„Rusko se připravuje na válku,“ potvrdil vysoce postavený ruský diplomat

Původní ruský text: “Тут недавно на заседании Соединенные Штаты заявили, что Россия готовится к войне. Да, Россия готовится к войне, я это подтверждаю. Да, мы готовимся защищать нашу родину, нашу территориальную целостность, наши принципы, наших людей. Мы готовимся к такой войне. Но у нас есть серьезные отличия от Соединенных Штатов Америки. И в лингвистическом плане это отличие заключается всего в одном слове, что в русском языке, что в английском языке: Российская Федерация готовится к войне, а Соединенные Штаты Америки готовят войну.”

Překlad: „Nedávno na zasedání Spojené státy uvedly, že se Rusko připravuje na válku. Ano, Rusko se připravuje na válku, mohu to potvrdit. Ano, připravujeme se bránit naši vlast, naši územní celistvost, naše zásady, naše hodnoty, náš lid. Připravujeme se na takovou válku. Ale mezi námi a Spojenými státy je velký rozdíl. Lingvisticky je tento rozdíl jen v jednom slově, a to jak v ruštině, tak angličtině: Ruská federace se připravuje na válku, zatímco Spojené státy chystají válku.“ (důraz přidán)

Už jsme si tak zvykli na to, že západní diplomaté a politici tvrdí více či méně cokoliv (o tom koluje vtip: Jak poznáte, že politik lže? Když se mu pohybují rty), že mnozí z nás již přestali věnovat pozornost tomu, co říkají. Pokud zítra Trump nebo nějaký „kongresman“ vystoupí v národní televizi a prohlásí „odečítejte mi ze rtů – nahoře znamená dole, suchý znamená mokrý, ano znamená ne“ - většina z nás to stejně bude ignorovat. Pravda je taková, že jsme vystavováni neustálému proudu prázdných, bombastických a vždy nečestných výroků, až jsme se stali imunní vůči verbálním varováním, přestože je vyslovili nezápadní politici.

Je proto zcela zásadní, abychom si plně uvědomili, že ruští představitelé a diplomaté pečlivě váží každé slovo, které vysloví, a že když opakují stále dokola, že Rusko je připraveno na válku, myslí to doopravdy!

Samozřejmě, že na Západě existují lidé, kteří plně vnímají tuto hrozbu, a již léta na to upozorňují. Mám na mysli především prof. Stephena Cohena a Paula Craige Robertse. Já sám před tímto varuji už čtyři roky, počínaje článkem „Obama to teď na Ukrajině hodně zhoršil - nyní je Rusko připraveno na válku“, který byl publikován 1. března 2014, poté následovalo více článků se stejným varováním (viz „Reakce Ruska na dvojitou deklaraci války“, 27. září 2014; „Rusko právě „mírně“ ohrozilo USA?“, 12. listopadu 2015; „Vyvrácení populárních klišé o moderním boji“, 19. května 2016; „Jak se Rusko připravuje na třetí světovou válku“, 26. května 2016; „Varování Ruska“, 1. června 2016; „Hodnocení ruské armády jako nástroje moci“, 25. srpna 2016 „Zpráva o pokroku v americko-ruské válce“, 1. prosince 2017; „Jakou cenu bude muset lidstvo zaplatit za zhroucení impéria?“, 13. dubna 2018; „Každé „kliknutí“ nás přivádí o krok blíže k „třesku!“, 20. dubna 2018). Ale i přes veškeré naše snahy jsme byli jen „výkřikem ve tmě“, což stěží překvapí vzhledem k tomu, že i Putinovo přímé varování během jeho poselství 1. března, určenému Federálnímu shromáždění RF, bylo rychle zavrženo jako „póza" a rychle zapomenuto. Z toho důvodu jsem dva týdny po tomto historickém projevu napsal článek, ve kterém jsem přirovnal Rusko k mírumilovnému chřestýši (ano, jsou to pokojná stvoření!), který se zoufale snaží varovat opilého idiota, aby ustoupil, avšak bez úspěchu: opilý idiot vychloubačně prohlásí „podrž mi pivo a koukej se“, a snaží se popadnout hada. Na závěr jsem uvedl toto:

Mayová, Trump, Macron a samozřejmě Merkelová, ale i jejich podlézaví prodejní novináři a hordy zombáčských stoupenců, věří ve svou nezranitelnost a nadřazenost. Strašlivá pravda je, že tito lidé nemají ANI PONĚTÍ, s kým jednají, ani nechápou důsledky toho, když se na Rusko příliš tlačí. Ale ano, teoreticky to vědí (jasně, Napoleon, Hitler, však my víme!). Ale vnitřně se cítí bezpečně a nadřazeně, a neumí si ani představit, že mohou zemřít, a že celá jejich společnost může zmizet.

Bohužel, od té doby se věci jen zhoršují. To je důvod, proč nedávno zcela znechucený a frustrovaný Putin prohlásil, že:

„Jakýkoliv agresor by měl vědět, že odplata bude nevyhnutelná, a že bude zničen. A jelikož my budeme obětí jeho agrese, půjdeme do nebe jako mučedníci. Oni jen zaskřehotají, a ani nebudou mít čas se kát.“

Netřeba dodávat, že západní sionistická média interpretovala toto varování jako známku „ruské agrese“, a nikoli jako zoufalý pokus o to, uvědomit si, jak je impérium klamné a nekonečně arogantní.

Mimochodem - mezi USA a Čínou se děje něco podobného, ​​stále více čínských představitelů veřejně prohlašuje, že se čínské ozbrojené síly musí připravit na válku (zde je nejnovější varování).

Bohužel jsou varování Číny ignorována a zavrhována stejně tak, jako ta ruská. A to je opravdu hrozné.

Přinejmenším během Kubánské krize tisk po celém světě informoval o této konfrontaci minutu po minutě, a všichni věděli, že nebezpečí války je velmi reálné. Oproti tomu dnes si sotva někdo pomyslí, že existuje možnost války. Ve skutečnosti to však vypadá, že vůdci anglosionistického impéria říše zarputile znásobují provokace proti Rusku - od konání velkých vojenských cvičení přímo na ruských hranicích až po udělení nejprestižnější ceny EU za lidská práva odsouzenému teroristovi (Poláci, vždy tak ochotní, dokonce navrhli, aby Sentsov dostal Nobelovu cenu!). EU také selhala v tom, že nezaregistrovala akt pirátství v Azovském moři ze strany ukrajinských nacistů, ale místo toho odsoudila Rusko, že přísně prosazuje své zákonné právo na odvetu za akce ukrajinských nacistů.

Takováto úroveň pokrytectví je samozřejmě odporná. Ale je to také velmi, velmi nebezpečné.

Upřímně řečeno, vzhledem k fantastickým a skutečně heroickým snahám Putina a Si Ťin-pchinga zabránit velké (jaderné) válce s impériem bych navrhoval, aby byli oni – a nikoli odsouzení teroristé - nominováni na Nobelovu cenu za mír (ale vůbec s tím nepočítám…)!

V ostrém kontrastu se západními korporátními médii ruské sdělovací prostředky diskutují každodenně o možném vypuknutí války s USA/NATO, a diskuse se vždy točí kolem otázky: „Jsou opravdu takoví blázni, aby nás skutečně napadli, i když by to pro ně znamenalo jistou zkázu?!“ Upřímně řečeno, když vidíme takové lidi, jako je Nikki Haleyová nebo John Bolton, jeví se otázka „jsou takoví blázni?“ jako naprosto logická. Také si ale myslím, že je to možná zavádějící. Uvedu důvody proč:

Někteří neokonzervativci jsou zcela jasně blázni, ale většina nikoli. Hloupí, nevědomí, arogantní, nenávistní a zlí - ano. Ale ne nutně šílení. Z toho důvodu si nemyslím, že by anglosaští vůdci rozpoutali válku s Ruskem v důsledku svého šílenství. Navíc, zatímco jsou američtí politici skutečně překvapivě hloupí a nevědomí, je v ozbrojených složkách USA jistě dost mužů, kteří si vzpomenou na varování Bernarda Montgomeryho, polního maršála a vikomta z El Alameinu, který slavně prohlásil ve Sněmovně lordů: „Pravidlo 1 - ve válečné knize na straně 1 stojí: Nepochoduj na Moskvu. Různí lidé se o to pokusili, Napoleon a Hitler, a nepodařilo se jim to. To je první pravidlo. Nevím, zda vaše Lordstva znají válečné pravidlo č. 2. Zní: Nechoďte bojovat s vašimi pozemními armádami do Číny. Je to obrovská země bez jasně definovaných záměrů.“ Většina vyšších velitelů amerických vojsk si musí uvědomit, že válka proti Rusku a/nebo Číně je záležitost sebevraždy.

Zatímco je nepravděpodobné, že by šílenství západních lídrů zapříčinilo válku, obávám se, že jejich zoufalství by mohlo.

Přemýšlejte o tom: USA jsou právě nyní zapojeny do dvou paralelních procesů - na jedné straně se USA podílejí na sankcích a ekonomických válkách proti většině planety, zatímco na druhé straně postupně odstupují od významných mezinárodních smluv (včetně smluv o kontrole zbraní). Položte si jednoduchou otázku: Je to chování země, která je slabá nebo silná? Co znamená tato „plně spektrální“ politika konfrontace a izolace (neboť odstupováním od tolika dohod a smluv dochází k izolování USA)? Naznačuje to akce sebejisté a silné mocnosti nebo takové, která je zoufalá a mlátí kolem sebe na všech úrovních?

Jak nám připomíná tento krátký příspěvek od uživatele s přezdívkou Larchmonter 445, současní američtí lídři jsou především *ti, kdo prohráli*, a zatímco přikrášlování faktů a šovinismus jim jde stále dobře, je stále těžší a těžší skrývat rozsah víceúrovňového zpomaleného kolapsu anglosionistické říše. Předpokládám, že kapela, hrající na palubě Titaniku, také hrála stále hlasitěji a hlasitěji, ale výsledek projevu nebyl nikdy zpochybněn. Totéž se odehrává zde, s čímž souvisí obrovské nebezpečí: Čím bude zatajování rozsahu odvíjející se katastrofy těžší, tím více bude impérium mlátit kolem sebe, čímž se situace ještě zhorší, a následně bude těžší skrýt rozsah celé katastrofy. Impérium obecně, a zvláště USA, doslova praská na všech úrovních a neexistuje absolutně žádný rozumný a alespoň z poloviny realizovatelný způsob, jak tento trend zvrátit, protože jediným řešením pro přežití USA je vzdát se impéria a stát se „normální“ zemí – což je něco, o čem lídři USA vůbec nejsou ochotni uvažovat. Zdá se, že obzvláště neokonzervativci mají jakoby náboženské přesvědčení (nebo možná je to jen nekontrolovatelný reflex), že když jeden z jejich domnělých „chytrých“ plánů selže, správným řešením je zesílení akcí. Zřejmě se plně ztotožnili s německým aforismem „wenn es mit Gewalt nicht geht, dann geht es mit mehr Gewalt!” (pokud s tím nic nezmůže násilí, pak to vyřeší ještě větší násilí), přičemž zapomínají na to, že tato víra neprospěla Německu v jejich boji proti Rusku. Co se týče široké západní veřejnosti, ta byla úspěšně proměněna v to, čemu říkám „ideologičtí paraziti“: Roboti s vymytým mozkem, kteří budou mávat vlajkami (vyrobenými v Číně), aby se tak vypořádali s jakýmkoli zbytkovým kognitivním nesouladem. Až se jejich pevné přesvědčení nakonec zhroutí, budou také ostře kritizovat všechno a všechny kolem sebe v naprostém zoufalství a bezmocném vzteku.

Právě nyní USA a „globální Západ“ (neboli anglosionistické impérium) hrozí přímou srážkou s Ruskem (a pravděpodobně také s Čínou). V současnosti spatřuji jen velmi nepatrné náznaky toho, že by byl kdokoli ze západní elity schopen (nebo ochoten) si vůbec přiznat, že na konci této cesty je válka a zničení USA (a zřejmě i velké části Evropy). V tuto chvíli se zdá, že vůdci impéria jsou pevně sevřeni v tom, co Francouzi nazývají „fuite en avant“ (což lze zhruba přeložit jako „troufalý útěk“ nebo „ukvapený spěch“, „panikou vyvolané nutkání k dalšímu zhoršení krize či katastrofy“, nebo dokonce „nevědomý mechanismus, který způsobuje, že člověk uvrhne sám sebe do hrozného nebezpečí“). Připouštím, že je smutnou a tragickou ironií, že by výsledkem toho, že americké elity neustále vyvolávají nějaké zcela fiktivní ruské „intervence“ (v USA i jinde), mohlo být, že nakonec dojde ke skutečné ruské intervenci ve formě ničivých raketových útoků, ale to je stěží útěcha.

Jaká je pravděpodobnost, že se to v dohledné budoucnosti změní?

Není to moc pravděpodobné, obávám se.

Budou Putin a Si Ťin-pching schopni odvrátit rýsující se válku se Západem?

Snad. Ale každým dnem, kdy dochází k dalším a dalším eskalacím a provokacím ze strany „globálního Západu“, bude jejich úkol stále těžší.

Zatím žádná varování Ruska a Číny nebyla vyslyšena, a upřímně řečeno, nedomnívám se, že by to s dalšími varováními dopadlo jinak.

Možná nastal čas, aby Rusko a Čína hodně přitlačily. Vše ostatní selhalo, alespoň dosud.