Klid před bouřkou

Pepe Escobar

Zdá se, že názvem hry v r. 2016 bude Velký neklid. Přesto lze současný zmatek interpretovat jako klid před další ničivou geopolitickou/finanční bouří. Podívejme se na současný stav hry prostřednictvím dilemat trápících dům Saudů, EU a členy BRICS Rusko, Brazílii a Čínu.

Ropa a dům Saudů

Jen nemnoho lidí je obeznámeno s Baltským suchým indexem. Přesto je tento index klíčem ke sledování poptávky po této komoditě. Před dvěma měsíci se obchodoval na historickém minimu. Od té doby vzrostl o více než 130%. Ceny drahých kovů se posunuly výše prakticky ve všech měnách. Proč je to důležité? Protože nám to říká, že víra v nekryté peníze – americký dolar obzvláště – prudce klesá.

Nárůst Baltského indexu je předzvěstí růstu poptávky po ropě v Asii – obzvláště v Číně. Padající nabídka a rostoucí poptávka po ropě pravděpodobně vytlačí cenu za barel v druhé polovině 2016.

To neznamená, že dům Saudů získá zpět důvěru jak USA, tak Ruska. Zdroje z hlubin neustále potvrzují, že co se týká Washingtonu a Moskvy, tak je dům Saudů postradatelný. Oba státy jsou skutečně energeticky nezávislé (pokud by USA chtěly). Mocné washingtonské frakce nestoudně obviňují Riyadh z „teroru“ – no, je to trochu komplikovanější – zatímco Moskva považuje dům Saudů za vykonavatele amerických příkazů s cílem zničit Rusko v ropné cenové válce.

Nemocný král Salman – směřující k demenci – a mladý válečník princ Mohammed by byli vyřízení, kdyby oněch slavných 28 stránek o 9/11 bylo uveřejněných, a saudská spojka je nesporná. Co dál? Změna režimu. Puč CIA. „Důvěryhodné“ saúdské aktivum CIA dosazeno k moci.

Domu Saudů nezbývá, než hrát o čas. Ve výšinách Riyadhu panuje pocit, že vztahy s Washingtonem se nezlepší, dokud bude prezidentem Obama; příští prezident – ať již Hillary nebo velký Donald – bude pro jednání mnohem lepší. Takže plánem A prozatím je tvářit se vůči Washingtonu ve „válce proti Teřře“ jako klíčový partner; to znamená, že král Salman ustoupil Mohammedovi bin Nayefovi, korunnímu princi, který je v tom mnohem zběhlejší, než princ válečník, vůdce katastrofické války v Jemenu.

Souběžně s tím turecký sultán Erdogan nadále prosazuje svoji hru převzetí iráckého Kurdistánu, s konečným cílem zmocnit se všech zásob, aby bylo Turecko energeticky nezávislé – a tím se stalo regionální velmocí.

Navíc, v rámci Trubkostánu, Erdogan také tutově potřebuje katarský plynovod vedoucí přes Saúdskou Arábii a Sýrii, aby získal energetickou nezávislost na Rusku. To je čirou náhodou také hlavním cílem USA. A je to také předzvěstí potíží pro syrský mírový proces.

Erdogan má již u nohou velmoc Německo, v podobě dolézající žebrající kancléřky Merkel. Pokud by si Turecko prosadilo své a stalo se energetickou mocností, Merkel by sebou pokorně flákala na zlatou podlahu paláce v Ankaře nepřetržitě. CIA sdělila, po analýze, že Turecko bude nadále „rozšiřovat svůj vliv“ v Iráku prostřednictvím bojůvek, které podporuje, na úkor irácké bezpečnosti a politické jednoty.

Americká válka za Velký Střední východ autora Andrew Baceviche probírá, jak Washington nařídil, aby „vojenská převaha“ na celém Středním východě byla strategickým cílem ve válce proti SSSR – to bylo v době, kdy geopolitické první housle hrála „Velká šachovnice“ dr. Zbigniew Brzezinského. Tato válka vždy byla předpokládána jako nekonečná – a nyní zahrnuje „Velký Střední východ“, po kterém neokonzervativci tak baží.

Rusko, Brazílie a hybridní válka

Největší ruská komoditní burza aktivně vábí mezinárodní obchodníky s ropou, aby se připojili k jejímu vznikajícímu trhu s futures. Cíle jsou křišťálově jasné: odpojit mechanismus stanovování ceny od standardu Brent a, což je klíčové, opustit petro dolar. To je čirou náhodou i klíčovou podmínkou stanovenou Pekingem domu Saudů, aby nadále kupoval jejich ropu.

Snadno lze zapomenout, že před 20 lety se Moskva chtěla připojit k Západu coby křesťané, a bylo s ní zacházeno jako s odpadem. Rusko bylo na americkém východním pobřeží vnímáno za Jelcina jako slabé, kdy ten rovněž nechal kořistníky, požírající Rusko jako kobylky, zkolabovat ruský GDP o 40%, kdy vysávali přírodní zdroje a pláchli nejméně s jedním bilionem dolarů.

Nyní Země vyjímečných aktualizuje každý trik na skladě, aby zničila, či aspoň podkopala Rusko majdanem na Ukrajině, cenovou ropnou válkou, útoky na rubl a syrské produktovody.

Vládne hybridní nekonvenční válka – a bude to jen odpornější. BRICS jako celek je cílem útoku. Brazilská barevná revoluce, zinscenovaná jako proces měkké změny režimu, je právě v první fázi nové, komplexní strategie hybridní války, která bude v akademické obci studována po desítky let.

Jak poptávka po ropě roste a nabídka slábne, budou muset individua praktikující hybridní válku v celém spektru vytvořit krizi, aby udrželi chaos v běhu. Možným scénářem je nechat sužovaný italský bankovní systém zkolabovat; to je další hraniční pomezí v EU.

Mezitím mrtvolná Evropa smluvně přesunula politiku represí proti uprchlíkům do zahraničí, čímž spustila největší masovou deportaci po druhé světové válce, s tábory financovanými daňovými poplatníky EU a řízenými velkým demokratem Erdoganem. Chybějící spojovací článek je nyní obnažen; vše probíhá pod kontrolou na NATO napojených mozkových trustů.

Jakkoliv to může být děsivé, není to vůbec nic nového. Již to bylo zabudováno do dohod, které EU vnucuje africkým zemím, kdy to „povýšilo“ jejich statut na hranici říše střežené Cerberem. To je klíčovým posláním agentury Frontex, která stále více odstraňuje vnější hranice EU – rozšiřuje je na východ a na jih – aby se lépe odráželi přistěhovalci. Samozřejmě, že se ani nešpítne a spojitosti s neo-imperiálními válkami NATO.

Není divu, že Noam Chomsky poznamenal, že podpora formální demokracie na Západě klesá, neboť nejde o skutečné demokracie. Všechna hlavní rozhodnutí ovlivňující EU jsou prováděna nevolenými eurokarty v Bruselu. V průlomové knize vydané ve Španělsku, Mercado-Estado-Carcel en la Democracia Neoliberal Espaňola (Anthropos), Daniel Jimenez, doktor soudní psychologie univerzity v Zaragoze, podrobně popisuje, jak nový institucionální místní řád znamená oddemokratizování, odnárodňování a závislost; NATO, MMF, Světová banka, Pařížský klub, BCE, Evropská komise, Fed, to vše je součástí globální sítě institucí, soukromých, ale vydávajících se za veřejné, nebo veřejných, avšak řízených soukromými zájmy (jako Fed). Michael Hudson, mimo dalších, podrobně popsal, jak EU nikdy nevytvořila trvalé mechanismy převodu kapitálu z bohatších ekonomik chudším členům.

Pokud nezpracujeme Čínu, máme problém

Komplexní techniky odvozené od hybridní války byly nasazeny v plné síle proti Rusku a Brazílii. Ale proti Číně pohoří vše.

Báchorkou Země vyjímečných je, že Čína není ekonomiky bezpečná, jak se zdá. Takže globální veřejné mínění je bombardováno obvyklými litaniemi o „otřesech na jejím finančním trhu“, „nechuti investorů k riziku“, „volatilitě“ či o nevyhnutelném krachu.

Nesmysl. Vedení v Pekingu své strategické imperativy v poslední pětiletce zcela vymezilo. Kdykoliv bude potřeba, nalije do systému jakékoliv množství úvěrů. Nebude devalvovat juan – bez ohledu na to, jak hlasitě si bude Washington/New York stěžovat.

Devalvace juanu by potopila řadu čínských firem obtěžkaných dluhem v amerických dolarech. Navíc Peking štěpí svůj systém a pečlivě řídí přechod z modelu poháněného vývozem na model tažený spotřebou vnitřního trhu. Silný juan zachovává kupní sílu desítek milionů příslušníků nové čínské střední třídy – všichni jsou stále mobilnější a všichni vlastní aktiva.

Podle amerického ministerstva financí je v čínských rukách jen asi 1,2 bilionů dolarů likvidních aktiv. A bude to klesat, rychle – jak Čína nakupuje zlato. A navíc Čína již svoji ekonomiku otočila. To nás přivádí zpět k dramatickému nárůstu Baltského indexu. Cena ropy roste. A Čína kupuje vše.

Peking postupuje na všech frontách; rozšiřuje vliv/obchodní dohody v celé Eurasii, kterou Nová hedvábná stezka přetvoří na obrovskou tržnici; modernizuje svoji armádu; kupuje strategická zahraniční aktiva; buduje globální důvěru v juan jako stabilní rezervní měnu; umožňuje čínské elitě diverzifikovat své obrovské bohatství nákupy zahraničních aktiv, od vinic v Bordeaux po divný fotbalový obr, AC Miláno.

Není divu, že udivující šíření čínské ekonomické moci vedlo k naprosté nepříčetnosti různých Vyjímečných – od neokonzervativců po neoliberály. Washington nemá zemím v Asii, Africe a latinské Americe – v podstatě celému globálnímu Jihu – naprosto nic co nabídnout. Všichni viděli, jak Peking na trhu nepožaduje u státního dluhu složený úrok mafiánského stylu; „podporu“ neoliberálních kroků NATO nebo OSN; další extrateritoriální uzel pro základny americké Říše; nebo totální ovládnutí centrální banky.

Na druhou stranu viděli to, co nabízí Washington: nekonečnou válku; zrychlující likvidaci národních států; demokracii rozbombardovanou na cucky; a technokratickou vládu 0,00001%.

Avšak toto vše je jen klidem před bouří. Říše již vrací úder. Čeká nás spousta krve.

The Calm Before the Coming Global Storm vyše 2. května 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 575 Kč Zvědavec.

Známka 1.1 (hodnotilo 175)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 15 082