Měnová válka Západu proti Rusku a devizová kontrola

Základními prvky ekonomického působení na v hybridní válce napadený stát, uvádí se v článku, se staly „obchodní a finanční sankce, dumpingové války na trhu uhlovodíků a také měnové války“.

Operace na sražení hodnoty rublu byla naplánována pány peněz

Ohledně síly destruktivního účinku je třeba měnové války dát na tomto seznamu na první místo. Výrazem „měnová válka“ se rozumí v tomto případě souhrn opatření k prudkému oslabení devizového kurzu národní měny v zájmu měnových spekulantů a s cílem obecné ekonomické destabilizace země.

Pro Rusko jsou měnové války nebezpečnější, než tradiční ekonomické sankce. To je dobře patrné na příkladu sražení rublu v prosinci 2014. Operaci sražení kurzu ruského rublu provedli finanční spekulanti (jak zahraniční, tak ruské společnosti a banky), ale byli to jen pouzí vykonavatelé, fungující pod vlivem tržních instinktů. Operace na oslabení rublu byla naplánována těmi, které lze nazvat pány peněz. Těmi jsou hlavní akcionáři amerických Federálních rezerv, ovládající Bílý dům ve Washingtonu, a americké ministerstvo financí, a banky Wall Street a londýnské City, a další klíčoví účastníci světového devizového trhu.

Jako konkrétní vykonavatelé působí v takovýchto případech obvykle spekulanti typu George Sorose, kteří používají nejen vlastní peníze, ale především peníze poskytnuté masou drobných spekulantů. Technologie a algoritmy útoků na měny jiných zemí jsou zpracovány v modelech. Stačí si vzpomenout, že v r. 1992 Soros dokázal srazit britskou libru – měnu, která měla v 19. a na počátku 20. století statut světové měny. Stačí si vybavit krizi v zemích jihovýchodní Asie, kdy během několika dnů zkolabovaly měny několika států tohoto regionu.

Krotitelé z Fedu a cvičení křečci

Úspěch měnových válek není možný bez informačních útoků. Média, ovládaná pány peněz, profesionálně šíří paniku na devizovém, finančním a dalších trzích, nebo, naopak, vytváří informační „bubliny“ a pěstují nepodložená očekávání účastníků trhu. Mezi médii a některými státními institucemi vznikl stálý vztah, napomáhající manipulovat finanční trhy. Mám na mysli statistické služby, „vytvářející“ údaje, které páni peněz potřebují. V USA je to především Úřad ekonomických analýz ministerstva obchodu.

Touto tvůrčí činností se zabývají i mezinárodní finanční organizace. Jejich specializace spočívá v tom, že uveřejňují prognózy, které se nevyplňují. Mimochodem během nedávného setkání „finanční dvacítky“, MMF a Světové banky ruský ministr financí A. Siluanov diplomaticky upozornil Mezinárodní měnový fond na nízkou kvalitu jeho prognóz a doporučil používat jiné modely prognózování.

Čísla a prognózy různých „nezávislých expertů“ jsou šířeny světovými médii. Dále do hry vstupují světové ratingové agentury („velká trojka“), které řídí trhy pomocí ratingů udělovaných jednotlivým zemím. Jedny země vyzdvihují (například Ukrajinu), jiné sráží (například Rusko).

V případě nutnosti mohou páni peněz použít i těžké dělostřelectvo. Například vedení amerického Fedu, které rozhoduje o výši úrokových sazeb. Nicméně často není sazby třeba měnit. Šéfovi Fedu, jako dobrému krotiteli, stačí poznamenat, že sazby „mohou být změněny“, a vnímaví účastníci finančního trhu reagují, jako vycvičení křečci. To je strategické usměrňováni směru vývoje pány peněz. Bez toho účinnost měnových a finančních válek prudce klesá. Jak správně poznamenává ve svém článku A. Bastrykin, v rámci informačně-ideologické války proti Rusku je hlavní prioritou změna vnímání „objektu“, a na tento úkol se každoročně vyčleňují miliardy dolarů.

A tím nejtěžším kalibrem Západu na frontě finanční války je emise měny a úvěry. „Za manipulování s obrovskou masou dolarů USA ničí měny rozvojových států.“ Zde je třeba jen dodat, že cílem mohou být i měny ekonomicky vyspělých zemí (jako zmíněná libra).

Ekonomické sankce Západu vůči Rusku mají zvýšit účinnost měnové války. V článku A. Bastrykina je pozornost obracena na odlišný přístup Západu k zákazům získávání peněz ruskými firmami na světových trzích. Dlouhodobé a střednědobé úvěry Rusku poskytovat nelze, ale krátkodobé ano: „Ruským organizacím byly uzavřeny kanály vnějšího dlouhodobého financování, které tvořilo základ investic do rozvoje reálných (výrobních) sektorů ekonomiky. Je pozoruhodné, že omezení u získávání peněžních zdrojů se nedotklo krátkodobého financování, které je v současné době aktivně využíváno ke spekulačnímu tlaku na naši měnu.“

V důsledku činnosti „krotitelů“ a „cvičených křečků“ z Ruska byla v r. 2014 z Ruska vyvedena rekordní výše kapitálu, kdy čistý odliv činil 151,5 miliard dolarů. Neproporcionálně velká část zmíněné částky připadla na prosinec 2014, na dobu vzniku devizové krize. „Důsledkem těchto opatření byla silná devalvace rublu, propad reálných příjmů obyvatel, pokles průmyslové výroby, krize v ekonomice. Vznikl schodek rozpočtu a v důsledku toho došlo k seškrtání výdajové části, a také ke zvýšení daňové zátěže, s cílem navýšit příjmy,“ píše A. Bastrykin.

Přeshraniční pohyb kapitálu – pod kontrolu státu

Důležité je pochopit, že nelze zabránit útokům v hybridní válce proti Rusku pomocí roztříštěných opatření, ta nemají patřičný účinek. Zde je nutný souhrn opatření. Co se týká finančního bloku opatření, soustřeďují se návrhy šéfa RV RF na následující: „Mimo obrany před ideologickou složkou informační války vedené proti Rusku je nutné aktivovat činnost v oblasti boje s finanční složkou této aktivity, včetně zpřísnění kontroly u přeshraničního pohybu kapitálu. Jak ukázaly zkušenosti, u cílů finančního terorismu se často používá virtuální kryptoměna, která nemá centralizovaného emitenta, jedno centrum kontroly transakcí a je charakteristická anonymitou plateb. Mimo toho, v důsledku velkého rozšíření, mohou tyto měny vytlačit z trhu zákonné peníze, což ohrožuje finanční stabilitu státu. S ohledem na to se navrhuje zavést trestní odpovědnost za nezákonné vydávání a oběh kryptoměn, a také dalších finančních náhražek.“

V oblasti finančních opatření bych chtěl obzvláště vypíchnout kontrolu přeshraničního pohybu kapitálu. Hlavním úkolem zavedení kontroly přeshraničních kapitálových operací je zamezovat měnovým válkám Západu. Tato kontrola musí být jak u přílivu, tak u odlivu. U přílivu musí existovat filtry, které by vyloučily spekulační kapitál, evidentně přicházející do Ruska proto, aby zde drancoval, a pouštět jen kapitál, který je ochoten pracovat v reálném sektoru ekonomiky. U odlivu bude úkolem devizové kontroly to, aby se nepustilo to, co se finanční drancovatelé pokusili zabrat a vyvézt ze země. Takováto kontrola řeší dva propojené úkoly. Zaprvé neumožňuje vykrádání země. Zadruhé zamezuje propadu národní měny.

Období naprosté měnové liberalizace ve světě skončilo v době finanční krize 2007-2009. Mnoho zemí během krize a po ní, navzdory ideologickým podmínkám MMF, zavedlo omezení u přeshraničního pohybu kapitálu, aby ochránily svoji ekonomiku. Nakonec i samotný MMF, obávaje se druhé vlny světové finanční krize, byl nucen přiznat (v r. 2012), že v případě nutnosti mohou země použít takový nástroj, jako devizová omezení. To je velmi významná úprava politiky MMF. Vždyť po téměř čtvrt století byla naprostá měnová liberalizace úhelným kamenem „washingtonského konsensu“, onoho symbolu víry ekonomického liberalismu.

Rusko již dávno mělo zavést omezení u přeshraničního pohybu kapitálu, která, i když v omezené formě, fungovala v zemi do poloviny prvního desetiletí 21. století. A tento krok je třeba udělat co nejdříve – druhá vlna finanční krize může zasáhnout světovou ekonomiku každým okamžikem. Rusko musí nutně postavit devizovou zeď. Všechny členské země BRICS mají dnes ta či ona omezení u kapitálových operací. Výjimkou v této skupině zemí zůstává jen Ruská federace. Je třeba doufat, že doporučení ředitele Rady RF pro vyšetřování budou vyslyšena. Rusko musí mít obranu proti měnové agresi Západu.