Nová dimenze výročních oslav 21. srpna 1968

Alanis35

22.8.2018 Komentáře Témata: Česká republika, Slovensko 845 slov

Před časem jsem šel po chodbě jedné základní školy. Z dálky jsem zpozoroval, že na stěnách visí zarámované fotografie tanků a vojenské techniky. Jako první mi prolítla hlavou vzpomínka, že když jsem chodil na základní školu já, obdobné akce se dělaly na výročí 8. května 1945 - ukončení druhé světové války. Toto datum si děti dneska asi už moc nepřipomínají. Přistoupil jsem proto blíž a ono to byly fotografie z okupace vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968. Jednalo se o pernamentní výstavu v prostorách školy a všechny ty fotografie byly označeny logem Člověka v tísni o.p.s. - Společnosti při České televizi.

Občas jezdím do zemí východně od Karpat – na Kavkaz, Ukrajinu a do Ruska. Jedna z mých prvních otázek na Rusy byl právě srpen 1968: Jak to vnímají oni a co si o tom myslí? Jejich odpovědi byli bez nějaké zášti, možná i kvůli tomu, že Československo a Jugoslávie (z jejich pohledu) patřily mezi nejvíce zpřátelené státy bývalého východního bloku. Někteří z nich řekli, že je jim líto, co se stalo, litují utrpení Čechoslováků za tuto událost, na druhou stranu sdělili mi překvapivou věc a to, že se cítí být hlavními obětmi sovětského státu. A začali dlouhý výčet represí SSSR vůči vlastnímu obyvatelstvu: 1. chladnokrevná poprava carské rodiny, 2. zvěrstva během občanské války, 3. represe vůči ruské šlechtě, 4. masové vybíjení věřících a církevních představitelů, 5. represe vůči majetným a vlastníkům půdy (kulakům), 6. násilné zavádění sovchozů a kolchozů, 7. z toho plynoucí hladomory (které však vypukaly na nejrůznějších místech SSSR, nejen na Ukrajině), 7. lidské ztráty na životech během urychlené industrializace a staveb socialismu, 8. represe a deportace obyvatelstva z důvodu i byď nařčení z dezerce, kolaborace nebo napomáhání německým okupantům z doby druhé světové války, 9. Gulagy a tažení proti „vnitřnímu nepříteli“ (atd.). V tu chvíli mi po pravdě spadla čelist a vzpoměl jsem si na Solženicyna. Tyto represe totiž se děly po řadu desítek let a stály ne statisíce, ale miliony lidských životů. A jak zacházelo vedení SSSR s vlastním obyvatelstvem, tak se neštítilo provádět represivní akce i mimo vlastní hranice.

To co tehdejší Čechoslováci zažili v srpnu 1968, to dříve Maďaři v roce 1956 a východní Němci dokonce již v roce 1953. Poláky musely opakově „pacifikovat“ jejich vlastní vojenské a bezpečností složky v letech 1956, 1970 a 1981. A o zkušenostech pobaltských národů vůbec nemluvě. Srpen 1968 proto by bylo záhodnou vidět v širších souvislostech, toho co se dělo nejen uvnitř SSSR, ale také ve východním bloku. A vedle roku 1968 máme tady ještě jednu okupaci cizími vojsky našeho státu a to Wehrmachtu z března 1939. Já mám obavy, že tady někdo záměrně nejen školákům připomíná srpnovou okupaci 1968 a svoji obdobnou pozornost nezaměřuje na březnovou okupaci z roku 1939.

Vysvětlení lze pravděpodobně hledat v tom, že současná Spolková republika Německo je součástí NATO, je fakticky ústřední stát Evropské unie a náš největší investiční a hospodářský partner. Zatímco na Rusko jsou uvaleny hospodářské sankce, na mezinárodní scéně čelí snahám o diplomatickou izolaci a těsně u jeho hranic operují vojska NATO. To mě přivedlo možná na kontroverzní myšlenku, že připomínkové akce srpna 1968 za posledních minimálně čtyř let nabraly naprosto novou dynamiku a rozměr: Spíše než o připomenutí tragické historické události, nás to má navést na současný protiruský osten a k slepé podpoře EU. Co na tom, že v evropských metropolích vybuchují bomby, ženy jsou znásilňovány, pedofilní gangy řádí ve Velké Británii, celková bezpečnost úměrně klesá tomu, kolik přichází ilegálních přistěhovalců, ale hlavně že si můžeme zamávat modrými vlajkami a zanadávat si vůči Moskvě.

Posledním „výstřelkem“ v tomto směru je např. svolání demonstrace před ruskou ambasádou sdružením Milion chvilek pro demokracii1, Pulse of Europe2 a dalšími subjekty v souvislosti výročí roku 19683. Ve výzvě Milion chvilek pro demokracii se mimo jiné dočteme, že: „tato politika vládců v Moskvě dosud pokračuje. Zdaleka nejen naše země je tímto zlem postižena. Téměř den co den umírají lidé na okupované Ukrajině - opět z vůle vládců v Moskvě. A titíž lidé rozhodují o plošném a brutálním bombardování území v Sýrii (...). Protestujeme také proti hybridní ruské válce vedené vůči západním zemím. Proti vměšování Ruska do svobodných voleb, vypouštění nenávistné propagandy, proti kyberútokům a dalším agresivním akcím Putinova režimu.“ Tady v podstatě vidíme, že rok 1968 nabral novou dymamiku a symboliku. Nelze přece vytrhávat historickou událost z širšího kontextu, a zároveň aby tato událost posloužila k současným politickým cílům! - Srovnávat Brežněvův Sovětský svaz a Putinovou Rusko je naprosto zavádějící, také vinit Moskvu za občanskou válku na Ukrajině a za odmítnutí politiky amerických jestřábů ohledně „regime change“ v Sýrii je příliš černobílé a okaté. Člověk se v jejich provolání nedočte také o odmítnutí agresivní zahraniční politiky USA vůči Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi a jejich nechvalně povedenému angažmá v Syrii. Obdobnou demonstraci před německou ambasádou ohledně roku 1939 se nedovedu za současné politické situace vůbec představit...

Proto ano, připomínejme si 21. srpen 1968, ale nezapomínejme také na 15. březen 1939!

Známka 1.3 (hodnotilo 145)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 9 154