Odhalení "mladých globálních lídrů" Světového ekonomického fóra

Musím říct, že jsem zmínil jména jako paní Merkelová, dokonce i Vladimir Putin a tak dále, všichni byli mladými globálními lídry Světového ekonomického fóra. Ale to, na co jsme teď opravdu hrdí u mladé generace, jako je premiér Trudeau, prezident Argentiny a tak dále, je, že pronikáme do kabinetů... To platí v Argentině a platí to teď ve Francii... (Klaus Schwab)

V roce 1992 Klaus Schwab a Světové ekonomické fórum zahájili program, který se původně jmenoval Global Leaders of Tomorrow.

V roce 2004 se tento program změnil na Fórum pro mladé globální lídry (o kterém píšu ve své knize Globální státní převrat) - pětiletý program indoktrinace principů a cílů WEF.

Cílem bylo - a je - najít vhodné budoucí vedoucí pracovníky pro vznikající globální společnost. Do programu byli od jeho vzniku zařazeni politici, podnikatelé, členové královských rodin, novináři, umělci a další kulturní činitelé, kteří vynikli ve svých oborech, ale ještě nedovršili 40 let (původně 43 let, aby bylo možné zařadit Angelu Merkelovou). Od té doby se rozrostl v rozsáhlou globální síť angažovaných lídrů s obrovskými zdroji a vlivem, kteří pracují na realizaci technokratických plánů Světového ekonomického fóra ve svých zemích a oborech.

Síť vytváří sílu s celosvětovým vlivem díky kombinaci individuálních dovedností a zdrojů svých členů.

Jak říká Klaus Schwab v úvodním citátu, program se stal velmi úspěšným.

Již v prvním roce 1992 byla zvolena řada velmi vlivných kandidátů. Mezi 200 vybranými byly takové světové osobnosti jako Angela Merkelová, Tony Blair, Nicolas Sarkozy, Bill Gates, Bono, Richard Branson (Virgin), Jorma Ollila (Shell Oil) a José Manuel Barroso (předseda Evropské komise 2004-2014)[1].

Další příklady vlivných mladých globálních lídrů [2]:

Korunní princezna Viktorie
Švédský Korunní princ Haakon
Norský Korunní princ Fredrik Dánský
Dánský princ Jaime de Bourbon de Parme
Nizozemská Princezna
Reema Bint Bandar Al-Saud velvyslankyně Saúdské Arábie v USA
Jacinda Arden premiérka Nového Zélandu
Alexander De Croo, premiér Belgie
Emmanuel Macron, prezident Francie
Sanna Marin, premiérka Finska
Carlos Alvarado Quesada, prezident, Kostariky
Faisal Alibrahim, ministr hospodářství a plánování, Saúdská Arábie
Shauna Aminath, ministryně životního prostředí, změny klimatu a technologií, Maledivy
Ida Auken, poslankyně, bývalá ministryně životního prostředí, Dánsko (autorka nechvalně známého článku "Welcome To 2030:
Annalena Baerbock, ministryně zahraničních věcí, vůdkyně Aliance 90/Die Grünen, Německo
Kamissa Camara, ministryně digitální ekonomiky a plánování, Mali
Ugyen Dorji, ministr vnitra, Bhútán (zde je zřejmě nějaký zmatek, dotyčný žil v létech 1855-1916, https://en.wikipedia.org/wiki/Ugyen_Dorji poznámka editora)
Chrystia Freeland, místopředsedkyně vlády a ministryně financí, Kanada
Martín Guzmán, ministr financí, Argentina
Muhammad Hammad Azhar, ministr energetiky, Pákistán
Paula Ingabire, ministryně informačních a komunikačních technologií a inovací, Rwanda
Ronald Lamola, ministr spravedlnosti a nápravných služeb, Jihoafrická republika
Birgitta Ohlsonová, ministryně pro záležitosti Evropské unie 2010-2014, Švédsko
Mona Sahlinová, předsedkyně strany sociálních demokratů 2007-2011, Švédsko
Stav Shaffir, předseda Strany zelených, Izrael
Vera Daves de Sousa, ministryně financí, Angola
Leonardo Di Caprio, herec a klimatický aktivista
Mattias Klum, fotograf a ekolog
Jack Ma, zakladatel společnosti Alibaba
Larry Page, zakladatel společnosti Google
Ricken Patel, zakladatel organizace Avaaz
David de Rothschild, dobrodruh a ekolog
Jimmy Wale, zakladatel Wikipedie
Jacob Wallenbergpředseda společnosti Investor
Niklas Zennström, zakladatel Skypu
Mark Zuckerberg, zakladatel společnosti Facebook

Od počátku bylo cílem "identifikovat a prosazovat globální agendu orientovanou na budoucnost a zaměřenou na otázky na pomezí veřejného a soukromého sektoru".

Partnerství veřejného a soukromého sektoru je jedním ze základních kamenů filozofie Světového ekonomického fóra. To znamená spojení státu a velkých společností (známé také jako korporativismus) s cílem řešit globální problémy "efektivnějším" způsobem. Výběr vedoucích představitelů tuto snahu jasně odráží.

Skupina Young Global Leaders byla původně pověřena, aby určila hlavní výzvy 21. století. Mezi ně patřily mír, životní prostředí, vzdělávání, technologie a zdraví - oblasti, které by tito budoucí lídři mohli v novém tisíciletí využít politicky, ekonomicky a kulturně.

Partnery projektu Global Leaders of Tomorrow byly v roce 2000 velké světové společnosti, jako například The Coca Cola Company, Ernst & Young, Volkswagen a BP Amoco. Ty mohly přispět k programu tím, že "se aktivně podílely na vývoji a realizaci koncepce projektu GLT. Partneři se tak mohou aktivně podílet na rozvoji programů GLT; zástupci partnerských společností i jejich hosté jsou zváni na setkání GLT..." Od doby, kdy se program Global Leaders of Tomorrow změnil na Young Global Leaders 2004, se na něm jako sponzoři podílejí i partneři jako Bill & Melinda Gates Foundation, Google a JPMorganChase (s absolventy programu).

Konečným důsledkem partnerství veřejného a soukromého sektoru i těchto cílových oblastí je vytvoření do značné míry tyranské společenské smlouvy, v níž se jednotlivec podřizuje těmto mocným zájmům. Ušlechtilé cíle vytvořit lepší svět byly rovněž uneseny. To je zvláště patrné v souvislosti s partnerstvím mezi WEF a OSN a realizací globálních cílů (Agenda 2030) prostřednictvím aplikace technologií čtvrté průmyslové revoluce.

To znamená, že demokratické principy a dělba moci 20. století byly z velké části zcela podkopány a nahrazeny novou globální třídou, která utváří naši společnou budoucnost na základě svých vlastních zájmů.

To vedlo k faktické privatizaci národních vlád i mezinárodních organizací, kde lobbisté již nejsou drženi v lobby, ale přesunuli se do sídla moci a utvářejí politiky, které přímo ovlivňují naše životy. Co to znamená, je obzvláště patrné od vyhlášení pandemie v březnu 2020. Kromě toho přední nadnárodní korporace pro správu investic, jako je BlackRock v čele s Larrym Finkem, který je členem Světového ekonomického fóra, neustále posouvají své pozice dopředu.

Německý ekonom a novinář Ernst Wolff se domnívá, že mnozí z národních lídrů zařazených do programu Young Global Leader byli vybráni pro svou ochotu plnit v posledních letech tvrdý program blokád, aniž by si kladli otázky, a že jejich blížící se neúspěch (o němž svědčí rostoucí nespokojenost mas) bude využit jako záminka k vytvoření nové formy globální vlády, v níž se staré národní státy stanou do značné míry zastaralými.

Poté bude možné postupně zavést novou globální digitální měnu s univerzálním základním příjmem (UBI), která nahradí náš peněžní systém odsouzený k zániku. [3] Tento závěr se částečně shoduje s mým vlastním.

Podporují to i scénáře Paula Raskina z The Great Transition Initiative o tom, jak bude nastolen totalitní "Nový řád Země", který bude v dlouhodobém horizontu nahrazen globální demokratickou vládou (Federací Země) se Světovou ústavou[4].

Pandemie COVID-19 zdůraznila katastrofální selhání přístupu k veřejnému zdraví, kdy každá země hájí sama sebe, a v diskusích o klimatické politice nadále převládají národní ekonomické zájmy nad globálními potřebami, což dláždí cestu ke klimatickému chaosu.

Pod tříkomorový Světový parlament spadají čtyři hlavní orgány vlády Federace Země: Světový nejvyšší soud, Světová exekutiva, Světový donucovací systém a Světový ombudsman[5].

Glen T. Martin, The Great Transition Requires the Earth Constitution (Velký přechod vyžaduje ústavu Země)

Vize spočívá v tom, že mírový a harmonický svět v rovnováze vznikne vytvořením Světové federace se Světovým parlamentem, Světovou vládou a Světovým soudem. Jedná se o myšlenky, které již dlouho kolují v Římském klubu a úzce propojených kruzích New Age.

Otázkou zůstává, jak by se takový nový globální mocenský systém vyhnul únosu stejnými zájmovými skupinami, které vytvořily náš současný zkorumpovaný a selhávající systém?

To je s ohledem na ty, kteří podporují projekty, jako je The Great Transition (iniciovaný s počátečním kapitálem Stevena Rockefellera). To, co se děje, je spíše metoda, jak nás dovést k jejich konečnému řešení v podobě globálního technokratického systému kontroly.

Je však velmi nepravděpodobné, že se tento plán podaří. Informovanost se šíří rychlostí požáru a panika elit se zvyšuje s tím, jak se jejich narativ hroutí a lidé jsou vůči propagandě stále odolnější. Proto všichni ti inkvizitoři a "ověřovatelé faktů", kteří pilně střeží narativ a pomáhají usměrňovat veřejné mínění "správným" směrem. Jistě se jim dá věřit, protože například David Roy Thomson, předseda představenstva Thomson Reuters Corporation, je absolventem Global Leaders of Tomorrow, ročník 1993.

Je nejvyšší čas vzít osud do vlastních rukou a nenechat se vlákat do nových pastí.

Odkazy

[1] World Economic Forum, GLT Class of 1993.pdf

[2] World Economic Forum, Young Global Leaders Community (searchable list over YGL alumni)

[3] Michael Lord, “Exposed: Klaus Schwab’s School For Covid Dictators, Plan for ‘Great Reset’“, RAIR Foundation, November 10, 2021

[4] Paul Raskin, Journey to Earthland: The Great Transition to Planetary Civilization.pdf, Tellus Institute, Boston, 2016

[5] Glen T. Martin, The Great Transition Requires the Earth Constitution“, Great Transition Initiative, November 2021

Poznámka editora

Považuji ten článek za dost důležitý, protože odhaluje, jak reptiliáni (nemohu najít vhodné označení těch zrůd připravujících Velký Reset, lidi to nejsou, protože v nich nic lidského není, tak jim budu zatím pracovně říkat „reptiliáni“ - hadi v lidské podobě) cvičí a připravují své loutky, které pak na vysokých státních postech svých zemí jednají jako na povel a páchají zločiny proti vlastním národům.

Článek popsal základní mechanismus výcviku těchto kádrů a odhaluje šíři záběrů skutečně ve všech zemích světa, ale nepíše nic o tom, jak vlastně ty lidi našli a vytipovali. Např. jak mohli vědět, že se jim bude hodit Blair, Sarkozy, Merkelová v době, kdy tito jedinci ještě nebyli ničím důležitým, a proč ne třeba nějaký Franta z ulice.

Zde bych možná mohl přispět vlastní zkušenosti. Před několika roky jsem neúspěšně kandidoval do Senátu. Bylo nás tam na jeden post snad osm, deset kandidátů. Někteří známější (jako rektor Karlovy univerzity) jiní zcela neznámí (jako já). V průběhu volební kampaně mi přišel email z Rekonstrukce státu. Jak víme, Rekonstrukce státu je jedna z mnoha tzv. „neziskovek“. Nenápadná organizace v pozadí tvářící se, že jí jde jen o dobro našeho státu. Byl to slušně napsaný email, vlastně takový dotazník. Ptali se, jaký mám názor na to, či na ono.

Předpokládám, že stejný dotazník dostali všichni kandidáti na státní úřad, bez ohledu na to, jak moc byli známí a jakou měli šanci.

Chápete tu jednoduchou genialitu? Oni si vytvářeli kartotéky potenciálních budoucích kádrů předem. Kdo prošel jejich sítem, byl později vyzdvihnut. Bylo mu pomoženo tam či onde, pak mu třeba bylo nabídnuto exkluzivní školení, jako dostal zm. Fárský. A tak si vychovávají pátou kolonu v každém státě.