Co bude Litvu stát energetická nezávislost

Anatolij Ivanov

20.8.2019 Komentáře Témata: Energetika, Evropa, Analýza, Ekonomika 1121 slov

Oficiální Vilnius se domnívá, že dosáhne plné energetické nezávislosti na Rusku, pokud se vyčlení z jednotného systému BRELL – energetického okruhu Běloruska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy. Úředníci litevského Ministerstva energetiky se vzápětí obrací k politikům: „spínač BRELLU byl umístěn v moskevském dispečinku“…

Tato zkratka představuje název části severozápadního regionu Jednotného energetického systému SSSR. Ale pro oficiální Vilnius je tato zkratka zároveň symbolem „energetické okupace“ Rezervní energetický most se Švédskem NordBalt s kapacitou 400 megawattů (náklady na projekt – 580 mil. eur) je už v provozu. Dohoda o stavbě smyčky s Polskem LitPolLink (cena projektu – 370 mil. eur) je v závěrečném stádiu, probíhají práce na realizaci projektu synchronizace litevských rozvodných sítí elektrické energie s evropskými.

V říjnu 2018 bylo oznámeno, že zemím Pobaltí, včetně Litvy, je povoleno připojit se k sítím kontinentální Evropy. Oficiální Vilnius plánoval přestat být „energetickým ostrovem“ v roce 2020, ale Brusel odložil termín na rok 2025. Litevské ministerstvo energetiky zveřejnilo tiskové oznámení, ze kterého vyplývá následující: u ministra Zygimantase Vaiciunase leží dopis, podávající zprávu o tom, že žádost o financování synchronizace už postoupila k Evropské komisi. První etapa je oceněna na 432,5 mil. eur, avšak celkově Litva pro odchod z BRELL potřebuje 1,5 mld. eur. Mimochodem, v roce 2015 ten samý Vaiciunas hovořil o částce do 1 mld. eur. Během čtyř let výdaje vzrostly o 50%. Částka 1,5 mld. eur je pro Litvu kolosální částka. Pro srovnání: státní rozpočet na r. 2020 je načrtnut v rozmezí 10,5 – 11,5 mld. eur.

Oficiální Vilnius blafuje. Země neodchází z BRELL ze své vlastní iniciativy, ale kvůli rozhodnutí Bruselu. Přesto má v úmyslu mlčet, stejně jako o gigantických výdajích. Co se týče konfrontace s Moskvou, litevská vláda s výdaji nesouhlasí. Stačí vzpomenout osud jaderné elektrárny Ignalina. Vilnius vyměnil generaci nejlevnější elektřiny v Evropě za členství v Evropské unii. V noci z 31. prosince 2009 na 1. ledna r. 2010 „ignalinku“ definitivně odstavili. Litva se z dodavatele elektrické energie změnila na zemi s energetickým deficitem – v dovozní zemi a byla nucena nakupovat u Ruské federace až 75 % potřebné elektrické energie. Do r. 2016 putovaly veškeré dodávky elektřiny přes systém BRELL z Běloruska, Ruska, Lotyšska a Estonska.

Nicméně s Dalií Grybauskaité země s urputnou houževnatostí směřovala k nezávislosti na ruských energetických inženýrech. Směrnice EU neumožňují podporovat ze státního rozpočtu energetické projekty, jestliže tyto projekty nejsou regionální. Terminál LNG v Klaipedě není regionální projekt. Proto Litva platí pouze nájemné. Je to 60 mil. eur za rok. Samostatně museli Litevci stavět také silnici z Klaipedy do podzemních zásobníků plynu v lotyšském Inčukalnsu, což je přišlo na dalších 250 mil. eur.

K něčemu podobnému došlo při schválení projektu elektrické smyčky Litva – Švédsko. Úřady ujišťovaly občany o tom, že cena elektřiny pro běžné spotřebitele klesne o 20%. Harold Klomp, skandinávský poradce v oblasti energetiky varoval: kabel NordBalt sníží cenu maximálně o 7% a jen v krátkodobém horizontu. „V zimním období se jižní část Švédska, ze které povede i kabel, potýká s deficitem elektrické energie v rozsahu 6 gigawattů. Z jihu do Severního Švédska může přejít 6,5 gigawattů. V roce 2020 se jaderné elektrárny EON a Vattenfall rozhodly uzavřít reaktory s energií 3 GW. Celková ztráta 9 gigawattů objektivně zvyšuje ceny v Jižním Švédsku, ze kterého Litva doufá v dodávku levnější elektrické energie“, - pověděl Klomp v rozhovoru litevským novinám Lietuvos rytas.

Import prostřednictvím kabelu NordBalt může být dobrým východiskem pro Švédsko, aby se zbavilo deficitu. Dokonce i v případě, kdy Švédi budou byť jen někdy importovat přes kabel elektrickou energii z Ruska nebo Běloruska, automaticky to zvedne její cenu v Litvě“, shrnul skandinávský expert.

Přesto byl NordBalt postaven i s přihlédnutím k takovému scénáři. Ale v r. 2009 začala synchronizace elektrických sítí pobaltských zemí se sítěmi kontinentální Evropy. Litevská společnost, rozvádějící elektřinu Litgrid zahájila s požehnáním paní Grybauskaité realizaci projektu v hodnotě téměř 30 mil. eur. Bylo potřeba rekonstruovat dvě stanice v severovýchodní části země a demontovat elektrickou síť 750 kilovoltů v Bělorusku, aby se vyloučila pravděpodobnost dodávek z jaderné elektrárny u města Ostrovec. Jak řekl jeden z otců energetiky akademik Jurgis Vilimas, „pragmatickou strategií to tu nezavání“.

Není náhodou, že člen parlamentu Linas Balsis v rozhovoru s autorem tohoto článku řekl, že „existuje pevné přesvědčení o přítomnosti osobních zájmů v oblasti energetiky u bývalé prezidentky Grybauskaité“. Stejný názor zastává zástupce Sejmu Arturas Skargius, který odhalil nemalé množství machinací v energetickém sektoru.

Tyto domněnky potvrdila sama Grybauskaité, když nazvala ministra Arvydase Sekmokase, který má na svědomí zničení energetického hospodářství, včetně udušení projektu nové jaderné elektrárny u města Visaginas, „nejlepším ministrem ze všech ministrů všech vlád“. Ovladatelný Sekmokas vždy poslušně následoval rozkazy Grybauskaité.

Velvyslanec RF v Litvě Alexandr Udalcov z důvodu boje Vilniusu za energetickou nezávislost poznamenal: „Od 1. ledna 2019 je cena elektrické energie v Litvě třikrát vyšší než cena v Kaliningradské oblasti“. A to vyvolává stále více otázek už i u odborníků a nejen v oblasti energetiky.

V plánu Litvy na odchod z BRELL byla 29. května podepsána smlouva o podmínkách synchronizace litevských elektrických sítí s Evropou. Do r. 2021 je nutné národní rozvodné sítě obnovit a posílit. V Ministerstvu energetiky Litvy tvrdí, že „na tyto cíle je vyděleno maximální financování ze strukturálních fondů Evropské unie“, ale konkrétní čísla známy nejsou. To znamená, že litevští daňoví poplatníci budou muset opět sáhnout hlouběji do peněženky.

A nyní, co na to píše hlavní redaktor žurnálu „Geoenergetika.ru“ Boris Marcinkevič:

„Nejrozsáhlejším inženýrským projektem Evropy v naší době je vytvoření jednotného energetického systému od Pyrenejí až po polární oblasti Finska a Norska s názvem ENTSO-E. Energetické systémy Baltských zemí jsou geograficky rozmístěny v rámci UCTE, pod který spadá Polsko a NORDEL, jehož účastníky jsou Finsko a Švédsko. Synchronizace energetických systémů Evropy není pro vytvoření ENTSO-E bez vyřešení problému v oblasti Pobaltí technicky možná…ENTSO-E je ohromný, velice složitý projekt, pro jehož realizaci Brusel pokračuje ve vedení energetického dialogu Rusko – EU, otázka o tom, bude-li Evropě stačit vlastní základní generace nebo ne, zůstává otevřená“.

To znamená, že odchod Litvy a dalších zemí Pobaltí z energetického okruhu BRELL přichází v úvahu, pokud bude vycházet ze zájmů evropského projektu ENTSO-E. Přitom není jasné, zda Evropě stačí vlastní základní generace nebo ne“ (!). A není jasné, co v takové situaci hrozí pobaltským republikám v plánu jejich energetické bezpečnosti.

Во что обойдётся Литве её энергетическая независимость vyšel 14. srpna 2019 na fondsk.ru. Překlad v ceně 443 Kč Zvědavec.

Známka 1.3 (hodnotilo 55)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 6 175