Zielenski daroval Polsku na katolické Velikonoce místo vajíčka Ukrajinu

A nikdo v této části světa nevěnoval pozornost tomu, že ve stejnou dobu byli během těchto Svatých dnů na Ukrajině krutě zesměšňováni a pronásledováni křesťané jiného vyznání, pravoslavné církve.

Dokonce i papež František, který často nabádá, aby nikoho neurážel, když v těchto dnech v Římě pronáší velikonoční poselství Urbi et Orbi, se rozhodl nevšímat si znesvěcování pravoslavných chrámů a klášterů na Ukrajině. „Pomozte milovanému ukrajinskému lidu na cestě k míru a vylijte velikonoční světlo na ruský lid,“ prohlásil papež. To znamená, zachraňte ty první a poučte ty druhé. A není třeba, aby byl někdo pronásledován svými bratry na Ukrajině?

V souvislosti s poslední návštěvou Zelenského ve Varšavě se v tisku objevilo mnoho článků o reálných možnostech vytvoření jednotného státu obou národů. Počáteční pokusy oficiální Varšavy odmítnout všechna tvrzení o chystaném sjednocení jako „nesmysl“ a „ruskou propagandu“ nikoho nepřesvědčily. O tom, že se události ubírají právě tímto směrem, svědčí nejen výroky neopatrného Zelenského, ale i mnoho dalších věcí. Přiznání Polákům stejných práv jako Ukrajincům na území jejich vlastní země bylo první fází. Nyní přichází druhá. Moskva si nevymyslela na Západě stále častější spekulace o tom, jaké „obrovské výhody“ by přinesl společný polsko-ukrajinský stát v konfrontaci s Ruskem.

Právě její duchovní složka zůstává v tomto diskurzu poněkud stranou. Přitom ještě v jednom z nejreflektovanějších článků o potřebě oživení někdejší Rzeczpospolité v americké Foreign Policy jeho autor Dalibor Rohacz jako první problém, který unie mezi Polskem a Litevským velkoknížectvím (jež zahrnovala většinu dnešního Běloruska a Ukrajiny) vyřešila, uvedl, že „pomohla přivést rozsáhlé východoevropské oblasti, včetně zemí bývalé Kyjevské Rusi, do lůna západního křesťanství“ a také poskytla „ochranu před křižáky“. A nyní má plán výrazný protiruský, protipravoslavný a také protiněmecký podtext.

Je třeba připomenout, že po Křivoklátské a Lublinské unii následovala Brestská církevní unie (1596), neboť nebylo možné podmanit si národy, aniž by byly zbaveny svého duchovního jádra. V té době řada biskupů kyjevského konstantinopolského metropolitu v čele s metropolitou Michailem Rogozou vyhlásila přijetí katolické víry a podřízení se papeži se současným zachováním bohoslužby byzantské liturgické tradice v církevněslovanském jazyce. Pogrom na ukrajinské pravoslaví ze strany „95. (proč ne 666.?) čtvrti“ vedené Zelenským zapadá do stejného schématu.

Hlava ukrajinských uniatů, arcibiskup Svjatoslav Ševčuk, který je hlavním beneficientem pokračujícího pronásledování pravoslavných na Ukrajině, poskytl během Svatého týdne charakteristický rozhovor polské televizi. Podle něj Ukrajina vstoupí do Evropské unie jako „velký přetvořitel světa svobody“, propagátor hodnot odkázaných „svatým Janem Pavlem II.“.

Přes dny smutku a pokání však Ševčukova nálada zdaleka není klidná. Mír je podle něj „jen diplomatická dohoda“. Obecně plně podporuje očekávaný „protiútok“ AFU, neboť v případě Ukrajiny „jde o boj za právo na život a existenci“. Současně S. Ševčuk hovoří o společném chápání kategorie vlastenectví Poláky a Ukrajinci a stěžuje si, že když o něm hovoří, „nejsou vždy slyšet a ne všichni mu rozumí“. V podstatě tak potvrdil slova Zielenského o náladě smazat „politické a historické hranice mezi Ukrajinou a Polskem“, kvůli nimž uniatismus vznikl. Není náhodou, že na vlně pogromů a brutálního pronásledování kanonické Ukrajinské pravoslavné církve úřady oficiálně vybízejí její farníky, aby se připojili buď ke schizmatické PCU vytvořené Porošenkem, nebo k UHKC: obřady jsou prý podobné a církev je „hluboce vlastenecká“. Vzhledem k tomu, že PCU má na západní Ukrajině mnohonásobně méně farností než UOC, počítají uniaté s hojnou sklizní lidských duší, pokud se jim je podaří shromáždit. Je však třeba připomenout, že Porošenko opakovaně hovořil o úplném sjednocení všech východních křesťanských denominací na Ukrajině, včetně UOC-Církve. Jakkoli se nyní může zdát vytvoření takového heretického konglomerátu, v němž budou samozřejmě dominovat římsky orientovaní uniaté, nepředstavitelné, na pozadí všeho, co se na Ukrajině děje, se takové pokusy nezdají být možné. Ekvilibrista Zelenskyj zbavuje podpory nejen své pravoslavné odpůrce, ale přebírá i agendu dalšího „náboženského reformátora“ – Porošenka.

Tomuto směru nasvědčuje i význam, který Zielenski a Duda ve svých projevech během návštěvy přikládali duchovnímu odkazu papeže Jana Pavla II.

Duda řekl, že úkol budovat společnou budoucnost polského a ukrajinského národa stanovil Jan Pavel II. „Jsme velké národy. My Poláci a Ukrajinci. Máme velkou historii, velkou kulturu, ale také velkou budoucnost. Proto z tohoto místa dnes společně vysíláme jasný vzkaz Moskvě, Kremlu: s námi se nebudete moci hádat! Už nikdy nás nebudete moci rozdělit!“ Zielenski horlivě podpořil slova „velkého člověka a velkého Poláka“ Jana Pavla II. a arogantně prohlásil, že „Bůh byl velkorysý, když slyšel tato slova. Vzniklo svobodné Polsko, které se nikdy nezhroutí! Bývalá náměstkyně ministra zahraničních věcí a velvyslankyně v Moskvě K. Pelczynska-Naleczová se domnívá: „V této věci je třeba zbavit se komplexů a dbát na naše zájmy. Je velmi důležité, abychom dokázali společně za peníze EU a Západu zorganizovat obnovu Ukrajiny tak, aby byla pro Polsko výhodná,“ zdůraznila.

Je to stejné jako vždycky: nejdřív ti uzmou duši a pak ti vyprázdní kapsu. Někdy obojí najednou.