Saúdská Arábie na křižovatce: „černý pas“ Království

Problémy, jaké postihly Saúdy, mají komplexní charakter a neustále se rozšiřují do výbušných rozměrů. Například se ukázalo, že saúdská vláda vyčlenila asi 1 miliardu $ přední stavební firmě ve snaze omezit hrozící pracovní nepokoje. Místní developer Saudi Binladin Group, který realizuje projekty, jako je například rozšíření mešity Al-Haram v Mekce a finanční čtvrti v Rijádu, dostal v září od 800 milionů $ do 1,1 miliardy $, aby eliminoval nedoplatky na mzdách. Saúdské úřady podnikly kroky, které byly interpretovány prestižním americkým časopisem The Wall Street Journal jako „protikrizový klíč“.

Vládními platbami se hasí růst nespokojenosti imigrantů, jejichž počet na stavebních provozech v Království dosahuje desítek tisíc. V zemi existuje reálná hrozba vzpoury zahraničních pracovníků, což byl doposud v Arabské monarchii zcela nebývalý jev. Zahraniční pracovníci, kteří nedostali plat nebo byli propuštěni, organizují protesty. Při jednom z nich zapálili autobus společnosti Saudi Binladin Group v Mekce.

K tomu se v posledních měsících vážně zhoršily podmínky v táborech, kde žijí imigrační pracovníci. A to do té míry, že některým jejich obyvatelům se nedostává potravin. Se zvyšujícím se počtem propuštěných pracovníků se v saúdských justičních domech hromadí soudní žaloby. Situace imigračních pracovníků se také komplikuje zavedením předpisů, podle nichž musejí bývalí zaměstnanci žádat o povolení opustit zemi.

Tím trpí sousední země, jejichž občané přišli do Saúdské Arábie pracovat. Světová banka konstatuje, že zhoršení prognózy ekonomického růstu v několika asijských zemích je ovlivněno poklesem peněžních toků ze zemí Perského zálivu, včetně Saúdské Arábie. Ta samá Saudi Binladin Group v posledním roce propustila více než 70 tisíc lidí z celkového počtu přes 200 tisíc vlastních zaměstnanců. Byli to většinou cizinci z Asie a dalších arabských zemí.

Skomírající úlitby poddaným

Klesající příjmy z ropy vedly k masivnímu propouštění, čímž se pracovní nepokoje změnily z epizodických na přetrvávající. Masový projev nespokojenosti se ovšem probouzí nejen v řadách migračních pracovníků, ale i na straně samotných poddaných Království. Saúdský král Salman ibn Abdul-Aziz Al-Saud vydal dne 28. září dekret, podle něhož země poprvé v historii snižuje platy státních zaměstnanců. Od 1. října se plat ministrů snižuje o 20% a příplatky pro členy Poradního sboru (má podobu parlamentu Saúdské Arábie, avšak postrádá reálné pravomoci) na údržbu bydlení a automobilů – o 15%. Pro řadové úředníky se nařizuje zmrazení platů a zavádějí se limity placených přesčasů a dovolených.

Podle názoru expertů je tím zpochybněna nepsaná společenská smlouva mezi vládnoucími elitami a běžnými občany v zemi. Na základě ní byla zástupcům středního a nižšího stupně byrokratického aparátu prakticky doživotně poskytnuta nezatěžující státní služba výměnou za plnou loajalitu vůči vládním orgánům a za upuštění od snahy prosadit politické reformy v konzervativní monarchii. Je důležité si uvědomit, že státní sektor Království je hlavním zaměstnavatelem saúdskoarabských občanů a zaměstnání dvou třetin z nich je tím či oním způsobem spojeno s veřejnou službou. Na jejich služební plat a ostatní příspěvky padne až 45% výdajů ze státního rozpočtu (128 miliard dolarů v roce 2015). V neposlední řadě, především z důvodu výdajů na zachování nepsané „společenské smlouvy" mezi vládnoucí rodinou Al-Saudů a poddanými Království, dosáhl vloni rozpočtový deficit země bezprecedentních 98 miliard dolarů.

O nic lepší není ani situace ve finančnictví této přední arabské ekonomiky. Saúdské úřady jsou nuceny hledat doplňující zdroje na zalátání rozpočtu a snižovat náklady. A to se odráží v bankovním sektoru země. Náladu královské rodiny hodnotí finanční analytici blízkou panice. Klíčový burzovní index na akciovém trhu Království Tadawul klesl na minimum z roku 2009.

Akcie bank se také zhroutily poté, co úřady rozhodly, že sníží platy a bonusy úředníkům, a centrální banka země nařídila finančním institucím, aby provedly restrukturalizaci úvěrů osobám postiženým tímto vládním rozhodnutím. Měnový regulátor Saúdské Arábie poznamenal, že dotyčné nařízení je podmíněno potřebou zmírnit tlak na dlužníky, jejichž příjem byl snížen v důsledku vládních opatření na omezení veřejných výdajů.

Důsledky prohlubování recese

Ekonomická recese v Saúdské Arábii může ještě zesílit, což do značné míry otřese důvěrou spotřebitelů. Důvěra ve finančním sektoru se již zhroutila, indikátor čehož je růst mezibankovních sazeb.

Vzhledem k narůstajícím problémům Rijádu způsobeným přetrváváním nízkých cen ropy vláda již dopustila opožděné platby dodavatelům, začalo snižování dotací na pohonné hmoty. To vše se děje za účelem snížení deficitu státního rozpočtu, který letos může dosáhnout 13% HDP a klesnout pod 10% by mohl teprve v roce 2017. Tato prognóza byla učiněna ze strany Mezinárodního měnového fondu.

Hledání způsobů, jak doplnit státní pokladnu, dostalo v Saúdské Arábii živelný charakter – vhod přijde každá možnost. Přitom jednotlivé kroky v tomto směru jsou často v rozporu s dřívějšími záměry vládního programu pro hospodářský rozvoj. Například v projektu Vision 2030 program předpokládal zajistit masivní příliv zahraničních turistů do země, s čímž je v jednoznačném rozporu násobné zvýšení poplatků za víza v přepočtu na dny krátkodobého pobytu.

Od 2. října se zavádí jednotný poplatek pro všechny typy víz (návštěva Saúdské Arábie za účelem turismu, náboženství, podnikání nebo jiným) zvýšený 10-násobně – od dvou set do dvou tisíc saúdských Rialů (asi 530 $). Od vízového poplatku budou osvobozeni pouze cizinci – muslimové, kteří poprvé podstupují pouť (Hadži) na svatá místa nacházející se na území arabské monarchie.

Tak vysoký tarif za poskytnutí víza je stanoven pouze pro krátké jednorázové návštěvy země. V případě šesti měsíčního víza pro vícenásobný pobyt se poplatek zvýší na 3 tisíce Rialů. Žadatelé o roční a dvouletá víza vystačí s 5 až 8 tisíci Rialy.

Ale to není všechno. Podle nových pravidel musejí cizinci zaplatit nejen za vstup, ale i za výstup (!) ze Saúdské Arábie. Nový poplatek činí asi 53 $. Tedy poté, co turista zaplatil za příchod do Království řádově ve výši 530 $, za což se může týden rekreovat v západoevropské zemi, bude muset vydat ještě 10% z původního poplatku, aby mu bylo dovoleno opustit monarchii.

Největší výnos vláda očekává od poplatků za vydávání cestovních dokladů pro imigrační pracovníky. Podle nových pravidel zaplatí zahraniční pracovníci za vstup do země 80 $, cena za pracovní vízum na dobu šesti měsíců činí 800 $, na rok 1333 $, pro pár je to 2133 $.

Cena ropy a vnější organické výzvy

Jádrem současných socio-ekonomických těžkostí světového lídra v oblasti těžby a vývozu ropy je devalvace „černého zlata“. Až do nedávné doby saúdské úřady utěšovaly sebe i externí partnery, že je důležitější udržet svůj podíl na trhu s ropou, než přijmout naléhavá opatření pro růst ceny za barel. Nicméně s růstem domácích problémů je spoléhání se na vycpaný „polštář“ z předchozích tučných let v podobě devizových rezerv nahrazeno horečným hledáním východiska z rýsující se krize obřích rozměrů.

Saúdská Arábie se nyní snaží podpořit růst cen ropy. Spolu s dalšími členy OPEC upozorňuje na nutnost snížit těžbu a vynutit si takovou cenu za barel, aby byla přijatelná pro všechny producenty ropy. Mezitím setkání na půdě Mezinárodního energetického fóra v Alžíru (26.-28. září) sice otevřelo cestu pro podobné kroky, aniž by však byly odstraněny všechny rozpory uvnitř samotného kartelového spolku producentů ropy.

Konkrétní řešení, kterým by se jasně stanovilo, jaký objem ropy bude těžit každá strana OPEC v nových podmínkách, bylo odloženo na listopadové zasedání ve Vídni. Ale Saúdové nemají v této věci žádný důvod k uklidnění. Kótování těžby v aktualizovaném rozložení – zafixováno na úrovni 32,5 milionu barelů denní produkce kapalných uhlovodíků – slibuje problém v budoucnu. Podrážděnost Rijádu vyvolává ropná politika Teheránu, který odmítá omezovat těžbu, dokud nedosáhne úrovně před uvalením sankcí a dokonce mírně nepřevýší její špičkové ukazatele.

Organické výzvy, na něž narazila stmelující síla arabského světa, se promítají do rostoucí nestability po obvodu saúdských hranic. Rozhořela se válka v Jemenu. Trvá riziko vnitřní destabilizace arabských sousedů, například Bahrajnu. V Perském zálivu, stejně jako na celém Blízkém východě, vykazuje zvýšenou aktivitu Irán. Situace v Sýrii inklinuje k ještě vážnější vojenské eskalaci za přímé účasti světových mocností zastoupených USA a Ruskem.

Vzrušený obraz Saúdské Arábie dokresluje činnost amerického „spojence“. Formálně sice podporuje například saúdský program Vision-2030 (1), ale ve skutečnosti tlačí Rijád geopoliticky do slepé uličky. Příběh s přijetím zákona o „uplatnění spravedlnosti proti sponzorům terorismu“ americkým Kongresem se stal pro rodinu Al-Saudů „studenou sprchou“.

Sevření „černého pasu“

Připomeňme: 28. září obě komory zákonodárců USA poprvé za osm let prezidentství Baracka Obamy přehlasovaly jeho veto zákona, jímž se povoluje rodinám obětí teroristických útoků 11. září 2001 podání žaloby proti Saúdské Arábii.

Přestože Bílý dům vyjádřil „pobouření“ nad přehlasováním veta, Saúdové za vším vidí „dvojí hru“ americké administrativy. Oficiální Rijád odsoudil jednání „spojence“ a začal odpovídajícím způsobem mobilizovat veřejné politické mínění v arabském světě. Království vyjádřilo naději, že „moudrost nakonec zvítězí“ a americký kongres přijme nezbytná opatření pro „korekci nového zákona." Mezitím Nejvyšší soud Spojených států přijal dne 30. září první žalobu proti Saúdské Arábii od vdovy po zaměstnanci vojenské správy USA zesnulém v budově Pentagonu před 15 lety.

Opravdu znepokojivá je pro vládnoucí rodinu Saúdů tendence, při níž se zevnitř i zvně Království začínají objevovat nároky vznášené na právní systém. Soudní žaloby imigračních pracovníků a vdov po amerických vojácích mohou tuto tendenci změnit na pravidlo. A tak může ve vztahu k Saúdské Arábii dojít až k ustanovení zvláštních soudních tribunálů. Vždyť americká administrativa nehledíc na to, že jednou rukou podepisuje se Saúdy nové obchodní zakázky, druhou rukou na ně sesílá roje mezinárodních aktivistů za lidská práva obviňujících Rijád z úmrtí tisíců nevinných Jemenců.

Tak to jednoduše nemůže dál pokračovat, jinak samotné institucionální základy arabské monarchie podlehnou těžší erozi, než si mohou v Rijádu vůbec představit. Tolik zaručených receptů, jak uvolnit sevření „černého pasu“ s přijatelnými ztrátami, zase saúdské úřady po ruce nemají. Projekt Vision 2030 zjevně neznamená v tomto problému lék na všechny neduhy, ale pouze náznak reforem bez vnitřní důvěry v jejich kladný výsledek. Kromě toho, „Vize" na 15 let dopředu nemůže neutralizovat vnější rozpory, kterým Království čelí.

Umírněnost v zahraničních otázkách a vnitřní stabilita byly tradičně hlavními pilíři saúdské státnosti. Současné balancování mezi mírou zapojení monarchie s populací 32 milionů lidí do regionálních záležitostí a její „netečností“ k vnitřním problémům znamená systémové selhání. Saúdská Arábie zamrzla v úzkostném očekávání „převratných" procesů, které jsou Království předurčeny osudem.

Odkazy

(1) „Vision 2030“ byl představen v dubnu letošního roku. Jde o projekt spojený se jménem zástupce korunního prince a ministra obrany Saúdské Arábie Mohamedem bin Salmanem, synem krále Salmana. Strategický plán rozvoje má ve své podstatě zmírnit závislost na vývozu ropy a přináší reformu téměř ve všech oblastech života království. V souvislosti s „americkou stopou“ v rozpracování programu je ovšem nutné poukázat na to, že je ve svém základu dílem poradenské společnosti McKinsey se sídlem v New Yorku.