Triumf klamu: Jak myšlení v nálepkách zničilo demokracii

Francouzské prezidentské volby

Eric Zuesse

19. dubna Glenn Greenwald, který je nejen skvělým právníkem, ale i jedním z nejskvělejších investigativních a analytických novinářů na světě, v článku s titulkem „The WashPost's Doxxing of @LibsOfTikTok Reveals Who Corporate Journalists See as Their Targets“ odhalil, jak miliardáři (majoritní vlastníci těchto megakorporací) využívají svého vlastnictví a kontroly nad americkými a spřátelenými „zpravodajskými“ médií, aby ze svých liberálních médií vyřadili kohokoli nebo cokoli, co by představovalo skutečnou hrozbu jejich vlastní kontrole nad médii, nad vládou a nad jejich ziskovými a neziskovými společnostmi.

Stručně řečeno: odhalil, že lidé s mocí peněz nedovolí, aby byla jejich kontrola účinně zpochybněna nebo oslabena. Vysvětlil, že fašismus, a dokonce i nacismus (rasistický fašismus), může být liberální, a ne JEN konzervativní - může být levicový, a ne JEN pravicový; může být krajně levicový, a ne JEN krajně pravicový. (Jeho prezentace tam obsahuje i stručné shrnutí toho, jak se z právníka stal investigativním novinářem - profese, kterou popisuje a k níž ho přitahovalo to, že je zaměřena na - „odhalování tajemství, zločinů a nekalostí nejmocnějších aktérů společnosti“).

Greenwald jako génius, jímž je, dokázal rychle odhalit - strhnout masku - nacismu a odhalit ho tak hluboko, že pronikl za povrchní úroveň standardních ideologických nálepek, aby se veřejnost nakonec mohla osvobodit od lží, jimiž miliardářská třída uchvátila a mentálně zotročila veřejnost - zotročila ji neokonzervativně-neoliberálními názory a závazky, z nichž mají prospěch POUZE superbohatí, jako jsou sami miliardáři.

Toto maskování je fenomén, který způsobil, že veřejnost ve Spojených státech a všech spřátelených zemích uvažuje v pojmech „my“ versus „oni“ jako mezi etniky, rasami nebo náboženstvími, namísto toho, aby uvažovala jako mezi ekonomickými třídami: majitelé megakorporací versus zaměstnanci a zákazníci megakorporací - superbohatí versus všechna „etnika“, všechny „rasy“ a všechna „náboženství“. (I když ostatní stranické rozdíly hrají určitou roli, ve skutečnosti je tato role mnohem menší než role jediného rozdílu, který je stejný ve VŠECH zemích a který ve skutečnosti ovládá vlády téměř všech zemí - rozdílu mezi bohatými a chudými.)

Odbory se tímto způsobem stávají sebedestruktivními (tím, že veřejnost má špatné cíle - cíle, které nejsou miliardáři).

Tímto způsobem se ruší práva spotřebitelů na bezpečné výrobky. Tímto způsobem je potlačena veškerá ochrana slabých proti silným. Veškerá odpovědnost (povinnosti, které mají vlastníci vůči svým zaměstnancům a dalším zástupcům a vůči zákazníkům svých společností) se tak stává zničující. A „tento způsob“ může být liberální, a ne pouze konzervativní. Fašismus a dokonce i nacismus mohou být liberální, a ne pouze konzervativní. (Jediný rozdíl je tam v rozdílu mezi liberálními miliardáři a konzervativními miliardáři, ale vláda JAKÝCHKOLIV miliardářů je aristokracie, nikoliv demokracie. Nezastupuje veřejnost, ale superbohaté).

Prezidentské volby ve Francii

Dobrým příkladem tohoto jevu jsou francouzské prezidentské volby, které se konaly 24. dubna mezi Marine Le Penovou a Emmanuelem Macronem: 24. dubna proběhlo druhé a poslední kolo volby příštího francouzského prezidenta. Macron porazil Le Penovou poměrem 58 % ku 42 %, což je 16% náskok před Le Penovou, a důvodem, proč se tak stalo, byla tato superbohatými zkonstruovaná záměna ideologických nálepek.

[Snímek obr...]
Snímek obrazovky z National Post

V noci před volbami 24. dubna ukázal francouzský „průzkum veřejného mínění“ serveru Politico velmi jasně, že bezprostředně po hlasování v prvním kole 10. dubna Le Penová v preferencích voličů stoupla a Macron klesl, takže v době osamocené debaty prezidentských kandidátů 20. dubna mezi dvěma nejlepšími finalisty prvního kola (Le Penovou a Macronem) byly preference Macrona před Le Penovou vůbec nejnižší, kolem 6 %, ale mezi 20. a 23. dubnem opět vzrostly na zhruba 10 % - což bylo dříve.

Stalo se tak navzdory tomu, že podle průzkumů významné organizace Elabe se Le Penová jevila jako „arogantní“ pouze podle 16 % diváků debaty, zatímco Macron tak působil podle 50 % diváků.

Přesto ve stejném průzkumu 59 % respondentů uvedlo, že Macron v debatě zvítězil, zatímco Le Penová jen 39 %. Takže: zcela zjevně francouzská veřejnost vnímala „nearogantní“ vystupování Le Penové v této debatě tak, že ji zaujalo méně než „arogantní“ vystupování Macrona v ní. Čím by se to dalo vysvětlit? Byla to čistě věc nálepkování. Nejenže se ve zprávě o tomto průzkumu hovořilo o Le Penové jako o někom, kdo je tzv. “la candidate d’extrême droite” (kandidátka krajní pravice), ale i všechna francouzská „zpravodajská“ média ji takto označovala.

A přesto Le Penová během debaty v jedné otázce za druhou prosazovala progresivnější, sociálně demokratičtější, levicovější postoje než umírněný konzervativec (pro-korporátní diktatury) Macron a velmi jasně řekla, co by dělala jinak než Macron jako prezident, prakticky vše bylo levicovější než Macronovy činy - důsledně by upřednostňovala práva chudých před právy bohatých, zaměstnanců před akcionáři, malých podniků před megakorporacemi, hospodářské soutěže před koncentrovanou hospodářskou mocí a monopoly a spotřebitelů před velkými korporacemi.

Zatímco Macron chválil bývalé francouzské impérium, Le Penová nikoli: byla antiimperialistická. Ačkoli to všechno byly názory, které byly blíže politickým preferencím francouzských voličů, jež byly předmětem průzkumu, než postoje, které Macron zastával a praktikoval jako francouzský prezident, její vyjádřené názory oslovily voliče méně než pravicovější názory, které vyjadřoval a praktikoval Macron. Co se zdá být naprosto rozhodující, je to, že všechna francouzská média a všichni přední francouzští politici - výrazně včetně hlavního levicového kandidáta v prvním kole, socialisty Jeana-Luca Melenchona, který v prvním kole skončil na třetím místě s 22 % hlasů a který, jak přesně shrnula Wikipedie, „doporučil svým voličům, aby ve druhém kole nehlasovali pro Le Penovou, ale nepodpořil Macrona” - i Melenchon a další „levičáci“ označovali Le Penovou za „krajně pravicovou“. (Ve skutečnosti, když se Melenchonova strana sešla, aby rozhodla o svém doporučení voličům, „Respondenti nedostali možnost hlasovat pro Le Penovou.“ Řekli: žádný Melenchonův stoupenec by neměl ani uvažovat o tom, že by ji volil.) ).

Jinými slovy: Melenchon a další samozvaní „levičáci“ radili svým stoupencům, aby dali přednost ve skutečnosti (daleko) konzervativnějšímu kandidátovi. Tito „levičáci“ říkali: pokud se chystáte volit kandidáta ve druhém kole (ale prosím nevolte), pak volte Macrona. Melenchon a všechny samozvané „levicové“ strany říkaly, že Le Penová je „krajně pravicová“ (a tedy ideologicky mimo). Této nálepce „levicoví“ voliči uvěřili. Tito voliči se řídili nálepkami, které jim dávali mluvící hlavy, kteří sami sebe označovali za „levicové“. Je to v jistém smyslu něco jako davová mentalita, ale ne proti menšinové etnické skupině, nýbrž proti ideologické nálepce, bez ohledu na to, jak podvodně byla tato ideologická nálepka ve skutečnosti aplikována. Navíc ve Francii, která byla tak brutálně zneužita Hitlerovými nacisty, není žádná politická nálepka pro kandidáta ani zdaleka tak toxická jako nálepka „krajní pravice“. Jen tato nálepka zabránila prezidentskému kandidátovi, který měl (zdaleka) nejprogresivnější platformu a politické závazky, porazit současného francouzského prezidenta, velmi nepopulárního umírněného konzervativního prezidenta Macrona. Takto zvítězili francouzští miliardáři - opět. Jak jejich Reuters uvedl: „Jedním z pozoruhodných vítězů se stal tvrdě levicový Jean-Luc Melenchon, který v prvním kole získal 22 % a již si činí nárok stát se Macronovým premiérem v nepříjemném „soužití“, pokud jeho uskupení v červnovém hlasování uspěje.“ Jiná zpráva o výsledku uvádí: „Levicoví voliči – neschopní se ztotožnit ani s centristickým prezidentem, ani se zuřivě nacionalistickou platformou paní Le Penové – byli v neděli trápeni s výběrem. Někteří se neochotně vrhli do volebních místností pouze proto, aby zastavili paní Le Penovou a hlasovali bez radosti pro pana Macrona.”

Ráno v den hlasování 24. dubna americký finanční zpravodajský web ZeroHedge napsal „Zatímco Francie volí prezidenta, Wall Street varuje, že zvolení Le Penové by bylo větším šokem než Brexit“. Francouzští „levičáci“ a „zpravodajská“ média ve skutečnosti vedli kampaň za stejného kandidáta (Macrona), kterého v tomto klání podporovali miliardáři. Zatímco mnozí z těchto „levičáků“ to možná dělali proto, že byli vtaženi dovnitř, jen málo miliardářů, pokud vůbec někdo, byl takový - naopak toto vtažení financovali.

Totéž se stalo i v roce 2017, kdy se utkali Le Penová a Macron. (Jediným rozdílem byl tehdy větší důraz Le Penové na „ochranu našich hranic“ před neomezeným přílivem muslimů a případně i džihádistů do Francie. V roce 2022 už to pro ni nebylo velké téma a strana, kterou Le Penová zdědila - kdysi konzervativní - se stala ještě progresivnější (levicovější) než v roce 2017).

Jinými slovy, výsledek roku 2022 byl v podstatě opakováním historie. A to je způsob, jakým miliardáři nadále efektivně vládnou zemi, když přimějí veřejnost, aby hlasovala podle nálepky namísto podle politiky. Veřejnost na to znovu a znovu naletí; neobrátí se proti lidem, kteří jí předtím lhali. Znovu je volí. Neexistuje tedy žádná odpovědnost. Je to snadné, pokud lidé věnují větší pozornost nálepkám než politice. A žádná demokracie tak vlastně nemůže fungovat. A žádná taky nefunguje. To dokáže jen aristokracie. (Lepší výraz by byl oligarchie. Poznámka editora) A ta to dělá.

The Triumph of Deceit: How Thinking in Labels Has Killed Democracy. France’s Presidential Election vyšel 25.4.2022 na Global Research. Překlad v ceně 651 Kč Zvědavec.

Známka 1.0 (hodnotilo 29)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 2 827