USA se aktivně připravují na válku s Ruskem

Vzhledem k tomu, že se vztah mezi USA a Ruskem v posledních letech změnil k horšímu, je podle mého mínění zcela zřejmé, že americká vláda v současné době usiluje o konfrontaci s Ruskou federací, ať už jde o politiku, obchod nebo dokonce i výstavbu plynovodu Nord Stream 2 (což se USA nijak netýká) pro Evropskou unii. Prezident Joe Biden se zjevně snaží dosáhnout tohoto cíle pomocí dosti agresivní a ideologicky rozvracející rétoriky coby nástroje.

Na základě velkého počtu zpráv, které zveřejnily americké a západní sdělovací prostředky (nehledě na protiruskou propagandu), vláda USA v podstatě zahájila přípravy na invazi do Ruska přes pobaltské země, Černé moře, Severní ledový oceán a regiony, které sousedí s Ruskou federací na východě.

Podle zprávy ze 17. května, publikované na webu Business Insider, vyplývá, že „americké speciální síly v Evropě (SOCEUR) provedly největší každoroční cvičení společně s jedním menším cvičením“ s vojenskými jednotkami z několika členských a partnerských zemí NATO. Obě cvičení byla uspořádána „zároveň s cílem simulovat plnohodnotný konflikt s Ruskem, a to v rozsahu od pobaltských států a Skandinávie směrem na jih k Ukrajině a oblasti Černého moře“. Reálná cvičení, která se nazývala „Trojan Footprint 21 (Trojská stopa 21)“ a „Black Swan 21 (Černá labuť)“, „probíhala v Rumunsku a celé východní Evropě“. V článku se rovněž uvádí, že Krym „by byl ideálním prostředím pro operace námořních speciálních jednotek Naval Special Warfare“. Ve skutečnosti jsou již týmy US SEAL schopné provádět „přepadení přímo z pláže a útoky ze zálohy, námořní a pozemní průzkum, speciální podvodní operace, jako je rozmístění senzorů na oceánské nebo limpetové miny na nepřátelských plavidlech“. Také jsem toho mínění, že ruská radarová zařízení a A2/AD (zbraňový systém pro odepření přístupu) „baterie a systémy velení a řízení by byly logickým cílem pro čety SEAL“. Obě cvičení v zásadě ukázala, „jak by konvenční a speciální operační jednotky spolupracovaly během velkého konfliktu s Ruskem“.

Podle webu Business Insider ruská armáda posílila svou přítomnost na Krymu po jeho opětovném připojení, „čímž se podle všeho stal neproniknutelnou pevností, střežící jižní křídlo Moskvy ze země i ze vzduchu“, takže invaze by byla dosti obtížná.

V tomto bodě připomeňme pomstychtivcům ve Spojených státech, že na Krym je už delší dobu nahlíženo jako na ruskou baštu. Celá řada hřbitovů pro zahraniční bojovníky na tomto poloostrově ve skutečnosti slouží jako připomínka krvavé historie této země. A v minulosti tam nebyli žádní vojáci, kteří by se otevřeně hlásili k homosexualitě, na rozdíl od současných vojáků v USA a armádách jejich spojenců.

Článek ze 17. května na webu The National Interest uvádí, že USA měly plán zaútočit na Kaliningrad, který byl popsán jako „jednorázová symfonie násilí k rozbití moderní obrany“. Generál Jeffrey L. Harrigian, velitel amerických vzdušných sil v Evropě, uvedl, že město a jeho posádka „by mohly být hlavním cílem“ pro operace s četným okruhem působnosti. Sydney J. Freedberg ml., zástupce šéfredaktora na webu Breaking Defense, objasnil, že by na Kaliningrad probíhaly simultánní útoky ze vzduchu, země, moře a z kyberprostoru, tj. „jednorázová symfonie násilí k rozbití moderní obrany“. Hackeři by mohli nejprve „narušit komunikační sítě, zatímco rušení letadel by zmátlo radary“. Mezitím by „bombardéry, lodě a ponorky mohly odpalovat řízené střely dlouhého doletu“ a pozemní síly by odpalovaly „ohňové rakety“. Letouny a bombardovací letadla, vybavené technologií stealth, by pak byly schopné „proniknout do přežívající obrany a shodit zbraně, naváděné GPS“.

Zdá se však, že lidé, kteří stojí za výše zmíněnými plány, zapomněli na možnost masivního protiraketového útoku proti USA a jejich evropským spojencům, jakož i na potenciální škody, které by ruské hypersonické zbraně mohly způsobit těm, kteří spustili válku a všem ostatním, kdo by se do konfliktu zapojil... Protože ve skutečnosti to byly ruské raketové systémy Kaťuša, které obrátily směr druhé světové války.

Přípravy na ozbrojenou invazi do Ruska již nejsou v Evropské unii udržovány v tajnosti. Během zasedání Rady pro zahraniční věci EU, které se konalo 6. května za účasti ministrů obrany EU, bylo rozhodnuto vyhovět žádostem Kanady, Norska a USA o účasti na projektu „Vojenské mobility“ PESCO (stálá strukturovaná spolupráce, součást bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie). Tyto tři země byly prvními státy, které byly pozvány k účasti na této iniciativě. Samotný projekt Vojenská mobilita se však nesoustřeďuje tolik na obranu, protože tato iniciativa, která se začíná uskutečňovat, by umožnila Západu přemístit zhruba 50 000 vojáků do pobaltských států. V současné době je jedním z problémů špatná infrastruktura v EU, zejména ve východní Evropě. V nejbližší budoucnosti se proto plánuje modernizace, aby silnice, mosty, železnice, atd. dokázaly odolat přepravě velkého množství těžké vojenské techniky.

Německá ministryně obrany Annegret Krampová-Karrenbauerová uvítala toto pozvání tří výše uvedených národů k účasti na projektu Vojenská mobilita a označila jej za „další velký krok v transatlantické alianci a ve spolupráci mezi Evropskou unií a NATO“. To, že podporuje tuto iniciativu, zřejmě pramení ze vzpomínek na úspěšné vojenské kampaně v minulosti, například během francouzsko-pruské války (1870–1871). Avšak Krampová-Karrenbauerová si zjevně není vědoma neúspěšných pokusů o dobytí ruské říše a Sovětského svazu v 19. a 20. století.

V rámci protiruské propagandy západní média zveřejnila několik opravdu působivých fotografií, na nichž je zachyceno nedávné námořní cvičení, nazývané Ragnar Viking, kterého se účastnila plavidla Britského královského námořnictva, amerického námořnictva, francouzského námořnictva a Norského královského námořnictva. Web The Drive uvedl, že podle amerického námořnictva bylo cvičení zaměřeno na „předvedení špičkové soudržnosti NATO, solidarity a důvěryhodnosti armád NATO v Norském, Severním a Baltském moři“. V článku se rovněž uvádí, že konkrétní prvky cvičení „zahrnovaly demonstraci útočných schopností na velké vzdálenosti ze severního Atlantiku do Litvy, vyloďovací operace v Norsku, protiponorkovou válku a operace pozemních akčních skupin v severním Atlantiku“.

Výše uvedené příklady nejsou bohužel jediné, které svědčí o pomstychtivé politice vůči Rusku, kterou v nedávné době přijaly USA a jejich spojenci v NATO, což je v přímém kontrastu s prohlášeními prezidenta Joe Bidena a amerického ministra zahraničí Antony Blinkena, kteří vyjádřili ochotu mít stabilnější a předvídatelnější vztah s vedením Ruska.