Válka proti sportu

Obzvláště zajímavý je fakt, že Gleaves kromě toho, že je profesionální cyklista, je profesorem na katedře kineziologie (vědecké studium lidského pohybu) na Kalifornské státní univerzitě, a jednou z oblastí jeho výzkumu je používání zakázaných látek ve sportu. Tento americký občan byl členem pracovní skupiny Světové antidopingové agentury (WADA) pro prevalenci dopingu a také působil jako poradce cyklistické federace USA v oblasti protidopingové politiky.

Tento americký sportovec také vypovídal jako svědek obhajoby v dopingovém procesu proti cyklistovi Lance Armstrongovi. Během soudního řízení, kdy americké ministerstvo spravedlnosti vzneslo obvinění proti Armstrongovi, argumentoval Gleaves proti tomu, aby byl obžalovaný zbaven titulů a finančních odměn za vítězství, a uvedl, že v cyklistice jsou používány zakázané látky při každé příležitosti, a že žádný sportovec nemůže tvrdit, že trénuje bez nich.

Člověk si až klade otázku, co vedlo Gleavese k takové jistotě a cynismu, pokud jde o užívání dopingu: jeho vědecký výzkum, jeho práce v agentuře WADA nebo jeho vlastní sportovní kariéra? Jedna věc je však jasná - až donedávna úspěšně kombinoval všechny tři oblasti svého rušného života. Otázka, do jaké míry byl výzkum Gleavese a dalších vědců používán ve Spojených státech v praxi, si vyžaduje další studium.

Sportovní inkvizice

Stanovisko agentury WADA není dosud známé. Světová sportovní inkvizice o svém bývalém zaměstnanci, který porušil pravidla, mlčí. Rovněž nespěchá s vyjádřením ohledně toho, jak je státní dopingový program používán při tréninku amerických sportovců. Je to zvláštní, protože WADA v poslední době reagovala vždy bleskurychle, vykazovala vytrvalost a politickou oddanost, pokud jde o rozhodování. Například v prosinci loňského roku WADA vydala nejtvrdší možné rozhodnutí, když na čtyři roky zakázala ruským sportovcům účast na mezinárodních turnajích a olympijských soutěžích. V únoru tohoto roku WADA diskvalifikovala čínského trojnásobného olympijského šampiona a jedenáctinásobného mistra světa v plavání Sung Janga.

Každý z nás slyšel slogany z úst mezinárodních sportovních činitelů a antidopingových aktivistů, jako je Gleaves, ohledně čistého a čestného sportu, ve kterém nebudou tolerovány zakázané látky a stimulanty. Jak se však ukazuje, realita je taková, že v rámci moderních profesionálních sportovních aktivit nemohou být podávány přesvědčivé výkony, ani vytvářeny nové rekordy bez podpory farmaceutických přípravků. Světový sport je ve skutečnosti postaven na dopingu a šikovnosti sportovních lékařů z jednotlivých zemí, jak obejít oficiální zákazy a dopingové testy.

Není žádným tajemstvím, že USA drží mezinárodní sportovní organizace na uzdě. Abychom si ukázali, že se USA vměšují do světového sportu, stačí si vzpomenout na případ uplácení Mezinárodní fotbalové federace FIFA, iniciované Amerikou. Toto zcela neobjektivní vyšetřování, které skončilo celou řadou velmi sledovaných rezignací a odsouzení, vedla Loretta Lynchová, americká generální prokurátorka, během prezidentování Baracka Obamy.

Mezitím došlo v USA k velkému počtu skandálů, spojených s používáním dopingu, jiných povzbuzujících prostředků, a porušováním sportovní etiky. Charakter a rozsah těchto porušení by předčily i ty nejdůmyslnější představy. Avšak vzhledem k tomu, že Amerika má tak obrovský vliv na určování pravidel ve světovém sportu, nikdy to nevedlo k žádným závažným sankcím, ani to nemělo žádný další podstatný dopad na americký sport.

Například americkému sprinterovi a olympijskému vítězi Justinu Gatlinovi, který byl opakovaně usvědčen z dopingu, je stále umožněno účastnit se sportovních akcí. Dokonce nikdo ani nemluví o tom, že by mu měly být zabaveny medaile. A sotvakdo si dnes vzpomene na obrovský dopingový skandál, známý v tisku jako skandál BALCO, který propukl v Americe v roce 2003. Bylo zjištěno, že dvacet amerických sportovců v různých sportovních disciplínách (lehká atletika, baseball, americký fotbal, box) užívalo zakázané anabolické steroidy, které vyvinula americká laboratoř Balco.

Proti Americe samozřejmě nebyly uvaleny žádné mezinárodní sportovní sankce, ale atleti, kteří byli zapojeni do skandálu, byli na dlouhou dobu vyloučeni ze soutěží. Velmi sledovaný případ amerického cyklisty Lance Armstronga, o kterém jsme se zmiňovali výše, jemuž byly za celou dobu prokázaného dopingu zabaveny všechny medaile, také nevyústil v žádné sankce proti cyklistické federaci USA.

Dvojí standardy

Na základě oficiálních srovnávacích statistik pozitivních dopingových testů u sportovců z různých zemí organizace WADA na příkaz USA vyloučila ze soutěží pouze Rusko. Ale podle těchto statistik existuje patnáct zemí, které překonávají Rusko, pokud jde o počet pozitivních testů (procentuálně z celkových testů), a USA jsou jen o dvě příčky za Ruskem. Navíc před Ruskem jsou země, jako Mexiko, Thajsko a Indie, které nemají ve sportu velké úspěchy, ale také opravdové sportovní národy, jako Francie, Kanada a Švédsko. Přesto tvrdé mezinárodní sankce za porušení dopingu byly uvaleny pouze na Rusko. Co je tohle jiného, než dvojí standardy?

Transgenderoví lidé

Samostatným problémem v americkém sportu jsou transgenderoví lidé. Podle sportovních předpisů jsou sportovci, kteří podstoupili změnu pohlaví a pravidelně užívají hormony, vlastně osvobozeni od přísných testů. Kromě toho jsou muži, kteří se stali ženami a vyhrávají ženské soutěže, v zásadě nedotknutelní, pokud jde o kritiku, a nepodstupují pravidelná lékařská vyšetření.

Zároveň dochází k tomu, že v ženských soutěžích vyhrávají čím dál více transgenderové ženy. Transgenderová cyklistka Rachel McKinnonová láme rekordy v ženské cyklistice a texaský transgenderový mladík Mack Beggs zápasí s dívkami a poráží je ve freestyle wrestlingu. Jsou tak porušovány nejen zvyklosti mezinárodních sportovních aktivit, ale také zákony biologie. Fyzické výhody, které mají transgenderové ženy ve srovnání s cisgenderovými ženami ve sportu, prokázal věrohodný výzkum, ale nebyly z toho vyvozeny žádné závěry.

Namísto závěru

Jsme nuceni přiznat, že ve sportu, stejně jako ve všem ostatním, mají USA jeden soubor pravidel pro sebe a další pro ty, kteří mají natolik odvahy, že zpochybňují jejich poctivost. Avšak v moderním světě se neomezené používání takového přístupu stále více podobá cílenému pronásledování, agresi a dokonce totální válce. Pod klamnou záminkou „války proti dopingu“ jde ve skutečnosti o válku, rozpoutanou proti konkrétním sportovcům, konkurentům, zemím a konec konců i proti sportu samotnému. Selektivní opatření, dvojí standardy a zpolitizovaná rozhodnutí mezinárodních sportovních organizací nevyhnutelně ovlivní sportovní aktivity jako celek, ovlivní sportovce a fanoušky, a sportovním událostem, které byly poslední dobou tak silně zkomercionalizované, hrozí, že se změní na otevřenou frašku.