Běda, tohle nebere konce!
Začněme krátkým souhrnem událostí.
Asi před měsícem Nikki Haleyová oznámila Radě bezpečnosti OSN, že USA jsou připraveny porušit pravidla právě této samotné Rady bezpečnosti OSN, pokud by mělo dojít k chemickému útoku v Sýrii.
Rusové poté oznámili, že mají důkaz o tom, že v Sýrii se připravuje operace s chemickými zbraněmi pod falešnou vlajkou.
Poté dojde k (údajnému) chemickému útoku (na místě obklopeném, a v podstatě kontrolovaném vládními silami!).
OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní) vyslala vyšetřovatele (navzdory západním mocnostem, které důrazně prohlašovaly, že není třeba žádného vyšetřování).
Anglosionisté poté bombardují Sýrii.
Rada bezpečnosti OSN následně odmítne odsoudit porušení svých vlastních pravidel a rozhodnutí.
A konečně Američané hovoří o „dokonalém útoku“.
Teď mi řekněte - máte z toho pocit, že to skončilo?
Pokud mi řeknete, že 32/103 (tj. 32 úspěšných raket z celkového počtu 103 raket, vypálených na Sýrii, pozn. překl.) je sotva dokonalé, odpovím, že vám nedochází to hlavní. Ve skutečnosti, pokud se k tomu dá vůbec něco říci, je 32/103 jen dalším podnětem k opětovnému bombardování!
Zaměřme se na chvíli na něco jiného a položme si otázku: Co vlastně bylo tím anglosionistickým útokem demonstrováno?
Široká veřejnost na Západě je v tak „zombáckém“ apatickém stavu, že útoky pod falešnou vlajkou mohou být nyní klidně oznámeny čtyři týdny dopředu.
Evropané nyní žijí podle hesla „mou ctí je solidarita“ (obměna nacistického hesla „mou ctí je věrnost“).
Pod vedením USA západní země nemají žádné námitky vůči válkám, které byly zahájeny v rozporu s jejich vlastními vnitrostátními zákony.
Rada bezpečnosti OSN nemá žádné námitky proti válkám, které byly zahájeny v rozporu s Chartou OSN a mezinárodním právem.
Vedoucí představitelé ČLR se ve své nekonečné moudrosti chovají tak, jako by pro ně nebylo v sázce nic osobního a chovají se jako náhodní diváci.
Izraelci nyní prostřednictvím neokonzervativců z OSN zcela ovládají impérium a využívají jej k tomu, aby „udělali pořádek“ v sousední zemi.
Dokážu si představit námitky, které by zněly asi nějak takhle:
- Ale útok byl naprostým selháním!
- No a co? Impérium nezaplatilo žádnou cenu za provedení útoku.
- Ale Američané přeci před tím přivírali oči! Zaútočili z jordánského vzdušného prostoru a z Rudého moře! Rusům se úplně vyhnuli! Oni se jich bojí!
- A co má být? Pořád bombardovali ruského spojence naprosto beztrestně.
- A určitě tím nenaznačujete, že Rusové měli zahájit válku s USA kvůli útoku, který nemá na svědomí život ani jednoho člověka?
- Ne, samozřejmě, že ne, ale tím, že Rusové neprovedli žádnou akci, nepodařilo se jim odradit je od jakýchkoliv budoucích útoků.
- Ale co mohli Rusové dělat?
Tak *tohle* je správná otázka!
Podívejme se na to trochu detailněji. Zhruba řečeno, Rusové mají na výběr ze tří typů odvetných opatření: politického, ekonomického a vojenského. Nicméně každé z nich má specifický soubor nutných předpokladů, které jsou, mírně řečeno, v současnosti nejasné:
| Opatření | Politické | Ekonomické | Vojenské |
|---|---|---|---|
| Předpoklady | Předpokladem je, aby měl zbytek planety minimální dávku slušnosti, čestnosti a respektu pro zákonnost. | Předpokladem je, že ostatní země, zvláště Čína, budou ochotné a schopné podporovat taková opatření. | Předpokladem je, že Rusko má vojenský potenciál, aby porazilo anglosionistickou „koalici“. |
| Současná realita | Rusko si může stěžovat, nadávat, protestovat, odvolávat se na vyšší hodnoty, logiku a fakta - nikoho to nezajímá. | Číňané a ostatní nejsou v současnosti ochotní udělat nic na podporu Ruska. | Rusko může vojensky porazit anglosionisty, ale bude tím riskovat budoucnost planety. |
To lze skutečně shrnout do jedné věty: Anglosionistická hegemonie je hrozbou pro celou planetu, ale nikdo kromě Ruska a Íránu není ochoten se tomu postavit. Není to ironie?!
Takzvaný „křesťanský Západ“ se stal ochotným hostitelem sionistického parazita a jediní, kdo mají odvahu a morální integritu tomu čelit, jsou pravoslavní křesťané a muslimové! Sic transit gloria mundi...
Mnohem důležitější je však tohle: Ačkoli je pravda, že američtí neokonzervativci neuspěli s masivním útokem tak, jak chtěli, a ačkoli je pravda, že americký útok byl tak nepřesvědčivý a chabý, musíte úplně zapomenout na tyto skutečnosti. Na faktech jednoduše nezáleží. Ani na logice. Záleží pouze na tom, jak je to vnímáno!
A vnímáno je to takhle: „My“ (anglosionističtí vládci a jejich vazalové) jsme „nakopali“ Asadovi „zadek“, a „my“ to „uděláme znovu“, když budeme chtít. To je vše, na čem záleží v „impériu iluzí“, kterým se anglosionistická hegemonie stala.
Jakmile tohle pochopíte, budete také muset souhlasit s tím, že Trump má pravdu: Byl to „dokonalý útok“ (a znovu opakuji, nikoli v realitě, ale ve světě iluzí, který je kolem toho vytvořen).
Kruh se nyní uzavírá.
Anglosionistická hegemonie požaduje, aby se celá planeta klaněla a uctívala ji. S výjimkou Ruska a Íránu všichni pokorně poklekávají nebo v nejlepším případě trpělivě odvrací pohled. Ve své vlastní klamné realitě mají Američané pocit, že jsou oprávněni kdykoli udeřit na Rusko nebo Írán. Írán nemůže udělat nic, aby je zastavil, a zatímco Rusko může, ale bude tím riskovat budoucnost celé naší planety.
A teď mi řekněte - opravdu si myslíte, že to skončilo?
Alas, This Is Far From Over! vyšel 16. dubna 2018 na ICH. Překlad v ceně 315 Kč Zvědavec.