Neskutečný pokles vlivu Ameriky
Pouhé dva týdny poté, co prezident Trump stáhl USA z íránské jaderné dohody, jeho ministr zahraničí, Mike Pompeo, přišel vůči Íránu s 12 požadavky, které nelze nikdy uspokojit. Pompeo věděl, že jeho požadavky bude nemožné splnit. Byly tak navrženy. Stejně jako ultimátum Rakouska-Uherska Srbsku v červenci 1914, které vedlo k započetí první světové války. A stejně tak nemožné požadavky byly předloženy Miloševičovi v r. 1999 a Saddámu Husseinovi v letech 1991 a 2003, a ve spoustě dalších případů, když Washington chtěl válku. Tyto nesplnitelné požadavky jsou nástroji války, nikoliv kroky směřujícími k míru.
Ministr Pompeo se obořil na Írán. Oficiální média se opřela do Íránu. Trump se obořil na Írán. Ale pak se stala divná věc: nic. Íránci oznámili, že zůstávají oddáni diplomacii a že budou nadále plnit své závazky plynoucí z jaderné dohody, pokud budou Evropané a další partneři ochotni učinit totéž. Íránští a evropští představitelé se pak kontaktovali navzdory Washingtonu, v naději, že zachrání vzájemně výhodné objevující se obchodní vztahy.
Washington reagoval na ignoranci ze strany Evropanů tím, že pohrozil novými sankcemi vůči evropským společnostem obchodujícím s Íránem, který stále dodržuje své závazky plynoucí z dohody. Jakýkoliv nezávislý vztah Evropanů s Íránem má být trestán. Washington hrozil. Ale pak, opět, se nestalo prakticky nic.
Místo aby držela basu s Washingtonem, podnikla německá kancléřka Angela Merkel v květnu dvě cesty do Ruska, kde usilovala o užší vztahy a nalezení cesty jednání s Íránem.
V poslední Strategii národní bezpečnosti byly Rusko a Čína uvedeny jako naši primární nepřátelé, ale obě země mají z jednostranného stažení se Spojených států z íránské dohody prospěch. Když francouzská ropná společnost Total byla hrozbami Washingtonu vylekána a stáhla se z Íránu, její místo s nadšením nahradila čínská firma.
Zdá se, že svět je výhrůžkami neokonzervativců z Washingtonu unaven. Je ironické, že „komunističtí“ Číňané, zdá se, chápou lépe než USA, že v kapitalismu se svým zákazníkům nevyhrožuje. Zatímco USA vyhrožují, uvalují sankce a zakazují ekonomické vztahy, jejich protivníci za mořem pilně sklízí ovoce reálného izolacionismu Ameriky.
Jestliže prezidentem Trumpem zrušené setkání se severokorejským vůdcem Kim Jong-unem zůstává zrušeným, Severní a Jižní Korea daly najevo, že budou nadále pokračovat ve svých mírových snahách. Jako by již Washington nebyl relevantní.
Často jsem mluvil o nechtěných následcích naší agresivní zahraniční politiky. Například invaze do Iráku prezidenta Bushe jen pomohla Íránu – našemu „nepříteli“ – stát se dominantní silou na Středním východě. Ale zdá se, že se objevují nové důsledky, a pro neokonzervativce musí být velmi nechtěnými: navzdory veškeré jejich válkychtivosti, hrozbám, požadavkům, sankcím a dokonce bombardování, zbytek světa stále více prostě požadavky Washingtonu ignoruje a stará se o své.
Zatímco jsem tímto vývojem mírně překvapen, jako libertarián a neintervencionista vítám narůstající irelevantnost intervencionistů Washingtonu. Máme mnohem lepší filosofii a musíme tvrdě pracovat, abychom ji prosadili, aby mohla být konečně vyzkoušena, poté, co se selhání neokonzervativců stane zjevným všem. To je naše velká příležitost!
America’s Incredible Shrinking Influence vyšel 28. května 2018 na ICH. Překlad v ceně 217 Kč Zvědavec.