Donbas se odtrhává od umírající Ukrajiny

The Saker

13.3.2017 Komentáře Témata: Ukrajina 1322 slov

Na politické mapě Ukrajiny probíhají nadále tektonické změny. Minulý týden, po zavedení totální blokády Novoruska ze strany ukronacistů, Rusko prohlásilo, že od této chvíle uznává oficiální dokumenty vydané úřady DNR a LNR. Tento týden (článek vyšel 4. března, poznámka editora) novoruské úřady znárodnily všechny klíčové továrny v Donbasu. Navíc Novorusové nyní vyhlásili, že protože ukrajinské úřady nejsou ochotny kupovat jejich uhlí a antracit, budou je od této chvíle vyvážet do Ruska. A aby zajistili všechny své základy, Novorusové rovněž prohlásili, že od tohoto okamžiku bude v Doněcké i Luganské lidové republice obíhat pouze ruský rubl.

Aby to nebylo možno zvrátit, podnikli ukronacisté také vysoce významný krok: ukrajinský premiér prohlásil, že si myslí, že nepravidelné jednotky, které v současné době vynucují blokádu, by měly být považovány za oficiální pohraniční stráž (tato brzká „pohraniční stráž“ vysvětlila, že jejich hlavní pohraniční stanoviště ponese název „Slavík“, na počest praporu Nachtigall nacistického Abwehru).

Takže si to shrňme:

  1. Ukronacisté zcela uzavřeli neoficiální hranice s Novoruskem
  2. Rusko uznává novoruské dokumenty
  3. DNR a LNR znárodňují veškerý ukrajinský průmysl na Donbasu
  4. Ukronacisté prohlašují, že za linii kontaktu bude nyní považována hranice
  5. Novorusové prohlašují, že ruský rubl je nyní jediným legálním platidlem v Novorusku
  6. Novorusové budou nyní vyvážet celou svoji produkci uhlí a antracitu do Ruska
  7. Všechny továrny v Novorusku již neplatí daně Kyjevu

Nevím jak pro vás, ale pro mne to zcela jistě vypadá tak, že DNR a LNR přerušují své poslední vazby na Ukrajinu, a junta v Kyjevě, zdá se, s těmito plány souhlasí.

Ve skutečnosti je to vše mnohem komplikovanější. Mezi ukrajinskými oligarchy Rinatem Achmetovem, Igorem Kolomojskim a prezidentem Porošenkem zuří tajná válka, a rovněž ne až tak tajná válka probíhá mezi ukronacistickou opozicí a Porošenkem. Zbývá také spousta nezodpovězených otázek, včetně toho, jak a zda budou Novorusové prodávat svoji produkci uhlí a antracitu buď Rusku (kdy Rusko tyto suroviny nepotřebuje), nebo prostřednictvím Ruska (kdy bude pravděpodobně zastřen skutečný původ produkce). Situace také vede k otázce, co udělají a budou ochotny udělat ruské banky, aby pomohly Novorusům. Jde zde o obrovské částky a konkuruje si zde mnoho zájmů, často vzájemně se vylučujících. Ale nechme pro tuto chvíli tuto úroveň na pokoji – důležitější pro mne je velký obrázek, a tento velký obrázek říká „sbohem Ukrajino“.

Na závažnost tohoto vývoje lze soudit dle skutečně herkulovského úsilí západních korporátních médií si ho nevšímat. Dokonce i britský ministr zahraničí Boris Johnson, který byl včera v Kyjevě, se zaměřoval výlučně na nadcházející soutěž Eurovize, a nikoliv na dramatický vývoj, ke kterému dochází na jihovýchodě.

V ukrajinském kontextu je výraz „nikdy neříkej nikdy“ pravděpodobně ještě důležitější, než obvykle, ale dle mého pokud se skutečně děje to, co si myslím, pokud Donbas nyní de facto odstřihává své poslední vazby s Ukrajinou a integruje se do Ruska politicky a ekonomicky, a pokud junta v Kyjevě, jak se zdá, nebyla schopna zabránit nacistickým dobrovolníkům spustit tuto krizi svoji blokádou, pak to potenciálně znamená velmi důležité věci:

  1. Ukronacisté se vzdali konceptu opětovného dobytí Novoruska
  2. Rozpad okleštěné Ukrajiny započal

O blokádě Donbasu rozhodla malá skupinka nacionalistických vůdců, kteří nikdy nedostali či nepožádali o souhlas se svými činy juntu v Kyjevě. Navíc junta v Kyjevě nikdy oficiálně tento krok neschválila, ani nepodpořila. Ale nejpodivuhodnější je, že junta nikdy nevyslala žádný typ policejních/vojenských/bezpečnostních sil, aby opětovně získala kontrolu nad situací. Existovala skupina mužů, kteří se vyzbrojeni klacky a baseballovými pálkami pokusili vyhnat ukronacistické šílence, ale brzy byli poraženi. Mějte na paměti, že v bezprostřední blízkosti těchto dobrovolnických jednotek jsou nasazeny desítky tisíc vojáků a policistů, ale nikdo, absolutně nikdo neudělal ani zblo, aby obnovil řád a pořádek.

Samozřejmě, že samotný pojem „řád a pořádek“ je v zemi okupované režimem, který je sám zcela ilegální, bezobsažný. Navíc „řád a pořádek“ je rovněž bezobsažný v zemi, kde moc – obvykle ve formě gangů bouchačů s Kalašnikovy – tvoří právo. Zapomeňte na „střední Evropu“ – spíše to připomíná „Somálsko“, u kterého budete mnohem blíže pravdě.

Ukrajina je zkrachovalý stát, politicky i ekonomicky. A jako zkrachovalý stát má Ukrajina spoustu ozbrojených gangů, a dokonce oficiálních ozbrojených sil, ale nic jako moderní a civilizovanou armádu, kterou potřebujete, pokud chcete porazit Novorusy, kteří nemají ani zdaleka zkrachovalý stát, a kteří právě dokončili modernizaci svých ozbrojených sil. Rozdíl mezi ozbrojenými silami Ukrajiny a Novoruska není jen výsledkem ruské pomoci, ačkoliv ta zcela jasně velkou roli sehrála, ale faktu, že bojeschopné síly byly pro Novorusy otázkou přežití od prvního dne, zatímco pro juntu to prioritou nebylo, prostě proto, že nikdy neexistovala vojenská hrozba ohrožující moc junty. Čistě z početního hlediska jsou ukrajinské síly 2-3 krát větší, což je pravda. Je to ale rovněž irelevantní. Podstatné je to, jestli mohou vést moderní kombinované ozbrojené operace, a to je něco, čeho ukrajinská armáda, jak se zdá, schopna není.

Dnes jsme svědky nejen toho, že se zdá, že ukrajinská armáda se vzdala opětovného dobytí Novoruska, ale rovněž se zdá, že se vzdala myšlenky udržet zemi pohromadě. V tuto chvíli se to týká pouze Donbasu, ale velmi brzy budou následovat pravděpodobně i další regiony, obzvláště jih (Oděsa, Nikolajev, Mariupol), které by sami mohly být bohaté a prosperující a které neonacistické vůdce vůbec nepotřebují. Dokonce existují i separatistická hnutí na západě Ukrajiny, která se chtějí zbavit veškerého pseudo-ukrajinského „balastu“ a chtějí vybudovat „čistý“ ukrajinský stát jen na tom místě, kde má takový stát skutečné historické kořeny: na hranici s Polskem.

To vše vede k otázce ohledně budoucnosti Porošenka, a tady je vše zatím otevřené. Jedinou věcí, která ho udržela u moci tak dlouho, je podpora USA a EU, ale s krizemi kolem Trumpovy vlády a politickou nejistotou v Evropě může Porošenko použít jako základ své moci jen své západní mentory. Dříve či později někdo někde na Ukrajině (dle mého v Oděse) zjistí, že lokální mocenská konfigurace je pro něj mnohem důležitější, než to, co říkají západní politici. Opět, příkladem hodným mětí na paměti je Somálsko: i tam měly západní mocnosti chvíli velký vliv, ale jen dotud, než se tam lidé této moci úspěšně postavili a všichni vyhlásili vítězství a utekli.

Netřeba říkat, že dohody z Minsku nejsou ani zdaleka realizovány. Pro anglo-sionisty to postačuje k ospravedlňování pokračujícího obviňování Ruska. To bude pokračovat, dokud Ukrajina konečně neimploduje, v kteroužto chvíli se bude jednat o to „kdo za ten bordel zaplatí“, a kdy Rusko pravděpodobně prohlásí, že je primárně zodpovědné za Donbas, a zbytek čurbesu nechá vyžrat Evropany, kteří, na rozdíl od Američanů, nebudou mít na výběr a budou muset platit. Ale to je stále vzdálená budoucnost. V tuto chvíli je otázkou, jak dlouho bude agónie nacistického ukrajinského režimu trvat.

Aleksander Zacharčenko počátkem března předpověděl, že ukrajinský stát zkolabuje do 60 dnů. Možná. Osobně cítím, že to může trvat trochu déle, obzvláště vzhledem k setrvačnosti tak velké země. Rovněž bychom neměli vylučovat velký útok ukronacistů na Novorusko, coby čistý projev slepé a tupé nenávisti. Pokud k němu dojde, bude cílem Novorusů osvobodit části regionů Luganska a Doněcka, které jsou stále pod nacistickou okupací. To může být obtížné – Ukrajinci zesilovali své obranné pozice po mnoho měsíců – ale očekávám, že nakonec uspějí. A v ten okamžik Západ opět obviní Rusko (co je na tom nového?).

Bez ohledu na to, jak dlouho bude tato agónie trvat, není dle mého pochyb, že to začalo a že je to nevratné. Je vlastně dosti pozoruhodné, že trvalo tak dlouho, než došlo na tuto poslední fázi. Již mnoho měsíců se vyskytovaly menší indikátory a známky toho, že věci nejdou dobře, ale de facto oddělení Donbasu a jeho postupná integrace do ruské ekonomiky, které jsme svědky, je kvalitativně novou fází procesu rozpadu Ukrajiny.

Saker

PS: 3. března Aleksander Zacharčenko oznámil totální blokádu Donbasu Ukrajinou. Jejím praktickým důsledkem bude, že Novorusko zcela přestane platit daně nacisty okupované Ukrajině.

The Donbass is breaking away from an agonizing Ukraine vyšel 4. března na thesaker.is. Překlad v ceně 573 Kč Zvědavec.

Známka 1.2 (hodnotilo 171)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 19 201