Východ je choulostivá záležitost, ale každý moudrý člověk je tvořen jednoduchostí

Východní lstivost má také svou cenu

Dmitrij Sedov

8.10.2021 Komentáře Témata: Analýza, Rusko, Turecko 647 slov

Východ je choulostivá záležitost a Recep Tayyip Erdogan jako by si myslel, že v trojúhelníku Turecko, Spojené státy a Rusko je on tím pravým Východem a ostatní dvě strany se s jeho choulostivostí nemohou měřit. Soudě podle výsledků jeho návštěvy v Moskvě, právě tyto myšlenky vládly v mysli tureckého vůdce. Jak jinak by to mohlo být? Koneckonců Rusko v souladu s tradicemi světové diplomacie tři dny před návštěvou zastavilo vojenské operace v Sýrii. Etiketa, přece! Turecká armáda a její přisluhovači v Idlibu si oddechli.

Erodogan se tedy rozhodl, že nastal okamžik, kdy je třeba zpoza pultu kout železo. Tvrdohlavého ruského klienta bylo třeba uklidnit. V souladu s východními tradicemi se přinášely oběti. V podobě záměrů nakoupit další systémy protivzdušné obrany S-400, postavit nové jaderné elektrárny, zahájit spolupráci ve vesmíru a mnoho dalších důležitých a příjemných věcí.

A co se požaduje od uklidněného ruského klienta? V první řadě je třeba uklidnit syrského prezidenta Bašára Asada, který by rád vstoupil do "deeskalační zóny" v Idlibu. Je třeba mu vysvětlit, že teroristé a Syrská svobodná armáda nejsou vůbec kryti tureckými pozorovatelnami. Turecká armáda pouze hlídá silnice.

A opravdu chce, aby si Moskva nevšimla, jak Turecko drtí Kurdy v syrských provinciích, kterých se zmocnilo.

Rusko uvítalo perspektivu intenzivnější spolupráce s Tureckem. Proč ne? Je to dobré pro všechny. Ohledně Sýrie však nebylo slíbeno nic. Navíc nepochopili východní lstivost a požadovali ukončení války proti Kurdům. Proto je turecká armáda v Sýrii v podstatě zbytečná. Sýrie si s teroristy poradí sama.

Ještě než Erdoganovo letadlo mohlo ze Soči vzlétnout, bylo jasné, že turecký prezident proletěl kolem pokladny. Právě v té době začaly údery ruského letectva na pozice teroristů, které byly orientálním způsobem dovedně promíchány s pozicemi tureckých žoldáků. A aby nikdo neměl pochybnosti o skutečném výsledku střetnutí, v regionu Hamá - Aleppo - Rakka došlo ke 40 leteckým útokům s desítkami mrtvých bojovníků.

Současně syrská armáda zahájila souběžné údery proti džihádistům z raketometů Grad, Uragan a Tornádo, které způsobily vážné škody na protureckých pozicích. Vypadalo to, že se syrská armáda připravuje na rozhodující ofenzivu proti pozicím teroristů v Idlibu.

Turecké jednotky v okupovaných oblastech byly pochopitelně uvedeny do plné pohotovosti a byly k nim přivezeny nové těžké dělostřelecké systémy. Erdoganovo prohlášení, že "deeskalační režim" v Idlibu byl v Soči posílen, načež vydal rozkaz k dalšímu posílení pravděpodobných cílů úderů syrské armády, vypadá docela originálně.

V týlu má však nenáviděné Kurdy a Američané se rozhodli dodat Kurdům obrněná vozidla, včetně obrněných transportérů Bradley. Ještě že to nebyly tanky. Aby toho nebylo málo, Sněmovna reprezentantů v dodatečném usnesení o vojenském rozpočtu přidělila Kurdům na rok 2022 vojenskou pomoc ve výši 177 milionů dolarů. V článku jsou uvedeny konkrétní položky: peníze, výcvik, stavební materiál a vybavení, ruční zbraně, zbraně, rakety a opravárenská zařízení.

To je cena za další Erdoganův východní trik, kdy se snažil sbližováním s Ruskem vyvolat žárlivost ve Washingtonu a Bruselu. Učinil tak a dočkal se nečekané odezvy. Nyní budou kurdské jednotky připravené k boji ještě aktivnější.

Istanbul se okamžitě rozhořčil a připomněl, že Washington v posledních pěti letech investoval do Kurdů celkem přes 2 miliardy dolarů. Je těžké uvěřit turecké aritmetice, tento východ je velmi choulostivou záležitostí. Nicméně skutečnost, že USA nedovolí Istanbulu vymazat kurdské oblasti z povrchu zemského, se zdá být pravdivá. Washington chápe, že Kurdové jsou vážnou pákou na tureckého trickstera, a to nejen během války, ale i do budoucna.

Pak je otázkou, proč to všechno Erdogan vůbec začal? Co to Turecku přinese, kromě ztráty životů, dalších výdajů a nenávisti k Turkům?

A zjevil se kdysi na nebi nad Sýrií přízrak zákeřně Turky sestřeleného ruského SU-24 jako znamení, že zlo je vždy trestáno? Nebo si Erdogan myslel, že jeho východní lstivost tuto historku nenávratně vymaže z válečných análů? Zdá se, že tomu tak není. Za všechno se platí.

Známka 1.2 (hodnotilo 84)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 5 462