Syrsko-ruské vítězství je jediný způsob, jak pomstít izraelsko-francouzské údery

Tony Cartalucci

24.9.2018 Komentáře Témata: Izrael, Sýrie, Rusko 1133 slov

Západní a ruské mediální zdroje oznámily, že 17. září došlo k údajnému společnému útoku izraelsko-francouzských sil na Sýrii. Tohoto útoku se zúčastnily izraelské válečné letouny a francouzské fregaty, operující ve Středozemním moři u pobřeží Sýrie. Během útoku zmizel z radarů ruský průzkumný letoun Il-20 se 14 členy posádky na palubě.

Útok okamžitě přiměl komentátory, analytiky a odborníky k tomu, aby se dožadovali okamžité odplaty vůči nevyprovokované vojenské agresi, a navíc varovali před tím, že pokud Rusko nezareaguje, bude vypadat jako slabé. Někteří komentátoři dokonce vyzvali ruského prezidenta Vladimira Putina, aby rezignoval.

Není to první provokace

Přesto útok připomíná sestřelení ruského bojového letounu Tureckem v roce 2015 - po němž se objevily podobné výzvy k odvetným opatřením, společně s obdobným odsouzením Ruska, že je „slabé“. A přesto se vytrvalý a metodický přístup Ruska (od roku 2015) v rámci pomoci Sýrii v zástupné válce s USA-NATO-GCC (Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu) a Izraelem mnohonásobně vyplatil.

Rusko později pomohlo Sýrii při znovudobytí Aleppa na severu země. Palmýra byla také znovudobyta a očištěna od tzv. Islámského státu, který se zformoval v Sýrii a Iráku (ISIS) - Homs, Hamá, Východní Ghúta a Daraá na jihu země byly také vysvobozeny - takže prakticky celé území západně od Eufratu se dostalo pod kontrolu Damašku.

Ve skutečnosti Rusko a jeho spojenci dosáhli téměř úplného vítězství, přičemž ignorovali četné provokace ze strany USA-NATO-GCC a Izraele, a prostě se jen zaměřili na úkol, který spočíval v systematické obnově bezpečnosti a stability národa, který se potýkal s mnoha konflikty.

Syrské síly, podporované Ruskem, jsou nyní připraveny poblíž Idlibu. Rovnováha sil, která byla dosud vychýlená, se nyní změnila ve prospěch Damašku, takže dokonce i Turecko začalo s Ruskem vyjednávat ohledně posledního zbývajícího území, které je dosud v držení zástupných sil Západu.

Realita západních provokací

Sýrie a její spojenci vyhrávali tuto proxy válku pro budoucnost národa ještě před tím, než Izrael a Francie zaútočily, a stále ji vyhrávají v důsledku společného útoku. Sýrie přestála stovky takových útoků - velkých i malých - během posledních 7 let.

Izraelské válečné letouny operovaly na dálku za použití distančních (standoff) zbraní. Francouzské rakety, které byly vypáleny z fregat, také představují distanční strategii, vyhýbající se riziku přeletů nad územím Sýrie, kde by je mohla zaměřit nebo sestřelit vzdušná obrana Sýrie.

Moderní válečná doktrína připouští, že válku nelze vyhrát jen za pomoci vzdušných sil. To znamená, že samotné bojové lety, vykonávané nad národem, jenž byl vytýčen jako cíl, nemohou dosáhnout vítězství bez pozemních sil, které zezdola koordinují vzdušné síly. Jestliže není možné, aby samotné vzdušné síly dosáhly vítězství, potom je úsilí distančních vzdušných sil dosáhnout vítězství ještě zbytečnější.

Možná existuje ještě další motiv, který stojí v pozadí mnohonásobných útoků Západu. Moderní elektronická válka zahrnuje detekci a bránění systémům protivzdušné obrany. Pokaždé, když je aktivován systém protivzdušné obrany, lze zjistit jeho polohu a vlastnosti. I když jsou systémy protivzdušné obrany mobilní, informace, které jsou poskytnuty během provokace ve snaze odhalit a vypálit na cíle, jsou pro vojenské plánování neocenitelné.

Kdyby mělo Rusko nasadit během provokací nejsložitější systémy protivzdušné obrany, poskytlo by tak Západu kompletní obraz jak své technologie obecně, tak rozmístění obranných systémů speciálně v Sýrii, a pokud by se měl potom Západ rozhodnout, že provede rozhodující vzdušný úder v plném rozsahu, mohl by to udělat mnohem efektivněji.

Přesně tohle se Spojeným státům podařilo v roce 1990 během operace Pouštní bouře, když čelily hrozivé vzdušné obraně Iráku. Počáteční vzdušné akci předcházelo použití zhruba 40 dronů 40 BQM-74C jako terčů, které posloužily jako lest, neboť irácká letecká obrana aktivovala zařízení, které stále monitoroval americký letoun pro radioelektronický boj, letící podél irácko-saúdské hranice. To, že USA tehdy překonaly vzdušnou obranu Iráku, lze připisovat spíše odhalení rozmístění iráckých protivzdušných systémů a zjištění jejich charakteristik, než nějaké „tajné“ technologii.

Vzhledem k tomu, že proti Sýrii byly provedeny stovky provokací, můžeme předpokládat, že někde mezi nimi došlo k vážným pokusům o elektronické monitorování a průzkum. Můžeme také předpokládat, že kompetentní ruské vojenské velení si toho bylo vědomo a přijalo patřičná opatření k tomu, aby zabezpečilo rozmístění a schopnosti hlavních systémů protivzdušné obrany do té doby, dokud jejich odhalení nebude nezbytně nutné.

Nejlepší pomstou bude vítězství nad aliancí NATO

Je těžké se smířit se sestřeleným syrským a ruským letadlem nebo oběťmi na straně syrských jednotek a jejich spojenců na bojišti, aniž by člověk neměl touhu po okamžité odplatě. Přesto je nutné mít na paměti, že okamžitá pomsta zřídkakdy dobře slouží dlouhodobým strategiím, vedoucím k vítězství.

Starověký čínský válečník a stratég Sun Zi ve svém nadčasovém pojednání “Umění války“ varoval současné i budoucí generály před nebezpečím podlehnutí emocím na úkor zdravé strategie. Uvedl:

- Nepřesouvejte se, dokud neuvidíte výhodu; nepoužívejte své vojáky, ledaže byste tím něco získali; nebojujte, dokud nebude pozice kritická.

- Žádný vládce by neměl posílat své vojáky na bitevní pole jen proto, aby rozehnal svou zasmušilost; žádný generál by neměl vést bitvu jednoduše z uraženosti.

- Pokud je to kvůli vaší výhodě, učiňte krok kupředu; pokud ne, zůstaňte tam, kde jste.

- Hněv se může za čas změnit na radost; rozmrzelost může být vystřídána spokojeností.

- Ale království, které bylo jednou zničeno, nemůže být nikdy znovu oživeno; ani mrtví nemohou být znovu přivedeni k životu.

- Osvícený vládce je proto opatrný, a dobrý generál je zcela obezřetný. To je způsob, jak uchovat zemi v míru, a nedotčenou armádou.

Pro Rusko by to nebyla výhoda, kdyby potopilo francouzské fregaty nebo odhalilo kompletní schopnosti systémů protivzdušné obrany při sestřelení hrstky izraelských bojových letounů, aby uspokojilo choutky veřejnosti po okamžité pomstě, nebo ochránilo neexistující představy o ruské neporazitelnosti.

Místo toho je pro Rusko výhodou jednoduše vyhrát tuto proxy válku v Sýrii. Stejně jako v roce 2015 - kdy bylo Rusko vyzýváno k tomu, aby okamžité pomstilo ruský válečný letoun, který Turecko sestřelilo - Sýrie, Rusko a Írán budou pokračovat pomalu a metodicky, aby zabezpečili území Sýrie před zahraničními zástupnými silami, které se snaží rozdělit a zničit zemi, vpadnout do Íránu, a které by se nakonec snažily dostat i do jižního Ruska.

Pomstít mnohočetné provokace je mnohem méně důležité, než celkové vítězství v Sýrii. V sázce je osud Sýrie jako národa, íránská bezpečnost a stabilita coby výsledek, a dokonce i sebezachování Ruska. Úžasná zodpovědnost těch, kteří naplánovali a dosáhli postupného vítězství Sýrie nad zástupnými silami - které jsou podporovanými největšími a nejsilnějšími ekonomikami a vojenskými silami na Zemi - by mohla být výrazně podpořena veřejností, která je schopná chápat rozdíly mezi krátkodobým uspokojením a dlouhodobým úspěchem, a také fakt, že ti prvně jmenovaní zcela jistě a bezhlavě ohrožují ty posledně jmenované.

Největší možnou „pomstou“, která může být vykonána proti těm, kteří vyvolali tuto válku proti syrskému lidu, je jejich absolutní a úplná porážka.

Syrian-Russian Victory Only Way to Avenge Israeli-French Strikes vyšel 19. září 2018 na Global Research. Překlad v ceně 441 Kč Zvědavec.

Známka 1.2 (hodnotilo 182)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 10 494