Je prezident Pavel svůj, či Petra Koláře?

Ba dokonce se zdá, jako by oba protagonisté uvedeného příběhu pociťovali jakési nutkání dát o něm lidu vědět. A to navzdory faktu, že motivace pro toto„nezamlčování“ je na straně obou zúčastněných zásadně odlišná, přesněji řečeno opačná. Petr Kolář nezamlčuje nic proto, že jeho egu dělá dobře šířená pověst čertovského chlapíka, který od svého pracovníhho stolu vedl cestu jím vybraného člověka z jeho vojenského důchodu až na český Hrad, zatímco Petr Pavel nezamlčuje nic proto, že tak nějak po skautsku nepovažuje za poctivé předstírat, že se do prezidentské funkce vypracoval díky svým schopnostem, vůlí a pracovitosti, když ví dobře, že jde o schopnosti, vůli a pracovitost někoho jiného. Proto též o Petru Kolářovi řekl, že je to „jeho přítel po boku“ (i když výstižnější by možná bylo říct, přítel u ucha), a též, že je to „klíčový člověk“.

Klíčový člověk pro co? Ptáte se, ale spíš jen formálně, protože odpověď na tu otázku znáte. Byl to klíčový člověk pro ustavení Pavla prezidentem a současně s tím i pro jeho druhou přeměnu politickou, když tou první byla jeho přeměna z mladistvého předsedy stranické orgnizace KSČ v armádě v předsedu vojenského výboru organizace NATO v roce 2015. Což byla doba, kdy, jak tuším, nebyl ještě Petr Pavel tak zcela pod vlivem Petra Koláře, a tuším tak z jeho tehdejšího tápání v kardinální otázce tehdejší i dnešní doby. A to nakolik je či není Rusko pro Evropu i svět hrozbou.A dodávám: tápaní, které, kdyby byl generálovi nablízku Petr Kolář, by prostě nebylo. A Rusko by viselo na pranýři.

Vraťme se pro utvrzení této teze např. do roku 2016 a tedy do času, kdy si generál odsluhoval první rok ve službě NATO. 20.června toho roku prohlásil, že Rusko invazi do Pobaltí pravděpodobně nechystá, a proto prý Aliance neuvažuje o tom, že by do Pobaltí či na svou východní hranici přesunula nějaké významné vojenské síly. A zhruba 14 dní poté, to je 4. srpna, řekl generál serveru Aktuálně CZ, že pro NATO je v tuto chvíli islamský terorizmus mnohem urgentnější hrozbou než Rusko, k čemuž dodal: „Neexistuje jediný dokumentovaný záměr, že by Rusko chtělo alianci přímo vojensky ohrozit. Ruské záměry jsou pro nás v jisté míře srozumitelné. Rusko z hlediska urgentnosti nepředstavuje v současné době zásadní hrozbu... S přispěním společných křesťanských kořenů je zde prostor pro nacházení společných stanovisek s Ruskem“.

Ale už v září stejného roku 2016 generál v interview pro časopis Xantypa řekl: „Rusko je pro nás větší hrozbou než terorizmus“. A dovysvětlil: „Z hlediska hrozeb pro stát, ne pro jednotlice, je Rusko hrozbou mnohem závažnější“.

Srovnejme tento divoký tanec generála Pavla mezi stanovisky z roku 2016 s jeho přepevnou a jednolitou politickou i vojenskou linií dnešní, a můžeme hádat, kdy se pánem myšlenek našeho nového prezidenta stal Petr Kolář. Zapojme do toho dumání všechny styčné body jejich cest, zaberme do toho rozjímání i fakt, že v prezidentově doprovodu na zářijové cestě na 78. zasedání Valného shromáždění OSN Petr Kolář v roli oficiálního prezidentova poradce už chybět nemohl, a byl v ní zřejmě (i když ne navenek), figurou nejvýznamnější, a položme si i otázku, do jaké asi míry se prezidentův poradce zasloužil o vyznění projevu našeho prezidenta jako jednoho z nejostřejších protiruských projevů, jež byly na zasedání Valného shromáždění proneseny. A to včetně požadavku, aby představitelé Kremlu byli postaveni před soud, kterýžto požadavek pak prezident Pavel o den později opakoval i v Radě bezpečnosti OSN.

A tak na závěr tohoto pojednání snad už jen povzdech nad tím, že z jakéhosi újednání nám neznámých sil nemůžeme mít prezidenta, kterému bychom mohli věřit, že to, co říká, pochází z jeho a ne z jakési běsy stíhané a utajované cizí hlavy.

Zatím však Seznam.CZ pomalu rozjíždí kampaň za příští prezidenství Michaela Kocába (bez něj by snad sametu nebylo!), takže po louži se možná ocitneme hned pod Niagárou.