Hrozba pro americkou demokracii a hybná síla chaosu ve světě?

„Téměř všichni lidé mohou přestát neštěstí, ale pokud chcete prověřit charakter člověka, dejte mu moc.“ Abraham Lincoln (1809-1865), 16. prezident Spojených států, 1861-65. (Původně nalezeno a přisouzeno Lincolnovi v biografii s názvem „Abraham Lincoln, kluk z venkova“, Horatio Alger ml., 1883).

„Je možnou univerzální pravdou, že ztráta svobody doma je zdůvodňována opatřeními proti nebezpečenstvím, skutečným či údajným, ze zahraničí.“ James Madison (1751-1836), otec americké ústavy, 4. americký prezident (v dopise Thomasu Jeffersonovi, 13. května 1798).

„Až do Ameriky dorazí fašismus, bude zabalen do vlajky a bude ve znamení kříže.“ Sinclair Lewis (1885-1951), (To se tady nemůže stát, 1935, novela o zvolení fašisty americkým prezidentem).

Když 46,1% Američanů v listopadu 2016 hlasovalo pro realitního magnáta v osobě Donalda Trumpa, nevěděli přesně, co kupují, neboť, jak říká citát výše, politika skutečně poznáme pouze, až se ujme moci. Američané zcela jistě neočekávali, že slíbená „změna“, kterou republikánský prezidentský kandidát předjímal a sliboval, bude ve skutečnosti chaosem“ a „zmatkem“ v americké vládě.

Prezident Donald Trump (1946-…) se obklopil třemi politicky nezkušenými rasputinovskými poradci, tj. svým mladým pro-izraelským zetěm Jaredem Kushnerem (1981-…), který mu bude radit v oblasti zahraniční politiky a bude mu psát projevy; svým krajně pravičáckým mediálním šéfem a hlavním politickým stratégem Stevem Bannonem (1953-…), s jeho apokalyptickým světonázorem, který je navíc i stálým členem Rady národní bezpečnosti (NSC) s hlasovacím právem. A trojici uzavírá Stephen Miller (1985-…), rovněž mladý nezkušený hlavní poradce Bílého domu. Ten spolupracuje s Jaredem Kushnerem na domácích záležitostech a je rovněž pisatelem Trumpových projevů.

Tři týdny po své inauguraci se prezident Trump ukázal jako mnohem nevyzpytatelnější politik, než se očekávalo, a to dokonce i po všech těch stupidnostech, se kterými přišel během své prezidentské kampaně.

Co se mne týká, tak jsem si myslel, že jakmile bude zvolen prezidentem a dosazen do Bílého domu, upustí od svých výstředností – mýlil jsem se.

Ve skutečnosti, pár týdnů po svém uvedení do úřadu, 20. ledna 2017, ještě než byli navržení ministři potvrzeni senátem, v rámci nedočkavosti „rozjet show“ se Trumpův Bílý dům choval jako imperiální junta a vydal řadu prezidentských dekretů a nařízení. Cílem bylo, zdánlivě, posílit zodpovědná ministerstva a zvolený kongres, a svázat celou americkou byrokracii s touto agendou. Možná to však zašlo příliš daleko.

Skutečně, když byli šéfové důležitých ministerstev, jako ministerstva spravedlnosti (James Mattis) a ministerstva zahraničí (Rex Tillerson), potvrzeni a ujali se funkce, změnil prezident Trump názor na politiku vůči Izraeli, Číně, dohodu s Íránem … atd.

Americké soudy také hodily klacek pod nohy prezidentskému dekretu uzavírajícímu americké hranice bez odvolání občanům sedmi muslimských zemí (Iráku, Sýrii, Íránu, Súdánu, Libyi, Somálsku a Jemenu), z údajných „bezpečnostních důvodů“.

Připomeňme si, jak nezkušený Trumpův Bílý dům vytvořil chaos během prvních týdnů po uvedení do úřadu.

Prezident Donald Trump prokázal sklony k vládnutí pomocí dekretů, za minimálních vstupů ministerstev a zvoleného Kongresu

K nebezpečnému a potenciálně katastrofálnímu přístupu k vládnutí v demokracii dochází, když vůdce aplikuje praktiky vládnutí pomocí dekretů, bez ústavních bariér, čímž svazuje ruce zodpovědných ministerstev, zvoleného kongresu, a podvoluje celou americkou byrokracii své vůli tím, že vládne jako autokrat. Pokud to tak bude pokračovat, mohlo by se ukázat, že Trumpova vláda je spíše imperiální prezidenturou, než zodpovědnou demokratickou vládou.

S tímto termínem poprvé přišel historik Arthur Schlesinger ml. ve své knize z r. 1973 „Imperiální prezidentura“ (The Imperial Presidency), v reakci na pokus prezidenta Richarda Nixona rozšířit pravomoci amerického prezidenta, kdy prohlásil, že „když to prezident udělá, znamená to, že to není nelegální“. V mé knize z r. 2003 „Nová americká říše“ (The New American Empire) jsem se zabýval otázkou toho, že američtí prezidenti si časem usurpovali moc aplikovat politiku globálního zasahování a moc zahajovat agresivní války dle libovůle, s minimálním příspěvkem Kongresu.

Zdá se, že prezident Trump chce prezidenta Nixona překonat a chce považovat Bílý dům za primární centrum politické moci v rámci americké vlády, v rozporu s tím, co o oddělení pravomocí říká americká ústava.

Samozřejmě, že ostatní američtí prezidenti vydali prezidentské dekrety a prezidentská nařízení již na počátku svého vládnutí, ale bylo to především k obnovení procedur, které předešlá vláda zrušila. Obvykle se to netýkalo základních a komplexích politik, bez debaty, ačkoliv mnozí tak učinili.

V případě prezidenta Trumpa jeho prezidentské dekrety a nařízení nejen, že byly četné, ale týkaly se také základních politik, aniž by se věci probraly na základě profesionálního příspěvku ministra a zodpovědného ministerstva, ať se již jedná o zdravotní péči, mezinárodní obchod, přistěhovalectví, ropný průzkum, spravedlnost atd., a nebyly sepsány žádné politické dokumenty vysvětlující důvody politických změn a uvedeny cíle.

Když k takovémuto vývoji vládnutí pomocí dekretů došlo v jiných zemích, demokracie prohrála, a následky pro vůdce a jeho zemi se ukázaly být katastrofálními. (Že se nikdo stejným způsobem nepozastavoval v případě Bushe a Obamy, kteří vytvořili rekordy v počtu vydaných prezidentských dekretů… -- p.p.)

Zdá se, že prezident Donald Trump se snaží najít záminky pro boj s dalšími zeměmi: pro něj věci, zdá se, stojí tak, že jsou USA proti zbytku světa

V rozhovoru pro CNN v březnu 2007 s Wolfem Blitzerem budoucí prezidentský kandidát Donald Trump řekl, že prezident George W. Bush byl katastrofou ve vztazích se zahraničím a že je „nejhorším americkým prezidentem v historii Spojených států“, a dodal, že „by měl být odvolán“, protože si prolhal cestu k agresivní válce proti Iráku a poslal tisíce lidí na smrt. To je hodnocení, které zopakoval při mnoha příležitostech.

Nicméně, ironicky, se zdá, že prezident Donald Trump jde ve šlépějích George W. Bushe co se týká Íránu, a používá lží a podvodných tvrzení, aby zahájil boj s touto zemí, a jako ozvěna opakuje rétoriku izraelského premiéra Benjamina Netanyahua. Rovněž lehkomyslně urazil hlavy půl tuctu zemí, a dokonce zašel tak daleko, že vyhrožoval prezidentu Mexika invazí. Ohledně jeho kritiky prezidenta Bushe, tak se zdá, že „vrána k vráně“!

Prezident Trump by si měl připomenout to, co slíbil coby prezidentský kandidát. V projevu o zahraniční politice předneseném ve středu 27. dubna 2016 prohlásil: „Na rozdíl od ostatních kandidátů na prezidenta nebude agresivní válka mým prvním instinktem. Nemůžete mít zahraniční politiku bez diplomacie. Super velmoc chápe, že opatrnost a zdrženlivost jsou skutečnými známkami síly. Ačkoliv jsem nebyl ve vládních službách, byl jsem zcela proti válce v Iráku, velmi hrdě, a říkal jsem po mnoho let, že destabilizuje Střední východ.“

Prezident Donald Trump byl ohledně vlivu wallstreetské lobby na politiky, včetně jeho, více než upřímný

Během politické prezidentské kampaně v r. 2016 byl kandidát Donald Trump velmi kritický vůči politikům, ve Washingtonu DC, kteří dělají laskavosti firmám z Wall Street. Při mnoha příležitostech pan Trump řekl, že Wall Street je symbolem zkorumpované elity, která okrádá americkou pracující třídu a obohacuje sebe. Také sdělil, 28. července 2016, že ministryně Hillary Clinton je „vlastněna Wall Street“ a že banky z Wall Street mají „totální, totální kontrolu“ nad jeho konkurenty Hillary Clinton a Tedem Cruzem, z čehož plynulo, že jsou pro úřad prezidenta zcela nevhodní. 19. října 2016 pan Trump napsal do tweetu, že „křivácká Hillary není ničím víc, než jen loutkou Wall Street“, čímž se prezentoval jako populistický ochránce pracující třídy proti finanční elitě.

Ale hádejte co? Jedním z prvních kroků pana Trumpa coby prezidenta bylo, že nařídil zrušení finančních regulací známých jako zákon Dodd-Frank, který byl přijat v r. 2010, po finanční krizi v r. 2008. Prezident Trump tak rychle odpověděl na hlavní požadavek mega bank Wall Street, které dříve obviňoval z korumpování washingtonských politiků. Zašel dokonce ještě dál, když jmenoval bývalého bankéře Goldman Sachs, Stevena Mnuchina (vpravo), svým ministrem financí.

Pan Trump rovněž požádal mega banku Goldman Sachs o pomoc a podporu. Jmenoval pana Garyho Cohna (1960-…), prezidenta Goldman Sachs, šéfem prezidentské Národní ekonomické rady, čímž zajistil, že bankéři Wall Street budou mít hodně co mluvit do ekonomické a finanční politiky jeho vlády.

Byla kritika jeho oponentů a jejich označování za loutky bank Wall Street jen prostou prázdnou předvolební rétorikou? Tato otázka rozhodně stojí za odpověď.

Pokračující útoky prezidenta Trumpa na svobodný tisk a na nezávislé soudce, kteří rozhodují proti jeho politice, je autoritářským přístupem k vládnutí a je to porušením oddělení moci

V pondělí, 6. února, zahájil prezident Trump kanonádu pohotových zastrašujících urážek vůči americkým zpravodajským médiím a obviňuje je, že „odmítají informovat o teroristických útocích“, aniž by poskytl jakýkoliv důkaz na podporu takovýchto závažných obvinění. Rovněž se pokusil zastrašit soudce, kteří rozhodli v otázce ústavnosti jeho dekretů, a ohrožoval jejich soudcovskou nezávislost.

Takové chování je porušením a pohrdáním klauzule o oddělení moci v americké ústavě a je frontálním útokem na svobodný tisk. (No, americký tisk je všechno, jenom ne svobodný. Takový eufemismus prozrazuje autorovu zaujatost vůči Trumpovi nebo naivitu. Poznámka editora)

Není to triviální záležitost, protože když se chce autoritářský režim etablovat a vyhnout zodpovědnosti, obvykle útočí na legislativu a soudní složku vlády, aby je přitlačil k dodržování linie výkonné složky, a pokouší se umlčet instituce, které mohou vystavit zkoušce klamavá tvrzení politiků.

Prezident Donald Trump má merkantilistický názor na mezinárodní obchod, který je odmítán téměř všemi ekonomy

Prezident Donald Trump si, zdá se, myslí, že jeho země by měla mít ve vztahu k ostatním zemím obchodní přebytky u zboží a služeb, kdy tyto země by měly obchodní deficit, bez ohledu na stav celkové platební bilance Spojených států, obzvláště jejich kapitálového účtu, a na domácí podmínky a stav zahraničních ekonomik. To je ekonomicky chybné. To není způsob, jak vyrovnávání platební bilance země funguje v multilaterálním světě.

Když Donald Trump klade veškerý důraz pouze na platební bilanci, obchodní bilanci, je vedle. Například pokud si země žije nad poměry a půjčuje si peníze v zahraničí, jeví se takovéto zahraniční půjčky jako příliv zahraničního kapitálu do země. Takovýto příliv zahraničního kapitálu do země způsobuje nadměrnou domácí spotřebu převyšující produkci, a to pomáhá financovat dovozy a jejich převládání nad vývozy zboží a služeb se zbytkem světa. Kapitálový účet země vykazuje přebytek, zatímco obchodní bilance (přesněji běžný účet) uvádí schodek, čímž se víceméně vyrovnají.

Hlavním důvodem, proč Spojené státy zaznamenávají obchodní deficity, je, že si půjčují příliš mnoho v zahraničí.

To je částečně důsledkem faktu, že americká vláda má obrovské fiskální schodky, utrácí více, než kolik má příjmů, a půjčuje si peníze jak od soukromého sektoru, tak od cizinců, čímž zvyšuje veřejný dluh. Takovéto schodky často ústí ve snižování daní a zvyšování vojenských výdajů. Fakt, že světová ekonomika používá americký dolar jako rezervní měnu, znamená bezúročné půjčky, které zbytek světa poskytuje Spojeným státům, což USA umožňuje mít chronický obchodní deficit. Pan Trump a jeho poradci by měli tyto pravdy mezinárodních financí pochopit.

Pokud jeho vláda chce snížit každoroční americký obchodní schodek se zbytkem světa, měla by si americká vláda vyrovnat účetní knihy a snížit zahraniční úvěrování. Obchodní války nezlepší americkou obchodní bilanci, pokud bude země nadále utrácet nad poměry a půjčovat si v zahraničí. To věci jen zhorší.

Po mnoho desetiletí americká vláda vršila jeden dluh za druhým a měla nepřetržitě fiskální deficit, v důsledku faktu, že vedla nákladné války v zahraničí, přičemž tyto intervence financovala cizími penězi. To je problém, který američtí politici musí pochopit, pokud nechtějí, aby jejich země zbankrotovala. V minulosti se to stalo jiným nadměrně zatíženým říším a neexistuje důvod, proč by se tak nemělo stát dnes, když země neustále utrácí více, než kolik vyprodukuje. A války neprodukují nic, jen smrt a destrukci.

Naděje na skoncování s chaosem na Středním východě silně ochably

Jedním pozitivním výsledkem Trumpova zvolení byl slib skoncovat se smrtícím chaosem na Středním východě. Během prezidentské kampaně a po nástupu k moci pan Trump tento slib zchladil pár vědry ledové vody.

Nejdříve ve svém projevu k AIPAC 21. března 2016 zalichotil svým bohatým sionistickým dárcům tím, že oznámil svůj záměr ukončit půl století trvající politiku většiny západních zemí, které považují město Jeruzalém za zónu chráněnou OSN a za mezinárodní město obývané Araby, křesťany a židy. Prohlásil, že „přesune americké velvyslanectví (z Tel Avivu) do věčného hlavního města židů, Jeruzaléma“.

Podruhé ve čtvrtek, 15. prosince 2016, aby zajistil, že všichni chápou, že je u více než půl století probíhající izraelsko-palestinského konfliktu výhradně na jedné straně, Trump oznámil svoji volbu učinit americkým velvyslancem v Izraeli tvrdého zastánce izraelských „osad“ na soukromé palestinské půdě Davida Friedmana (svého bývalého právníka v oblasti bankrotů). Tento nový velvyslanec neztrácel čas a prohlásil, že se těší na výkon své práce „z amerického velvyslanectví ve věčném hlavním městě Izraele, Jeruzalému“.

A potřetí, kdy zřejmě zapomněl, že kritizoval ministryni Clinton za navrhování podobné hazardní politiky, prezident Trump oznámil, 25. ledna, že „zcela určitě zřídí bezpečné zóny v Sýrii“, jako by zdánlivě opomněl vzít v potaz, zda je to legální bez souhlasu syrské vlády a bez konzultací se třemi klíčovými zeměmi (Ruskem, Tureckem a Íránem), které právě odsouhlasily pro Sýrii mírový plán. Místo toho se uchýlil k rozhovorům s vůdci Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů – dvou zemí známých svoji podporou terorismu v Sýrii.

Svět se Donalda Trumpa bojí: vědci z Hodin soudného dne došli k závěru, že lidstvo dělí od apokalypsy jen dvě a půl minuty

Koncem ledna vědci pověření správou Hodin soudného dne (Doomsday Clock) nastavili tyto hodiny na pouhé dvě a půl minuty před apokalypsu, údajně kvůli Donaldu Trumpovi. Řekli, že tento podnikatel, který se stal politikem, se svými znepokojivými a neuváženými prohlášeními a politikou, má potenciál poslat planetu do zapomnění.

To znamená, že si myslí, že Země má nyní blíže k zapomnění, než kdy měla od r. 1953, vrcholku jaderné konfrontace mezi USA a Sovětským svazem.

Existenční hrozby, kterým Země nyní čelí, přichází od běžného probírání použití jaderných zbraní a šíření takovýchto zbraní, po pozorované zrychlení klimatických změn.

Závěr

Podtrženo sečteno, vývoj událostí od zvolení Donalda Trumpa zvýšil počet obav, že v příštích letech se může spousta věcí zvrtnout. Mnohé politiky prosazované Trumpovou vládou jsou špatným lékem na problémy, kterým Spojené státy a svět čelí. Ve skutečnosti spousta těchto nedomyšlených politik pravděpodobně věci ještě zhorší, možná velmi zhorší, místo aby je zlepšily.

Zdá se, že se věci s příchodem nově jmenovaných ministrů a nových poradců začaly nějak měnit. Doufejme, že chladnější hlavy přinesou do Trumpovy vlády zkušenosti, znalosti a kompetentnost, kterou tak naléhavě potřebuje.