tu drzost zahájit osvobozovací operaci.

Ať už se příště stane cokoli, potopa Al-Aksá již nenávratně rozbila mohutnou popovou mytologii o neporazitelnosti Tsahalu, Mosadu, Šin Betu, tanku Merkava, Železné kopule a Izraelských obranných sil.

I když se Hamás zbavil elektronické komunikace, profitoval z do očí bijícího kolapsu izraelských elektronických systémů za mnoho miliard dolarů, které monitorují nejsledovanější hranici na planetě.

Levné palestinské drony zasáhly několik senzorových věží, usnadnily postup paraglidingové pěchoty a uvolnily cestu útočným týmům v tričkách a s AK-47, aby způsobily průlomy ve zdi a překročily hranici, na kterou si netroufly ani toulavé kočky.

Izrael nevyhnutelně přešel k ostřelování Pásma Gazy, obklíčené klece o rozloze 365 kilometrů čtverečních, v níž žije 2,3 milionu lidí. Začalo nevybíravé bombardování uprchlických táborů, škol, civilních obytných bloků, mešit a slumů. Palestinci nemají žádné námořnictvo, žádné letectvo, žádné dělostřelecké jednotky, žádná obrněná bojová vozidla ani profesionální armádu. Nemají téměř žádný přístup k high-tech sledování, zatímco Izrael může vyvolat údaje NATO, pokud je chce.

Izraelský ministr obrany Yoav Gallant vyhlásil „úplné obléhání pásma Gazy. Nebude tam elektřina, potraviny, pohonné hmoty, všechno je uzavřeno. Bojujeme proti lidským zvířatům a budeme podle toho jednat“.

Izraelci se mohou vesele pouštět do kolektivních trestů, protože se třemi zaručenými vety Rady bezpečnosti OSN v zádech vědí, že jim to projde.

Nezáleží na tom, že nejrespektovanější izraelské noviny Haaretz rovnou přiznávají, že „ve skutečnosti je za to, co se stalo (potopa Al-Aksá), odpovědná výhradně izraelská vláda, protože popírá práva Palestinců“.

Izraelci nejsou nic jiného než důslední. Již v roce 2007 tehdejší šéf izraelského obranného zpravodajství Amos Yadlin prohlásil: „Izrael by byl rád, kdyby Hamás převzal kontrolu nad Gazou, protože IDF by pak mohly s Gazou jednat jako s nepřátelským státem.“

Ukrajina dodává zbraně Palestincům

Ještě před rokem mluvil zpocený komediant v mikině v Kyjevě o tom, že z Ukrajiny udělá „velký Izrael“, čemuž náležitě tleskala parta botů z Atlantické rady.

No, dopadlo to úplně jinak. Jak mě právě informoval zdroj ze staré školy Deep State:

„Zbraně s ukrajinskou značkou končí v rukou Palestinců. Otázkou je, která země za ně platí. Írán právě uzavřel s USA dohodu za šest miliard dolarů a je nepravděpodobné, že by ji Írán ohrozil. Mám zdroj, který mi jméno té země prozradil, ale nemohu ho prozradit. Faktem je, že ukrajinské zbraně jdou do pásma Gazy a platí je, ale ne Írán.“

Po svém ohromujícím nájezdu z minulého víkendu si již zdatný Hamás zajistil větší vyjednávací páku, než jakou Palestinci disponovali po celá desetiletí. Příznačné je, že zatímco mírová jednání podporují Čína, Rusko, Turecko, Saúdská Arábie a Egypt – Tel Aviv je odmítá. Netanjahu je posedlý srovnáním Gazy se zemí, ale pokud k tomu dojde, je širší regionální válka téměř nevyhnutelná.

Libanonský Hizballáh – věrný spojenec palestinského odboje v rámci Osy odporu – by se raději nenechal zatáhnout do války, která může být na jeho straně hranice zničující, ale to by se mohlo změnit, pokud Izrael de facto provede genocidu Gazy.

Hizballáh má v držení nejméně 100 000 balistických raket a střel, od Kaťuší (dolet: 40 km) po Fajr-5 (75 km), Chajbar-1 (100 km), Zelzal 2 (210 km), Fateh-110 (300 km) a Scud B-C (500 km). Tel Aviv ví, co to znamená, a chvěje se při častých varováních vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, že příští válka s Izraelem bude vedena uvnitř této země.

Tím se dostáváme k Íránu.

Geopolitická věrohodnost popření

Klíčovým bezprostředním důsledkem potopy Al-Aksá je to, že washingtonský neokonský vlhký sen o „normalizaci“ mezi Izraelem a arabským světem se jednoduše rozplyne, pokud se to změní v dlouhou válku.

Velké části arabského světa ve skutečnosti již normalizují své vztahy s Teheránem – a to nejen uvnitř nově rozšířené jedenáctky BRICS.

Ve snaze o vytvoření multipolárního světa, který představují mimo jiné BRICS 11, Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO), Euroasijská hospodářská unie (EAEU) a čínská iniciativa Pásmo a cesta (BRI), jakož i další průkopnické instituce Eurasie a globálního Jihu, prostě není místo pro etnocentrický stát apartheidu se zálibou v kolektivních trestech.

Právě letos se Izrael ocitl v situaci, kdy byl vykázán ze summitu Africké unie. Izraelská delegace se přesto dostavila a byla bez okolků vyhozena z velkého sálu, což se stalo předmětem virálního šíření. Minulý měsíc se na plenárním zasedání OSN snažil osamělý izraelský diplomat narušit projev íránského prezidenta Ibrahima Raisiho. Žádný západní spojenec se ho nezastal a i on byl vykázán z budovy.

Jak se v prosinci 2022 diplomaticky vyjádřil čínský prezident Si Ťin-pching, Peking „pevně podporuje vytvoření nezávislého palestinského státu, který bude požívat plné suverenity na základě hranic z roku 1967 a jehož hlavním městem bude východní Jeruzalém. Čína podporuje Palestinu v tom, aby se stala plnoprávným členem OSN“.

Strategie Teheránu je mnohem ambicióznější – nabízí strategické rady západoasijským hnutím odporu od Levanty po Perský záliv: Hizballáh, Ansaralláh, Hašd aš-Šaabí, Kataib Hizballáh, Hamás, Palestinský islámský džihád a nespočet dalších. Jako by všichni byli součástí nové velké šachovnice, na kterou de facto dohlíží velmistr Írán.

Figurky na šachovnici pečlivě rozmístil nikdo jiný než zesnulý velitel sil Quds Force Sboru islámských revolučních gard generál Kásem Solejmání, vojenský génius, který se proslavil jednou za život. Podílel se na vytvoření základů pro kumulativní úspěchy íránských spojenců v Libanonu, Sýrii, Iráku, Jemenu a Palestině a také na vytvoření podmínek pro tak složitou operaci, jakou byla potopa Al-Aksá.

Jinde v regionu atlantistická snaha o otevření strategických koridorů přes Pět moří – Kaspické, Černé, Rudé, Perský záliv a východní Středomoří – silně pokulhává.

Rusko a Írán již rozbíjejí americké plány v Kaspickém moři – prostřednictvím Mezinárodního dopravního koridoru sever-jih (INSTC) – a v Černém moři, které je na cestě stát se ruským jezerem. Teherán velmi pozorně sleduje strategii Moskvy na Ukrajině, i když zdokonaluje svou vlastní strategii, jak oslabit hegemona bez přímé účasti: říkejme tomu geopolitická věrohodnost.

Sbohem koridoru EU-Izrael-Saúdská Arábie-Indie

Spojenectví Rusko-Čína-Írán bylo západními neocony démonizováno jako nová „osa zla“. Tento infantilní vztek prozrazuje kosmickou impotenci. Jedná se o skutečné suverény, s nimiž si nelze zahrávat, a pokud ano, cena, kterou za to zaplatí, je nepředstavitelná.

Klíčový příklad: kdyby se Írán pod útokem americko-izraelské osy rozhodl zablokovat Hormuzský průliv, globální energetická krize by prudce vzrostla a zhroucení západní ekonomiky pod tíhou kvadrilionů derivátů by bylo nevyhnutelné.

V nejbližší budoucnosti to znamená, že americký sen o zasahování za pěti moři není ani přeludem. Povodeň Al-Aksá také právě pohřbila nedávno ohlášený a tolik vzývaný dopravní koridor EU-Izrael-Saúdská Arábie-Indie.

Čína si je velmi dobře vědoma toho, že všechny tyto žhavé události se odehrávají pouhý týden před jejím 3. fórem Pásmo a stezka v Pekingu. V sázce jsou důležité koridory propojení BRI – přes Heartland, přes Rusko, plus námořní hedvábná stezka a arktická hedvábná stezka.

Dále je to INSTC spojující Rusko, Írán a Indii – a vedlejším rozšířením i monarchie Perského zálivu.

Geopolitické důsledky potopy Al-Aksá urychlí propojení Ruska, Číny a Íránu geoekonomickými a logistickými vazbami a obejdou Hegemona a jeho Říši základen. Zvýšený obchod a nepřetržitý pohyb nákladu se týkají (dobrého) obchodu. Za rovných podmínek, se vzájemným respektem – to není zrovna scénář válečné strany pro destabilizovanou západní Asii.

Ach, ty věci, které dokáže urychlit pomalu se pohybující paraglidingová pěchota přelétávající zeď.