Donald Trump a Federální rezervní systém

Federální rezervní systém USA dnes přitahuje nejen Trumpovu pozornost, nejen pozornost amerického obchodu obecně, ale i pozornost celé světové podnikatelské komunity. Všechny zajímá jedna otázka: jaká bude základní sazba Federálního rezervního systému? Tento ukazatel určuje počasí americké ekonomiky a globálních finančních trhů.

Na základní sazbě amerického Federálního rezervního systému závisí výše úrokových sazeb na aktivní i pasivní operace amerických bank, úrokové sazby amerických státních cenných papírů, úrokové sazby pro všechny finanční nástroje. Vzhledem k tomu, že USA je centrem světového finančního systému, tyto sazby určují intenzitu a směr peněžních toků ve světě. V konečném důsledku mají vliv na směnné kurzy amerického dolaru a ostatních měn.

Když byl v 70. letech dvacátého století vytvořen Jamajský měnový systém, který se stal základem pro americký papírový dolar, dávaly americké měnové orgány cynicky najevo celému světu: "dolar je náš - problémy vaše". Nicméně, v podmínkách globalizace ekonomika USA, navzdory všem ambicím Washingtonu, úzce závisí na stavu světové ekonomiky. Představitelé Fedu musí brát v úvahu možný bumerangový efekt při stanovování úrokových sazeb. Vypočítat všechny důsledky zvýšení nebo snížení základní úrokové sazby Federálního rezervního systému na americkou ekonomiku a to zejména ve střednědobém a dlouhodobém horizontu dnes nemůže nikdo. Proto vedení Fedu po finanční krizi let 2007-2009 přijalo Šalamounovo řešení - neměnit sazby vůbec.

V historii Fedu byly velmi odlišné úrovně základní úrokové sazby. Nejvyšší úroveň byla zaznamenána v letech 1980-1981, kdy v čele Federálního rezervního systému stál Paul Volcker - jeden z otců - zakladatelů reganomiky. Tehdy se sazba zvedala na téměř 20%. Kolem roku 2000 se americká ekonomika silně rozehřála a Fed se ji snažil ochladit pomocí úrokové sazby. V 17 po sobě jdoucích navýšeních (v průběhu dvou let) míra dosáhla maximální rysky 5,25% v červnu 2006. Ovšem dokonce i taková (na americké poměry dostatečně vysoká) míra plnící úlohu brzdy nedokázala zabránit americké hypoteční krizi, která sloužila jako spoušť pro globální finanční krizi. Fed začal prudce tlačit na plynový pedál - snižovat míru s cílem zabrzdit ponoření země do jámy krize, a poté zmírnit její následky. Za dva a půl roku, k prosinci 2008, sazba klesla na úroveň v rozmezí od 0 do 0,25%. Obrazně řečeno, peníze byly v Americe téměř zadarmo. Zdaleka ne všem se tento "bankovní komunismus" líbil. Odpůrci politiky peněz zdarma správně hovořili o rozvratném vlivu nulových úrokových sazeb na americký byznys, o hrozbě nafouknutí následné finanční bubliny, o možném oslabení amerického dolaru a tak dále.

V historii Spojených států bezprecedentní éra peněz téměř zadarmo trvala téměř sedm let. Předchozí šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke dokonce ani nenaznačil možnost zvýšení základní sazby. Bolehlav spojený s určením výše úrokové sazby předal Janet Yellenové. Na zasedání Komise operací na volném trhu Federálního rezervního systému USA v prosinci 2015 bylo rozhodnutí o zvýšení sazeb přece jen přijato. Poprvé za 7 let Federální rezerva zvýšila sazbu o čtvrt procentního bodu. Cena federálních prostředků byla stanovena v rozmezí 0,25 až 0,50%.

Byla to událost na kterou reagoval celý svět. Ve Spojených státech mnozí přijali rozhodnutí Fedu jako znamení, že země vzchází z krize, že nezaměstnanost klesla na sociálně bezpečnou úroveň, že začíná boom investic do sektoru reálné ekonomiky, že krize se nebude opakovat. Pokud jde o reakci zbytku světa na prosincové rozhodnutí Fedu projevila se v první řadě otočením finančních toků světových trhů směrem ke Spojeným státům. Zhoršily se problémy v ekonomikách jiných zemí včetně Číny.

Přední američtí experti, guvernéři Federálních rezervních bank (je jich celkem 12) a sama Janet Yellenová začali říkat, že prosincové rozhodnutí je jen na začátek. Že začíná éra zvyšování sazeb. Že v průběhu příštích dvou let Fed postupně dovede základní sazbu na 3,0 - 3,5%. Podle pravidel FEDu Federální výbor pro operace na volném trhu (FOMC), který přijímá rozhodnutí o výši sazby, koná v průběhu roku osm schůzek. Od prosince loňského roku již proběhlo několik setkání, ale žádné nové navýšení neproběhlo. Paní Yellenová mlčí. Odborníci spočetli, že v prvních osmi měsících roku 2016 vystoupila s oficiálním prohlášením pouze dvakrát, nepočítaje tiskové konference po zasedání Fedu a projevy před kongresem. Pro srovnání, v loňském roce v této době Yellenová vystoupila sedmkrát, a v roce 2014 desetkrát. Od roku 1996 předsedové Fedu vystupovali s oficiálními projevy v průměru 19 krát za rok.

Odborníci vysvětlují tuto "plachost" v chování dámy dvěma důvody. Za prvé, finanční situace v Americe a ve světě se dnes podobá té která byla v roce 2007. Předvečer globální finanční krize. Jakékoli neopatrné prohlášení šéfa Fedu by se mohlo stát spouštěčem další krize. Za druhé, Amerika je před prezidentských volbami. Opět platí, že jakékoli neopatrné slovo Yellenové může poškodit kandidáta Demokratické strany Hillary Clintonovou. I když se předpokládá, že každý předseda Federálního rezervního systému musí stát vně politiky, každý ví, že Yellenová je členka Demokratické strany a stranickou disciplínu dokáže dodržovat.

Prodloužená pauza ve slíbeném procesu zvýšení základní úrokové sazby Federálního rezervního systému v Americe mnohé znepokojuje. Trumpa to znepokojuje také, což již nejednou dával najevo. Svou myšlenku artikuluje velmi jasně. Stávající základní sazba amerického Federálního rezervního systému je levná, téměř bezplatná. Trump jako obchodník také miluje levné peníze. Nicméně, jako příští prezident je povinen přemýšlet o osudu celé Ameriky. Levné peníze kladou pod Ameriku minu zpomalení růstu. Hovoříme o bublině na finančním trhu, která nevyhnutelně vyvolá novou finanční krizi. Proto jako budoucí prezident USA potřebuje, aby Janet Yellenová v čele Federálního rezervního systému okamžitě zvýšila základní úrokovou sazbu. Taková prohlášení učinil Trump v tomto roce opakovaně a v květnu letošního roku řekl, že když se stane prezidentem, pak okamžitě propustí Yellenovou z postu předsedy rady guvernérů FEDu.

12. září Donald Trump udělal další prohlášení v televizi CNBC. To je mírně odlišné od předchozích, protože tentokrát obvinil z nedbalé nečinnosti nejen Janet Yellenovou, ale i Baracka Obamu. Doslova zaznělo toto: "Míra zůstává prakticky nulová, protože ona (Janet Yellenová – V.K.) se očividně ukázala být politikem a dělá, co chce Barack Obama". Podle Trumpa, Yellenová udržuje úrokové sazby "na uměle nízké úrovni, aby pomohla Obamovi opustit jeho post". Tedy tak, aby jej mohl opustit elegantně a zanechal na sebe budoucím pokolením dobré vzpomínky. Takže když Trump přijde do Bílého domu, bude muset "sníst horkou kaši" kterou navařila Yellenová s Obamou.

Samozřejmě, že v těchto Trumpových výrocích převládá řečnický zápal. Zatím není vidět, že by měl Trump seriozní program restrukturalizace finančního a ekonomického systému USA. V jeho okolí nejsou vidět odborníci, kteří by mohli rozpracovat takový program, nemluvě o tom, aby jej pomohli realizovat.

Pamatujeme si, že Obama sliboval během své volební kampaně radikální reformu finančního a bankovního systému Spojených států s tím, aby se zabránilo opakování noční můry finanční krize z let 2007-2009. S jeho podporou byl přijat v roce 2010 zákon Dodd-Frank v běžné řeči nazývaný zákonem o finančně - bankovní reformě Ameriky. Zákon se však ukázal být mrtvě narozeným dítětem. Bankéři Wall Streetu fakticky zablokovali jeho realizaci.

Jádro problému tkví v tom, že ve skutečnosti předsedovi rady guvernérů FEDu údaje v minulosti a i nadále poskytují pouze akcionáři této soukromé společnosti - zejména největší banky na Wall Street. Jedná se o skutečné majitele peněz. Ale ti, zdá se, opět plánují zopakovat scénář první dekády tisíciletí, tedy ohřát finanční trh za pomoci levných peněz (fiat money). Protože si Trump uvědomuje, že to nevyhnutelně zapříčiní druhou vlnu finanční krize, snaží se včas a proaktivně poukázat na roli Obamy. Ať už se mu to podaří nebo ne, skuteční tvůrci krize zůstanou v každém případě ve stínu.