Opravdu chceme zpět feudalismus v plné parádě?

Pan Frýbort nejprve popisuje situaci Zimbabwe, kde černošská populace zvolila prezidentem Mugabeho. Ten pak, když už nedobré výsledky jeho vlády byly patrné a neúnosné, vytvořil obraz bílých farmářů jako nepřátel země a nepřátel nebohých černochů (podle mne ve snaze udržet se u moci našel „třídního nepřítele“ – jako dříve nacisté Židy, komunisté imperialismus, nebo dnešní deep state „ruskou hrozbu“). Takže bílí farmáři byli vyhnání, farmy vyplundrovány, ekonomika Zimbabwe zničena.

Technická: Pan Frýbort chybně uvádí, že Zimbabwe měla světový rekord v inflaci. Světový rekord hyperinflace drží poválečné Maďarsko, které mělo celkovou inflaci 9.7x10120 %. (Devět celých sedm krát deset na stodvacátou procent). Také bankovky s nejvyšší nominální hodnotou v historii zatím vytisklo Maďarsko. Zimbabwe se dostala na bankovku o nominální hodnotě sto tisíc miliard dolarů. Maďarsko se dostalo na bankovku s nominální hodnotou sto milionů bilion-pengo (Maďarsko v té době už zavedlo bilion pengo jako základní jednotku, bilion v evropském významu) a bankovka, která byla natištěna, ale už nepřišla do oběhu, byla miliarda bilionů pengo, tedy sextilion pengo v US počítání, jinak 1021. Pro srovnání se Zimbabwe pak jde o tisíc miliard miliard proti zimbabwským sto tisícům miliard, tedy deset milionkrát více. Inflace v Maďarsku pak dosáhla rekordní úrovně až 41 tisíc bilionů procent p.a.

Z faktu, že Zimbabwe dospěla do tohoto stavu po zvolení Mugabeho v demokratických volbách, pak Frýbort dovozuje, že je to kvůli demokracii. Necítím se přímo expertem na Zimbabwe, které jsem pozoroval především v době hyperinflace jako zářný příklad ekonomického kolapsu v přímém přenosu. Ale řekl bych, že se jen těžko udržel u moci celých 30 let prostřednictvím demokracie. Spíše bych řekl, že se po prvních, možná nejpozději druhých demokratických volbách začal spoléhat na jiné nástroje – korupci, zastrašování, věznění a vraždění oponentů. Prostě klasické nástroje všech, v moderní době zejména afrických diktátorů. Demokracii používal jako fasádu a nikoli jako nástroj svojí moci. Obvinit proto z výsledků vlády Mugabeho demokracii jako takovou, jak činí pan Frýbort, je jako obvinit z toho boty, které Mugabe také nosil – snad alespoň třeba na setkání s novináři a evropskými politiky. Je to zkratkovité a zcela logicky chybné. Jako zakazovat nože, když nějakého bílého Evropana nožem ubodá nějaký „hodný, tolerantní, pokorný, tichý a vděčný“ muslimský migrant, který zdravil sousedy a vyznával ideologii, která nikdy s ničím nesouvisí. (Maximálně tak s nasvícenou rozhlednou, že?;-).

Podle mého názoru je nutné především vnímat skutečnost, že demokracie je nástroj. A záleží nejen na nástroji, ale i na tom, jak s ním lidé v té které zemi, v tom kterém státě pracují.

Africké země opravdu věnovaly – až na vzácné výjimky, jako například Kaddáfího Libye – celá desetiletí od získání „samostatnosti“ především sebe-destrukci. Ale příčina není ve svobodě, kterou nabyly. Příčina není v demokracii. Příčina je v tom, že africké země získaly svobodu, ale bez zodpovědnosti. „Jsme svobodní, můžeme si dělat, cokoli nás napadne.“ A to je smrtelná myšlenka nikoli sama o sobě, ale v situaci „a za důsledky našich vlastních rozhodnutí a skutků, může někdo jiný, konkrétně bývalé koloniální velmoci, respektive vlastně celá vyspělá, pracovitá a úspěšná západní civilizace.“

Co se učí africké země a veškeré tamní obyvatelstvo desítky let svojí „samostatnosti“? „Oni se o nás postarají“. To my, západní civilizace jim pošleme „humanitární pomoc“. Jídlo, léky, oblečení. Lékaře. Sudy, aby měli nádoby na vodu. Stroje na výrobu věcí v Africe potřebných. Zemědělské stroje. Miliardy a miliardy dolarů. Za ty desítky let v dnešní hodnotě možná triliony dolarů „pomoci“, triliony dolarů věcí zadarmo. A většina z toho do dvou let zrezaví. Protože jsme je fakticky naučili, že se o věci nemusí starat. „Zrezivělo to. Neva. Oni přivezou nové. Proč se namáhat a o věci pečovat? Vždyť jsou zadarmo.“ Pamatujete se na ty fotky oblečení a jídla poházeného „uprchlíky“ do příkopů u silnic? To je přesný obraz toho, jak reálně dopadá „humanitární pomoc Africe“.

Přelidnění Afriky? Další příklad. „Pořídíme si hodně dětí. Sice pro ně nemáme dost jídla, ale pitomí Evropané nám ho pošlou. A pošlou ho tím víc, čím víc dětí budeme mít. Takže se budeme mít tím lépe, čím více budeme mít dětí, které nedokážeme a vlastně ani nechceme uživit.“

Svoboda bez zodpovědnosti. Parodie na svobodu.

V jistém smyslu opravdu může západní civilizace za bídu v Africe, za tamní hladomory, nedostatek jídla, léků, zdravotní péče, nedostatek pracovních míst atd. Ano, v jistém smyslu za to vše můžeme - protože jim stále dáváme něco zadarmo. Jak chcete naučit člověka pracovat, když mu budete platit na „sociálních“ (fakticky anti-sociálních) dávkách každý měsíc víc, než kolik by vydělal svojí prací?

Nástrojem afrického sebezničení není demokracie jako taková.

Nástrojem afrického sebezničení je "svoboda" dělat si co chci za situace "nenést odpovědnost za výsledky" a to po celé generace.,

Místo výchovy ke zodpovědnosti to samozřejmě vede naopak k "výchově" k naprosté nezodpovědnosti. Dokonce anti-zodpovědnosti. (Typickým příkladem anti-odpovědnosti je například africká porodnost, viz výše.)

Posílat do Afriky neustálou humanitární pomoc a dotace a ponechání jim "svobody" je totéž, jak posílat nezralému člověku (třeba puberťákovi) takřka neomezené kapesné a přitom po něm nechtít odpovědnost ani za sebe samotného. Vychováte tak jen líné, neschopné, rozcapené fracky, na které tátové podnikatelé neměli dost času, ale mohli jim vše koupit.

Problém není demokracie v Africe.

Problém Afriky je "peníze pro váš bezpracný život, za nic nemůžete, dělejte si, co jen chcete"

Demokracie může v Africe fungovat - až si ponesou důsledky svých rozhodnutí. Demokracie a svoboda prostě musí být kombinované se zodpovědností. Pak fungují, Bez zodpovědnosti se zvrtnou v parodii.

"Vaše blbá vláda? Hladomor? To je důsledek vašich rozhodnutí. Vemte si z toho ponaučení. Tak jako Evropané, kteří přesně taková ponaučení dostávali dost dlouho, aby jim to přešlo do genů".

Pan Frýbort píše: „V ústavu pro choromyslné početně převládají blázni nad lékaři a ošetřovateli. Dle zásad demokracie by tudíž měli v blázinci rozhodovat blázni.“

Jde o zajímavou a vtipnou hyperbolu. Ale zcela falešnou. Některé věty (úmyslně nepíši myšlenky) jsou sice vtipné, ale naprosto mimo z hlediska věcného. V továrně také pracuje mnohem více dělníků než generálních ředitelů. V armádě je také mnohem více vojínů než generálů. (Tedy kromě té naší české armády, kde naopak většina vojáků sedí na ministerstvu obrany a na generálním štábu.) Na chirurgickém oddělení je mnohem více pacientů než operatérů. Ve škole je mnohem více žáků než učitelů. Ve vlaku je mnohem více pasažérů než strojvedoucích, v letadle mnohem více cestujících než pilotů. Ale demokracie není o tom, jak má fungovat lidská činnost v konkrétních oblastech – chirurgie, letecká doprava, vězení, armáda, výroba apod. S otázkou fungování neb nefungování demokracie v politickém systému to nesouvisí. Je to sice vtipné, ale zcela mimo mísu.

Pan Frýbort také komentuje český národ. Z historie vypichuje volby 1946, kdy čeští voliči opravdu učinili vítězem voleb komunistickou stranu.

Pozn.: Mimochodem, stejně tak byly po 2. světové válce komunistické strany velice silné i například ve Francii anebo v Itálii. Aby v těchto zemích byly komunistické strany eliminovány, byla realizována operace Gladio, která vytvořila opravdové „eskadry teroru a smrti“, které páchaly teroristické útoky a vraždy, pod falešnou vlajkou ke zdiskreditování komunistických stran. Wikipedie to sice uvádí tak, že jakoby hlavní náplní operace Gladio bylo vytvoření bojůvek pro případ okupace západní Evropy Sovětským Svazem nebo pro případ převzetí moci komunisty, ale reálně tato operace probíhala i v rovině vražd a teroru sváděného na komunisty. Stačí trochu pohledat na netu a člověk se dobere i k odtajněným dokumentům. Tím se nechci komunistických stran ve Francii nebo Itálii zastávat, ale zase lhát jen abych byl dost „antikomunistický“, to taky nebudu.

Co vyplývá podle pan Frýborta z faktu, že komunistická strana zvítězila v roce 1946 ve volbách v Československu?

Stejně jako z příkladu Zimbabwe z toho podle pana Frýborta prý „logicky“ vyplývá, že demokracie nepatří „do rukou“ „každému kdo má dvě uši a nos mezi nimi“. Pan Frýbort navrhuje jako „řešení“, aby volební právo měli jen ti, kteří zaplatili dostatečně velké daně.

Podle mého názoru se tím dopouští zcela chybného postupu. Jednak zcela chybně identifikuje podstatu problému, který chce řešit. Dále pak zcela chybně identifikuje charakteristiku „účastníků problému a účastníků jeho řešení“. A následně pak navíc ignoruje reálné fungování reálného světa, ignoruje to, jak by jím navrhované „řešení“ dopadlo ve skutečném světě.

Podstata problému fungování demokracie není v tom, že může volit, nebo obecně mít hlas (nejen volební) každý, kdo má uši a nos mezi nimi. Podstatou problému je to, že demokracie dobře funguje ve svobodné společnosti založené na principech svobodného usilování každého člověka (abych parafrázoval Deklaraci nezávislosti) a zodpovědnosti každého člověka za svůj osud. V dnešní moderní společnosti, kde postupně čím dál více nahrazuje svobodu úřední totalita (složená z milionů pravidel, nařízení, zákonů, paragrafů, formulářů, hlášení, „norem“, limitů, oprávnění/neoprávnění atd.) demokracie začíná fungovat prapodivně. V tom s panem Frýbortem souhlasím.

Stejně tak demokracie funguje podivně, respektive vede k podivným výsledkům za situace, kdy stát je fakticky hlavní a nejdůležitější ekonomickou „jednotkou“ a vlastně funguje jako monopol. Podíl HDP, který je přerozdělován prostřednictvím veřejných rozpočtů přesáhl ve vyspělých zemích 50%. To je obrovská koncentrace moci v rukou nikoli nějakého abstraktního státu, ale v rukou úřednické vrstvy („třídy“ svého druhu). To jednak vede k faktickému dušení produktivní sféry ekonomiky (společně s výše zmíněnou byrokratizací veškerého života prostřednictvím tun zákonů a vyhlášek, kterým nejen, že už nikdo nerozumí, ale nikdo už ani neví, co všechno v nich je) a navíc to vede (opět společně s byrokratizací) k deformování ekonomického i sociálního a politického chování celých skupin občanů.

V důsledku byrokratizace a koncentrace ekonomické moci v rukou byrokratické vrstvy a politické „elity“ (která spolupracuje s feudálními pány z nejvyšších pater neo-feudalismu) se pak chovají celé skupiny občanů, a časem všechny skupiny občanů, tak, že uplatněním demokratických práv nedochází k odstraňování problémů, ale k jejich násobení a množení. Byrokratická vrstva ve jménu „sociální spravedlnosti“ zavede dávky pro „chudé a nemajetné“. Ale vytvoří takový systém, který zcela očividně nevede k odstraňování chudoby, ale k pravému opaku - k narůstání počtu lidí, kteří „musí“ dostat danou sociální dávku. Kolik od druhé světové války vynaložila naše země, kolik museli dát ze svého občané této země například na romskou problematiku? A jaké procento Romů bylo díky těmto miliardám začleněno do řádného života? Kolik procent romských rodin řádně vychovává svoje děti, vede je k úsilí získat vzdělání, získat dobrou práci a dobře pracovat a postarat se sami o sebe? A kolik naopak přibylo těch romských rodin, které jsou závislé na sociálních dávkách? Které nevychovávají svoje děti řádně, nevychovávají svoje děti k úctě ke vzdělání a k poctivé práci a vlastnímu úsilí. Ani vlastně nevím, protože zjišťovat podobné údaje by byl prý rasismus. Ale hlavně by se jistě ukázalo, že veškerá práce v tomto směru je zcela neúčinná, chybně směřovaná a peníze vynaložené na různé programy a na neziskovky jsou hozené oknem parazitům na druhou (parazitům z neziskovek a různých „programů“, kteří parazitují na parazitech dlouhodobě a trvale závislých na sociálních dávkách a na dalších výhodách a privilegiích na cizí účet). Ale není to jen o problematice začlenění a integrace Romů. Je to stejné ve všech dalších směrech.

Pozn.: Evropská Unie například přijme program podpory „obnovitelných zdrojů“. V jeho důsledku ničíme přírodu řepkou (která ničí půdu, oslabuje schopnost krajiny zadržovat vodu a propouštět vodu do spodních vod, způsobuje otravu divokých zvířat atd), poli se solárními panely (kde by mohly růst třeba stromy, ale nerostou), stavíme větrné elektrárny, které nejen že zabírají místa stromům, ale navíc zabíjejí ptáky. A v důsledku tím vším ještě navíc zvýšíme uhlíkovou stopu, když už o nesmyslu „uhlíková stopa“ chceme mluvit, protože například na jeden litr bio-nafty z řepky se spotřebují zhruba 2-3 litry nafty normální. Úřednická třída v praxi: problém nevyřeší, jen znásobí. A svými „opatřeními“ vytvoří ke každému problému ještě navíc dva až tři problémy zcela nové, které do doby „opatření“ vůbec neexistovaly. Recyklace plastů je další perfektní příklad – dříve se spalovaly za vysokých teplot, aby nevznikaly nebezpečné, toxické zplodiny hoření. Teď se plasty „recyklují“. Reálně především tak, že se odváží do Asie, kde se hází do moře. Tak se zakáží uchošťoury, brčka a plastové nákupní tašky. Takže se bude o to víc kácet stromů, aby se z jejich dřeva mohlo vyrobit dost papíru na papírová brčka, papírové uchošťoury a papírové nákupní tašky. Papírových tašek se navíc spotřebuje více, protože unesou méně než plastové; navíc plastová nákupní taška zpravidla končila jako sáček do odpadového koše – teď si tedy každá domácnost musí koupit zvlášť plastové sáčky do odpadových košů; EU je sice jistě časem zakáže také, ale pak se zase zjistí, že domácnosti logicky spotřebují více vody a více saponátů na mytí odpadkových košů, které mají doma....a úředníci to všechno budou tak dlouho „řešit“, až naši civilizaci prostě umoří.

Charakteristika účastníků daného problému je podle mého názoru u pana Frýborta také chybná. Jím navrhované omezení volebního práva jen na ty, kteří platí dostatečně velké daně, by vedla k důsledkům mnohem děsivějším, než kdyby parlament a vládu „volil“ šimpanz házením šipek. Když se podíváme na výsledky voleb v České republice, vidíme, že „Frýbortovou stopkou“ by se výrazně zvýšila faktická moc občanů Prahy. Mají vysoké příjmy, vysoko nad průměrem republiky. Ergo, volební preference občanů Prahy by měly mnohem větší váhu než doposud. Co by to znamenalo prakticky? Na Hradě by seděl Drahoš. Ve Strakovce by seděl Bartoš za Piráty, Bursík za Zelené, Kalousek za Topku, pak asi ještě Pospíšil, Fiala (ne Radim, ten je velice schopný a rozumný, ale naneštěstí Petr z neomarxistické bývalé ODS), Kocáb nebo Feri atd. No, prakticky bychom plnili veškeré pokyny Brusele, Paříže a Berlína. Zrušili bychom všechny jaderné a uhelné elektrárny a elektřinu měli na příděl a za ceny desetkrát vyšší proti dnešku. Bursík by zakázal osobní auta kromě elektromobilů (na které by nedosáhla většina populace jak díky cenové investici úvodní, tak díky vysokým provozním nákladům a díky děsivé nepraktičnosti snobského pseudo-eko vozítka.) Všichni nepřizpůsobiví nelegální migranti by z Francie a Německa byli přemístěni k nám, abychom se „odvděčili za přijetí do EU a ukázali svoji solidaritu“. A k tomu bychom samozřejmě dováželi ještě další svoje „vlastní“ krimigranty, abychom byli dost „vyspělí“ a dost „západní“. Takže by se i u nás Židé museli bát na ulici vylézt s jarmulkou nebo s pejzy, i u nás by se dívky a ženy barvily na ´brunety, aby vypadaly co nejméně jako Evropanky, i u nás by se dívkám a ženám doporučovalo, ať raději chodí ve skupinkách a když potkají muže „jižního typu“, tak ať si drží kabelku, sklopí zrak a uhnou mu z cesty apod. jako se děje ve „vyspělé západní Evropě“ díky politice vlád, které tam zvolili právě ti „inteligentní, vyspělí, vzdělaní“ občané, na které chce spoléhat pan Frýbort.

Jak řekl Orwell – některé myšlenky jsou tak pitomé, že jim může uvěřit jen intelektuál (tím myslím ty voliče, na které chce pan Frýbort spoléhat, nikoli pana Frýborta). Koneckonců, největší hovadiny, jakými jsou například podpora homosexualismu, propagace transgenderismu, pohlaví jako „sociální konstrukt“, „negramotní pasáci koz z Afriky jsou univerzitně vzdělaní doktoři a inženýři“, nelegální migrace je lidské právo, podvolení se islámu je diverzita, válka proti institutu rodiny, inkluze a jiné destrukce systému vzdělávání, až po dnes nové téma kanibalismu a pedofilie, to vše má a bude mít nepochybně největší podporu v Praze, mezi lidmi s nadprůměrnými příjmy. Protože tam je to nejvíc „in“. Lepšolidi. Seberte volební právo všem kromě lepšolidí a z Evropy je během prvního volebního období Mogadišu. Na to bych si klidně vsadil.

Navrhované řešení, které předestírá pan Frýbort, je nejhorší ze všech možností. I dnešní „poruchové“ fungování demokracie s rovnými právy pro všechny občany je lepší, než totalita, ke které by zcela nevyhnutelně vedla praktická realizace podobných návrhů. Prakticky je v dnešní společnosti velice obtížné identifikovat „čisté příjemce“. (Státní zakázky například. Je podnikatel, který má státní zakázky příjemce nebo ne? Ale těch příkladů je nekonečně mnoho, vzhledem k nesmírné provázanosti složitosti moderní ekonomiky v prostředí byrokratické soft-totality při existenci mega-korporace „stát“, která přímo kontroluje více než polovinu ekonomiky. A nepřímo a přes byrokracii i její zbytek.)

V zásadě by aplikace podobného principu nutně vedla k potřebě vydat vyhlášku, která by vše upřesňovala, vysvětlovala, ujasňovala. Měla by asi tak 250 000 stran. Drobným písmem, hustě psaným. Skončilo by to u faktické svévole byrokratické vrstvy, kdo bude vyloučen z voleb a komu tak budou sebrána jeho základní politická práva.

A k tomu připočítejte šiřitele dobra za každou cenu. Kromě svévole úředníků by takové opatření navíc vedlo v reálném světě velice rychle k dalším a dalším „vylepšením“ pomocí doplňků, rozšíření apod. Časem by byli zahrnuti lidé s velkou uhlíkovou stopou, protože škodí přírodě. A když se pan Frýbort ptá „proč by měl spolurozhodovat o osudech státu ten, kdo k jeho provozu halířkem nepřispěje?“, tak do roka a do dne by se záškolák Doubrava s Grétou za zády ptal „proč by měl spolurozhodovat o osudech státu ten, kdo ohrožuje celou planetu?“. Pak by někoho napadlo vyloučit kuřáky. Protože proč by měl o osudech státu rozhodovat ten, který jednou v budoucnu bude stát velké finanční zdroje na léčení nemocí z kouření. Pak by někoho napadlo vyloučit občany z vesnic, protože proč by měli o osudech státu rozhodovat lidé, kteří žijí na venkově, když většina lidí žije ve městech. A nakonec by to, milá čtenářko a milý čtenáři, skončilo u toho, co si netroufli ani komunisté – volební právo a jakákoli jiná politická práva by měli jen lidé s tím jediným „správným“ názorem a s tím jediným “správným“ chováním. A mezi ně, mimochodem, byste tedy určitě nepatřil ani Vy, pane Frýborte. Ani Ty, milá čtenářko a milý čtenáři, když čteš tento „konspirační“ web, placený jistě z „ruských zdrojů“ a šířící jistě jen samé „fake news a ruskou propagandu“.

Tady opravdu platí, že kdo jednou otevře Pandořinu skříňku, už si nemůže vybrat, koho vypuštěné choroby postihnou. A nemůže si ani vybrat, které choroby se z Pandořiny skříňky dostanou ven – budou to prostě všechny.

Pan Frýbort, jako řada dalších lidí, je zřejmě rozčarován z děsivých výsledků práce elit („mocenských elit“) v prostředí manipulace občanů masmediální propagandou i každodenním terorem politické korektnosti (a jinými nástroji každodenního, drobného znásilňování svobod občanů). A v této své rozčarovanosti hledá rychlé a „elegantní“ řešení. Je mnohem snazší zbavit volebního práva některé skupiny občanů než „from here to eternity“ neustálým tlakem občanů nutit mocenské elity, struktury moci (politické, ekonomické i mediální) k zachovávání a respektování svobod a svobodné konkurence. Svobodné konkurence v oblasti politické i ekonomické i myšlenkové (ideové). To je hlavní příspěvek kapitalismu – konec feudálních privilegií (ve všech směrech) a tedy „demokratizace“ vlastnictví a tvorby bohatství. Kapitalismus nahradil koncept „majetek má ten, kdo ho má přidělený jako léno, a jen ten smí získávat a hromadit bohatství“ novým konceptem „majetek má ten, kdo ho dokáže produktivně využívat k tvorbě vlastního bohatství prostřednictvím produkce ‚bohatství‘ (zboží, služby) pro ostatní“. Feudální cechy cíleně znemožňující konkurenci byly zrušeny. V důsledku těchto změn pak kapitalismus posunul lidstvo do takového stupně rozvoje, o jakém se feudalismu nemohlo a nikdy nebude moci ani zdát. (

Pozn.: Samozřejmě, že i během kapitalismu byli lidé, kteří získali majetek jinak než čestně a produktivně. To bylo, je a bude vždy. I v Severní Koreji jsou lidé, kteří si žijí velice dobře na cizí účet. Ale kapitalismus vytvořil většinu bohatých právě produktivní činností – pokud by to tak nebylo, pokud by krádeže a loupeže byly ve tvorbě bohatství „společnosti“ rozhodující a hlavní, pak by nemohly reálné výsledky kapitalismu tak viditelně předstihnout výsledky feudalismu a to v míře faktické nesouměřitelnosti chudých výsledků feudalismu ve srovnání s výsledky kapitalismu. Pokud by krádeže nebyly marginální, pak by prostě naše západní civilizace nemohla být tak vyspělá.

Krádeže jsou hrou s nulovým součtem nebo dokonce se záporným. Ale je naprosto nepopiratelné, že kapitalistická ekonomika vytvořila bohatství nové, které je mnohonásobkem úrovně bohatství z předcházející éry feudalismu. Za éry kapitalismu byly vytvořeny podmínky života, které převyšují životní standard i nejvyšší šlechty v éře feudalismu. A tento životní standard byl vytvořen pro všechny a v počtech naprosto nevídaných - jen od roku 1700 se populace Evropy zvýšila pětinásobně a životní standard lidí se posunul opravdu nad úroveň královských rodin z éry středověku. A nejde jen o mobily apod, ale topení, teplá tekoucí voda, pitná voda, pohodlné, teplé oděvy, doprava, léky, kvalita a dostupnost jídla, kamkoli se člověk podívá, stačí porovnat. Moderní výrobu a moderní společnost by lidstvo nikdy nepoznalo, pokud by nezrušilo feudální systém. A svobodná konkurence a tvorba bohatství jeho produkcí - a nikoli kradením nebo získáváním přídělem – to je základní rys kapitalismu a základní faktor, který přinesl lidstvu civilizační rozvoj.

O to smutnější je, že dnes fakticky znovu instalujeme feudalismus. A tím nemám na mysli ani protiprávní a nelegitimní „restituce“ majetků šlechtě. Mám na mysli ty tisíce zákonů, paragrafů, nařízení, vyhlášek, předpisů, vysvětlujících pod-předpisů, a miliony stran všech těchto moderních CECHOVNÍCH PRAVIDEL, jejichž hlavním a vlastně jediným cílem je znemožnit konkurenci a přetvořit postupně všechny oblasti ekonomických aktivit člověka na neo-feudální léna, kde  mega-korporace jsou knížata nového neo-feudalismu, velké korporace představují hrabata a svobodné pány, velké firmy hrají pány, střední firmy jsou jako rytíři, malé firmy jako zemani. A živnostníci jsou novodobí mlynáři a svobodní rolníci. Zbytek populace pak je v pozici nevolníků a v pozici služebnictva pro šlechtu. Nesmějte se. Zkuste se nad tím zamyslet. Jen Evropská Unie má přes 28 000 zákonů, nařízení, vyhlášek. K tomu národní předpisy a nařízení, hygienické, „technické“, „emisní“, daňové....

Myslíte si, že může existovat opravdu skutečná a ne jen předstíraná konkurence v takovémto prostředí? Opravdu věříte tomu, že třeba mezi výrobci aut existuje skutečná konkurence? Myslíte si, že může v Evropě vzniknout nový výrobce aut, který porazí Volkswagen, Fiat, BMW? Nemůže – už jen proto, že stejně jako tito výrobci aut nebude sto splnit nesplnitelné emisní limity, takže ani nemůže začít vyrábět. A mimochodem, opravdu věříte tomu, že třeba potraviny jsou v ČR v horší kvalitě a dražší než v Německu působením trhu a svobodné konkurence? Já myslím, že je to působením eliminace konkurence prostřednictvím kartelových dohod a administrativních (např. „hygienických“) opatření, které například znemožňují, aby nějaký podnikatel jezdil nakupovat do Německa nebo do Francie potraviny ve velkém a prodával je v České republice – kvalitní, přitom za stejnou nebo menší cenu jako náhražkové s...y prodávají obchodní řetězce a ještě se solidním ziskem. Proč prodávají všichni výrobci mobilů mobily dráž v ČR než třeba v Německu? Totéž auta? Totéž televize? Protože není konkurence, resp. je jen zdánlivá. Kapitalismus byl nahrazen neo-feudalismem. Tohle jsou jedny ze symptomů.

Víte, proč nefungovala a nikdy nemohla fungovat demokracie v socialismu? Protože kdo není a nesmí být svobodný ekonomicky, nemůže být svobodný ani politicky.

Zjednodušeně řečeno: Demokracie je svoboda PLUS zodpovědnost. Kdo zodpovědnost odebere z této dvojice, jako je tomu v případě afrických zemí, ten dostane jen parodii na fungování společnosti. A kdo vezme z demokracie svobodu, ten dostane „reálný socialismus“ alias „lidovou demokracii“. Nebo multikulturní neo-totalitu.

Jedno z článku pana Frýborta vyplývá – někteří intelektuálové prostě touží být hlavně originální a nepřemýšlí nebo nejsou sto domyslet do důsledků svoje originální „nápady“. Někdo pak v televizi doporučuje kanibalismus jako bezva cestu, jak snížit uhlíkovou stopu lidstva a zachránit tak planetu před neexistujícím „člověkem způsobeném globálním oteplením“. Někdo zase navrhuje odstranit absurdní a destruktivní výsledky dnešní soft, neo-totality zavedením opatření soft neo-totalitu rozšiřujících, upevňujících a násobících. „Více Evropy“ v bledězeleném.

Co je naopak odpovědí na dnešní „dysfunkčnost“ demokracie? Omezení role státu v ekonomice. De-byrokratizace ekonomiky i společnosti. Návrat ke zdravému rozumu (manželství je svazek mezi mužem a ženou, pohlaví je biologicky dané, úchylka je úchylka a ne cool chování, školy jsou k tomu, aby žáky a studenty naučily co nejvíce a ne aby daly dohromady retardované s neretardovanými a tím zničily jakoukoli šanci retardovaných i neretardovaných něco se naučit atd.) Zjednodušení právního systému, systému daňového i všech dalších oblastí regulace. Propuštění 80% úředníků státního aparátu a kompletní zrušení 80% agend jejich dosavadní „činnosti“. Ústavní omezení rozsahu počtu zákonů i celkového počtu jejich stran a paragrafů, aby právní řád zůstal srozumitelný a tedy funkční pro reálný život a ne pro palmáre právníků. Důsledná orientace všech sociálních (a nejen sociálních) programů a dávek na řešení problému, nikoli na jeho konzervování a rozšiřování. (S vyvozováním důsledků vůči těm, kteří takových výsledků se svými programy a návrhy nebudou dosahovat – vlastně je to zpronevěra, utrácet z veřejných zdrojů peníze, které reálně nic nevyřeší, jen zajistí některým lidem „zaměstnání“ a plat.)

A řada dalších zásadních a nelehkých změn, které všechny musí směřovat ne k posílení feudálních rysů dnešní společnosti, ale naopak k jejich odstranění a k návratu k uspořádání společnosti založenému na svobodě a odpovědnosti občanů. Na svobodě jednat a konat, na zodpovědnosti za důsledky svého konání a jednání. Jen tak lze mít zodpovědné občany a zodpovědné, z pohledu dlouhodobé perspektivy rozvoje lidské společnost racionálně jednající voliče. (Byť se z pohledu samotných občanů bude jednat o perspektivy osobní, individuální a veskrze krátkodobé. Ale i při předchozím civilizačním skoku to byly individuální a veskrze krátkodobé perspektivy svobodných, aktivních a zodpovědných občanů, které se ukázaly jako dlouhodobě perspektivní a pozitivní pro lidskou společnost, pro lidskou civilizaci. Individuální, „sobecké“ zájmy přinesly dlouhodobě pozitivní výsledky, zcela nesrovnatelné s výsledky, které přinesl feudalismus. Dnešní životní úroveň všech občanů západní civilizace nevytvořil ani feudální pán přidělením léna, ani žádný „moudrý“ jedinec, který prohlédl dlouhodobé cíle a všem je nařídil. Byly to miliony svobodných, individuálních, „sobeckých“ zájmů a nic jiného. A jako červená nit dějinami civilizace prochází linie růstu svobod člověka, svobod jednotlivce a touto rostoucí svobodou v kombinaci se zodpovědností umožněná a vyvolaná lidská tvořivost a činorodost. Každý předpis, bez ohledu na jeho zamýšlený nebo deklarovaný cíl, tuto svobodu a tedy i tvořivost a činorodost naopak tráví a zabíjí.

Hlavní ponaučení, alespoň pro mne: Je velice cenné číst si i takové názory, se kterými nesouhlasím a které považuji za zcela nesprávné (ve smyslu: [podle mého názoru] mylné, fakticky a logicky nesprávné, nemám rozhodně na mysli „ideologicky politicky korektně nebo jinak podobně nesprávné“).

Dokonce i pravda potřebuje lež, aby právě vedle ní byla jasněji vidět.