Globální plánovaná finanční tsunami právě začala

Rozsah „levné úvěrové bubliny“, kterou FED, ECB a Bank of Japan vytvořily skupováním dluhopisů a udržováním bezprecedentních téměř nulových nebo dokonce záporných úrokových sazeb po dobu 14 let, je nepředstavitelný. Finanční média ji překrývají každodenním nesmyslným zpravodajstvím , zatímco světová ekonomika je připravována nikoli na takzvanou „stagflaci“ nebo recesi. To, co nyní v příštích měsících přijde, pokud nedojde k dramatickému zvratu politiky, je nejhorší hospodářská deprese v dosavadní historii. Děkujeme vám, globalizace a Davos.

Globalizace

Politické tlaky, které stály za globalizací a vytvořením Světové obchodní organizace z obchodních pravidel Bretton Woods GATT Marrákešskou dohodou z roku 1994, zajistily, že vyspělá průmyslová výroba Západu, především USA, mohla utéct do zahraničí a „outsourcovat“ výrobu v zemích s extrémně nízkými mzdami. Žádná země nenabízela koncem 90. let 20. století větší výhody než Čína. Čína se připojila k WHO v roce 2001 a od té doby byly kapitálové toky do čínské výroby ze Západu ohromující. Stejně tak narůstal čínský dolarový dluh. Nyní se tato globální světová finanční struktura založená na rekordním dluhu začíná hroutit.

Když Washington v září 2008 záměrně dopustil finanční kolaps banky Lehman Bros, čínské vedení reagovalo v panice a zadalo bezprecedentní úvěry místním vládám na výstavbu infrastruktury. Některé z nich byly částečně užitečné, například síť vysokorychlostních železnic. Některé z nich byly vyloženě nehospodárné, například výstavba prázdných „měst duchů“. Pro zbytek světa byla nebývalá čínská poptávka po stavební oceli, uhlí, ropě, mědi a podobně vítaná, protože obavy z globální deprese ustoupily. Opatření amerického Fedu a ECB po roce 2008 a jejich vlád však nijak neřešila systémové finanční zneužívání ze strany největších světových soukromých bank na Wall Street a v Evropě, stejně jako v Hongkongu.

Nixonovo rozhodnutí ze srpna 1971 oddělit americký dolar, světovou rezervní měnu, od zlata otevřelo bránu globálním peněžním tokům. Na každém kroku byly zaváděny stále povolnější zákony zvýhodňující nekontrolované finanční spekulace v USA i v zahraničí, počínaje Clintonovým zrušením Glass-Steagallova systému na přání Wall Street v listopadu 1999. To umožnilo vznik megabank tak velkých, že je vláda prohlásila za „příliš velké na to, aby padly“. Byl to podvod, ale obyvatelstvo tomu uvěřilo a zachránilo je stovkami miliard z peněz daňových poplatníků.

Od krize v roce 2008 Fed a další významné světové centrální banky vytvořily bezprecedentní úvěry, tzv. „helicopter money“, aby zachránily významné finanční instituce. Zdraví reálné ekonomiky nebylo cílem. V případě Fedu, Bank of Japan, ECB a Bank of England bylo do bankovního systému prostřednictvím nákupu dluhopisů v rámci „kvantitativního uvolňování“ a také pochybných aktiv, jako jsou cenné papíry kryté hypotékami, za posledních 14 let napumpováno dohromady 25 bilionů dolarů.

Kvantitativní šílenství

Tady to začalo být opravdu špatné. Největší banky na Wall Street, jako JP MorganChase, Wells Fargo, Citigroup nebo londýnské HSBC či Barclays, půjčily miliardy svým velkým firemním klientům. Dlužníci zase využili likviditu nikoliv k investicím do nových výrobních nebo těžebních technologií, ale spíše k nafouknutí hodnoty akcií svých společností, tzv. zpětnému odkupu akcií, označovanému jako „maximalizace hodnoty pro akcionáře“.

Společnostem BlackRock, Fidelity, bankám a dalším investorům se tato volná jízda líbila. Od počátku uvolňování Fedu v roce 2008 do července 2020 bylo do těchto odkupů akcií investováno přibližně 5 bilionů dolarů, což vytvořilo největší akciovou rallye v historii. Vše se přitom financializovalo. Korporace vyplatily v letech 2010 až 2019 na dividendách 3,8 bilionu dolarů. Společnosti jako Tesla, které nikdy nevydělávaly, se staly hodnotnějšími než Ford a GM dohromady. Kryptoměny jako Bitcoin dosáhly do konce roku 2021 tržní kapitalizace přes 1 bilion dolarů. Díky volnému toku peněz z Fedu investovaly banky a investiční fondy do vysoce rizikových oblastí s vysokým ziskem, jako jsou junk bonds nebo dluh rozvíjejících se trhů v místech, jako je Turecko, Indonésie nebo, ano, Čína.

Éra kvantitativního uvolňování a nulových úrokových sazeb Fedu po roce 2008 vedla k absurdní expanzi amerického vládního dluhu. Od ledna 2020 Fed, Bank of England, Evropská centrální banka a Bank of Japan poskytly do světového bankovního systému úvěry s téměř nulovou úrokovou sazbou v celkové výši 9 bilionů USD. Od změny politiky Fedu v září 2019 umožnily Washingtonu zvýšit veřejný dluh o ohromujících 10 bilionů dolarů za méně než 3 roky. Poté Fed opět skrytě zachraňoval Wall Street tím, že nakupoval americké státní dluhopisy a cenné papíry kryté hypotékami za 120 miliard dolarů měsíčně a vytvářel tak obrovskou dluhopisovou bublinu.

Lehkomyslná Bidenova vláda začala rozdělovat biliony takzvaných stimulačních peněz na boj proti zbytečnému zablokování ekonomiky. Federální dluh USA se zvýšil z přijatelných 35 % HDP v roce 1980 na více než 129 % HDP v současnosti. To umožnilo pouze kvantitativní uvolňování Fedu, nákup bilionů amerických státních a hypotečních dluhů a téměř nulové sazby. Nyní to Fed začal rušit a stahovat likviditu z ekonomiky pomocí QT neboli zpřísňování, plus zvyšování sazeb. To je záměrné. Nejde o to, že by se Fed pletl a špatně odhadl inflaci.

Energie je hnací silou kolapsu

Bohužel FED a další centrální bankéři lžou. Zvyšování úrokových sazeb není léčbou inflace. Je to proto, aby si vynutilo globální reset kontroly nad světovými aktivy, nad jeho bohatstvím, ať už jde o nemovitosti, zemědělskou půdu, produkci komodit, průmysl, dokonce i vodu. FED dobře ví, že inflace se teprve začíná drát napříč globální ekonomikou. Unikátní je, že nyní poprvé tuto inflační krizi vyvolávají mandáty zelené energie v celém průmyslovém světě, což Washington, Brusel nebo Berlín záměrně ignorují.

Celosvětový nedostatek hnojiv, prudce rostoucí ceny zemního plynu a ztráty v zásobování obilím v důsledku celosvětového sucha nebo prudce rostoucích nákladů na hnojiva a pohonné hmoty či války na Ukrajině zaručují, že nejpozději v září a říjnu letošního roku dojde k další celosvětové explozi cen potravin a energií. Všechny tyto nedostatky jsou důsledkem záměrné politiky.

Navíc je jisté, že inflace bude mnohem horší, a to kvůli patologickému naléhání předních světových průmyslových ekonomik v čele s Bidenovou administrativou, která je zaměřena proti uhlovodíkům. Tuto agendu charakterizuje překvapivý nesmysl, kdy americký ministr energetiky prohlásil: „Kupte si raději e-auta“ jako odpověď na prudce rostoucí ceny benzínu.

Podobně se Evropská unie rozhodla postupně vyřadit ruskou ropu a plyn, které nemají žádnou životaschopnou náhradu, zatímco její přední ekonomika, Německo, se chystá uzavřít svůj poslední jaderný reaktor a zavřít další uhelné elektrárny. Německo a další ekonomiky EU se v důsledku toho tuto zimu dočkají výpadků elektřiny a ceny zemního plynu budou nadále prudce stoupat. Jen ve druhém červnovém týdnu vzrostly ceny plynu v Německu o dalších 60 %. Zelenými ovládaná německá vláda i zelená agenda „Fit for 55“ Evropské komise nadále prosazují nespolehlivé a nákladné větrné a solární elektrárny na úkor mnohem levnějších a spolehlivých uhlovodíků, čímž si zajišťují bezprecedentní inflaci v energetice.

FED odpojil kábel ze zástrčky

Zvýšením úrokových sazeb FEDu o 0,75 %, největším za posledních téměř 30 let, a příslibem dalších zvýšení americká centrální banka nyní zaručila kolaps nejen americké dluhové bubliny, ale i velké části globálního dluhu ve výši 303 bilionů dolarů po roce 2008. Růst úrokových sazeb po téměř 15 letech znamená zhroucení hodnoty dluhopisů. Dluhopisy, nikoli akcie, jsou srdcem globálního finančního systému.

Úrokové sazby hypoték v USA se během pouhých pěti měsíců zdvojnásobily a přesáhly 6 %, přičemž prodej domů klesal již před posledním zvýšením sazeb. Americké podniky se rekordně zadlužily v důsledku let velmi nízkých sazeb. Přibližně 70 % tohoto dluhu má rating těsně nad úrovní „junk“. V roce 2006 činil tento nefinanční dluh podniků celkem 9 bilionů USD. Dnes přesahuje 18 bilionů USD. Nyní velký počet těchto okrajových společností nebude schopen převést starý dluh na nový a v příštích měsících budou následovat bankroty. Kosmetický gigant Revlon právě vyhlásil bankrot.

Vysoce spekulativní, neregulovaný trh s kryptoměnami v čele s bitcoinem se hroutí, protože investoři si uvědomují, že v něm není žádná záchrana. V listopadu loňského roku měl kryptosvět hodnotu 3 biliony dolarů. Dnes je to méně než polovina, další kolaps probíhá. Ještě před posledním zvýšením sazeb FEDu ztratila hodnota akcií amerických megabank přibližně 300 miliard dolarů. Nyní, kdy je zaručen další panický výprodej na burze s tím, jak roste globální ekonomický kolaps, jsou tyto banky předem naprogramovány na novou vážnou bankovní krizi v příštích měsících.

Jak nedávno poznamenal americký ekonom Doug Noland, „dnes existuje obrovská „periferie“ plná „subprime“ junk dluhopisů, úvěrů s pákovým efektem, „buy-now-pay-later“, sekuritizací automobilů, kreditních karet, bydlení a solárních elektráren, franšízových úvěrů, soukromých úvěrů, kryptoúvěrů, DeFi a tak dále a tak dále. Během tohoto dlouhého cyklu se vyvinula masivní infrastruktura, která podněcuje spotřebu desítek milionů lidí a zároveň financuje tisíce neekonomických podniků. „Periferie“ se stala systémovou jako nikdy předtím. A věci se začaly lámat.“

Federální vláda nyní zjistí, že její úrokové náklady spojené s rekordním federálním dluhem ve výši 30 bilionů dolarů jsou mnohem vyšší. Na rozdíl od velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století, kdy federální dluh téměř nic neznamenal, je dnes vláda, zejména po přijetí Bidenových rozpočtových opatření, na hranici svých možností. USA se stávají ekonomikou třetího světa. Pokud už FED nebude kupovat biliony amerického dluhu, kdo to udělá? Čína? Japonsko? To asi ne.

Snižování pákového efektu bubliny

Vzhledem k tomu, že FED nyní zavádí kvantitativní zpřísňování, stahuje měsíčně desítky miliard dluhopisů a dalších aktiv a zvyšuje klíčové úrokové sazby, začaly finanční trhy snižovat zadlužení. To bude pravděpodobně trhané, protože klíčoví hráči jako BlackRock a Fidelity se budou snažit ovládnout krach pro své účely. Směr je však jasný.

Koncem loňského roku si investoři na nákup akcií půjčili téměř 1 bilion dolarů v maržových dluhopisech. To bylo na rostoucím trhu. Nyní je situace opačná a dlužníci, kteří si půjčují na marži, jsou nuceni poskytnout větší zajištění nebo prodat své akcie, aby se vyhnuli nesplácení. To nahrává blížícímu se krachu. S kolapsem akcií i dluhopisů v nadcházejících měsících půjdou ke dnu soukromé penzijní úspory desítek milionů Američanů v programech, jako je 401k. Kreditní karty autopůjčky a další spotřebitelské dluhy v USA se za posledních deset let nafoukly na rekordních 4,3 bilionu dolarů na konci roku 2021. Nyní úrokové sazby z tohoto dluhu, zejména z kreditních karet, vyskočí výše z již tak vysokých 16 %. Nesplácení těchto úvěrů prudce vzroste.

Mimo USA, kde jsou Švýcarská národní banka, Bank of England a dokonce i ECB nuceny následovat FED, který zvyšuje sazby, budeme nyní svědky globálního nárůstu nesplácených úvěrů, bankrotů a prudce rostoucí inflace, kterou úrokové sazby centrálních bank nemohou ovlivnit. Přibližně 27 % celosvětového dluhu nefinančních podniků drží čínské společnosti, jejich objem se odhaduje na 23 bilionů USD. Dalších 32 bilionů dolarů podnikového dluhu drží společnosti v USA a EU. Nyní se Čína nachází uprostřed nejhorší hospodářské krize od 30 let a jen malé známky oživení. Vzhledem k tomu, že USA, které jsou největším čínským zákazníkem, se dostávají do hospodářské deprese, může se čínská krize jen prohloubit. To nebude pro světovou ekonomiku dobré.

Itálie se státním dluhem ve výši 3,2 bilionu dolarů má poměr dluhu k HDP 150 %. Pouze záporné úrokové sazby ECB zabránily tomu, aby to vyústilo v novou bankovní krizi. Nyní je tato exploze naprogramována navzdory uklidňujícím slovům Lagardeové z ECB. Japonsko s 260% zadlužeností je na tom nejhůře ze všech průmyslových zemí a s více než 7,5 bilionu dolarů veřejného dluhu je v pasti nulových sazeb. Jeny nyní vážně klesají a destabilizují celou Asii.

Srdcem světového finančního systému, navzdory všeobecnému přesvědčení, nejsou akciové trhy. Jsou to trhy s dluhopisy - vládními, podnikovými a agenturními dluhopisy. Tento trh dluhopisů ztrácí na hodnotě v důsledku prudkého růstu inflace a zvyšování úrokových sazeb od roku 2021 v USA a EU. Celosvětově tvoří hodnotu aktiv přibližně 250 bilionů dolarů, což je suma, která s každým zvýšením úroků federálními úřady, ztrácí na hodnotě. Naposledy došlo k tak výraznému obratu v hodnotě dluhopisů před čtyřiceti lety v éře Paula Volckera s 20% úrokovými sazbami, které měly „vytlačit inflaci“.

S poklesem cen dluhopisů klesá hodnota bankovního kapitálu. Nejvíce jsou takové ztrátě hodnoty vystaveny velké francouzské banky spolu s Deutsche Bank v EU a největší japonské banky. Předpokládá se, že americké banky jako JP MorganChase jsou jen o něco méně vystaveny velkému propadu dluhopisů. Velká část jejich rizika je skryta v podrozvahových derivátech a podobně. Na rozdíl od roku 2008 však dnes centrální banky nemohou zopakovat další desetiletí nulových úrokových sazeb a QE. Tentokrát, jak poznamenali zasvěcenci jako bývalý šéf Bank of England Mark Carney před třemi lety, bude krize využita k tomu, aby svět donutila přijmout novou digitální měnu centrální banky, svět, kde budou všechny peníze emitovány a kontrolovány centrálně. To je také to, co mají lidé z davoského WEF na mysli svým Velkým resetem. (V této souvislosti doporučuji děsivý článek [titulek vypisovat nebudu, protože jeho samotná delká se rovná malému článku] na AENews, pozn. editora) Nebude to dobré. Globální plánovaná finanční tsunami právě začala.