Izraelský útok na Sýrii je zpráva pro Rusko

Následné hloubavé úvahy doznívaly během neděle jako opiem vyvolané nejasné romantické fantazie od Thomase de Quinceyho (britský autor knihy Zpověď poživače opia, pozn. překl.). Avšak hned v pondělí bylo jasné, že život je reálný, protože se objevily zprávy, že těsně po půlnoci izraelské letouny, které se potají přiblížily k Sýrii přes libanonský vzdušný prostor, zasypaly raketami mnohočetné cíle na předměstí Damašku a v Homsu.

Podle nejnovějších zpráv bylo zabito šestnáct lidí, včetně jednoho dítěte, a 21 osob utrpělo zranění, včetně měsíční holčičky, která utrpěla popáleniny a zranění obličeje. Jedním útokem Izrael zničil chiméru globálního vedení, které symbolizuje skupina G20. Raketový útok je porušením národní suverenity a územní celistvosti dvou členských států OSN - Libanonu a Sýrie. Izrael spáchal válečný zločin, neboť zabil nevinné neozbrojené civilisty.

Jak může existovat globální vedení bez řádu, založeného na pravidlech? Neústupné podporování obchodní války, protekcionismu a militarismu, čehož jsme svědky, připomíná slavný výrok Thomase Hobbese - Bellum omnium contra omnes („válka všech proti všem“).

A přesto velmi očekávaná páteční schůzka mezi Trumpem a Putinem v Ósace, která následovala hned po úterní „třístranné“ schůzce poradců pro národní bezpečnost USA, Ruska a Izraele v Jeruzalémě, měla podle očekávání vést k určitému sblížení názorů ohledně Sýrie a situace kolem Íránu.

Izrael silně medializoval setkání poradců pro národní bezpečnost a během společné tiskové konference s hostujícím tajemníkem ruské Bezpečnostní rady Nikolajem Patruševem se izraelský premiér Benjamin Netanjahu chlubil, že „spolupráce v oblasti bezpečnosti mezi Ruskem a Izraelem již významně přispěla k bezpečnosti a stabilitě našeho regionu a zásadně změnila situaci v regionu“.

Bylo to však jen typické chvástání Izraele. Ve skutečnosti je dnešní raketový útok aktem „donucovací diplomacie“ ze strany Izraele. Izraelci tím předvedli, že neutralizovali ruský protiletadlový raketový obranný systém S-300, který údajně střeží syrský vzdušný prostor. To je vzteklá pohotová odpověď Izraele vůči odmítnutí Ruska ukončit spolupráci s Íránem v Sýrii.

Ohledně pondělního izraelského raketového útoku ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov prohlásil: „Stanovujeme nyní fakta. Nevíme, co se tam stalo. Chceme to pochopit, přičemž nutnost respektovat a provádět operační rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které nikdo nezrušil, je náš princip, v jehož souladu budeme postupovat při posuzování akcí jakéhokoliv hráče v regionu.“

Postačí říci, že rusko-íránská osa v syrském konfliktu ještě zdaleka není přežitá - ačkoli by obě země měly v syrské situaci své specifické zájmy. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov dnes v Moskvě uvedl, že v brzké budoucnosti se má konat další třístranný summit o Sýrii mezi Ruskem, Íránem a Tureckem.

Abychom citovali Peskova: „Nastolili tuto otázku na setkání prezidenta Putina a Erdogana (v Ósace). Skutečně mluvili o takovém summitu. Je domluveno, že se bude konat brzy.“ V médiích se také objevily zprávy, že Turecko bude v červenci hostit trojstranný summit. Předchozí summity se konaly v Soči (listopad 2017), Ankaře (duben 2018), Teheránu (září 2018) a Soči (únor 2019). Je zřejmé, že raison d’être (tzn. smysl) formátu Rusko-Turecko-Írán zůstává, dokonce i když je v současnosti mezi USA a Íránem patová situace.

Situace v provincii Idlib na severovýchodě Sýrie s sebou nepochybně nese hluboké rozpory, které musí být neodkladně urovnány. To je jedna věc. (Přečtěte si zde podrobnou zprávu tiskové agentury Xinhua o silných skrytých tendencích v Idlibu.)

Avšak celkově lze říci, že ačkoliv měl Putin v Ósace „dobré setkání“ s Trumpem, přestože vedli „velmi pragmatické a obchodní“ diskuse, které „zahrnuly prakticky celou škálu otázek společného zájmu“ (slovy Putina), řekl by jen, že diskuse o regionálních konfliktech byly „celkově... užitečné konzultace“.

Putin byl frustrovaný, že Washington neprojevil žádný záměr ohledně rozšíření ekonomických vazeb s Ruskem nebo využití obrovského potenciálu bilaterálního obchodu. Uvedl: „To je důvod, proč nemám ani ponětí, jestli (Trumpova administrativa) něco udělá, či nikoliv. V každém případě je jedna věc jistá - nebudeme o nic žádat. Ne znamená ne. A pokud budou mít zájem, odpovíme věcně a uděláme vše, co bude v našich silách, abychom situaci zvrátili k lepšímu.“

Oba prezidenti samozřejmě pověřili své ministry zahraničí, aby zahájili konzultace o nové smlouvě START. Ale i v tomto směru Putin poznamenal: „Nevím, zda tyto konzultace povedou k prodloužení nové smlouvy START, je příliš brzy o tom mluvit.“

Paradox leží právě v tomto. Pro Trumpa bude v nadcházejícím období prvořadé, aby v přední linii zahraniční politiky nebyly žádné vážné zádrhele, které by mohly během volební kampaně v listopadu 2020 narušit jeho plány. Vojenská přehlídka Den vítězství na moskevském Rudém náměstí, která se bude konat v květnu příštího roku, pro něj bude výbornou příležitostí pro fotografování, kterou si nebude chtít nechat ujít. Ale v podstatě lze říci, že Trump jel do Ósaky se záměrem vyjednávat v rukavičkách, soustředil se na vytvoření východiska zahraniční politiky v rámci jeho snahy uspět jako prezident ve druhém funkčním období.

Izrael rozhodně ovlivnil setkání mezi Trumpem a Putinem - které nepřineslo žádné výsledky - tím, že zahájil raketový útok na Damašek. Je to neúprosná připomínka, že Izrael bude i nadále podněcovat napětí kvůli přítomnosti Íránu v Sýrii, a zapletl do toho i Trumpa.