Lze vysoudit normální svět? Nebo nám zmizí pod rukama?

Jana Zwyrtek Hamplová

Dvě kouzla nechtěného - soud v zamítavém rozsudku vyslovil, že testování ve školách je legální, ale jen proto, že si testy dělají děti samy (a tím potvrdil jejich nelegálnost), a premiérovi se zase podařilo prozradit, že motivem očkování nemá být zdraví, ale právo cestovat. Obojí je volající do nebe. Tak proč do toho nebe nevoláme?

Nevoláme. A navíc plníme přání mocných tohoto světa - rozděl a panuj. Namísto, abychom se semkli proti jejich snahám vytvořit z nás poslušné ovečky za masivního zneužití jedné diagnózy, vytváříme nesmiřitelné skupiny, což je přesně to, co chtějí.

Jsme dnes přitom svědky věcí, které by nám ještě před rokem připadaly nemožné. Bizarní. Nebezpečné. A jsou tady, a co víc, jakoby se stávaly normálními. Přestože normální zkrátka nejsou ani náhodou.

Není normální, že vláda této země běžně porušuje platné zákony, a ani se tím netají. Opatření mění často v rozmezí hodin, takže orientace v nich dělá problém i lidem, kteří je sledují. Panuje tu právní chaos a únava z něho. V tom se špatně žije, ale dobře vládne.

Není normální, že vláda slepě poslouchá skupinu poradců, jejichž vznik, právní postavení, odpovědnost a role jsou zahaleny tajemstvím.

Není rovněž normální, když klasickou, a nepochybně z veřejných peněz placenou, reklamu vakcínám, opět bez jakékoli odpovědnosti, dělá v televizi známý chirurg, zatímco druhý respektovaný kardiochirurg, pouze s jinými názory, je náhle odvolán z funkce, obdobně jako ředitel jedné ze škol. Ano, "už se zase vyhazují nepohodlní z práce".

Není normální, že se nám nařizuje zpovídat kadeřnicím se zdravotním stavem, a do dnešního dne to bylo myšleno vážně i v případě číšníků. To bylo patrně pod hrozbou žalob zrušeno, ale současně bylo sděleno, že nás mohou z restaurace odvést jako opilce, pokud neprokážeme, že jsme zdraví. Normální?

Není normální, že ministra zdravotnictví učí daňové zákony novináři, protože sám do té doby nevěděl, že do přiznání majetku se má uvádět pravda. Ostatně počet ministrů zdravotnictví za poslední rok taky není normální.

Není normální, že děti se dusí celý den v rouškách, a není normální takto masivní a časté plošné testování u dospělých, u dětí nemluvě, když dopad na jejich sliznice může být neodčinitelný. Ovšem obchody firem s tím spojené jsou historicky astronomické. Naposledy 130 milionů za čínské testy do škol na pár týdnů je skutečně majstrštyk.

Pokud se už děti testují, je absurdní jejich celodenní dušení v rouškách. Navíc řada lékařů varovala, že se tím dětem ničí zdraví, protože se jim vyvíjí organismus. Mlčení k těmto medicínským výhradám taky není normální.

Není normální nošení roušek venku na čerstvém vzduchu, nebyl a není normální zákaz sportování, zpěvu, příkaz dvou roušek na sobě, zamýšlené rušení závodních jídelen, zavření dětských hřišť, příkazy, jak se nemáme stýkat v rámci rodin a podobné bizarnosti.

Není normální tak hysterická péče o jedinou diagnózu, a současné zanedbávání ostatní lékařské péče. Kdo byl nemocný covidem, nebyl nijak léčen – ani to není normální, protože pak se to často posunulo do těžkých stavů zejména zápalů plic, a potřeb hospitalizace a dýchacích přístrojů. Aby tu byly léky proti covidu, jinde dostupné, musela se podepisovat petice. Normální? Ne.

Není normální, že v době chřipkových období nám chřipka zcela zmizela. Nepochybně je v číslech covidu, a není normální, že se to nepřizná.

Není normální, že opatření, kterým se nařizuje testování ve školách, není podle soudu protizákonné jen proto, že si testy dělají samy děti, a tím to není zdravotní služba ani zásah do osobní integrity – patrně to ty děti dělají zcela dobrovolně a jistě za souhlasu zákonných zástupců, protože učitel jim něco podobného nemá právo ani dělat, ani nařizovat. To doufám bude mít ještě dohru – děti se testují, a to přesto, že učitelé nemají právo jim to nařizovat, zákonných zástupců se nikdo neptal, a dětem jako nezletilým to nařizovat nelze. Tedy testování dětí ve školách je dnes tak na vodě, že víc už být nemůže.

Není normální, že jsou skoro rok diskriminačně zavřené i malé obchody, když nákupní centra běží (a běžet musí). Není normální, že když už je do těchto center přístup, nelze v nich koupit vše, co rodiny potřebují. Jak před malými dětmi jsou regály oblepené páskou.

Není normální, že za veřejné peníze a tak masivně se propaguje dobrovolné očkování a tím astronomické zisky firem vyrábějících všechny vakcíny. To za situace, kdy se veřejně přiznává, že vakcíny do roku 2023 jsou de facto stále ještě ve fázi testování, a kdy zkušení lékaři říkají, že očkování je vysoce individuální, protože někteří lidé mají tak dobrou buněčnou imunitu nebo paměťovou buněčnou imunitu, že očkování jim naopak může uškodit, tedy že očkování ano, ale s rozumem. Manipulace ve prospěch očkování je ale v takové míře, že to rozděluje společnost.

Není normální, že lidé se u očkování fotí, veřejně sdělují, zda byli či nebyli či budou očkováni, nebo že se nikdy očkovat nedají. Je to tak osobní informace, že vystavovat ji je už samo o sobě absurdní dokument doby. Tu veledůležitost jednoho očkování způsobila ona mediální masáž, protože jinak by to vystavování nikoho nenapadlo.

Není současně normální, aby ti, kteří se dobrovolnému očkování nepodrobí, byli jakkoli diskriminováni. Ostatně to zakazují i orgány EU, které tím po dlouhé době udělaly něco užitečného, co má hlavu a patu. Věty „neočkovaný nepřekročí práh mého domu“ považuji za majstrštyk vlády – tak ovládnout mysl lidi je nevídané, a ve stylu – mne nevadí, že "jsi vstúpil, mne vadí, žes vystúpil…"

Není současně normální, aby se nás na prodělání covidu nebo absolvování očkování kdokoli cizí, mimo našich lékařů, ptal, pokud to nechceme sami sdělit. A to ani hygiena a policie v restauracích, pokud nemáme viditelné příznaky.

Není normální ani logické, že někde masa lidí nevadí, a jinde se stojí fronty v dvoumetrových odstupech, a to i venku, ať mrzne nebo prší, jen proto, že to zkrátka někdo nařídil.

Není normální, když premiér na otázku, co by mělo být motivem očkování, odpoví, že právo cestovat, namísto aby řekl, že je to prevence nemoci. Prostě jednou mluvil pravdu, a poděkujme mu za to.

Většina těchto věcí je na hraně nebo rovnou za hranou zákona (a často zdravého rozumu). Než se to ale vysoudí, jsou opatření zrušena a nastupují další, často podobně šílená. Začínáme tak žít v covid diktatuře, jejímž vrcholem budou covid pasy, které definitivně vytvoří občany první a druhé kategorie. Připomínám, že stále hovoříme o dobrovolném očkování. Když budu chtít letět do Afriky, a řeknou mi, že je tam povinné očkování, neřeknu ani popel a budu to považovat za zcela normální. Ale pokud mi někdo bude tvrdit, že abych mohla vejít do restaurace, vykonávat povolání nebo jít do kina, tedy normálně jako zdravý člověk žít, musím mít dobrovolné očkování, soudit se opravdu budu. Nic dobrovolného nesmí být podmínkou ničeho.

Ostatně prokazovat, že je člověk zdravý, je nejméně normální ze všeho. Ano, jsou mezi námi nezodpovědní lidé. Dejme do zákona vysoké sankce pro ty, kteří jdou mezi zdravé nemocní, dejme právo povolat polici na ty, kteří vykazují příznaky přenosné choroby (a je jedno zda covidu nebo chřipky), a nesedí doma, ale nechme těch 99% zdravých dýchat a žít.

Lze se všemu soudně bránit? Začínám o tom pochybovat. Ta právní rovina všech těch příkazů a nařízení je u všech tak potlačena, podceněna, bagatelizována a tak často dochází zcela vědomě k porušování všeho, že není v silách právníků všechny ty žaloby stále připravovat a podávat. A hřeší se na to.

Přesto se tomu lidé podvolují, a ještě útočí na ty, kteří ty jasné protizákonnosti a nátlakové metody odmítají akceptovat a bojují proti nim.

To navíc v situaci, kdy místo toho, aby vláda poděkovala lékařům a sestřičkám za zvládání této doby v nemocnicích, krajům a obcím za zvládání dnešní doby na svých územích, rodinám za to, že zvládají učit své děti, a vůbec nám všem za trpělivost s těmi šílenostmi, co předvedla, nám vyhrožuje sankcemi a vydírá tím, co vše si budeme muset platit, když „nebudeme poslouchat“, a co vše nám zase zakáže. To, že pak v řadě lidí nachází spojence v hlásání těch svých bludů, považuji až za nepochopitelné.

Já už této vládě a mocným tohoto světa, pokud jde o covid, nevěřím ani slovo – mimo toho, že covid tu je a bude, obdobně jako chřipka a jiné nemoci, a musíme se mu naučit efektivně a hlavně smysluplně bránit. Někdy to budou roušky, jindy sezónní omezení velkých akcí, u někoho očkování, u všech stálá hygiena a tak dále. Ale vše užíváno s mozkem, civilizovaně a s respektem k lidem jako svéprávným bytostem.

Kdyby šlo dnes u nás o naše zdraví, byla by zrušena pandemická pohotovost (která už tu objektivně nějakou dobu nemá co dělat), a vrátili jsme se k normálnímu životu s aktuálně přiměřenými opatřeními. Připomínám - nemocných covidem je aktuálně 0,015%. Šikanovat kvůli tomu těch 99,985 % taky není normální. Za chvíli se z toho zblázníme.

Ale což - třeba to vyřeší ono doporučení ministryně financí, ať si uděláme po neděli radost .... a koupíme si třeba kytaru. Je super, že tam nahoře vědí, jaké starosti řešíme my dole.

Nicméně platí stále to základní. Děje se to, co umožníme, aby se dělo.

Když nikdo z nás nebude vyprávět o svém zdraví policistům a hygienikům v zahrádkách, tak nic nenadělají. Tolik záchytek pro ty údajné opilce nemají :-). Navíc ani policista, ani pracovník hygieny, nemohou v provozovně kontrolovat zdravotní stav hostů. Takovou pravomoc nemají. Než se to vysoudí, musíme to odmítat.

Nemá-li zkrátka rozum vláda, musíme ho mít my a nenormálnostem (a protiprávnostem) vzdorovat.

Je-li právo pomalé, musíme být my ti rychlí a akční.

Nebo zamávejme světu, jak jsme ho znali.

Článek vyšel 15.5.2021 na blogu Jany Hamplové.

Poznámka editora

Je to ještě horší. Dnes vyšel na Novinkách.cz článek Právníci: Navrhované změny zákona o ochraně veřejného zdraví znamenají pošlapání ústavního pořádku ČR. Ve stavu legislativní nouze projednávají komory parlamentu další příšerný zákon o covid pasech, který legalizuje apartheid a společnost rozdělí na privilegované a diskriminované. Zákon jasně porušuje Ústavu a těžce zásahuje do občanských práv. Přesto je kolem tohoto mega paskvilu téměř úplné ticho. Par lidí dokonce i v mainstreamu (jak ve kterém, na iDnes a Lidovkách jsem nenašel o tom slovo) připouští, že to není úplně fér, ale jinak se nic neděje. Nejsou diskuze, nejsou rozbory, nejsou protesty, není nic. Strašně se s tím spěchá. Prý legislativní nouze.

Když v roce 2001, několik dnů po 11. září projednával americký Kongres zákon Patriot act, největší omezení ústavních práv občanů od vzniku USA, zavřeli kongresmany v hale a drželi je tam přes noc. Hlasovat o zákonu dali nad ránem, kdy většina přítomných polospala. Vlastní text zákona vůbec zákonodárci neměli k dispozici, prý je nestačili vytisknout, země je v ohrožení, je nutno to schválit teď, přečíst si to můžete později.

Podobně to udělali v roce 1913, když hlasovali o předání práva tisknout americký dolar konsorciu 12 privátních bank, tzv. FEDu. Zákon byl od počátku protiústavní, protože podle Ústavy jen ministerstvo financí může tisknout dolar. Přesto vydržel do dnešních dnů. Hlasovalo se narychlo 23.12., v lavicích chyběla většina poslanců a ti, co tam byli, se už viděli u slavnostní večeře a ani pořádně nevěděli, pro co hlasují. Z těch, co tenkrát hlasovali, už nežije nikdo, ale důsledky jejich ignorance nese celý svět dodnes.

Metody i cíle jsou stejné. Ani po sto letech se nic nezměnilo. Jen toho, kdo to ze zákulisí řídí, pořád není vidět.

Mě na tom děsí dvě věci. Za prvé marnost protestů a demonstrací. To si zřejmě uvědomili už i pořadatelé podobných akcí. Státní moc se naučila protesty ignorovat. Buď je nechá vyřvat, nebo mezi protestující zamíchá provokatéry a následně schromáždění rozežene vodními děly a obušky. Viděl jsem na vlastní oči. A za druhé neuvěřitelnou omezenost, hloupost, komformitu spoluobčanů. Ta mlčící většina, která by to mohla zvrátit, vůbec nechce vidět, v jakém jsme srabu a do čeho padáme. Úmyslně se dívá jinam. Souvisí to s nedostatkem osobní odvahy, nedostatkem kritického myšlení.

Jako příčinu vidím vzdělávací systém, který už od roku 89 stačil vychovat generaci, která je současnosti u kormidla. A celkovou změkčilost, zženštilost populace, bezpečnost povýšenou na mantru, nedostatek odvahy riskovat. Jen my, starší, ještě občas tu a tam pozvedneme hlas, ale současní mladí a aktivní na to z drtivé většiny kálí. Samozřejmě, roušky a omezení jim vadí také, ale chybí jim odvaha postavit se zlu. Kde by se vzala, když vyrostli na knížkách jako Deník malého poseroutky. Poseroutkové nebojují. Tak nějak doufají, že se to samo přežene jako bouřka. Nepřežene. A bude hůř. Protože zázraky se nedějí.

Přichází nejhorší doba útlaku a temna v historii civilizace. A utéci není kam.

Co můžeme dělat? Vzpomínám si na knížku Jacka Londona Tulák po hvězdách. Lze si uchovat vnitřní svobodu i když jste ve svěrací kazajce. Je to věc osobní vůle a kázně. A chuti k životu. Zásadou je nerezignovat. Nikdy. Tím sice do jisté míry zachráníme sebe, ale společnosti jako celku to příliš nepomůže. Bohužel lepší řešení nemám.

Známka 1.1 (hodnotilo 149)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 8 346