Proč musely USA skoncovat s příměřím v Sýrii

Nutkání zničit již tak samo o sobě křehké příměří, bylo způsobeno tím, že příměří nepříjemně odhalovalo systematickou americkou účast na syrském konfliktu prostřednictvím teroristických bojůvek.

A nejen to. Provizorní příměří také odhalovalo složky americké vlády, zodpovědné za válečné běsnění. Ministr obrany USA (a současně šéf Pentagonu) Ashton Carter údajně bojoval zuby nehty s Obamovým top diplomatem Johnem Kerrym, když se druhý jmenovaný snažil s ruským protějškem Lavrovem dotáhnout do konce plán příměří minulý víkend (9. září 2016) v Ženevě.

Sergej Lavrov a novináři museli údajně několik hodin čekat, než se konečně Kerry dostavil k podepsání smlouvy, když byl celou tu dobu zdržován intenzivními konferenčními hovory, kde se handrkoval s Carterem a dalšími vojenskými pohlaváry z Washingtonu. Dokonce i několik dní před Kerryho diplomatickou cestou do Ženevy se Carter pohrdavě vyjadřoval k jakékoliv dohodě s Ruskem o klidu zbraní v Sýrii.

Je dobře zdokumentováno, že jak Pentagon, tak CIA tajně organizovaly programy pro vyzbrojování a výcvik protivládních militantů v Sýrii, od samého začátku války v březnu 2011. Washington oficiálně podporuje jen „umírněnou“ a „prověřenou“ opozici. Občas se ale v západních médiích objeví zprávy, svědčící o hlubších a zlověstnějších vazbách mezi americkou armádou a teroristickými skupinami, když se dozvíme, že americké zbraně se „neúmyslně“ dostaly mezi extrémistické džihádistické bojůvky.

To, že se jedná jen o oficiální přetvářku USA a jejich spojenců z NATO a arabských zemí, že podporují jen „umírněné rebely“ a nemají tedy nic společného se zavedenými teroristickými skupinami jako Al-Nusra a Daesh (ISIS), se v souvislosti s vyhlášením příměří začalo nebezpečně odhalovat.

Je možné, že diplomatická klika Obamova kabinetu, včetně samotného prezidenta Obamy a jeho ministra zahraničí Johna Kerryho, si nebyla v plném rozsahu vědoma všech špinavostí USA ve válce v Sýrii, včetně propracovaného napojení na teroristické oddíly. Je také možné, že tato Obamova družina je jen dostatečně prodejná a naivní, aby uvěřila washingtonské propagandě rozlišování mezi „umírněnými rebely“ a „teroristy“.

Takže, když Kerry a Lavrov oznámili svůj plán příměří 9. září v Ženevě, výzvy amerického diplomata k Američany podporovaným „umírněným rebelům“, aby se oddělili od teroristických skupin, mohly mít původ v naivních představách, že takto členěné skupinky skutečně existují. Jak jinak si vysvětlit tak naivní a jalovou veřejnou výzvu?

To samé se však nedá říci o Pentagonu a CIA. Váleční štváči zalezlí v Pentagonu a Langley moc dobře znají celou tu hnusnou pravdu. Pravdu, že všechny militantní skupinky v Sýrii jsou sloučeny do jednotného, teroristického uskupení, i když pod množstvím různých jmen a se zdánlivými rozdíly ve vyznávání ideologie al-Káidy (wahhábismu). Váleční architekti vědí, že Washington, spolu se svými spojenci s NATO a arabských zemí, sponzorují tato teroristická uskupení.

Kdokoliv, kdo něco ví o původu al-Káidy, jako produktu z dílny CIA v 80. letech v Afghánistánu, nebude ani v nejmenším překvapen systematičností americké účasti v syrském konfliktu.

To ostatně vysvětluje, proč Carter a americká armáda obecně, tak vehementně protestovali proti Kerryho plánu na příměří s Ruskem. Byli si dobře vědomi toho, že klid zbraní nebyl možný ne jenom z důvodu existujícího napojení Američanů na teroristické oddíly, ale také proto, že nedodržení příměří by jen dále poodhalilo tyto americké konexe a spoluvina USA na válce v Sýrii by se tak dostala do širšího povědomí veřejnosti.

A jak vyšlo najevo, vyráběči teroristů z Pentagonu a CIA skutečně měli opodstatněné obavy. Jen několik dní poté, co vstoupilo v platnost Kerry-Lavrovovo příměří (12. září 2016), se zřetelně ukázalo, že žádné dělení bojůvek na „umírněné“ a „teroristy“ prostě neexistuje. Všechny militantní skupinky pokračovaly v porušování formálního příměří na severním bojišti v okolí města Aleppo, ale i v jiných oblastech po celé Sýrii.

Americká a západní média potom začala chrlit negace o syrském „režimu“ a jeho ruském spojenci, jak zabraňují humanitární pomoci v dosažení oblasti držené povstalci východně od Aleppa. Ale všechna tato rétorická hra médií nemohla zastřít fakt, že příměří bylo porušováno všemi militantními skupinami, takže pro humanitární pomoc potom bylo nemožné se do Aleppa dostat. Další událostí zlehčovanou západními médii bylo, když turecká vláda odmítla spolupracovat se syrskými úřady na rozehnání konvoje OSN, který směřoval z Turecka do Aleppa. Pokud přihlédneme k zdokumentovanému faktu, že Turecko v minulosti použilo „humanitární pomoc“ jako zástěrku k dodávkám zbraní povstalcům, je bdělost Damašku pochopitelná.

Křehký klid zbraní tedy začal světu odhalovat trpkou realitu americké účasti na terorismu v Sýrii. Tvrzení USA o jejich podpoře „umírněných“, namísto „teroristů“ se začalo v plné kráse ukazovat jako cynický humbuk. Vykřikování Američanů o podporování „legitimní“ opozice, bylo evidentně vnímáno tak, jak si zasloužilo - jako totální podfuk. To je snad ještě průkaznějším dokladem o tom, že americká vláda sponzoruje teroristické bojůvky, které v Sýrii usilují o svrhnutí režimu. Toto odhalení opravňuje, minimálně v teoretické rovině, k obžalobě Washingtonu a jeho spojenců z válečných zločinů vedených proti státu Sýrie.

Jelikož pověst USA ve světě byla příměřím vážně ohrožena, je nasnadě se domnívat, že se Pentagon rozhodl pro sabotáž. Takže 17. září americké, britské a australské letectvo udeřilo na základnu elitních jednotek Syrské arabské armády poblíž Dajr az-Zauru, na východě Sýrie, přičemž 60 osob bylo zabito a téměř sto dalších zraněno.

USA, Britové a Australané svorně tvrdí, že to byl omyl a jejich letouny měly ve skutečnosti v dané oblasti za úkol útočit na bojovníky Daesh. Koalice států, vedená USA, se zapřísahala, že celou záležitost prošetří. Tak jako v mnoha jiných případech, např. když Američané loni zdevastovali nemocnici v afghánském Kundúzu a o život přišlo více než 30 lidí, tak i nyní můžeme očekávat ututlání zločinu.

Zde krátce několik fakt proti tvrzení americké vojenské koalice, že šlo o omyl:proč militantní bojůvky Daeshu údajně zaútočily na základnu syrské armády, méně než 10 minut poté, co byla bombardována letouny F-16 a A-10? To napovídá o existující kooperaci mezi vzdušnými silami koalice a pozemními jednotkami teroristů.

Zadruhé, je těžké uvěřit, že špičkové letectvo a naváděcí technologie by mohly zaměnit vojenskou základnu a přilehlé letiště se stovkami vojáků za otrhané guerillové jednotky.

Zatřetí, jak uvádějí ruské vojenské zdroje, síly americká koalice v posledních dvou letech neuskutečnily v dané oblasti žádné bojové lety. Bylo známo, že syrská armáda vedla úspěšnou operaci proti silám Daesh v okolí Dajr az-Zauru. To vede k domněnce, že americké letectvo bylo nasazeno k obraně teroristů, jak ostatně tvrdily vlády Sýrie a Ruska, krátce po americkém úderu na Dajr az-Zauru. To souhlasí s hlubší analýzou problému, že celý konflikt v Sýrii je Washingtonem rozdmýcháván za účelem změny syrského režimu.

Ale snad nejvýmluvnějším faktorem vedoucím k závěru, že USA a jejich spojenci provedli masakr v Dajr az-Zauru schválně, je výše zmíněný argument, že váleční plánovači Pentagonu a CIA si byli vědomi toho, že klid zbraní by mohl odhalit jejich konexe na syrské teroristy. A pokud by došlo na společné americko-ruské vojenské operace proti Daesh jednotkám, jak se s tím počítalo v Kerry-Lavrovově plánu, pak by se zcela jistě celá tato americká šaráda úplně rozpadla.

V takovém případě bylo nutné provést pouze jedno jediné. Muselo být skoncováno s tímto nepraktickým a nepohodlným příměřím. A tak se Pentagon rozhodl k provedení „omylu“ u Dajr az-Zauru, „omylu“, který zcela zbořil jakýkoliv náznak důvěry mezi USA a Ruskem a vedl k rozpoutání vzájemného obviňování a porušování příměří.

Americká a západní média reagovala s obvyklou dávkou servility a tutláním pravdy. Masakr u Dajr az-Zauru je z velké části médii opomíjen, ta spíše věnují pozornost relativně málo významnému bombovému útoku v New Yorku o tom samém víkendu, který se však obešel bez obětí na životech. A když už o něm informují, tak automaticky a nekriticky dodávají, že se jednalo o nešťastnou náhodu. CNN také rezolutně odmítla a označila za „absurdní“ tvrzení syrské vlády, že tento útok byl důkazem spolupráce mezi USA a teroristickými skupinami. Tvrzení, které se jinak zdá poměrně logické.

Noviny New York Times „informovaly“ o vzdušném útoku takto:

Nešťastné bombardování syrských vojsk uvrhlo Ameriku do defenzívy, podkopalo její úsilí o umenšení násilností v civilní válce a ztížilo humanitární pomoc.

A New York Times, tyto prominentní noviny, dále pokračují:

USA se domnívaly, že pokud se dohoda o zastavení násilností v Sýrii vypracovaná ministrem zahraničí J. Kerrym a jeho ruským protějškem (S. Lavrovem) v Ženevě před 9 dny, rozpadne, vyplave na povrch dvojakost Ruska v této válce, kdy Rusko podporovalo syrského prezidenta Bašar al-Asada.

Jak ironické. Dle New York Times, Američané předpokládali, že ono příměří odhalí „pravou tvář Ruska“, tj. jeho dvojakost v této válce. Možná, že se počítalo s tím, že Rusko a Sýrie nebudou dodržovat klid zbraní, což ale oba státy během prvního týdne víceméně dělaly, kdy demonstrovaly ukázněnost a odhodlání k nalezení mírového řešení.

Ale namísto odhalení ruské „dvojakosti“ je to právě Washington, kdo se zde vynořil jako hlavní viník, jak se ostatně Pentagon a CIA po celou dobu obávaly, pro jejich úzkou vazbu na teroristické skupiny.

Demontáž příměří v Sýrii by se dala přirovnat k nutnosti zhasnout reflektor, který se znenadání rozsvítil a začal odhalovat prohnilost a krev na amerických rukou v této špinavé válce.