Odhaleno: Kybernetická válka Pentagonu proti Rusku

V uplynulém roce se útoky urychlily prostřednictvím „umístění potenciálně ničivého malwaru do ruského systému v takové hloubce a s takovou mírou agresivity, jako nikdy předtím,“ uvádí se v nové zprávě, kterou zveřejnil deník New York Times na základě soukromých rozhovorů s představiteli Pentagonu, které byly prováděny po dobu tří měsíců.

Představitelé Pentagonu se rozhodli utajit detaily operace před Donaldem Trumpem ze strachu, že by nemusel povolit tyto intenzivnější útoky. Podle zprávy Barack Obama původně nedal souhlas k totální ofenzivní kybernetické válce. Ukončil taktiku méně agresivní kybernetické války proti Rusku, neboť se obával, že eskalace by měla vliv na americkou infrastrukturu, která by tak byla příliš zranitelná vůči protiútoku.

Byl Bolton zasvěcen do plánů Pentagonu?

Trump byl udržován v nevědomosti, avšak není těžké dospět k závěru, že válečný šílenec Bolton a náboženský fanatik Mike Pompeo, který zastává post předního diplomata, jsou plně zapojení do vojenské tajné skupiny, která nyní funguje jako skutečná moc ve Washingtonu.

„Pan Trump nebyl podrobně informován o krocích ohledně umístění „implantátů“ - softwarového kódu, který může být používán pro sledování nebo útok - uvnitř sítě Ruska,“ řekli dva nejmenovaní Trumpovi úředníci deníku NY Times, [protože] „mohl by to zarazit...“ Kdo jsou ti dva úředníci?

V pozadí tohoto znepokojivého odhalení je nová vojenská strategie/doktrína Pentagonu, zveřejněná v prosinci 2017, která hluboce přeorientovává americkou vojenskou a zahraniční politiku, aby připravila zemi na „velký mocenský“ konflikt s Ruskem a Čínou v nadcházejících letech.

Je to útočná, nikoli obranná válka

Článek v deníku New York Times výslovně uvádí, že kybernetické útoky proti Rusku jsou útočné, nikoli obranné operace. Jsou válečným aktem. Šéf kybernetického velení Spojených států, generál Paul M. Nakasone, použil orwellovský jazyk, když operaci charakterizoval jako opatření „bránit se předem“ proti Rusku, kdy se proniká „hluboko do sítí protivníka,“ jak uvedl deník Times.

Během kubánské raketové krize v roce 1962 prezident Kennedy stěží udržel na uzdě Pentagon, který chtěl začít jadernou válku se Sovětským svazem. Svět byl na pokraji jaderné války. Tyto události by se měly důkladně studovat. Kennedy řekl svým nejbližším poradcům, kteří se účastnili hrůzných debat vlády, jak se vypořádat s krizí, kterou bylo vojenské vedení „posedlé“.

Je to demokracie, když rozhoduje armáda?

Rozhodnutí nesdělit Trumpovi, že Pentagon provádí útočné vojenské operace proti infrastruktuře Ruska, je jedním z neklamných znamení, kromě mnoha jiných, že otěže moci sotva zůstávají v rukou civilní vlády, pokud jde o otázku války a míru. Prezident je vrchním velitelem. To je základ civilní vlády, vytyčující hranici mezi demokratickou vládou a vojenským režimem. Domýšlivé a arogantní rozhodnutí uniformovaných hlavounů vést útočné operace proti infrastruktuře konkurenční termonukleární velmoci - aniž by informovali civilního vrchního velitele - naznačuje, že již nemají strach ze zodpovědnosti, natož ze zaslouženého trestu za to, že se chopili moci, která podle Ústavy patří zvoleným zástupcům lidu, nikoli vojenským despotům, které nikdo nezvolil.

Trump je tak ješitný, nejistý a směšný „vůdce“, že prakticky vyvolal tento tajný puč proti své vlastní autoritě. Obklopil se generály Pentagonu v kabinetu a posvětil „nezávislost“ polních velitelů a jejich šéfů, pokud jde o rozhodování o otázkách existenčního významu. „Pan Trump dal loni v létě nové pravomoci kybernetickému velení v dosud utajovaném dokumentu, známém jako Prezidentské memorandum národní bezpečnosti 13,“ uvedl deník Times. Snad tento směšný politik, zastávající pozici vrchního velitele, neočekával nebo neměl zájem na tom, aby velitelé Pentagonu činili kritická rozhodnutí, jako je například zahájení útočné kybernetické války proti Rusku, aniž by ho předem informovali.

Pentagon a Trump však nejsou jediný problém. Vedení Demokratické strany má na tom také svůj podíl, neboť přispělo k hrozícímu debaklu tím, že strávilo poslední tři roky burcováním té nejodpornější nenávisti a démonizace Ruska - přestože to byl Pentagon, kdo útočil na infrastrukturu Ruska - aby tak záškodnickým způsobem objasnilo, jak je možné, že takový ničema, jako je Trump, mohl vyhrát volby. Mezitím zbabělí politici obou politických stran nadále rabují státní pokladnu za účelem obohacení a rozšíření moci válečné mašinérie USA.

Před studenou válkou existovaly skutečné globální války

Nepotřebujeme křišťálovou kouli, abychom viděli, že pokud nebude zastaveno či omezeno válečné úsilí Pentagonu, budoucnost 21. století se bude velmi podobat první polovině 20. století.

Venezuela je vystavena útokům, došlo zde k opakovaným výpadkům elektrické sítě. Země obvinila Spojené státy ze sabotáže systému, při níž využily svůj potenciál kybernetického vedení války. Cílem je Kuba a Nikaragua. Írán se stále drží mezinárodní jaderné dohody, zatímco Trump odstoupil od této dohody a začal ekonomickou válku proti Íráncům. Hrozí nebezpečí dalšího vojenského konfliktu na Středním východě. A Pentagon a všechny jeho přidružené expertní skupiny v D.C. připravují zemi na velký mocenský konflikt - již to začalo. Kongres to nemá pod kontrolou, ani takzvaný vrchní velitel.

„Velký mocenský konflikt“ je jeden z mysl otupujících eufemismů, které používá Pentagon k popisu globálního konfliktu. Tato hrozba je nyní skutečná, a v minulosti k tomu již došlo. Kapitalistické mocnosti se na takový konflikt připravily a iniciovaly jej v letech 1914 - 1918, a poté znovu v letech 1937 - 1945. Pohromě třetího „velkého mocenského konfliktu“ se od roku 1945 vyhýbáme zejména proto, že Sovětský svaz vyvinul formu jaderné vojenské parity, která v polovině 50. let ohrozila nadměrně agresivní plány Pentagonu, týkající se unipolární nadvlády.

Když se Sovětský svaz v roce 1991 náhle zhroutil, americký imperialismus očekával, že cíl ohledně nesporné globální nadvlády by bylo možné dosáhnout i bez rozsáhlých pozemních operací a zdlouhavých a vleklých okupací. Jelikož se však Rusko v posledním desetiletí postavilo na nohy a z Číny se vyklubala světová velmoc, Pentagon se vrátil ke strategii, založené na porážce Ruska a Číny prostřednictvím intenzivnějších ukázek vojenských výhrůžek přímo v těchto zemích a jejich okolí, a systematického oslabování obou zemí na všech frontách - jak vojensky, tak formou režimu sankcí a ekonomické války. V sázce je hodně.

Militarismus a americký kapitalismus jsou jedno a totéž. Nebezpečí katastrofální války nepochází od tohoto či onoho politika, ale spíše je zakořeněné v základních strukturách pozdního stádia kapitalismu.