Washington doufá, že díky válce na Ukrajině obnoví své velmocenské postavení

Banderovci nejprve viděli své bývalé spojence z Antibolševického bloku národů (ABN) a Světové antikomunistické ligy (WACL) [1], jako například 3 000 milicionářů z tureckých Šedých vlků, kteří se hrnuli na Ukrajinu.

ABN a WACL sice zcela zanikly a byly nahrazeny tajným řádem Centuria, ale protiruské ideologické vazby a bratrství vzniklé během tajných operací studené války přetrvávají. Během války proti Sýrii byly zaznamenány i vazby, které vznikly mezi džihádisty několika národností během jejich postupných bojů pod velením CIA v Afghánistánu, Bosně a Hercegovině, Čečensku a Kosovu.

Dnes se zdá, že tato válka bude trvat a že se bude rozrůstat. Tyto sítě proto pokračují v mobilizaci. Prozatím například nejsou hlášeni žádní asijští bojovníci, přestože Čankajšek nabídl WACL velmi významnou pomoc, dokonce zašel tak daleko, že na Tchaj-wanu zřídil Akademii politických válečných kádrů ukrajinského banderovce Jaroslava Stetska. Tato škola byla obdobou Centra psychologického boje ve Fort Braggu (USA) a Školy Ameriky v Panamě, včetně kurzů mučení. Mykolajevský gubernátor koryo-saramského původu Vitalij Kim by mohl navázat spojení s nástupci jihokorejského diktátora Parka Čung-hi.

V roce 1983 se Liga na radu Straussova kolegy Edwarda Luttwaka důkladně proměnila [2]. Po rozpadu SSSR se přejmenovala na Světovou ligu pro svobodu a demokracii (WLFD). Její poslední sjezd se konal 23. a 24. ledna 2022 na Tchaj-wanu za předsednictví Jao Eng-čiho, vysokého funkcionáře Kuomintangu. Má poradní status při OSN a kancelář v sídle organizace. Nadále dostává od Tchaj-peje roční finanční prostředky ve výši téměř 1 milionu dolarů. Na její činnost se vztahuje tchajwanský vládní zákon o utajení.

Proč umírat, když můžeš využít trápení druhých?

Zatímco CIA podporovaní pokračovatelé fašistických milicí z celého světa se přidali k banderovcům, NATO si od ukrajinské armády drží odstup. Důvodem je snaha vyhnout se přímému konfliktu mezi Spojenými státy a Ruskem, dvěma jadernými mocnostmi.

Pentagon proto svolal na 26. dubna 2022 na svou německou základnu v Ramsteinu schůzku, na níž chtěl donutit 43 svých spojenců, aby Ukrajincům poskytli zbraně. S vědomím, že Zelenského vláda před válkou měla za to, že třetinu ozbrojených sil tvoří banderovské milice, tyto zbraně dostanou neonacisté. To vědí všechny státy s kompetentními zpravodajskými službami. Ale jsou tak loajální k strýčku Samovi, že pouze Izrael se odvážil toto setkání bojkotovat [3]. Vliv Washingtonu však už není, co býval: dokázal zmobilizovat účast 66 států, aby vojensky podpořily džihádisty proti Sýrii. Tyto státy představují třetinu členů OSN, ale pouze desetinu světové populace. Vidíme, jak moc oslabila pozice Spojených států.

Tento příliv zbraní navíc již neznamená, že by ukrajinská armáda musela zaútočit na moldavskou Dněsterskou republiku (Podněstří), kde se nachází největší zásoby zbraní na evropském kontinentu.

Bílý dům získal 29. dubna od Kongresu 33 miliard dolarů navíc na vyzbrojení Ukrajiny. Tím ukrajinský vojenský rozpočet postoupil na 11. místo na světě.

Po dvou měsících bojů se americké politické síly spojily se strauskou válkou a představovaly si, co z ní mohou získat. Aby se Spojené státy staly hypervelmocí, jakou kdysi bývaly, musely si přehrát skóre z počátku druhé světové války. V roce 1939 se ještě nevzpamatovaly z hospodářské krize z roku 1929. New York byl daleko za svým rivalem, Buenos Aires. Geniálním nápadem bylo nechat Evropany, aby se navzájem roztrhali, a prodat jim masově vyráběné zbraně výměnou za jejich rodinné klenoty. Washington se k tomu odhodlal až v roce 1942, a to ještě jen konečky prstů. Válka si vyžádala 55 milionů obětí, z toho pouze 200 000 amerických. Trik spočíval v tom, že zbraně byly pronajaty. Po vítězství přišel čas zúčtování. Britové se museli vzdát svého impéria, zatímco sovětské dluhy byly rozloženy na 60 let. Vyrovnal je až Vladimir Putin.

Kongres by proto měl urychleně schválit "Zákon o pronájmu na obranu demokracie na Ukrajině v roce 2022", který již prošel Senátem (S. 3522). Také z ekonomického hlediska pokračuje druhá světová válka [4].

Jedná se o uplatnění "Wolfowitzovy doktríny" z roku 1990: všemi prostředky zabránit vzniku soupeře Spojených států, přičemž prioritou je oslabení Evropské unie.

Pokud je toto opatření logisticky racionální a je vynikající ekonomickou investicí, je zároveň vojenským plýtváním: manipulace s většinou těchto zbraní vyžaduje dlouhý výcvik, který ukrajinským bojovníkům chybí. Nebudou je proto schopni v krátké době používat. Navíc tyto zbraně lze použít pouze na frontové linii, ale nelze je tam dopravit, protože elektrické stanice jsou již zničené a evropské dieselové lokomotivy se nedají přizpůsobit rozchodu ukrajinských a ruských železnic. Kromě toho byly železnice již silně bombardovány.

Vzhledem ke zkorumpovanosti prezidenta Volodymyra Zelenského lze předpokládat, že tyto zbraně nebude moci použít a prodá je na černém trhu. Znovu se objeví na jiných bojištích, tentokrát v rukou nestátních aktérů. Za dva měsíce už tento vtipálek stihl zpronevěřit stovky milionů dolarů. Mezitím jeho lid trpí.

Strategie USA stát se opět středem světa bude fungovat pouze tehdy, pokud se válka rozšíří na Západ. Nemluvím o nevyhnutelných vojenských operacích proti Podněstří [5], ale o ekonomickém zapojení členů Evropské unie.

Doposud pouze Poláci a Bulhaři odmítli platit za ruský plyn v rublech, a proto jsou připraveni o dodávky. Všichni ostatní členové EU již souhlasili s platbou v rublech, ale ne přímo Gazpromu, nýbrž prostřednictvím bankovních zprostředkovatelů. Polské řeči o tom, že se země chystá změnit dodavatele, nepomáhají: Varšava bude dovážet ruský plyn z jiných evropských zemí, které budou platit v rublech. Jediný rozdíl je v tom, že bude muset platit dalšímu zprostředkovateli.

Evropané, kteří následují svého amerického vládce, proto musí počítat s prudkým poklesem životní úrovně a ztrátou rodinných klenotů. Zdá se, že to nikoho nezajímá.

K demontáži Ukrajiny

Ruské vojenské operace se zatím striktně omezují na ničení obrovské ukrajinské obranné infrastruktury, o níž Západ nemá tušení. Mobilní fáze války ještě nezačala. Po měsících ostřelování se očekává, že proběhne až během léta a měla by být rychlá. Ruská armáda pak nabídne přesun obyvatelstva přesvědčeného banderovci do zbývající části Ukrajiny.

Válka probudila iredentistické choutky. Polsko, které minulý měsíc zvažovalo anexi kaliningradské enklávy, nyní uvažuje o obsazení západní Ukrajiny. Tuto oblast, Halič, již obsadilo v meziválečném období, kdy bylo rozbito Rakousko-Uhersko. Záměrem by bylo rozmístit tam „mírové síly“ a zůstat tam. Polsko-ukrajinská válka však zanechala mezi oběma národy špatné vzpomínky a právě v této souvislosti vznikli banderovci. Mimochodem, Stepan Bandera nechal zavraždit polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. Banderovci tvrdí, že se tak pomstili za represe proti své straně, ale skutečnost je taková, že Bandera byl již členem nacistického gestapa a připravoval invazi Třetí říše do Polska.

Rumunsko prozatím neřeklo nic, ale rozmístilo své jednotky. Až se válka rozšíří na Podněstří, nebude váhat zpochybnit existenci Podněstří i Moldavska, které byly ve 20. století rumunské. Maďarsko touží po ukrajinském Zakarpatí, o které přišlo při rozpadu Rakouska-Uherska. Ukrajinské vlády po „revoluci důstojnosti“ (převratu v roce 2014) diskriminovaly jeho převážně maďarské obyvatelstvo. Stejně jako ruština byl zakázán její jazyk. Dnes je na Zakarpatí klid. Ruská vojska na ni nezaútočila. Slouží jako útočiště Ukrajinců před vnitřní opozicí. Slovensko si vyhlédlo jen několik vesnic.

Naopak Rusko, které chtělo uznat pouze nezávislost Krymu (který je již součástí Ruské federace) a Doněcké a Luganské lidové republiky, 24. března oznámilo, že hodlá anektovat celou jižní Ukrajinu, aby propojilo Podněstří, Krym a Donbas.

Očekává se, že v důsledku tohoto polsko-rumunsko-maďarsko-ruského rozdělení Ukrajina ztratí polovinu svého území a bude omezena na holou kost.

Vzácný pozitivní pokus

Generální tajemník OSN Antonio Gutierrez se 26. dubna vydal do Kremlu se dvěma návrhy.

Vytvořit společnou rusko-ukrajinskou komisi OSN pro koordinaci humanitárního úsilí;

Vytvořit s pracovníky OSN a Mezinárodního červeného kříže únikový koridor z továrny Azovstal v Mariupolu pro civilisty, kteří chtějí odejít.

Ukrajinci zatím navrhli humanitární koridory do Moldavska a Polska, zatímco Rusové navrhli koridory do Běloruska a Ruska (s vědomím, že banderovci tam budou zatčeni a souzeni). Žádné dohody nebylo dosaženo.

Pokud jde o továrnu Azovstal v Marioupolu, není známo, zda se tam uchýlili nějací civilisté. Ruská armáda vytvořila únikový koridor, kterým se vzdalo 1 300 vojáků, ale žádní civilisté jím neprošli. Ukrajinští váleční zajatci tvrdí, že tam jsou civilisté, které banderovci používají jako lidské štíty, což Kyjev popírá. Turecká osobnost, která je spíše nakloněna spojenectví s Čínou a Ruskem než se Spojenými státy, Doğu Perinçek, tvrdila, že uvnitř je uvězněno 50 francouzských důstojníků, aniž by bylo možné tuto domněnku ověřit [6]. Rusko požádalo OSN, aby přijela a ověřila podmínky zadržování těchto 1 300 vězňů, což neučinila. Jednalo se o to, že Moskva vznesla své humanitární požadavky, aby je získala pro ruské zajatce na Ukrajině. Koluje mnoho videí svědčících o špatném zacházení a mučení, kterému jsou vystaveni.

Před zahájením jednání ruský prezident Vladimir Putin veřejně zopakoval postoj své země: Rusko odmítá pravidla stanovená Západem a požaduje dodržování Charty OSN (která byla předmětem návrhu dvoustranné mírové smlouvy mezi USA a Ruskem ze 17. prosince 2021, pozn. překl.).7].

Generální tajemník OSN poté vysvětlil, že podle obecného názoru Charta OSN odsuzuje invazi do suverénní země. Ruský prezident odpověděl, že se jedná o zvláštní případ: Ukrajina veřejně prohlásila, že nebude plnit minské dohody registrované Radou bezpečnosti, a zaútočila těžkými zbraněmi na vlastní obyvatelstvo Donbasu. Po osmi letech odporu si toto obyvatelstvo odhlasovalo nezávislost a jeho vlády požádaly Rusko o pomoc, což Rusko na základě článku 51 Charty učinilo.

Vladimir Putin poté poukázal na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora o nezávislosti Kosova. Soud prohlásil, že právo národů na sebeurčení lze uplatnit bez souhlasu ústřední moci, které dříve podléhaly. To nebylo zpochybněno. V Kosovu však nezávislost vyhlásilo Národní shromáždění, zatímco v Donbasu ji vyhlásil přímo lid v referendu.

Na závěr jednání se OSN a Mezinárodní červený kříž dohodly s Ruskem na stanovení postupu pro evakuaci civilistů z elektrárny Azovstal v Mariupolu.

Válečná propaganda

Válečná propaganda mezitím pokračuje. Je nápadné, že obě strany se zaměřují na různé cíle a používají různé metody.

Londýn a Washington se snaží přesvědčit obyvatele Západu o své verzi. Neoslovují Ukrajince, natož Rusy. Vnucují svůj pohled prostřednictvím opakování a pak jdou dál. Soustředí se na zpochybňování existence ukrajinských neonacistů, na inscenování krásných obrazů [8] a na odsuzování zločinů připisovaných Rusům.

Tvrdili například, že ruská armáda spáchala masakr civilistů v Buči. Jejich představitelé hovořili o možné „genocidě“, což je nejzávažnější zločin, který lze soudit. Odborníci vysvětlovali, že oběti byly zastřeleny automatickými zbraněmi. Když však forenzní vědci tuto verzi znevěrohodnili [9], Kyjev zprávu potlačil obviněním deseti ruských vojáků, jejichž totožnost není známa.

Ukrajinská propaganda se soustředí na dvě věci: vymýšlení vojenských vítězství, která západní tisk vychvaluje, ale rychle popírá, a připisování ohavných zločinů ruské armádě, které se rovněž rychle popírá.

Moskva ze své strany považuje Západ za lidi, kteří nechtějí přijmout realitu, a proto nemohou změnit své názory, dokud neprohrají. Obrací se proto pouze na Rusy a Ukrajince, kteří byli ve své dobré víře oklamané banderovci. Místo toho, aby Rusko komunikovalo o aktuálních událostech, otevírá své vojenské archivy [10], aby ukázalo, že banderovci nikdy neměli žádné výčitky svědomí, když vraždili nebo dokonce mučili jiné Ukrajince. Především však dosvědčuje, že banderovci nikdy, naprosto nikdy nebojovali proti nacistům. Tímto způsobem převrací oficiální dějiny Ukrajiny podle Wikipedie a OUN(B), za které banderovci bojovali jak proti nacistům, tak proti Sovětům. Západní tisk tato odhalení nezveřejňuje, protože by to znamenalo stavět se proti banderovcům. Navíc německé dokumenty, které Moskva rovněž odhalila, ukazují, že nacistický režim a banderovci společně vymysleli plán na vyhlazení obyvatelstva Donbasu. Tento plán, pokud nebyl realizován během druhé světové války, zná počátek realizace kyjevskými banderovci po roce 2014.

Odkazy

[1] "The World Anti-Communist League: the Internationale of Crime”, by Thierry Meyssan, Translation Anoosha Boralessa, Voltaire Network, 12 May 2004.

[2] Edward Luttwak is an eminent strategist and the official historian of the Israeli army. He was one of Dean Acheson’s four musketeers (the other three being Richard Perle, Peter Wilson and Paul Wolfowitz). In 1968, he published Coup d’État: A Practical Handbook, which in 2000 became the coffee table book of the members of the Project for a New American Century and was implemented on September 11, 2001. He threatened French President Jacques Chirac, on behalf of the Straussians, declaring on the France 2 television news on December 9, 2003: "Chirac has a bill to pay to Washington! He has a long bill to pay in Washington and, in Washington; there is a decision obviously to make him pay the bill. Chirac wanted to eat at the expense of the United States in the diplomatic arena and, of course, he will pay. He also threatened German Chancellor Gerhard Schröder. After that, no Western leader dared to question the US version of the attacks, and France served the CIA in Georgia and Haiti.

[3] Similarly, the Israeli Parliament is the only Western national assembly that refused to invite Ukrainian President Volodymyr Zelensky to a plenary session. In order not to cut itself off from Washington without having to endorse a neo-Nazi regime, the Knesset only organized a zoom conference with those deputies who wished to attend.

[4] “Ukraine: the Second World War continues”, by Thierry Meyssan, Translation Roger Lagassé, Voltaire Network, 26 April 2022.

[5] “Washington pursues RAND’s plan in Kazakhstan, then in Transnistria”, by Thierry Meyssan, Translation Edouard Feoktistov, Voltaire Network, 11 January 2022.

[6] His party, Vatan, gave a press conference about this: "Özgür Bursalı: Macron 50’den fazla Fransız subayını ölüme terk etti," Aydinlik, 22 Nisan 2022.

[7] “Russia wants to force the US to respect the UN Charter”, by Thierry Meyssan, Translation Roger Lagassé, Voltaire Network, 4 January 2022.

[8] “London to deploy White Helmets in Ukraine”, Voltaire Network, 27 April 2022.

[9] “Clue discovered in Bucha”, Voltaire Network, 26 April 2022.

[10] “Declassification of documents exposing Banderite crimes”, Voltaire Network, 30 April 2022.