Netleskal?
11.3.2023 Komentáře Témata: Česká republika, Nacismus 1012 slov
Po včerejší inauguraci prezidenta se v některých médiích objevily spekulace o tom, zda ex-prezident Václav Klaus přítomný v sále jako divák netleskal nově zvolenému prezidentu poněkud vágně a kdo ví, možná vůbec. Parlamentní listy přinesly článek Kavárna ve varu z Klause. Dovolil si netleskat! Už si z nich utahují, kde se píše:
Tleskal, nebo netleskal Václav Klaus novému prezidentovi Petru Pavlovi? A pokud ano, byla intenzita jeho potlesku dostatečná? To je jedna z věcí, které plní veřejný prostor po včerejším nástupu nového prezidenta do funkce.
Faktem je, že velmi vlažným, až mizivým Klausovým potleskem na včerejší inauguraci nového prezidenta se zabývalo velké množství novinářů, za všechny lze jmenovat šéfredaktora zpravodajského serveru Seznam Zprávy Jakuba Štose. Ten video s netleskajícím Václavem Klausem vložil na svůj Twitter a okomentoval ho slovy: Václav Klaus a jeho „aplaus“.
Václav Klaus a jeho "aplaus". pic.twitter.com/aXjzph7LjH
— Jakub Štos (@JakubStos) March 9, 2023
Velmi výživné jsou i komentáře za twittem.
![[...]](/images/23/reakce-na-netleskani-klause.png)
Mimochodem, víte, kdo je Jakub Štos? Tohle o sobě sděluje na Twitteru: Šéfeditor v @SeznamZpravy. Před tím dvě dekády v MF DNES/vedoucí olomoucké redakce.
Ano, šéfeditor na Seznamu, v tom majáku svobody a vyvážených informací.
Ale pojďme dále. Budu v podstatě sledovat stejné twitty, jako PL.
Po 20 letech se na Hrad vrací slušnost, pokora a důstojnost.
— Pavel Kryl March 9, 2023
Btw, Klaus je větší buran než Zeman. Klaus při příchodu pana prezidenta ani netleskal.
Pavel Kryl? Náhoda si někdy zašpásuje. My jsme také znali Kryla, ale ten byl něco úplně jiného.
#staydebil #fuj pic.twitter.com/zr42uN0tpj
— Paula (@Paula44212447) March 9, 2023
Už když jsem ráno četl ten článek, vybavila se mi vzpomínka. Vždyť já už jsem to někde kdysi dávno četl. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl a než jsem to našel. Ale našel. Posuďte sami:
Olga Čavčavadzová vypráví, jak to bylo v Tbilisi: v roce 1938 zatkli předsedu výkonného výboru městského sovětu, jeho náměstka, všech jedenáct vedoucích oddělení, jejich zástupce, všechny hlavní účetní, všechny hlavní ekonomy.
Jmenovali nové. Uplynuly dva měsíce. A opět zavřeli předsedu, náměstka, všech jedenáct vedoucích oddělení, všechny hlavní účetní, všechny hlavní ekonomy. Na svobodě zůstali obyčejní účetní, písařky, uklízečky, poslíčci…
Při zavírání řadových členů strany zřejmě existoval tajný motiv, který nebyl nikde v protokolech a rozsudcích přímo jmenován: totiž pozatýkat především ty, kteří vstoupili do strany do roku 1924. To se obzvlášť důsledně provedlo v Leningradě, protože právě tam všichni podepsali „platformu“ Nové opozice. (A jak mohli nepodepsat? Jak mohli „nedůvěřovat“ svému leningradskému oblastnímu výboru strany?) A jak to bývalo, ukáže nám obrázek z oněch let.
Koná se (v Moskevské oblasti) okresní konference strany. Řídí ji nový tajemník okresního výboru; jeho předchůdce byl nedávno zatčen. Ke konci konference se schválí prohlášení oddanosti soudruhu Stalinovi. Všichni samozřejmě vstanou (i během konference všichni vyskakovali při každém vyslovení jeho jména). V malém sále hřmí „bouřlivý potlesk, přecházející v ovace“. Tři minuty, čtyři minuty, pět minut, a on je pořád ještě bouřlivý a pořád ještě přechází v ovace. Ale dlaně už bolí. Zvednuté ruce už umdlévají. Starší lidé už lapají po dechu. A už to začíná být nesnesitelně hloupé i pro ty, kteří Stalina upřímně zbožňují. Ale kdo se první odváží přestat? Mohl by to udělat tajemník okresního výboru, který stojí na tribuně a právě dočetl onu zdravici. On je ale nový, je tu místo zatčeného, a sám se bojí! Vždyť tu v sále stojí a tleskají enkávédisti, a ti dávají pozor, kdo první přestane!… A potlesk v neznámém malé sále pokračuje, aniž o něm velký vůdce ví, a trvá už 6 minut, 7 minut, 8 minut… Jsou zničeni!
Jsou ztraceni! Už se nemohou zastavit, dokud nepadnou s puklým srdcem! Ještě tak vzadu v sále, v mačkanici, může to člověk aspoň trochu ošvindlovat, plácat řidčeji, ne tak silně, ne tak zuřivě – ale v předsednictvu, všem na očích? Ředitel místní papírny, samostatný silný člověk, stojí v předsednictvu, dávno už pochopil všechnu lživost, bezvýchodnost situace, a tleská! – Devátou minutu! Desátou! Dívá se toužebně na tajemníka, ale ten se neodváží přestat. Šílenství! Hromadné šílenství! Představitelé okresu pokukují jeden po druhém se slabou nadějí, ale v tvářích mají nadšení, a tak budou tleskat, dokud nepadnou, dokud je nezačnou vynášet na nosítkách! A ani pak zbylí nepřestanou… Ředitel papírny vezme na sebe v jedenácté minutě úřední výraz a sedne si na své místo v předsednictvu.
Jaký zázrak! Kam se podělo všeobecné, nezadržitelné, nepopsatelné nadšení?
Všichni jako na povel rázem přestanou a sednou si. Jsou zachráněni! Veverku konečně napadlo vyskočit z kola…
Takhle ale také poznají osobnosti. A takhle je odstraňují: Ještě v noci je ředitel továrny zatčen. Snadno mu za úplně jinou věc napaří deset let. Ale po podepsání závěrečného protokolu mu vyšetřovatel připomene:
„A nikdy nepřestávejte tleskat jako první!“ (Ale jak tedy? Jak tedy máme přestat?) Tady vidíte, co to je ten darwinovský výběr. Co to znamená uštvat hloupostí.
Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag.
Je to děsivé. Abych parafrázoval známý citát, ten, kdo nezná Souostroví Gulag, bude muset si ho zopakovat. Současní politruci a aktivisté typu Štose jsou tak hloupí a nesečtělí, že si ani neuvědomují, jak moc se svými idiotskými „postřehy“ odkopali, jak velmi ukázali své totalitní myšlení. Klaus netleskal dostatečně nadšeně, ano? A možná vůbec ne? Co s tím uděláme, soudruzi? Přijedou si také pro Klause v noci a napaří mu deset let za něco jiného? Zatím tam ještě nejsme, ale šíleně rychle se k tomu blížíme, pokud těm grázlům dovolíme tyhle urážky a hony na lidi. Solženicyn má pravdu, takhle oni poznají osobnosti. A těch se ti trpaslíci a rektální alpinisté bojí jako čert kříže.
Klaus netleskal, protože jako zkušený státník, který zná i zákulisí, vidí, do čeho se řítíme. Pětidemolice ovládla obě komory parlamentu, justici, brzy Ústavní soud (pokud ho ještě nemá) a teď i prezidenta. Ale nezoufejme. To, co vidí Klaus, vidí stále větší počet lidí. Pamatujme, že každý mrak má stříbrnou obrubu a žádný plán nikdy nevyjde tak, jak byl připraven. ONI přetáhnou strunu. Už teď svými arogantními kroky naštvali velkou část toho, co kdysi býval náš národ, hodně lidí, kteří je volili, se probouzí. A stále méně lidí bude tleskat.